OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - Epilog

20.06.2017 (09:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 993×

O pět let později

V krbu zapraskalo. Do ztichlého obývacího pokoje snapeovského sídla vyšlehly zelené plameny. Když se opět utišily, vystoupil z krbu maskovaný muž v černém. Několik okamžiků nato ho následovala další černá postava, která do té maskované nechtěně vrazila.

„Ježiši, dávej pozor!“ štěkl po svém bratrovi Severus Snape. „Jsi čím dál tím větší nemehlo.“

„A ty zas čím dál tím větší mamlas,“ vrátil mu to Silvius. Z jejich bratrské hádky, které bývaly na denním pořádku a udržovaly je v kondici, je vytrhlo dupání po schodech. Oba stočili pohled tím směrem a za chvilku spatřili malého človíčka, jak k ním běží s nataženými ručičkami, a v závěsu za ním bylo odrostlé štěně černé německé dogy.

„Tatíí,“ vyloudil ze sebe chlapeček.

„Saleme,“ usmál se na něj Severus a vyzvedl ho k sobě do náruče. „Byl jsi hodný?“ zeptal se ho potichu.

„Byl,“ odpověděl smutně klučík.

„Ale no tak, víš, jak jsem tě učil správně zlobit maminku,“ mrkl na něj otec a nechal se obejmout.

„Jenže maminka přesně ví, jakého má Salem tatínka,“ ozvalo se od schodů. Severus stočil pohled ke své ženě, která se opírala o zábradlí a přeměřovala si ho pohledem.

„A právě proto mě tolik miluješ, ne?“ usmál se rozverně a postavil syna na zem. Přistoupil k ní a dlouze ji políbil.

„Ještě si to rozmyslím,“ odpověděla mu laškovně. „Tak jaký byl první den školního roku? Kolik studentů jsi vyděsil tentokrát?“

„Omdleli jenom tři, je to čím dál tím slabší,“ povzdechl si zklamaně.

„Jo, jsi nejhorší ředitel v celé historii školy,“ věnoval mu Silvius herdu do zad, až Severus hekl. V krbu znovu zapraskalo. Všichni otočili své pohledy k původci zvuku. Netrvalo dlouho a ze zelených plamenů vyskočila Hermiona. Když je viděla všechny pohromadě, začala mávat kusem pergamenu, který držela v ruce.

„Mám to, mám to!“ přiběhla k Silviusovi, položila mu ruce na ramena, odrazila se a omotala mu nohy kolem pasu. Pevně ho objala a vášnivě ho políbila. „Líbáš novopečenou profesorku lektvarů! Doktorát a profesura splněna nad očekávání!“ sdělila mu nadšeně, když se od něj odlepila. Jakmile to dořekla, vyplivl krb i Scarlett a za ní Harryho. Severus se s tvrdým výrazem zahleděl na svou dceru a zvedl jedno obočí v otázce. Scarlett hrdě zvedla ruku s pergamenem a usmála se jedním koutkem. Jejímu otci se zavlnily rty.

„Skvěle,“ pokýval hlavou, „věděl jsem, že není třeba se obávat. Stejně nechápu, jak mohli ty výsledky založit. Mají tam nevýslovný bordel,“ zavrčel na účet ministerstva. Následně věnoval přimhouřený pohled Harrymu, který už si zvykl na jeho výstupy. „Vida… mladý bystrozor,“ a zhoupl se na patách s rukama založenýma za zády. „Stále sis nevzal moje požadavky k srdci, Pottere?“ zasyšel naoko nenávistně.

„Jak vidíš, stále žiju,“ rozhodil chlapec s jizvou rukama.

„Očividně se málo činím,“ zavrčel Severus a rozešel se k němu. „Pojď se mnou, něco ti ukážu,“ pokynul mu, když ho míjel. Harry se natáhl ke Scarlett, aby ji políbil, ale nedostal možnost. Severus ho chytl za paži a táhl ho za sebou. Mávl hůlkou a krb se před ním rozestoupil. Do dnešního dne byl jediný, kdo se do podzemní místnosti dostal. On a Fiškus. Stále si chtěl udržovat určité soukromí, když bylo třeba. Již se netajil, kde vchod je, ale nikomu neprozradil přístup. Mlčky sestupovali dolů po schodech, až se ocitli v podzemní místnosti. Na stěně viselo zdobené zrcadlo. Severus strčil do Harryho, aby se postavil před něj. „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kde se v zemi zdejší nachází předmět nejvzácnější?“ zarýmoval a poodstoupil kousek dál. Zrcadlo se zavlnilo a ukázalo Tajemnou komnatu v bradavických katakombách. Harry zalapal po dechu. Došlo mu, kam tím Severus směřuje.

„Co je to?“ ukázal chlapec na předmět na stěně.

„To je kouzelné zrcadlo, které ti ukáže vše, na co se zeptáš. Proto jsem věděl, kde jste, a mohl jsem vám pomáhat. Bylo Brumbála. Dorazilo společně s tím z Erisedu. Trvalo mu dlouho, než přišel na jeho funkci, je ale pravdou, že se o to aktivně nesnažil. Jenom já znám jeho tajemství, a jelikož jsem měl možnost s tebou nedobrovolně trávit čas, usoudil jsem, že bude dobré, abys o něm věděl i ty. Jenom ty,“ dodal vzápětí. „Až nastane můj čas, ty ho budeš znát, a až zase nastane ten tvůj, předáš tajemství někomu dalšímu, kdo si to zaslouží a bude ho náležitě využívat k dobrým účelům.“

„To myslíš vážně?“ zadíval se na něj chlapec překvapeně.

„Sám se s tím nemůžu smířit,“ povzdechl si Severus. „Mimochodem, proč je bezová hůlka schovaná v komnatě?“ Harry nasucho polkl. Nevěděl, jak by mu to měl správně vysvětlit. Severus se ale znovu ujal slova. „Proto tě Voldemort tehdy nemohl zabít, že? Cooperová odzbrojila Brumbála, ty jsi vzápětí odzbrojil ji a já hned tebe. Pak mě přemohla Scarlett a nakonec ty ji. Tys byl v tu chvíli pánem hůlky, že je to tak? Proč ji tedy nemáš u sebe?“

„Spoustu zlých lidí po ní za celou historii prahlo. Nechci, aby se dostala do nesprávných rukou,“ vysvětlil chlapec tiše.

„Proč jsi ji tedy nezničil?“

„Myslím, že na to nemám právo, a hlavně na to nemám odvahu.“

„To nerad slyším,“ zahučel černovlasý kouzelník.

„Nejsem zbabělec, to víš moc dobře!“ zvýšil Harry hlas. Za těch pět let se naučil jednat se Snapeovými na rovinu. „Jenom prostě je ten předmět tak starý a tak vzácný, že mám strach ho zničit. Jednou možná bude potřeba. Vždycky se najde někdo, kdo bude chtít ovládnout svět, a kde ta hůlka je, víme jenom ty a já.“ Severus pokýval hlavou. Dál už to rozvíjet nepotřeboval. Pokynul Harrymu, aby se vrátili nahoru. Silvius na ně čekal zavrtaný v pohovce. Holky byly venku na verandě a připravovaly jejich typické grilování. Když se krb rozestoupil, postavil se na nohy. Severus se na něj podíval.

„Vidíš, s tebou chci taky mluvit,“ a přistoupil k němu. „Myslím, že je na čase, abys něco udělal,“ a významně se na něj zadíval. Silvius mu chvíli četl v očích, než pochopil.

„Myslíš špatně,“ odsekl mu.

„Do háje, Sile, jste spolu pět let a je pořád s tebou! To budeš čekat dalších pět let, až ti bude padesát a pošle tě k šípku? Já ti tady chůvu dělat nebudu. Pohni tou svojí prdelí a běž jí to dát! Mlhovinu z ní mít nebudeš, to ti garantuju,“ a strčil do něj. Silvius se na něj vražedně zadíval a neochotně šel před ním. Odešel s Hermionou stranou, a když okolí zbarvila červená záře, všichni výskli na obdiv a zatleskali. Tedy… téměř všichni. Severus si přeměřil Harryho, sedícího před ním na schodě verandy, jak se zamilovaně dívá na Scarlett, a šťouchl do něj botou. „Na to zapomeň, Pottere! Ty nikoho o ruku žádat nebudeš!“

KONEC

 Měla jsem více dotazů, jak vlastně Severusovy oči vypadají. Zde přikládám obrázek, kterým jsem se inspirovala a který mi tak učaroval. :)

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - Epilog: