OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Pobertovské drama 9. kapitola

05.05.2015 (09:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 18× • zobrazeno 1805×

9. NA POKRAJI

Maybelline sledovala Oféliiny mašličky, které měla vpletené ve vlasech, když za ní kráčela. Bylo to až směšné. Následovat tuhle malou holku, i když by se nejraději otočila a běžela za Poberty. Neměla ani šanci, že by je potkala. Byli ve společenské místnosti, a i kdyby Remus třeba náhodou zamířil narychlo do knihovny - malá havraspárka vybírala postranní chodby, povětšinu času téměř nepoužívané.  

Do havraspárské věže to nebylo daleko. Vzhledem k okolnostem byla cesta až příliš krátká. Dostaly se až před ony dveře s bronzovým orlem místo klepadla a Ofélie velice způsobně se zdvihnutým malíčkem zlehka zaklepala. Majestátní pták ožil. 

„Vždy přicházím, ale nikdy tady nejsem. Někdy mne očekáváš, někdy se mne hrozíš. Bez ohledu na tvá přání, jsem byl a vždy budu poblíž. Co jsem?“  

Maybellinino obočí vyletělo do nebeských výšin. Kde byl Remus, když ho potřebovala?! Ani se nad hádankou nestačila zamyslet, protože Ofélie asi tak za dvě vteřiny významně založila ruce na prsou.  

„Zítřek,“ odpověděla sladce.  

„Velmi správně,“ pochválil ji orel se stejnou sladkostí v melodickém hlase a dveře se otevřely. 

„Ty vaše hádanky jsou čím dál primitivnější,“ neodpustila si Maybelline povzneseně. 

Ofélie Wintersová jí věnovala výmluvný pohled, aby jí dala najevo, že jí to nesežrala, a ihned zabočila ke stěně na pravé straně. Tam cosi zašeptala velké soše Roweny z Havraspáru, ta se jemně uklonila, odsunula se a odhalila tak tajné dveře.  

Tolik šaškáren kvůli jednomu přiblblýmu pokoji, obrátila Maybelline oči v sloup. Modří asi vždycky měli sklon pro teatrálnost.

Místnost to byla poměrně velká, kruhového tvaru. U každé volné stěny stála knihovna a uprostřed stupínek s ozdobným křeslem. A na něm neseděl nikdo jiný než Victoria Deanová. Blonďaté vlasy pečlivě vyžehlené, ofinu dokonale zastřiženou, sukni přes sepnuté nohy uhlazenou. Dokonce i v jejích šedomodrých očích se skvěla dokonalost. 

Pokud byla Maybelline královnou Nebelvíru, Victoria byla císařovnou Bradavic. Její druhá polovička mezitím držela klasickou magazínovou pózu. Ležérně se opírajíc o trůn své přítelkyně Christian Roose uvolněně listoval v jakési knize se zlatým obalem. Byl to jeden z nejkrásnějších chlapců, kteří kdy Bradavice navštěvovali. Měl snad všechno. Od hustých zlatých vlasů, přes průzračné modré oči, vysoké lícní kosti a dokonale tvarovanou postavu sportovce. Přesto to byl jeden z těch lidí, u kterých jste opravdu nechápali, jak se dostali do Havraspáru. Protože když se vám někdy podařilo ho zastihnout bez Victoriiny ctěné přítomnosti, nedokázal dát dohromady větu o více než čtyřech slovech. Bylo to, jako kdyby mu jeho blonďatá ženuška vyrvala z duše sebevědomí a pro jistotu ho nosila u sebe v kabelce. Ti dva spolu byli snad od prvního ročníku, ačkoliv je nikdo nikdy neviděl projevit si jakoukoliv známku náklonnosti. Oni byli ti dospělí. Ti vyzrálí. 

Pan a paní Perfektní.  

Ale teď k věci. Proč tu Maybelline vlastně byla? 

Vysvětlení bylo stejně jednoduché jako složité. V kostce řečeno - ačkoliv mnoho lidí (včetně Maybelline samotné) vášnivě propagovalo názor, že Nebelvír (či Pobertové) vládne (či vládnou) Bradavicím, ne-li celému světu, věc se měla docela jinak. Zatímco se Červení hrdě poplácávali po zádech, Havraspár ze stínů celou situaci monitoroval a kontroloval. A prý už slušně dlouhou dobu. 

Začněme od začátku. Poprvé se o tomhle malém spiknutí chytrolínů Maybelline a Remus dozvěděli ve čtvrtém ročníku. Ten den se do paměti Pobertů zapsal jako den, kdy zjistili, že nazývat Siriuse idiotem je urážka pro všechny idioty. Byl to také ten den, kdy byl Kratiknotův kabinet v plamenech. Pobertové už zažili mnoho věcí, které balancovaly na hranici. Upřímně, byly už i několikrát za hranicí. Tohle byla jedna z těch chvil. Plamen se jim sice podařilo uhasit, ale polovina druhého ročníku mrzimorských, který přišel na Kouzelné formule, se přiotrávila kouřem a jeden nešťastník dokonce získal i pár popálenin. 

To odpoledne byl jí a Remusovi poprvé předán vzkaz s černou pečetí orla. Tehdy je poprvé jeden z havraspárských studentů eskortoval do tajného pokoje v havraspárské společenské místnosti a tehdy poprvé uviděli Victorii Deanovou sedící ve svém bronzovém trůně. 

Vysvětlila jim, jak se věci mají. Že poslední tři dekády na sebe Havraspár vzal tu obrovskou zodpovědnost a dohlíží na školu. Že udržuje věci v přijatelné rovnováze. Že je celou dobu jen milostivě tolerovali, ale co je moc, to je příliš, a žádné další požáry, které ohrožují životy jiných, jim už nebudou trpět. Ve zkratce? Remus s Maybelline dostali sprda jako malí haranti a nějakou dobu se nezmohli na slovo. Maybelline pak měla slov až příliš… 

Flashback

Victoria její rozčílený monolog o tom, co si to o sobě ta vypelichaná slepice vlastně myslí, zarazila zvednutím ruky. 

„Měla jsem pocit, že bych se s vámi mohla rozumně domluvit. Ale pokud to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém,“ sdělila jim sladce. 

Maybelline, která si začala vytahovat rukávy, totálně ignorovala všechny Remusovy návrhy na to, aby se uklinila a promyslela to. 

„Pokud chceš válku, Deanová, proč jsi to neřekla rovnou?“ 

„Otevřené spory jsou pro naši kolej značně pod úroveň, Maybelline,“ poučila ji prostě Victoria a uhladila si sukni. „Měla jsem spíš na mysli to, že máme informace, které byste jistě nechtěli, aby se vyšly najevo…“

„Jako třeba?“ osekla Maybelline. 

„Jako třeba, kam zmizela dvousměrná zrcátka profesora Blackwooda? Kde Pobertové sehnali nesmývatelný inkoust? A proč Randy Walters ze třetíhp ročníku nedokáže dodnes vyslovit slovo „houbička?“?“ 

Maybelline na ni zírala s otevřenou pusou. Ta malá blonďatá husa tu vede nějakej špionážní spolek šmíráků! Zhluboka se nadechla, ale Remus jí naštěstí uvědoměle přitiskl dlaň na ústa. 

„Žádné další požáry,“ přijal s klidným hlasem diplomata. 

„Žádné další požáry,“ usmála se Victoria. „Bylo to tak těžké?“

Flashback end

Nebylo pochyb o tom, že toho Havraspárský spolek dost ví. A Maybelline nemohla popřít, že by Pobertům některé ty informace mohly dost ublížit, kdyby se dostaly na světlo. Přijala tohle napomenutí ze dvou důvodů - žádné další požáry neplánovala a Victoriina moc ji docela vyděsila. Samozřejmě to ale neskončilo u toho. Měli držet Poberty dál od extrémů a Victoria jim milostivě sdělila, že o tom jejich malém spiknutí ví jen hrstka lidí z vyšších ročníků, tudíž měli striktně zakázáno o tom komukoliv povědět. Jakmile se za nima zavřelo bronzový klepadlo, chtěla to Maybelline hned naprášit zbytku party, ale Remus jí to nakonec rozmluvil. Řekl, že je Nebelvír ve válce se Zmijozelem (což byla pravda, v té době byla situace tak vyostřená, že stačilo jen, aby se Zelený s Červeným někde potkali na chodbě a už po sobě metali kletby) a nemůže si dovolit proti sobě postavit ještě Havraspár. Maybelline musela uznat, že jakmile by se James a pan Žhář o havraspárské diktatuře dozvěděli - začali by okamžitě se vzpourou poddaných a Mrzimor nebyl zrovna nejsilnější spojenec…

Až do téhle chvíle Maybelline na ten jejich malý spolek skoro zapomněla. Skoro. Ale upřímně, pořád se jí někdy o téhle situaci zdály noční můry. A teď se na ni ta blonďatá mrcha dívala shůry, očividně si užívajíc to, že na ni může písknout a ona hned přiběhne, a k tomu všemu se ještě vychloubala svým dokonalým přítelem. Maybelline popadla při pohledu na ni chuť přeměnit se a vyrvat jí ty lesklé vlasy z hlavy svými tesáky. V duchu napočítala do deseti. 

Victoria mlčela. To bylo zvláštní. Obvykle měla keců habaděj. 

Nejspíš čekala, že se jí asi nějak ohlásí. Jakože „dobré ráno, veličenstvo, už jsem zde, přála jste si?“, ale to se sekla. Ať už jsou Pobertové v jakýkoli kaši, ona podlézat nebude.  

„Poslala jsi pro mě?“ Svou cvičenou opici? Škoda, že Ofélie už odešla. Mohla si užít její výmluvný pohled. 

„Ach, ano, Maybelline,“ přikývla Victoria. „Poslední dobou jsi měla, zdá se, napilno.“  

„Nejspíš.“ Maybelline nevinně pokrčila rameny. „Blíží se podzimní zkouškové období. Hodně esejí, fůra domácích úkolů…“

„To jsem na mysli neměla,“ spravila ji Victoria. „I když je pravda, že máš v Bylinkářství jisté mezery, které by sis měla doplnit…“ 

Maybelline udržela úsměv, ale sevřela ruce v pěst. 

Já ti dám takovou mezeru, to uvidíš…

„Myslím, že moc dobře víš, o čem mluvím. O tom slavném návratu Pobertů na scénu. A to tu dva měsíce byl takový klid…“ 

„Souhlasím. Byla dost nuda.“ 

„Ale žádné šťastné období netrvá věčně,“ povzdychla si blondýnka.  

„Můžeme už přejít k věci? Ne, že bych si tyhle naše malá dostaveníčka neužívala, ale měla bych někde být.“ 

„Myslíš plánovat velkou akci na dnešní večer?“

Tohle byla ta chvíle, kdy tu přesně potřebovala mít Remuse. Za statisíce různých důvodů. Victoria na ni vítězoslavně zírala a Christian, který předstíral, že celý rozhovor neposlouchá, ji už taky začínal pěkně štvát. Navíc měla dojem, že tu knihu stejně drží obráceně. 

Maybelline tentokrát počítala do dvaceti. Není nic lepšího než havráspárští, natolik znudění svými mdlými, záprášenými knihami protkanými životy, že špehují ostatní normální lidi.  

„Když řeknu ano, můžu odejít?“ zeptala se Maybelline.

Victoria jí věnovala shovívavý pohled, který byl jasnou odpovědí. 

„Předpokládám, že už jsi byla informovaná, že Sirius Black získal heslo do zmijozelské společenské místnosti.“ 

Cože?! To jako dovnitř? Tak to respekt! To se jim naposledy povedlo před třemi lety. 

„Jasně.“ 

„Asi mi nepovíš, co uvnitř plánujete za hloupost?“

„Asi ne.“ Kdybych to tak věděla… Já měla dost práce hádat se s vůdcem Jamesem a neomdlít u toho. Nějak jsem nestihla zjistit, co za kravinu to zas vymysleli.  

„Nelíbí se mi to, Maybelline,“ zatvářila se nelibě princezna. „Mám z toho špatný pocit.“  

„To je mi líto, Victorie,“ řekla soucitně Maybelline. „Kéž bys tak v sobě dokázala najít sílu to překonat a jít dál.“  

„Nemyslím si, že to půjde.“ 

„A já si nemyslím, že mě to zajímá.“  

„Za pár vteřin už tě to zajímat bude, Maybelline.“ 

Maybelline se duševně ohradila. Ať řekne cokoliv, ať vytáhne jakoukoliv lumpárnu z dětství, kterou na ně ví, jakoukoli informaci, nehodlá couvnout. Havraspár je nemůže trestat za něco, co ještě neudělali, nemůže jim diktovat, co mají a nesmějí dělat! Ať ji Victoria chce vydírat čímkoliv - jen prosím! Už dlouho neudělali nic, o čem by chtěli, aby to zůstalo skryto, a na ty předešlé věci jistě existuje nějaká promlčecí lhůta, ne? 

„Každý jeden konkrétní den v měsíci,“ pronesla Victoria. 

Maybelline se sevřelo srdce. Celý její svět se smrsknul na dvě jediné emoce. Na nenávist k Victorii a strach. A náhle dávalo dokonalý smysl, proč tu s ní nebyl i Remus…  

„Už je to pět let. Snad sis doopravdy nemyslela, že bychom si nevšimli, že ne?“ pousmála se Victoria. 

„To bys neudělala,“ řekla Maybelline chladně. Nezničila by Remusovi život kvůli nějaké hře o moc. Tak bezcitná nemůže být. 

„Možná. Ale já tě znám, Maybelline. Vím, že něco takového nebudeš riskovat.“ 

V Maybelline se začaly dohadovat dva hlasy. 

Je to jen trik. Hra se stíny. Co by bylo, kdyby… Victoria by to neudělala. Je Havraspár, ne Zmijozel. Nemá na to. Jde jen o vtípky, laciné triky a žerty. 

A o požáry, strhnuté stěny, kletby, Sirius minulý rok málem zabil Snapea…

Ale to bylo všechno…

Jen nehody? Náhody? Co dalšího se stane dál? Už to není jenom hra!

Nic nemělo trvalé následky.

Opravdu nic?

Nic vážného se nestalo!

Protože jsme měli štěstí. Ne proto, že bysme si drželi zkrátka.

Máme věci pod kontrolou!

Pod kontrolou nemáme absolutně nic! Na kontrolu se vždycky kašlalo! O to přeci šlo, ne? Dohnat to až na okraj! Tak tohle je okraj, holčičko! Teď na tom okraji balancuje Remusův život!

Maybelline na chvilku zavřela oči. Hořká, palčivá prohra. 

„Co po mně chceš?“ zeptala se.

„Chci, abys držela věci ve zdravé míře. Aby nedošlo k extrémním situacím… Spoléhám se na to, že takové chvíle ještě poznáš, nebo ne?“ 

„Ano,“ procedila Maybelline mezi zuby.  

Victoria potěšeně sepjala ruce. 

„Pak je to tedy na tobě, Maybelline.“ 

James potřepal ampulkou proti světlu a soustředěně sledoval čirou tekutinu uvnitř. Vypadala jako voda. 

„Určitě to bude fungovat?“ zeptal se. 

„Adelaine říkala, že stoprocentně,“ kývl Sirius vážně, „nikdy bych si nepomyslel, že by nám ten jejich kroužek Nadějných lektvaristů mohl být k něčemu užitečný.“ 

„Adelaine Doxová?“ zamračil se Remus. „Ta, co ti před dvěma lety omlátila Obludné obludárium o hlavu, když jsi na ni zkusil tu věc s negativní lichotkou?“  

„Jen jsem řekl, že její křivé zuby jsou vážně roztomilé!“  

„Proč by ti zrovna ona chtěla s něčím pomáhat?“ 

„Taky jsem se divil,“ usmál se Sirius. „Ale nakonec to dávalo dokonalý smysl. Ze dvou důvodů. Za prvé - neskutečně po mně jede…“ 

„Jak jinak.“ Obrátil James oči v sloup.

„A za druhé - nenávidí mého bratra. A když máme tolik věcí společného… tak to mám už vlastně jistý, ne?“ Sirius laškovně zahýbal obočím. 

„Myslíš jako jednu věc?“  

„Taky máme už oba dokonale rovné a krásné zuby…“  

„Proč nenávidí Reguluse?“ zeptal se Remus.

„Špatně položená otázka, Náměsíčníku.“ Poplácal ho jeho černovlasý kamarád po zádech. „Správně zní - proč nenenávidět Reguluse?“ 

„Možná tě to překvapí, ale někteří lidé mají k nenávisti důvod. Alespoň havraspárští ho většinou mají…“ opáčil Remus zamyšleně. 

„Nemyslím, že bylo pro Doxovou zas tak těžké si nějaký najít,“ poznamenal James. 

Pro něj to rozhodně těžké nebylo. Zpočátku Reguluse nenáviděl z čisté solidarity k Siriusovi. Pak se ukázalo, že to ale vůbec nebylo potřeba. Z malého Blacka vyrostl namyšlený, zákeřný, slizký, malý zmetek, který si jeho vřelé nesympatie rozhodně zasloužil. Malý zmetek, za kterým Maybelline běhala na Ošetřovnu…  

James zlehka potřásl hlavou, jak mu hořkost vystoupala do nosu. Nedávalo to smysl. Maybelline byla stejně zarytý odpůrce Reguluse, jako byl on sám. Kolik přezdívek mu vymysleli, kolikrát ho před Siriusem naschvál barvitě pomlouvali… Ze dne na den tohle všechno nemohlo jen tak zmizet! 

Ale… Adelaide Doxová na Siria házela vražedné pohledy pokaždé, když ho potkala. A dnes mu přišla nabídnout pomoc. A pokud Sirius nekecal - a on v tomhle kecal hodně - do konce týdne bude jedním z jeho tří týdenních románků. Číslo tři sta padesát šest. 

„Bude Maybelline v pohodě?“ zeptal se ho Remus, jako by mu četl myšlenky.  

„Proč by neměla být?“ Pokrčil famfrpálový kapitán ledabyle rameny.

„Na prosazování autorit nereaguje moc dobře… Nebo jsi už zapomněl na Purpurového Pottera?“ připomněl mu laskavě Lupin. 

Kdo by mohl zapomenout na to, že mu někdo obarvil vlasy na fialovo?

„To bylo ve druhém ročníku,“ zamručel James. Konkrétně se jednalo o volby na vůdce Pobertů, které nakonec samozřejmě vyhrál. O to ani tak nešlo, spíš o to, že se velice „citlivě“ zmínil o tom, že Maybelline můžou z hlasování hned vyřadit, vzhledem k tomu, že je holka. Svou daň za tuto poznámku zaplatil přezdívkou, na kterou si stále ještě někteří dobře pamatují.

„Bude v pohodě.“ Mávl rukou Sirius. „Až uslyší o MÉM plánu-“

„Našem plánu,“ opravil ho James. 

„- bude nadšená!“  

„Já bych jí to neříkal,“ navrhl James zlomyslně. „Za ty její přehnané ochranářské pudy k mladším ročníkům bych ji nechal chvilku vydusit.“ 

Siriusovi se tahle varianta okamžitě zalíbila. 

„Řekneme jí to před vchodem do Zmijozelu. Budeme budovat napětí!“ 

„Myslím, že napětí tu za jeden den bylo až až…“

„Nekaž to, Remusi!“ 

„Fajn.“ 

Klika cvakla, dveře letí, Maybelline vchází do chlapecké ložnice. 

„Přikryjte vše, co by mělo být přikryto! Vchází dáma!“ 

Sirius se naklonil, kontrolujíc, jestli někdo nestojí za jejími zády. 

„Jaká?“ V další vteřině mu na hlavě přistál jeho vlastní polštář. 

„To bysme měli.“ Maybelline si oprášila ruce. „Povíte mi teď ten váš skvostný plán?“  

James si se Siriusem vyměnil samolibý úsměv. 

„Nech se překvapit.“ Mrkl a zastrčil si ampulku do kapsy pláště. 

„Nesnáším překvapení,“ řekla Maybelline s přimhouřenýma očima. 

„Miluješ je!“ oponoval Sirius.  

„Remusi?“ Otočila se černovláska na toho nejmírnějšího z nich. 

„Ať tě to ani nenapadne, Remusi Johne Lupine!“ varoval ho James. 

„Dobře, tak si to nechte. Vůbec mě to nezajímá. Jen si teď půjdu s Mooneym promluvit na chodbu o něčem DOCELA jiném…“ Maybelline popadla hnědovláska za ruku. 

Sirius k nim přiskočil a chytil Remuse z druhé strany. 

„To si myslíš, že jsem úplně blbej?!“ ušklíbl se na ni.  

„Ne, úplně ne.“ 

„Cože?!“

James se pousmál. Nebylo nad malé nenápadné trestíky. 

„Sraz je ve čtyři ráno před portrétem.“

Maybelline si ten večer nešla lehnout. Zůstala sedět u krbu ve společenské místnosti a dívala se do plamenů. Victoria Deanová vytáhla až příliš velký kalibr a ona se s tím nedokázala srovnat. 

Kdyby šlo o ni a ne o Remuse - zosnovala by plán na její totální vyhlazení. Svůj poslední rok na téhle škole by tahle královna krásy strávila tím, že by se plazila kanálama. Bylo zjevné, že Victoria podobnou reakci čekala, a tak si pojistila, že se nebude bouřit. 

Byla chytrá… Ne, byla zákeřná. 

S ní se klobouk fakt docela sekl, jak je možný, že není ve Zmijozelu? Maybelline přemýšlela nad možnosti, ale zdálo se, že byla ve slepé uličce. Nejenže nemůže riskovat Remusovo prozrazení, ale po dnešní ranní konfrontaci s Jamesem nemůže jen tak přijít a říct - hele, tak to pro tentokrát asi odpískáme, ne?  

Nemusí to být tak strašné, přesvědčovala samu sebe Maybelline. Třeba to nebude nic extrémního. Maniakální jiskřičky v Siriusových očích jí ale tvrdily pravý opak. Povzdechla si. 

„Děje se něco?“  

Když zvedla hlavu, Remus si ji starostlivě prohlížel. Maybelline se přinutila k úsměvu. 

„Nic.“ Nedovolím, aby ti ta namyšlená sketa ublížila… 

Posadil se vedle ní, světlo z ohně se odrazilo v jeho medových očích. 

Zbývaly necelé tři týdny do dalšího úplňku. Byl právě ve své nejlepší fázi. Bledý, kruhy pod očima, jizvy na tváři, ale tak nějak… živější. 

„Kde jsou ti dva?“ zeptala se uvolněně.

„Sirius si ještě rozcuchává před zrcadlem a James mu nadává,“ informoval ji klidným hlasem.  

Maybelline se uchechtla. Někdy opravdu nechápala, proč se s nimi kamarádí. Tři šílenci a Remus. To se to pěkně sešlo… 

Sirius tiše seběhl dolů, poslední tři schody seskočil a roztáhl paže. 

„Připraveni na akci vašich životů? Tento den vejde do historie!“ 

„Už se konečně dozvím, na co se to, zatraceně, chystáme?“ Postavila se Maybelline.  

Sirius jí s vážnou tváří položil ruce na ramena. 

„Trpělivost, Everová. Trpělivost.“  

Maybelline do něj strčila a v dalším okamžiku jí byla přes hlavu přehozena jemná splývavá látka. Cítila Jamesův horký dech na svém krku, naskočila jí husí kůže.  

„Jdeme na to, Pobertové.“

Notebook se zatím drží - tentokrát byl problém čas. 

Další kapitolka by ale rozhodně měla vyjít rychleji. :) 

Moc děkuji za krásné komentáře a byla bych moc vděčná za další, takže směle komentujte! 

Vaše M. 

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Pobertovské drama 9. kapitola: