Hermiona Grangerová je nejlepší studentka Nebelvíru.
Severus Snape je nejpřísnější profesor v Bradavicích, který, jak se zdá, ze všech studentů nejvíce nenávidí Harryho Pottera a hned po něm Hermionu, která ho rozčiluje svojí chytrostí a pověstí šprtky.
Ale říká se jeden fakt, všeobecně známý ve světě kouzelnickém i v tom našem, a je to zcela prosté – že protiklady se odjakživa přitahují. Platí to i v tomhle případě? Můžou k sobě Hermiona a Severus najít cestu?
A.
11.05.2014 (16:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 6021×
Seděla u okna, kterým do pokoje procházela noc, a před sebou měla na dřevěné desce stolu rozevřenou knihu o kouzelných tvorech, jejíž text ozařoval oranžovožlutý plamen svíčky. Snažila se učit, ale hlava porostlá rusými kadeřemi jí znaveně klesala mezi stránky a oči se jí zavíraly. Ani nevnímala, kolik je vlastně hodin a jak dlouho už sedí v učebnicích, ale venku byla taková tma, že nebýt svíčky, netrefila by už přes temnotu ani k vlastnímu lůžku.
Povzdychla si, zavřela knihu a odložila ji na svoji hromádku učebnic. Zvedla se ze židle, vzala do ruky svícen a pomalu došla k lůžku. Odložila svícen na noční stolek, usedla na lůžko a při světle svíčky se převlékla do své noční košile. Oblečení složila na židli, ulehla a sfoukla svíčku na stolku. Usnula.
Není pro mě jednoduché zapomenout, říkalo pokroucené, špatně čitelné písmo v deníku. Stále vidím její oči, ale její oči v jeho tváři. Není pro mě jednoduché chránit ho a vědět, že je to jeho syn. Ale je to i její syn. A to je ten hlavní důvod, proč jsem souhlasil, že budu chránit Harryho Pottera. Odložil pero zpět do kalamáře a zavřel deník. Ten poté vzal a zamkl do šuplíku ve svém psacím stole.
Pohlédl na hodiny a povzdychl si. Byly už téměř čtyři hodiny ráno, ale on se necítil natolik unavený, aby dokázal usnout. Hlavou se mu honila spousta myšlenek. Různých myšlenek, důležitých i nedůležitých. Vzpomínal na Lilly, na to, jak se ji po celou dobu snažil dostat, a na to, jak mu ji James Potter, vždy lepší než on, vyfoukl. Vzpomínal na to, jak ho nenáviděl. Jak jím byl ponižován. Vzpomínal na to, jak nebyl vůbec šťastný, když zjistil, že ho zavraždil Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit. Vzpomínal na to, jak ho od té chvíle nenáviděl ještě dvakrát tolik, protože ji nedokázal ochránit, třebaže věděl, že by to nedokázal nikdo, ani on sám. Vzpomínal na to, jak se potom ubrečený rozhlédl a spatřil to dítě. Jak ho vzal, ukryl do pláště a odnesl k Albusovi Brumbálovi. Během té cesty se uklidnil natolik, že jeho slzy už nikdo nemohl spatřit.
Vzbudila se po několika hodinách spánku a kupodivu se necítila unavená. Věděla, že by ještě měla spát, ale nemohla usnout, ať se snažila jakkoli usilovně. S povzdychem vstala, převlékla se a pokoušela se tiše vyplížit z dívčí ložnice, aby nevzbudila nikoho dalšího. Slyšela, jak podlaha vrže pod podrážkami bot a kousla se do rtu. Vyklouzla z bot a přešla pokoj bosa. Vyšla z ložnice a seběhla schody s botami v rukou. Sehnula se na posledním schodu a obula se. Rozhlédla se po společenské místnosti Nebelvíru a přemýšlela. Měla bych zůstat tady? Je tu teď v noci až příliš teplo a ona nechtěla zhasínat krb, protože potom by tu byla do rána až příliš zima.
Pousmála se nad sebou, že si neumí vybrat, co je lepší, a vyšla z koleje na chodbu.
Zvedl se a vyšel z kabinetu, zamkl za sebou. Když si provětrám hlavu, možná se mi potom bude usínat snadněji. Pomyslel si. Konec konců, jeho myšlenka byla oprávněná. Bez jakéhokoliv následku únavy strávil ve svém malém, zatuchlém kabinetu dalších pár hodin. Sám se svými myšlenkami, necítil se příliš dobře.
Na chodbách svítilo pár nástěnných svícnů, což mu ušetřilo tu trochu práce s kouzlem Lumos, které by jinak musel použít. Procházel se chodbami. Vnímal průvan, který jimi procházel. Na jednu stranu to bylo nepříjemné, cítit ten chlad ve tvářích, cítit, jak nepříjemný vánek v chodbách čechrá vlasy, na druhou stranu ho to dokázalo skutečně zklidnit. Pomalu na něj začínala jít dlouho očekávaná únava, až začal uvažovat o tom, že by se vrátil do svého kabinetu a uložil se do spánku, když ji uviděl.
Okamžitě ji poznal, nebylo pochyb. Měla ty nejkrásnější vlasy z Nebelvíru. Chtěl ji vzbudit, vyplivnout pár jedovatých poznámek, něco jako: „Nemáte být v téhle noční době už dávno ve své posteli, Grangerová?“ ale věděl, že by bylo hříchem ji budit, když spící ve světle svícnů vypadala jako samotný anděl.
Rozhlédl se a chvíli uvažoval, nakonec se ale sehnul a vzal dívku do náruče. Bez dlouhého přemýšlení se vydal k portrétu, skrz který se měl dostat do koleje Nebelvíru, když si těsně před ním uvědomil jednu vtipnou, ale ne moc dobrou věc – nepamatoval si heslo. Popravdě, nikdy ho tak úplně nepotřeboval, v Nebelvíru se nepohyboval, a tak pro něj to heslo nebylo nutné. S povzdychem pohlédl na spící studentku ve své náruči. Kam teď s tebou, Grangerová? pomyslel si. Nechat tě na chodbě? To bych tě rovnou mohl odnést zpět tam, kde jsem tě našel – a vrátit se, jako by nic.
Nechtěl ji tam nechat, položit ji před portrét na zem a odejít. Otočil se s ní na rukou a odnesl ji do svého kabinetu. Podržel dívku na jedné paži a trochu krkolomným pohybem si otevřel. Vešel dovnitř a položil dívku na svoji postel. Vrátil se ke dveřím, aby je zavřel, ještě na okamžik si spícího anděla prohlédl a poté se jal ustlat si pro dnešní zbytek noci na pohovce. Usnul.
Následující díl »
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter
Diskuse pro článek Protiklady se přitahují: Prolog:
Je to fantastické len tak ďalej....
Teda, další povídka na téma HP, už teď budu netrpělivě čekat na pokračování
Je to opravdu úžasné. Když jsem to poprvé uviděla, říkala jsem si, že Snape a Herm budou divný, ale velice mile jsi mě překvapila. Blahopřeji, získala jsi dalšího pravidelného čtenáře :)
Jéé! Vždycky jsem byla zažraný fanoušek do HP, i když jsem jednu dobu byla zavislák do stmívka a ty to víš nejlépe. Pokusím se to nějak obkecat, ať máš dlouhý komentář, protože TY si ho zasloužíš. Neřekla bych do tebe, že začneš sepisovat kapitolovku na HP a ne vůbec na pár Snape/Hermiona.
Je to velice zajimavý a originální nápad, i když jsem Snapea jako knížní postavu neměla nikdy ráda, jak byl hnusný k Harrymu a ostatním z nebelvíru. Já vždy zbožňovala Siriuse, Remuse Lupina nejvíc a ty to víš nejlépe ze všech! :D :D
Když jsem si pár let zpátky přečetla 7 díl HP (knihu jsem četla o hodně dřív než byl film), a v pasaži, kde Snape zahynul jsem obrečela. Když si v knize pak Harry zpětně prohlédl jeho vzpomínky, které mu Snape dal, jaké překvapení pro mě bylo, že ho Snape celou dobu chránil...Protože miloval Lily a když umíral uvědomil si, že Harry má povahu po jeho matce...
Jen dva detaily ti trošičku vytknu (nenaštvi se na mě za to, protože jsem vášnivý fanoušek HP stále) Musím souhlasit s Tethys knižní Hermiona je bruneta (i když filmová měla ty vlasy o trochu světlejší, špinavě blond, ale to je jedno) v pohodě nic se neděje... A ještě Snape si píše deník? Nevím.. Vždycky mi připadalo, že on není takový ten typ, ale kdo ví...Nikdo přeci nemůže vidět do jeho "soukromí" takže to byl fajn nápad.
Už se těším na Hermioninu reakci až s eprobudí u Snapea v kabinetě!!! To bude řevu, co? :D Celkově se mi to líbilo! Rozhodně se budu těšit na další kapitolu, Verčo!! Jen by mě zajímalo ve kterém díle HP se to jako kdyby odehravá? Jestli ve čtvrtém nechtěla bys tam dát Siriuse jakože má třeba nějaký vyřizovaní u Brumbála ve své zvířecí podobě?
Miluju Harryho Pottera a všechno s ním spojené. Jen nenávidím pár Snamione, kdybys psala o čemkoli jiném, tak bych to možná snesla, ale Snamione mi dělá husí kůži, jen když si to zkusím představit. Ale protože jsem si řekla, že se nebudu řídit předsudky, otevřela jsem tvou povídku a začetla se.
Úvod jako takový je celkem hezký. Líbí se mi vykreslení Hermiony a jejího pozdního studia, jen... ona nemá rusé (tedy do zrzava) vlasy. Hermiona je od přírody bruneta a nechce se mi věřit, že by se nechala přebarvit jen proto, aby se mohla považovat za část Weasleyovské rodiny (ona už jí dávno je).
Oh, a Snape... Nedokážu si představit, že by si Snape měl psát deník. Promiň, ale ne. Kdyby si to pomyslel, tak budiž, ale psát do deníku? To pro mě není Snape, ten strašidelný netopýr a zároveň odvážný muž, který nasazoval svůj život "jenom" kvůli lásce. Nicméně ale musím pochválit myšlenky, které do něj psal, protože ty jsi krásně rozvedla, co by se mohlo v jeho hlavě odehrávat.
Bereme v potaz, že tohle je FF a ty si můžeš "vyškrtnout", co se ti nehodí, takže fajn, Harryho tedy našel Snape, dobře.
Snape by klidně mohl uvažovat, že má Hermiona nejkrásnější vlasy z Nebelvíru, ale už v Prologu? Oni se tedy ještě "neznají", nemají se moc v lásce a tak nějak se mi nechce věřit, že by jí nevzbudil jen kvůli tomu, že vypadá jako anděl, ale chápu, že jsi je tam prostě musela nahnat.
Snape tedy Hermionu odnesl do svého kabinetu, ačkoli to je jeho nejnemilovanější studentka, a usnul, aniž by mu to bylo nepříjemné? Pro příště bych to zkusila trochu rozepsat, přece jenom, studentku nemáš v posteli každý den...
Jak už jsem ale řekla na začátku, jako celek se mi to líbí. Víš, co chceš říct a víš, jak to máš říct, takže mě v textu nic moc nerušilo, jen nějaké ty drobnosti, které jsem ti napsala výše. Dávám ale rozhodně palec nahoru.
A nic si z téhle "kritiky" (já ani nevím, jestli se tomu dá říkat kritika ) nedělej. Jsem jenom Potterhead, který prostě chce, aby se jeho milovaný fandom rozvíjel dál.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!