OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Proces 8

12.03.2023 (18:00) • Kate3 • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 677×

Tři dny do soudu 

Celou noc o tom přemýšlela. Ten nápad jí přišel naprosto šílený, ale neměli nic jiného. A přestože jí to Severus dopodrobna vysvětlil, stále s tím nesouhlasila. Oba únavou odpadli. On v jeho cele na to ztrouchnivělé lůžko a ona do postele ve svém pokoji v domě Weasleyových. Nechtěla o něm slyšet, vidět ho, natož se s ním setkat. To, co po ní chtěl, se jí příčilo. Jenže čas je tlačil a Harry mohl každým dnem zemřít. Ráno tedy vstala brzo, aby byla u Severuse co nejdříve. Doufala, že spolu vymyslí nějaký jiný způsob, jak dostat Severusovu krev k Harrymu.

Profesor seděl na zemi s překříženýma nohama. Tedy jedním pahýlem a druhou nohou a mnul si spánky. „Stalo se něco?“ zeptala se, když se objevila u něj v cele a klekla si k němu.

„Ne, jen přemýšlím. Hlava mě bolí jako po úderu vrbou mlátičkou.“

„Když jsem se v noci hrůzou budila s představou, že bych ti měla zase ublížit, tak mi taky nebylo vůbec dobře.“

„Mrzí mě, že tě takhle využívám. Tvou dobrotu. Je mi líto, že máš kvůli mně starosti.“

„Pomáhám ti ráda, opravdu, ale je to těžké. Nebudu lhát.“

„Já vím a omlouvám se.“

„Není proč, Severusi. Ty jsi mi zachránil život mnohokrát, když jsi pomáhal Harrymu.“

Lehce se usmál a povzdechl si. „Respektuji tvůj včerejší nesouhlas a napadlo mě něco jiného.“

„Poslouchám,“ řekla nejistě.

„Má magie přejde do něčeho fyzického a může se to obejít bez velkého zranění. Vzpomněl jsem si na jeden přívěsek, který jsem dal Lily Potterové, když jsme spolu studovali. Jde o malou zlatou laň inspirovanou jejím patronem.“

„Ty ho stále máš?“

„Ano. Když jsme se rozešli ve zlém, přívěsek mi vrátila. Je v mé ložnici v Bradavicích bezpečně ukryt v nočním stolku a začarován ochrannými kouzly proti nalezení.“

„To mě mrzí, že vaše přátelství nedopadlo podle toho, jak sis přál.“ Odmlčela se a ticho bylo ohlušující. Pro ni až nesnesitelně. Trpce se usmál a pak pokrčil rameny. „Dovolíš mi tam zajít a přívěsek vyzvednout?“ dodala po chvíli mlčení.

Pokýval hlavou na souhlas. „Promyslím kouzla, kterými přívěsek donutím, aby mou krev s magií přijal a po přiložení na Potterovo tělo ji zase vydal. Tohle není vůbec pěkná magie, Hermiono, ale udělám, co bude v mých silách. Věřím, že Harryho zachráníš.“

„Děkuju ti,“ hlesla. Vrhla se mu do náruče, až na studené podlaze zavrávoral. Přes své původní přesvědčení, že k ní bude netečný, ji pevně objal a přitiskl k sobě. Topil se ve vůni jejích kaštanových vlasů. „Děkuju, že pomůžeš Harrymu. Je štěstí tě tu mít. Jsem ráda, že jsi přežil.“

„To já mám štěstí...“ pronesl tiše. „Jestli mi dovolí mít poslední přání, tak bych si přál...“

„Přestaň!“ přerušila ho razantně, ale pak mírněji dodala: „Severusi...“ V jejím hlase byla cítit bolest.

„Proč? I bývalý Smrtijed může mít poslední přání.“

„Může, ale ty žádné nepotřebuješ, protože tě osvobodí! Jsem si tím více než jistá!“ Pustila ho z objetí a narovnala se.

„Nemůžeš si být tak jistá, Hermiono, nevíš, jak to dopadne,“ odvětil klidně.

„Věřím, že pro tebe dobře,“ odpověděla rozhodně. Někde vzadu v hlavě jí však hlodal neodbytný hlásek... A co když ne? Co když ho odsoudí na doživotí nebo k smrti? Co budeš dělat pak, hm? Hm?!

„Abys nebyla překvapená, jak bude to soudní přelíčení ovlivněno názorem veřejnosti.“

„To není nic nového ani překvapujícího. A už dost. Tohle nebudu poslouchat!“ zamračila se, ale nechtěné myšlenky ji neopouštěly. Nebudeš to poslouchat? A proč? Protože ti není příjemná představa, že by měl profesor pravdu a soud ho nepropustil na svobodu? Protože tu představu, že bys ho ztratila, nejsi schopna unést, a tak o ní nechceš ani přemýšlet? „Raději mi řekni, jak se dostanu do tvého kabinetu a jak najdu ten přívěsek.“

„Pomůžeš mi,“ poprosil ji neutrálním tónem hlasu, aby ho podepřela, když se pokoušel posadit na lůžko. Ona na něj téměř křičela. On byl naprosto pokojný. Říkala si, že dříve by ji za toto setřel tak, že by z brekem odběhla z jeho kabinetu a po zbytek roku by se choulila ke zdem a snažila se být nenápadná, aby se mu vyhnula. „Pojď sem,“ dodal tiše a do ucha jí zašeptal zaklínadlo, které ji mělo dostat do jeho pracovny. Lehce se rty dotkl jejího krku, než pokračoval: „Ten přívěsek je uložen v nočním stolku u mé postele. Je skryt v černé krabičce, na kterou jsem umístil několik ochranných zaklínadel.“ Prstem jí ukázal, aby se k němu naklonila, a vysvětlil, jak ta kouzla prolomí.

„Děkuju ti za důvěru. Chápu, že to musí být pro tebe nepříjemné, pustit mě k tobě do soukromí.“

„Pokud mohu pro Pottera udělat jen tohle,“ vysvětlil polohlasem trochu vyhýbavě, „udělám to rád. Potom si už musíš poradit sama a dostat sem ten přívěsek přes azkabanské strážce. A také něco ostrého.“

„Něco zkusím vymyslet. Jsem ti vděčná.“ Naposledy mu stiskla ruku a pak zabouchala, aby ji bachař pustil ven.

„Na vděk je ještě brzy, drahá. Nevíme, jestli to Potterovi pomůže,“ odpověděl a unaveně se usmál.

„Musíme věřit. Ty musíš věřit, Severusi. Zkus se alespoň trochu přemoct. Zítra budu mít také kompletně hotovou obhajobu, tak ti ji přinesu ke schválení a závěrečným úpravám.“

„To je to jediné, co můžeme v tuto chvíli dělat. Věřit,“ řekl, než se před Hermionou otevřely těžké kovové dveře začarované obrannými kouzly a ona proklouzla z jeho cely ven.

* * *

Dala vědět ředitelce McGonagallové, že se objeví v Bradavicích, ale poprosila ji, aby o její návštěvě nikomu neříkala. Přemístila se do ředitelny, krátce pohovořila s Minervou a až padla večerka, kdy studenti nesmí vycházet z kolejí, rozhodla se seběhnout do Severusova kabinetu ve sklepení, aby ji nikdo neviděl. Hůlkou ukázala na dveře a ty se okamžitě otevřely. Do nosu ji uhodila vůně bylinek a nevyvětraných lektvarových výparů.

Vyslala světelnou kouli ke stropu, které tam zůstala poletovat a osvěcovala celou pracovnu plnou pečlivě srovnaných kotlíků, přísad do lektvarů, krabiček různé velikosti a jiného náčiní. Na druhé straně místnosti byly dveře, kterými prošla. Světlo ji následovalo. Přešla obrovskou knihovnou, a protože neměla dostatek času, aby si prohlédla všechny ty vzácné knihy v pozlacených vazbách, přidala do kroku. Strávit tak den v profesorově knihovně. Ach, jak lákavé! Na konci knihovny provedla další kouzlo, které jí svěřil Severus, a vstoupila do jeho ložnice.

Rozhlédla se po prostoru a oči jí padly na postel povlečenou tmavě zeleným povlečením. Byly na něm černě vyšity neurčité obrazce. Zatřásla se zvláštním neklidem, že vstupuje až tak blízko do jeho soukromí, že se dostala někam, kam by ji, kdyby nedošlo k současné situaci, nikdy nepustil. Příliš o tom nepřemýšlela - na ni až neobvyklé – a natáhla ruku a prsty přejela po výšivce. Tady spal. Tady bylo jeho zázemí, které by on nejspíše nenazval domovem. Anebo ano? Byl vůbec Severus Snape někde doma? Saténové povlečení bylo jemné na dotek. Zakroutila hlavou nad dotěrnými představami, ze kterých jí začínaly hořet tváře, a posadila se na postel. Všude se rozvířil prach, který už měsíce nikdo neuklízel a slabá vůně santalového dřeva. Soustřeď se, Hermiono!

Otevřela noční stolek, ale v první zásuvce byla jen nějaká stará ohmataná kniha obalená v novinách. Když ji otočila hřbetem k sobě, přečetla si název knihy. Oliver Twist. Otevřela ji. Na první stránce bylo napsáno věnování úhledným písmem: Mrzí mě, že ti nemohu dát klidnější domov s milujícím otcem. Ale já tě miluji a vždycky budu. Na to nikdy nezapomeň. Přeji ti, abys byl šťastnější, než je chlapec v této knize. Maminka.

Hermiona až s posvátnou úctou odložila knihu zpátky a zavřela zásuvku. O tom, co tam našla, se nesmí nikdo dozvědět. Ani Severusovi nesmí říct, že měla v rukou knihu od jeho matky. Nebyla si jistá reakcí, jaká by od něj přišla.

Otevřela druhou zásuvku. Uvnitř byla tak malá krabička vínové barvy, až ji málem přehlédla. Ani prstýnek by se do ní nevešel. Namířila na ni hůlku a pronesla zaklínadlo. Sametová krabička se začala zvětšovat a ochranná kouzla se rozplynula. Natáhla ruku, ale pak se zastavila. Uvědomila si, že pokud ji Severus pustil až sem, musí pro něj znamenat hodně, musí jí důvěřovat tak, jak snad nikdy nikomu. Třeba chce ale pomoct Harrymu v rámci závazku, který cítí k Lily Potterové...

Netušila a pokud měli jejímu kamarádovi zachránit život, nemohla tu rozjímat nad svým prazvláštním vztahem s profesorem lektvarů. Vytáhla odčarovanou krabičku a položila ji vedle sebe na postel. Otevřela ji a uvnitř našla zlatý řetízek, na kterém visela drobná laň, taktéž z pravého zlata. Místo oka měla, pokud se Hermion nemýlila, rudý granátový kamínek. Velice krásný šperk, který měl být darovaný někomu, koho si člověk váží. Tajil se jí dech nad tou decentní jemnou podobou, o které na okamžik zapochybovala, že ji nechal vyrobit ten přísný chladný profesor. Opatrně vysvobodila řetízek s přívěskem z měkkého polštářku a pověsila si ho na krk. Tak bude asi nejbezpečnější ho přenášet. Krabičku vrátila zpátky do nočního stolku. Zakouzlila všechny dveře uvnitř, aby byly Severusovy soukromé komnaty zabezpečené proti vloupání (Nepochybovala, že je profesor dokáže pak odčarovat, až se vrátí. Až se vrátí... Jestli se vrátí...), zahnala zlé myšlenky, zavřela za sebou i vstupní dveře a zaklínadlem, které ji naučil, je začarovala. Vyběhla schody a zastavila se, až nemohla popadnout dech. Na pozemcích před hradem se přemístila k Weasleyovým.

Nikdo v domě nebyl, a tak odešla do svého pokoje a na chvíli si lehla na postel, aby si odpočinula. Poté očarovala svůj brk, aby dopsal poslední řádky obhajoby, a když byla hotová, ještě si ji naposledy pročítala a dělala konečné úpravy.

Únavou se jí zavíraly oči. Zakouzlila tedy dveře i okno, řetízek sundala z krku a odložila ho do své šperkovnice, kde měla těch pár řetízků a náušnice po prarodičích, které jí darovala mamka a také ji začarovala ochrannými zaklínadly. Vedle si položila hůlku a usnula. Na jídlo a koupelnu bude čas ráno. Poslední dny se zanedbávala více, než když s Harrym hledali viteály. Nějak na sebe neměla čas a mnohem více jí záleželo na tom, aby se její kamarád uzdravil a aby její bývalý profesor vyšel z vězení svobodný. Nic jiného ji momentálně nezajímalo.

Autor: Kate3 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Proces 8: