OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Pobertovské drama 4. kapitola

07.07.2014 (09:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 1534×

Takže... máme tu ples. :D

Omlouvám se, že trvalo tak dlouho, ale můj noťas se rozbil. 

Každopádně, dost z vás se ptalo na Jamese a Lily... no... :D

Ne, nebudu nic prozrazovat dopředu, to by nebylo fér. :)

Každopádně si užijte čtení a zanechte komentář! 

SHRNUTÍ

 4. NA PARKET!

James byl vytočený.

Byl nehorázně naštvaný a v tuhle chvíli pro něj neexistoval jediný jiný možný způsob, než svůj vztek vést směrem k Remusovi. Co ho to napadlo, jít na večírek? Co si sakra myslí, zvát Maybelline?! Tak dlouho si plánoval tuhle chvíli a on to tak podělá… Proč mu to neřekl?!

No jistě, to ta jeho zatracená uzavřenost! Ať táhne k čertu! Vždyť... vždyť měli pravidlo, ne? Pobertové především!

Flashback

„Především?“

„Především!“

James nehodlal vzít svá slova zpět. V tom ho podporoval Siriův zapálený pohled.

Remus se tvářil tak jako vždycky, nejistě. Ale Maybelline na něj hleděla se zvednutým obočím.

„I před rodinou?“ zeptala se pobaveně.

„Především!“ opakoval skálopevně James.

„Dobrá, tak se na to podívejme… Řekněme, že za tebou přijde samotná Lily Evansová.“ Ano, byli sice ve třetím ročníku, ale James byl už v té době přesvědčený, že si onu jmenovanou rusovlásku vezme. „A dá ti na výběr. Bude tvá, pokud se vzdáš Pobertů. Co uděláš, Jamie?“

James zamračeně hleděl do těch vítězoslavných modrých očí své kamarádky. Promyslel si to.

Ne příliš důkladně, ale dostatečně. A měl odpověď.

„Pobertové především!“

Flashback end  

„Vypadáš nějak nakrknutě, kámo,“ objevil se vedle něj Sirius. „To kvůli Maybelline?“

James ostře přikývl, probodávajíc vražedným pohledem všechno kolem sebe.

„Člověk by řekl, že jsi už na odmítání zvyklý... No co! Na něco takového je jediný lék, Dvanácteráku,“ ušklíbl se Sirius a vtiskl mu do ruky sklenici.

„Tak na zdraví!“

James se na tekutinu ani nepodíval, bylo mu jedno, co to je.

Kopnul to do sebe, vytrhl Siriusovi i jeho dávku a tu taky vypil.

O tom, že to neměl dělat, ho přesvědčil až oheň, který mu zažehl útroby.

„Ohnivá whisky se nepanákuje, blbečku!“ zíral na něj neuvěřeně Sirius a sháněl, čím by kamarádovi pomohl. Nakonec našel sklenici vody a podal mu ji.

„Alespoň tě to konečně naučí, že mi nemáš vytrhávat z ruky moje pití,“ ušklíbl se Sirius spokojeně a natočil si punč.

Jamese uhasila až pátá sklenka máslového ležáku a potom na něj Sirius musel použít několik osvěžujících kouzel, aby nějak vypadal.

To je zas den, vztekal se James v duchu, v krku ho pořád ještě nepříjemně svědilo.

Večírek byl v plném proudu, parket plný tančících párů a on tu stál jak solný sloup.

Se Siriusem. Moment… se Siriusem?

„Proč vlastně netancuješ, Tichošlápku?“ zeptal se James.

Ale Sirius mu neodpověděl. Ve tváři měl naprosto šokovaný výraz, oči rozšířené úžasem.

James se ho chtěl zeptat, jestli si něco nešlehl, ale nejprve se podíval tím směrem, kam se díval.

A jeho výraz se okamžitě ztotožnil s tím Siriusovým.

Vedle Remuse Lupina stála totiž ta nejkrásnější osoba, kterou kdy v životě viděl.

Byla mu povědomá, ale nedokázal uvěřit tomu, že někoho takového už roky znal.

Dlouhé černé vlnité vlasy se leskly ve světle kouzelných reflektorů.

Zvýrazněné modré oči orámované snad stovkou řas.

Rty stejně rudé, jako byly její šaty.

Její šaty!

Doslova zářily v nebelvírské červené a dokonale ladily s jejími botami na podpatku.

Kdyby James stihl sledovat své myšlenky, nejspíš by si pomyslel, že uvažuje jako nějakej gay.

Protože, jakej normální kluk se rozplýval nad nějakýma šatama?

Jasný, ale tady nešlo o šaty. Šlo o to tělo pod nimi.

O osobu, která si je oblékla.

Protože Maybelline Everová… 

„No to si děláš prdel, to je Maybelline!“ zalapal po dechu Sirius a tím ho vrátil do reality.

„Poprvý v životě závidím Remusovi…“

A zmizel. Vystřelil rovnou k ní, nejspíš požádat ji o tanec.

A James chtěl taky.

Hrozně moc chtěl.

Jenže…

Představil si Maybelline kroužící po parketu. Nezkrotná červeň plující v melodii.

Černé vlasy vířící vzduchem. V náruči někoho jiného…

Do tváře se mu nahrnula červeň a on se pokusil té představě uniknout tím, že se od Maybelline odvrátil. Rozechvělýma rukama si natočil punč a hltavě se napil. Červená mu připomněla rusé vlasy. Ještě nikdy neuběhl den bez toho, aby na ni nemyslel. A teď to byly dva dny, kdy si na svou vysněnou Lily téměř nevzpomenul.

Merline, co se to se mnou děje?

Maybelline na nic nemyslela. Hudba ji dokonale pohltila.

Už nevnímala čas, šla z náruče do náruče a měla jen velmi malý pojem o tvářích, které ji míjely.

Otočka, záklon, teď zpomalit, ploužák.

A zase znovu.

Pak elegantně uniknout rukám, které se sunuly moc nízko.

A roztančit svět okolo sebe!

For those who don't know me,
I can get a bit crazy.
Have to get my way, yep.
Twenty-four hours a day.
'Cause I'm hot like that.
Every guy, everywhere
just gives me mad attention.
Like I'm under inspection,
I always get the 10s.
'Cause I'm built like that.

Usmála se.

Vždycky, když se opijete, všechny písničky na vás perfektně padnou…

Jak to, že se tak rychle opila?

No jistě, to si Sirius vážně myslel, že nepřijde na to, že jí každý punč říznul Ohnivou whiskey?

Všimla si toho už po čtvrté skleničce, no!

Neměla ani tušení, jak dokázala najít cestu zpátky k Remusovi.

Vypadal tak trochu ztraceně, v každé ruce držel kelímek a nejistě sledoval dění.

Věnovala mu jeden tanec a pak ho opustila. Musel se naučit samostatnosti, ne?

„Na skleničky je tu stůl, Remie,“ oznámila mu s úšklebkem. „Ty seš tu, aby ses bavil!“

„Maybelline…“

„Počkej, já ti s tím pomůžu,“ nabídla se Maybelline, sebrala mu kelímky a jeden po druhém je vypila. „Takže?“

„Maybelline, já-“

„Moment, pil si vůbec něco?“ Kam sakra zmizelo to pití, co měl ještě před chvílí v ruce?

Hmátla a podala mu jednu z poloprázdných sklenic. „Tady.“

„Maybelline, počkej,“ řekl, postavil sklenici zpátky na stůl a posunul se k ní blíž, jako by se bál, že ho přes své alkoholické opojení nedokáže rozpoznat.

„Já chtěl jsem ti říct…“

„Na dlouhé řeči je život krátkej, Remíku,“ přerušila ho Maybelline, v ruce další sklenici.

„Moc ti to sluš-“ 

„Málo piješ, puso.“ Nejprve se objevila Siriusova ruka na jejím boku, až pak celý Sirius.

A taky další sklenka Ohnivé whiskey. Maybelline se ochotně napila.

„Půjdeme tancovat?“ zeptal se Sirius, když jí přestal do ucha broukat úryvky z písničky I Just Had Sex.

„No jasně!“ zahučela Maybelline nadšeně.

Než vyrazila k parketu, ještě se ohlédla na zaraženého světlovláska.

„Jsem ráda, že jsi tady," houkla na něj. Neodpověděl.

Vždycky tvrdila, že Sirius neumí tancovat.

Teď nechápala proč.

Líbila se jí blízkost jeho těla, to jak hřál a jak s ní podmanivě kroužil do rytmu.

Vůně, kterou omámil už x dívek v Bradavicích…

Když písnička skončila, odlepila Siriusovi ruce od svého zadku a vydala se zpátky k Remusovi.

Jenže Remus už tam nestál.

Rozhlédla se – Remus nikde.

Kam šel?

Tancovat?

„Neviděl si Remuse?“ zeptala se Maybelline prvního procházejícího chlapce.

„Sorry, na Lupina jsem se vážně nedíval,“ uchechtl se mladík a jeho oči nápadně sklouzly k jejímu výstřihu.

Maybelline si ho nevšímala.

Její oči byly totiž jako naprogramované. Automaticky vyhledaly jedinou rozcuchanou černou hlavu v okolí.

Zachytila jeho pohled. Přesně jako v pohádce.

Tam se vždycky oči dvou spřízněných duší střetly přes velký taneční sál.

Ach, Merline. Ach, Merline. Ach.

„Chceš vypadnout?“ zeptal se chlapec, stále stojící vedle ní.

Letmo se dotkla třpytivého křížku, který se jí houpal na krku. Tentokrát jí ten dotyk ale nepřinel žádnou útěchu.

„Ano,“ vydechla. Dostat se co nejdál odtud, po tom opravdu toužila.

Táhl ji temnými chodbami, až najednou zastavil.

Maybelline zamžikala do tmy, tohle místo nepoznávala.

Svět se jí vesele rozplýval, jak se její oči přikryly alkoholickým oparem.

Ruce. Cizí ruce na jejím těle. Tlačil ji ke zdi a pak vlhko na krku. Cinkot.

Pokusil se ji políbit.

„Nech mě,“ zavrčela podrážděně, ale on neposlouchal. Zkusil to znovu.

Vzduchem zavířila ruka tak rychle, že Maybelline nedokázala uvěřit tomu, že skutečně patřila jí. Ostrý zvuk dlaně dopadající na tvář ji probral. Konečně rozpoznala onoho chlapce.

Thomas Harris, sedmý ročník, Havraspár. Červený otisk malé dlaně na levé tváři.

V očích rozzuřený pohled.

Maybelline vytáhla hůlku, když se k ní znovu naklonil.

„Nebudu to opakovat, Thomasi,“ řekla významně a o hlavu vyšší chlapec se vylekal.

Odešel.

„Everová?“

Sotva se Harris ztratil, mohla Maybelline postřehnout další stín. Tyčil se nad ní v nezaměnitelné povýšené póze. Po chvilce dokonce rozpoznala černé vlasy…

„Ha! Regulus Black!“ ušklíbla se. „Sám velectěný sestoupil z nebeských výšin, aby poctil nás, ty méně… Aha. Hm… Jakže začínala tahle věta?“ zeptala se zamyšleně.

Black se uchechtl a jeho modré oči jí pronikavě přejely pohledem. „Mám dojem, že ,Ha!‘."

„Aha.“

„Kdo byl ten předtím?“

What?! To mě tady všichni na téhle zatracené škole špehují? Merline, ty to vidíš!

„Co je ti to do toho?“ opáčila.

„Vlastně nic. Jen vypadal, že by potřeboval… vysvětlit pár věcí,“ procedil Regulus skrz zaťaté zuby.

„To jako, že bys ho zbil?“

„Ne, pohladil bych ho, Everová…“

„Aha. Tak to jo…“ zamumlala Maybelline a sesunula se po zdi k zemi.

Regulus jí věnoval neuvěřený pohled. Ale nevypadal, že by jí chtěl pomoct na nohy. „Před chvílí si rozdávala rány a teď se ani neudržíš na nohách? Proč vlastně nejsi na večírku?“

„Proč ty nejsi na večírku?“ nedala se Maybelline. Tak teď jsem mu to nejvíc natřela!

Zvláštně se na ni podíval.

„Já jsem v pátém ročníku, Everová.“

„Um… aha.“

„Takže?“

„Takže co?“

„Na něco jsem se tě ptal!“

„Aha. Promiň, co to bylo?“

„Proč nejsi na večírku?“ zopakoval Regulus trpělivě.

„Když to musíš vědět, musela jsem se vzdálit kvůli určité osobě!“ zamračila se na něj Maybelline, přemýšlejíc, jestli před ní opravdu stojí Regulus Black, nebo je to jen výplod její opilé mysli. Připadal jí totiž nějak... speciálně nezmijozelovský. Nemohl být skutečný... Šestnáctiletá studentka hovořící sama se sebou – paráda!

„Kvůli mému bratrovi?“ zamrkal překvapeně.

„Cože?“ nechápala Maybelline. „Ne, proč? Jeho ruce jsem ze svýho zadku dostala už přibližně před hodinou…“ dodala na vysvětlení.

Počkat… co jsem to právě řekla?

Regulusův výraz mluvil za vše. Jeho modré oči byly rozšířené a bledý obličej nepatrně zčervenal. Nebo se to Maybelline jen zdálo?

„Um… necháme to na jindy,“ řekla a s pomocí zdi se postavila. Jakmile se však pokusila udělat krok, svět kolem ní zčernal.

„Everová? Everová! Maybelline, sakra!...“

Maybelline zmateně zamrkala do pestrých barev. To je zvláštní… neznala žádné místo v Bradavicích, které by bylo takhle barevné. Snad nějaký obraz?...

„Everová!"

Barvy zmizely, kromě černé a bílé. Ta perfektně ztvárnila obličej Reguluse Blacka.

Který byl až příliš blízko nakloněn k tomu jejímu.

Maybelline se tak polekala a pokusila se mu prudce vytrhnout. 

Proboha, dneska je fakt divnej den!

„Merline, uklidni se,“ zavrčel netrpělivě a pokoušel se ji postavit rovně na nohy.

„Zatracený Sirius a jeho Ohnivá whiskey!“ postěžovala si Maybelline, když se vymanila z jeho náruče a opřela se o zeď.

„Jdeme,“ přikázal Black, který zaujatě shlédnul další její pokus o chůzi.

„Cože?“

„Vezmu tě na kolej, pojď. Ale aby bylo jasno, tohle nic neznamená, ano? Nemysli si, že to dělám jen z dobroty svého srdce." 

„Jakého srdce?"

„Velice vtipné..."

Podepřel ji a společně se vydali k pohyblivému schodišti.

„Ha! To si vážně myslíš, že ti řeknu, kde je nebelvírská společenská místnost?“ ušklíbla se Maybelline.

Na mě si jen tak nepřijde, chlapeček... Pobertové to válí!

„Já to vím.“

„... Cože?! Fajn, pak je to asi spravedlivé.“

„Cože? Ty znáš cestu do zmijozelské společenské místnosti?"

„Já tam byla, Blackie,“ řekla a vzápětí se zarazila. „Ups…“

„Ale… A-ale…“

„Ach, zatraceně… K Ohnivé whiskey by se mělo automaticky podávat Silencio!“

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Pobertovské drama 4. kapitola: