OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - 53. kapitola

18.04.2017 (09:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 791×

Severus se vzbudil uprostřed noci. Přetočil se na záda a chvíli se díval do stropu. Nakonec vstal a potichu vyšel z ložnice. Téměř neslyšně otevřel dveře Scarlettina pokoje. Chtěl se přesvědčit, že je v pořádku. Občas to dělal, aby si byl jistý, že jí nic nechybí. Sotva udělal dva kroky k její posteli, ozval se dívčin hlas.

„Expelliarmus!“ Žlutý záblesk ho oslepil, jak se k ní přibližoval potmě. Jeho hůlka odletěla kousek od něj. Vůbec něco takového nečekal.

„Kruci!“ zaklel nahlas a luskl prsty, aby mu vletěla hůlka zpátky do ruky. Nechápal, jak se mohl nechat tak jednoduše odzbrojit. Měl snad smysly už otupené? Ne… to určitě ne… jenom nečekal, že by ho chtěla odzbrojit vlastní dcera.

„Tati?!“ vykřikla Scarlett překvapeně a mávla hůlkou, aby se rozsvítila světla. „Co tu děláš?“

„Co ty to děláš, u Merlina?“ díval se na ni nechápavým pohledem.

„Promiň mi to, všimla jsem si, že vždycky spíš s hůlkou pod polštářem, ať se můžeš okamžitě bránit. Říkal jsi, že se může stát cokoliv. Nečekala jsem, že bys za mnou v noci šel. Myslela jsem, že jsi vetřelec,“ vysvětlovala mu rychle.

„Přišel jsem jenom zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Právě proto, že jsem říkal, že se může stát cokoliv. Opravdu jsem nečekal, že bys na mě zaútočila.“

„Já nezaútočila, já se bránila,“ ospravedlňovala se dívka.

„Ale vždyť já vím,“ mávl rukou její otec. „Musím uznat, že bych neřekl, že si ze mě vezmeš příklad,“ a hrdě zdvihl hlavu.

„Jsi mocný čaroděj, tati, a vím, že spoustu věcí neděláš jenom tak. Nejsem hloupá,“ kývla, aby zdůraznila svou odpověď. Severus se usmál jedním koutkem a pomalu mrknul.

„Vidím, že jsi v pořádku, takže můžu v klidu odejít,“ mávl hůlkou, aby se opět světla zhasla a odešel zpět do své postele. Lehl si s úsměvem na rtech zpět. Byl na ni pyšný. Nemusel ji pořádně ani nic učit, ona si sama vyhledala, co bylo třeba. Na sebe hrdý nebyl, nechat se tak lehce odzbrojit. Alespoň mu to dodalo impulz znovu zbystřit všechny smysly a neusínat na vavřínech. Mia klidně oddechovala a ani si nevšimla, že byl pryč. Pravou ruku schoval s hůlkou pod polštář a levou ženu objal kolem pasu a přitiskl se k ní. Úlevně vydechl a zavřel oči.

Když se Mia ráno vzbudila, Severus vedle ní neležel. Zamračila se a rozhlédla se po pokoji. Dveře od koupelny se otevřely a muž z nich vyšel s rozepnutou košilí, jenom v boxerkách. Potutelný úsměv se jí rozlil po tváři a smyslně si olízla rty. Severus pozvedl jedno obočí.

„Co na mě tak zíráš?“

„Jenom… tak,“ a rozzářila se ještě víc.

„Nee… žádný sex. Včera jsi ho měla až až. Už nejsem nejmladší,“ a mávl ledabyle rukou. Mia nevěřícně vytřeštila oči a naklonila hlavu na stranu s pootevřenými ústy v mírném úsměvu.

„Co, prosím?“

„Slyšela jsi.“

„Já přece na žádný sex nemyslím!“ vykřikla pohoršeně, ale hned se začala křenit.

„Ale chtěla bys,“ odvětil jí naprosto bez hnutí brvou.

„Co si to o mně myslíš? Jsem snad nějaká nymfomanka?“ zamračila se. Odpovědí jí bylo Severusovo mlčení. Sedl si na postel a natáhl se pro kalhoty. „Severusi!“ strčila do něj a dožadovala se jakéhokoliv vyjádření. Otočil se k ní s výmluvným pohledem ve tváři. Protočil oči a skočil po ní. Mia vykřikla a začala se chichotat, jak se jí zahryzával do krku.

„Dělám si legraci,“ odvětil nakonec, „jsem mladý a plný energie,“ a přetáhl přes ně pokrývku.

O pár desítek minut později už si oba nalévali kávu v jídelně. Před Miou se objevil máslový croissant s karamelovou náplní a bílý jogurt, Severus si zato poručil volské oko na slanince s jarní cibulkou a v karafě na ně čekal, k uhašení žízně, dýňový džus. Sotva si dal první sousto do úst, dorazila k nim rozevlátá Scarlett.

„Krásné ranko… mami… tati,“ a sedla si k nim ke stolu. Severus přestal žvýkat a nechápavě zíral na svou dceru. Nakonec velmi hlasitě polkl.

„Něco mi uniklo?“ zeptal se a pomalu přešel pohledem ze Scarlett na Miu.

„Ty naše včerejší pomluvy, víš?“ usmála se na něj žena mile.

„No to je tedy terno,“ rozmáchl se rukama a praštil jimi do stolu trochu víc, než měl v úmyslu. „Nechci být za škarohlída, ale dochází vám, že jsme s Damianou spolu jenom pár týdnů?“

„A ty na tom chceš něco měnit?“ zeptala se ho zvědavě.

„No… ne… ale...“

„Ale? Chceš se mě snad zbavit? Měla jsem za to, že tentokrát sis rozmyslel dobře, co vlastně chceš,“ píchla do vosího hnízda.

„No, to ano,“ potvrdil s pokrčením ramen.

„Tak nevím, co řešíš. Scary za mnou sama přišla, že ve mně vidí mámu. A byla bych ráda, kdyby ses v tom přestal hrabat. Jednou provždy si uvědom, že začínáme být rodina. Máme křehký vztah a ano, máš pravdu, trvá oficiálně krátce, ale mám pocit, že jsme ušli dost dalekou cestu, abys věděl, co je důležité. A neopovažuj se zase přijít s tím, že je konec. To už bych tě vážně asi radši zabila.“ Scarlett se na Miu dívala s rozšířenýma očima. Netušila, že umí být i ostřejší. Potutelně se usmívala a za hrnkem čaje pozorovala otce. Ten jenom zalapal po dechu a zvedl ruce ve vzdávajícím se gestu.

„Dobře… nebudu do toho rýpat. Ale nezvykej si na mě mluvit tímhle tónem,“ sykl zlověstně.

„To jsem ráda,“ odpověděla už smířlivěji, „nevím, co ti na tom tak vadí.“

„Překvapilo mě to, jelikož jsme spolu chvíli. Spíš z toho důvodu, že se spolu neznáte až tak dobře.“

„To ale neznamená, že se nemůžeme mít rády. Scarlett chybí maminka, to si to neuvědomuješ? Můžeš být sebelepší táta, ale každá puberťačka k sobě potřebuje nějakou ženu, se kterou bude probírat své problémy,“ a položila mu dlaň na hřbet ruky. Severus pevně stiskl zuby a přimhouřil oči. Nakonec se ušklíbl a mávl rukou ve vzduchu.

„Dělejte si, co chcete. Tady už mě stejně nikdo neposlouchá.“

„Ale to není pravda, nechej toho, prosím tě. Kdybychom tě neposlouchaly, střílely bychom včera? Nebo by se držela Scary jenom v blízkosti domu?“

„Jo, nebo kdybych si z tebe nebrala příklad, odzbrojila bych tě dneska?“ skočila jí Scarlett do řeči.

„Cože?“ otočila se k ní Mia s nechápavým pohledem.

„Táta mě přišel v noci zkontrolovat a já ho odzbrojila. Myslela jsem, že je nevítaný host. Měla jsem hůlku v ruce pod polštářem, a jak jsem zaslechla šelest, pálila jsem hlava nehlava,“ a hrdě se usmála. Severus zkřivil rty a našpulil je. Protočil oči, opřel se opěradlo židle a založil si ruce na prsou.

„Vážně?“ olízla si Mia rty a rozšířila úsměv od ucha k uchu.

„To není moc směšné, když mě zrazují vlastní smysly,“ zamračil se.

„Ale no tak, tati. Měl bys být na mě pyšný,“ řekla mu dívka zklamaně. Severus si povzdechl a zadíval se na Miu. Ta neznatelně kývla.

„Vždyť ano,“ a zadíval se do vstupní haly. Scarlett se rozšířily oči nadšením a zazubila se na Miu. Ta na ni spiklenecky mrkla.

„Takže všechno je OK?“ zeptala se po chvíli ticha Mia maskovaného muže.

„Hm,“ odpověděl jí bez zájmu.

„Dobře, to jsem ráda.“

„Fajn,“ zaznělo z jeho úst lehce nakvašeně.

„Jsem ráda, že jste si to vyříkali,“ zašveholila radostně Scarlett.

„Ty mlč,“ utnul ji otec.

„Mlčím,“ a schovala se zpět za hrneček s čajem. Oči ale prozrazovaly, že se směje. Severus vstal od stolu a odcházel z jídelny.

„Kam jdeš?“ zeptala se ho Mia odevzdaně.

„Připravit nějaké věci.“

„Fantome, počkej,“ a vyběhla za ním. Zastihla ho pod schody. „Proč se zlobíš?“ Chytila ho za ruku a otočila ho k sobě.

„Nezlobím se,“ odvětil jí chladně. Jeho oči prozrazovaly ale něco jiného.

„Ale zlobíš, poznám to na tobě,“ a sevřela lem jeho košile.

„Jenom si nepřeju, abys mne shazovala před vlastní dcerou. Já jsem její otec a já u ní musím mít autoritu. Vy dvě klidně buďte kamarádky, hrajte si na matku s dcerou, ale nikdy mě před ní neshazuj.“

„Dobře,“ kývla Mia na souhlas, „beru to na vědomí. A už nepruď,“ a ďobla do něj prstem.

„To si počkáš,“ ušklíbl se odměřeně. Stiskl její ruku, kterou držela jeho košili, a donutil ji tak ho pustit.

„Severusi, no tak!“ zamračila se na něj. Odfrkl si a chytil ji za bradu. Tlakem ji donutil zvednout hlavu a prudce ji políbil. Věnoval jí pronikavý pohled a škodolibě se usmál jedním koutkem.

„Ještě budeš prosit,“ a rty mlaskl v naznačeném polibku, než se od ní otočil a začal stoupat po schodech.

„Ty hade!“ křikla po něm naoko.

„Zmijozele, lásko, Zmijozele,“ opravil ji potměšile a zmizel v knihovně. Mia se vrátila do jídelny a sedla si na své místo. Uchopila šálek nedopité kávy do prstů a jedním douškem ho vyprázdnila.

„Omlouvám se, jestli jsem vás rozhádala,“ podívala se na ni Scarlett smutně.

„Ale ne,“ mávla žena rukou, „táta je takový. Už to lepší nebude. I když…“ pokrčila rameny, „kdo ví, když jsem ho poznala, byl jako neotesaný kámen. Teď už má aspoň trochu hladké hrany,“ a usmála se na dívku. Nalila si druhý šálek kávy a tázavým gestem naznačila, jestli ji Scarlett doprovodí na zápraží na lavičku. S radostí přijala. Seděly tam hodnou chvíli, pohupovaly se, užívaly si sluníčka, popíjely každá svůj nápoj a povídaly si o všem možném. Přerušil je až Severusův hlas, který je volal do domu. Podívaly se na sebe a obě naráz vstaly. Došly do obýváku, kde seděl pán domu na pohovce a čekal na ně. Na stolku ležely dva malé flakónky. Jakmile dorazily, vstal a přešel ke stolku. Uchopil každou nádobku do jedné ruky a podal je ženám. Obě se na něj dívaly a nechápaly, co tím sleduje.

„Noste je vždy u sebe, ať je můžete kdykoliv použít,“ vytrhl je z myšlenek. „Je v nich můj lektvar na hojení. Může vám zachránit život. Nikam bez něj nechoďte, jasné?“ podíval se postupně na Scarlett a pak na Miu. Obě mlčky přikývly. „Je na venkovní rány. Zahojí vše,“ pokračoval, „nikdy ho ale nepijte. Tak, jak zvenku zaceluje, uvnitř rozežírá,“ varoval je. Obě ženy si lahvičku zastrčily do kapsy a zadívaly se s očekáváním znovu na muže. Najednou si Scarlett všimla obrazu nad krbem.

„Co tady dělá obraz babičky?“ zeptala se překvapeně. Mia se též zadívala na obraz. Severus se otočil a přeměřil si předmět visící na stěně. Obrátil se zpět k dívkám.

„Řekněme, že bylo na čase ho vytáhnout na světlo,“ odvětil jí záhadně. Přistoupil ke krbu a odsypal trochu letaxového prášku do druhé nádobky a vložil ji do příruční tašky, kterou měl položenou na pohovce. Uchopil kufřík se zbraněmi a podal ho Mie. Přijala ho od něj, přiložila si ho na hrudník a objala ho pažemi. Rukou jí pokynul, aby se odebrala dolů ke dveřím.

„Vy už jdete?“ zeptala se zklamaně Scarlett. Severus mlčky kývl. Dívka přistoupila k Mie a objala ji.

„Neboj se,“ konejšila ji žena, „za nedlouho se zase uvidíme,“ a mrkla na ni. Dívka se smutně usmála a pustila ji. Oba dospělí sešli po schodech k hlavnímu vchodu, a než se za nimi zavřely dveře, zamávala ještě Mia Scarlett. Došli opět na kraj pozemků a přemístili se na odlehlé místo Miiny zahrady.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - 53. kapitola: