OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - 68. kapitola

13.06.2017 (09:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 983×

Štědrý den jim nesmírně rychle utekl. Ani se nenadáli a bylo na čase se vrátit zpět. Oba ho prožili intenzivně, jako kdyby nikdy neměl nastat konec. Při výběru stromečku sehráli koulovací bitvu, až se promočili na kost. Radost, kterou měli, ale předčila veškerá jejich očekávání společně strávených chvil. Hmotné dárky si nebyli schopni dát, jelikož ani jeden nevěděl, že se setkají. Jim to ale nevadilo. Už samotná společná přítomnost pro ně byla tím správným darem. Nakonec mlčky seděli před krbem, držíc se za ruce a hleděli si do očí. Silvius se podíval na hodiny nad krbem a povzdechl si. Jejich čas nastal. Vstal a pomohl Hermioně na nohy. Nepromluvili jediné slovo, nechtěli narušit jedinečnost okamžiku. Plynutí času nemohli zastavit, i kdyby chtěli a věděli to velice dobře. Muž opět zabezpečil své obydlí a vydali se za ochrannou bariéru. Do noci se pouze ozývalo křupání sněhu. Když vyšli z lesa, měsíc prozradil jejich siluety. Nemohl je ale nikdo vidět. Nikdo se v jejich blízkosti nenacházel. S lupnutím se přemístili opodál místa, kde se předtím nacházeli, když Ron zachránil Harryho a zničil medailon. Jejich minulá já byla už pryč. Hermiona se otočila k Silviusovi a prudce se mu vrhla do náruče. Pevně ji stiskl a políbil ji do vlasů.

„Neboj se,“ zašeptal jí do ucha, „znovu se setkáme, uvidíš.“ A odtáhl ji od sebe. V očích se jí leskly slzy, nechtěla se ho doopravdy pustit. Ale musela, nic jiného jí nezbývalo. Přiložil jí dlaň na tvář a palcem jí setřel kapku, která se jí vydrala zpod zavřeného víčka.

„Miluju tě,“ kníkla téměř slyšitelně.

„Já vím,“ znovu ji k sobě pevně přitiskl. Sama se mu vymanila z objetí a rozhodně se před ním narovnala. Hřbetem ruky si utřela oči a nasadila tvrdý výraz. Musela být silná a nehodlala se chovat jako puberťačka. Na to nebyl čas a ani místo. Aniž by chtěla, stala se z ní dospělá žena, která nasazovala život pro lepší svět. Silviusovi se zvedl nevýrazně koutek úst. To byla jeho holka. Chytrá, moudrá a statečná. Naposledy si stiskli ruku. Hermiona se otočila a zmizela za ochrannou bariérou. Ještě jednou se ohlédla, ale ve tmě již nic neviděla. Bez jediného úniku emocí se vrátila do tábora, kde Rona pokárala, i když si myslel, že bude mít radost. Měla, ale taky se na něj zlobila. Silvius se přemístil za bradavické pozemky a ze snapeovských komnat se přesunul do sídla. Severus seděl na svém oblíbeném místě na pohovce a čekal na něj. Když vylezl z krbu, odtrhl oči od knihy a přeměřil si bratra nečitelným pohledem. Zvedl jedno obočí v otázce. Silvius pouze kývl. Víc rozebírat nemuseli. Severus zaklapl knihu a vstal. Věnoval ještě jeden pohled svému dvojčeti. Neušlo mu, jak je unaven, ale že výraz v obličeji se mu změnil. Byl šťastnější. Ne, že by mu to dělalo dobře na duši, stále se od něj svým způsobem distancoval, ale chtěl mít od něj na chvíli pokoj. Nebo si to alespoň namlouval. A zadařilo se. Povzdechl si a lehce kývl. Poté se odebral do své ložnice. Silvius zaujal místo po svém bratrovi na pohovce a nalil si dvojitou sklenku bourbonu. Vyprázdnil její obsah a ani nepostřehl, že zavřel oči a usnul.

Vánoce skončily, přehoupl se Nový rok. Trio uniklo útoku Smrtijedů ve vile Xenofiliuse Láskoráda, když neváhal je udat, aby tak zachránil svou dceru Lenku. Vytoužené odměny se ale nedočkal. Opět se ukryli do lesů, kde ale nakonec byli chyceni. Hermiona ještě narychlo zaklekla Harryho žihadlovým kouzlem, ale lapení se stejně nevyhnuli. Všichni tři byli odvedeni do Malfoy Manor, kde Smrtijedi, po smrti jeho majitelů, založili tábor. V daném momentě ho ale obývala pouze Bellatrix Lestrangeová. Chlapce nechala uvrhnout do žaláře. Hermionu si ponechala nahoře a připoutala ji neviditelnými pouty k podlaze. Dívka nedala na sobě znát strach, ale i když se snažila sebevíc, nůž černokněžnice, začarovaný černou magií, jí způsoboval nesmírnou bolest, když jí vyrývala na předloktí hanlivý nápis. Nebelvírka byla nesmírně statečná, ale výkřikům se ubránit nedokázala. Její mladistvý jekot prostupoval celým domem. Neméně pronikavě se za ním ozýval mrazivý Bellatrixin chechtot. Neprozradila ale nic. Když byla do jisté míry žena spokojena se svým mučením, načmárala pár heslovitých slov na kousek pergamenu a vhodila ho do ohně. Hermiona zpozorněla, když zaslechla, na které místo ten cár papíru poslala. Netrvalo dlouho a v krbu opět zapraskalo. Dívka namáhavě stočila obličej tím směrem. Vysoká, černá mužská postava vyšla z krbu. Ledově si dívku, připoutanou na zemi přeměřila pohledem a přimhouřila oči. Snape pomalým krokem obkroužil její tělo a potměšile se usmál.

„Ale, ale… kohopak to tady máme?“ zeptal se sladce, až Hermioně přeběhl mráz po zádech. Srdce v hrudi jí ale chtělo vyskočit ven. Nevěděla, co se stane. Kvůli ní se přece Silvius nemohl prozradit. Odvrátila od něj pohled, aby se jí nedíval do očí. Jemu to ale vyloženě nedělalo žádný problém. Mýlila se. Vedle ní nestál Silvius, ale Severus. Když dostal vzkaz, nemohl dopustit žádnou chybu. Nemohl dovolit, aby emoce ovládly jeho dvojče, a že si byl jist, že by se nechal pořádně unést. Sám chtěl udělat vše, co mohl, ale když by došlo na nejhorší, on byl ten, který by neměl výčitky.

„Severusi, pojď se mnou. Musím ti něco ukázat,“ zaskřípala zlověstně Bellatrix. Věnoval ještě jeden ledově klidný pohled ležící dívce a následoval ženu v černém ke schodům do žaláře. Mávla hůlkou a rozrazila mříže. Harry s Ronem stáli opodál s dalšími obyvateli studené díry. Jakmile spatřili svého bývalého profesora, nejradši by ho uřknuli. Tu možnost ale neměli. Harry byl stále postižen žihadlovou kletbou. „Podívej se na něj,“ ozvalo se zakrákání a ukázala na hnědovlasého chlapce. „Je to Vyvolený?“ Severus se k němu pomalu vydal a také ho obešel. Moc dobře věděl, že je to on. A byl si jistý, že to ví i chlapec, který přežil. Zkoumavě si ho prohlížel, i když neměl důvod.

„Mohl by to být on, samozřejmě,“ potvrdil její domněnku, „ale nepřijde mi, že by mu byl podobný. Ani jizvu nemá,“ a koncem hůlky mu odhrnul vlasy z čela. Bylo mu jasné, jaká kletba byla použita, a že otok jizvu v podobě blesku dočasně pohltil. Významně se Harrymu zadíval do očí a potom se prudce otočil zpět k čarodějce. „Víc ti nejsem schopný říct,“ a vydal se zpět do sálu. Chlapci se na sebe zmateně podívali. Nechápali, co to mělo znamenat. Oba věděli, že profesor zná pravdu, ale neprozradil ji. Oba Smrtijedi se nacházeli na posledním schodu, když se zvenku ozvala ohlušující rána a za ní další a další. „Tak na co čekáš, běž se snad podívat!“ okřikl Severus Bellatrix a pokynul jí, aby se vydala za původcem vyrušení, když viděl, že se nemůže rozhodnout. „Já zůstanu tady a zkusím si ještě promluvit s naší krasotinkou,“ a úlisně se na ni podíval. Bellatrix zmizela ve dveřích. Věděl, že má velmi málo času, že tu bude během několika minut zpět. Fiškus se objevil vedle něj. „Dobrá práce, Fiškusi,“ pochválil ho Severus. Skřítek se vytáhl snad o metr. Tohle nebyl pánův styl. „Najdi okamžitě Dobbyho, musíte být během okamžiku zpět, rozumíš?!“ Severus neponechal nic náhodě. Vždy, když se objevil v tomto domě, mu byl Fiškus na blízku. Nikdo o něm nevěděl, vždy se tu nacházel inkognito. Než se přesunul ze sídla, dal mu pokyn, aby za pět minut vyvolal rozruch. Bylo mu jedno jak. Potřeboval jenom získat trochu času na přemýšlení. Naštěstí, se svou inteligencí, ho nakonec nepotřeboval. Všechno si rozmyslel už v těch několika okamžicích s Bellatrix. Rychle doběhl ke schodům a lusknul prsty. Mříže se pootevřely. Než se stačil vrátit k Hermioně, oba skřítci se již nacházeli u jeho nohou. Znovu lusknul a pouta dívce povolily. Záměrně nepoužíval hůlku, kdyby mu ji chtěli zkontrolovat. Bezhůlkovou magii nikdy prověřovat nemohli a do hlavy se mu nikdo neměl možnost dostat. „Dobby,“ obrátil se ke skřítkovi, který byl podstatně drobnější, než jeho Fiškus, „zachraň děti!“ Skřítek pokýval hlavou, až mu zapleskaly uši. Hermiona se nechala zvednout na nohy a padla Severusovi kolem krku. Přisála se na jeho rty. Na chvíli zdřevěněl, než se uvolnil a polibek jí vrátil. „Nejdřív byste si měla zjistit, koho líbáte, slečno Grangerová,“ zašeptal, když se od ní nakonec odtáhl. Hermiona od něj poplašeně odstoupila a zadívala se svému zachránci do očí. I když je neměl medové, byl to pohled jeho profesora. Nechápala, jak se mohla tak zmýlit. V návalu vzteku do něj strčila.

„Proč jste to udělal?!“ křikla nepříčetně.

„Zajímalo mě, co na vás můj bratr vidí,“ odpověděl jí s ledovým klidem. Nejradši by ho zaživa stáhla z kůže, vyškrábala mu oči, nakopla ho do jeho nejcitlivější místa nebo ho prostě jenom zabila. Nevšimla si, že za jejími zády stojí nechtěné publikum. V dálce zaslechl klapání podpatků. Nebyl čas už na nic. Pokynul hlavou Fiškusovi, aby se ztratil. Chňapl Hermionu za zápěstí a otočil ji k sobě zády. Zabodl jí hůlku pod bradu a nenávistně se díval na propuštěné vězně, kteří již objímali prsty své hůlky, které Bellatrix nechala nezodpovědně bez dozoru. Jakmile spatřila scénu před sebou, nepříčetně zaječela a vrhla se mezi Severuse a dvojici nevítaných hostů. Dobby už stačil z vězení osvobodit Lenku s Ollivanderem a Griphookem. Harry s Ronem začali šlehat kletby po čarodějnici. Severus odstrčil Hermionu a metal společně s Bellatrix po chlapcích. Samozřejmě tak, aby měli možnost jeho kouzlo odrazit. S jejich kletbami problém neměl. Najednou se od stropu ozvalo řinčení. Všichni se podívali nad sebe. Dobby uvolnil obrovský lustr a nechal ho spadnout na zem. Smrtijedi uskočili na poslední chvíli. Trio okamžitě přiběhlo ke skřítkovi a chytilo se ho za malé ručičky. Bellatrix vstala ze země a s krvelačným rykem po nich vrhla nůž. Severus neznatelně kývl na Hermionu těsně před tím, než se přemístili i s kudlou černokněžnice.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - 68. kapitola: