Síla přátelství - Druhá kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Hermiona a Draco spolu na misi.

15.10.2015 (16:00) • Florence • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1130×

Zdravím! Moc vám děkuji za ty komentáře, co jste mi pod minulou kapitolou nechaly. Chtěla jsem jen objasnit pár věcí, které jsem už asi měla objasnit předtím. Síla přátelství není klasická povídka, ale je to spíš taková mozaika slepená ze střípků z jejich života. Dílky jsou chronologicky uspořádané, ale nenavazují na sebe zase tak hodně. Doufám, že se vám bude tenhle styl psaní líbit ;)

A btw, prolog byl odhalení do budoucnosti. :)

Síla přátelství

KAPITOLA DRUHÁ

Spokojená ve tvém náručí

Zima.

Drkotaly jí zuby, a i když se snažila, aby to nějak ovládla, nedařilo se jí to. Třásla se zimou. Ten chlad ji pohlcoval zevnitř i zvenku a ona tomu nemohla nijak zabránit.

Zima.

Ani stopa po teple.

Ani stopa po něčem, čeho by se zoufale chytila, aby nespadla do temné propasti chladu.

Rozhlédla se kolem sebe, ale neuviděla nic nového. Pořád seděli v napůl rozpadlé dřevěné chatce, která je jen trochu chránila před sněhem a mrazem z venku. A pořád všichni zírali na starou plechovku uprostřed chatky.

„Už?“ zeptal se Ron, kterému začal modrat nos. Harry na jeho slova zareagoval tak, že se naklonil k plechovce, pozorně se na ni zadíval a nakonec na ni jemně dýchl. Hermiona vytřeštěně sledovala kus starého železa, který se po chvilce červeně rozzářil.

Zklamaně si povzdechla, protože věděla, co to znamená.

„Ne, pořád není aktivní,“ zamumlal Harry. Hermiona měla chuť to jejich nefunkční přenášedlo nakopnout, ale to by se musela pohnout a ona si moc nedovedla představit, že by to s tím svým třesoucím tělem dokázala.

A ani nemohli použít hůlky, protože to by někdo ze smrtijedů, kteří je kolem už rozhodně hledali, mohl vystopovat.

Ten, kdo měl na starosti tentokrát obstarat přenášedla, to pořádně schytá. Jestli se teda dostanou ven. Jestli to přežijí. A to je poněkud nejisté.

Z úst se jí vydral slabý sten chladu. Třásla se ještě o něco víc, zatímco mokré oblečení se jí lepilo k chladnému tělu.

Celé Zlaté Trio se při útěku pořádně namočilo, ale Hermiona to schytala nejvíc. Sklouzla pod studenou vodu úplně a teď za to trpěla. Ze zmrzlých rtů se jí vydralo zakňourání, i když se tomu všemožně snažila zabránit.

„To by stačilo,“ pronesl rozhodně. Hermiona zvedla oči, stejně tak jako její dva přátelé, aby mohla sledovat Draca, který přešel celou místnost a klekl si před ni.

„Co-co-co to dě-děláš?“ Drkotaly jí zuby, když k ní natáhl ruku.

„Odmítám tě nechat umřít na nachlazení, Grangerová,“ řekl jen a začal jí rozepínat košili. Pokusila se mu odstrčit prsty, ale jelikož se pořád třásla, nijak jí to nepomohlo.

„M-m-malfoyi,“ použila nejlepší varovný tónem, jakého byla schopná. „Nech toho!“

„Zmlkni a nech mě pracovat,“ napomenul ji a rozepnul další z knoflíků, dokud je neměl hotové všechny. Pak jí prsty jemně obkreslil obrys lemu rozepnuté košile, než jí tu vlhkou látku stáhl z ramen. Očima zkoumal její tělo, než mu prsty zabloudily k pasu jejích kalhot.

„Teď kalhoty,“ zašeptal poněkud zhrublým hlasem. Když jí rozepnul zip, trochu se nadzdvihla a on jí promočenou riflovinu stáhl, přičemž mu dlaně hladce sklouzly po jejím zadku.

Hermiona si byla jistá, že kdyby se netřásla zimou, bylo by to vzrušením. Dokonce i teď měla pocit, že jí trochu zčervenaly tváře. Možná i proto, že od té doby, co ji Malfoy před měsícem políbil, si tohle představovala víckrát, než byla ochotná přiznat, ale nikdy v její fantazii nefiguroval Harry a Ron v pozadí.

Malfoy dokončil její svlékání, takže se před ním ocitla jen v kalhotkách a neshodující podprsence. Možná zahanbením, možná zimou si kolem sebe obtočila paže, jako by jí to mohlo pomoct.

„Pro Merlina, Grangerová, jsi celá modrá,“ zamumlal Malfoy, když pohledem prohlížel každý kout jejího těla.

Dál se beze slova chvěla, ale když si začal rozepínat svoji vlastní suchou košili, nechápavě na něj pohlédla.

„Co-co to děláš?“

„Tělesná teplota,“ prohlásil a stáhl si košili z těla a hodil jí po Harrym a Ronovi. „Zkuste si to jeden z vás obléct.“

Ron s Harrym se po sobě podívali a pak vrhli stejné pohledy na Hermionu, než si jeden z nich oblíkl Dracovu košili a ten druhý kalhoty, co po nich vzápětí hodil.

Hermiona sledovala, jak se jeho bledý hrudník rychle nadzdvihává a přála si vědět, zda na jeho nepravidelném dechu má podíl zima nebo její polonahé tělo.

Natáhl se a obě své dlaně položil opatrně na její ramena. Cítila, jak jeho oči stále cestují po jejím bledém tělu, a sledovala, jak se jeho pohled zastavil na jejím hrudníku či na tenké vrstvě jejích kalhotek.

Dlaněmi sjel po její hebké pokožce níž a spokojeně zabručel, když se zastavil u jejího pasu.

„Pojď sem,“ zamumlal a přitáhl si její promrzlé tělo k sobě. Hermiona zalapala po dechu, když se jeho kůže setkala s tou její. Rozhodla se, že to bude jen kvůli tomu teplotnímu rozdílu a vůbec ne kvůli tomu, kolik ten jednoduchý dotyk pustil do jejího těla elektřiny.

Zadržela dech, když jí obtočil ruce kolem zad a přitiskl ji co nejblíže k sobě. Uvědomila si, že zabořil hlavu do jejích pomalu usychajících vlasů a přičichl si.

„Grangerová,“ zašeptal tiše a pak už ji jen držel. Hermiona dýchala a vydechovala, snažila se zklidnit reakci svého těla, ať už tu na zimu nebo tu na jeho blízkost.

Za nějakou dobu jí přestaly drkotat zuby a ona se pomalu uvolnila. Vydechla a spolu s nádechem do sebe vstřebala i jeho vůni, vydechla a spolu s tím i tak trochu roztála v jeho náručí.

Pomalu přivřela oči a jen si tu blízkost, tu jeho teplotu, tu jeho osobitou vůni užívala.

Z transu jí vytrhlo až zakašlání, rychle se otočila a zjistila, že na ni kouká Harry, zatímco Ron má oči nápadně odvrácené pryč. Harry na ni pobaveně vytáhl obočí a pak kývl hlavou k přenášedlu, svítilo zeleně.

Otočila se po Malfoyovi a poněkud zděšeně na něj rozevřela oči. Křivě se na ni usmál.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se jí. Hermiona několikrát za sebou přikývla, ale nepromluvila, protože nevěřila svému hlasu. Pohnula se, aby se od něho odtáhla. Prudce zčervenala, když zjistila, že tahle pozice nenechala nepoznamenanou jenom ji. Oči jí sklouzly k jeho boxerkám a pak zpět na Malfoye, tentokrát o něco zmatenější.

Blonďák jen pokrčil rozpačitě rameny a odtáhl se od ní, aby se mohl začít oblíkat.

OoO

Ucítila škubnutí v žaludku a pak se i s ostatními objevila na Grimmauldově náměstí.

„Díky Merlinovi!“ uslyšela, jak vykřikla Ginny, která se vzápětí vrhla Harrymu do náruče. „Jsi v pořádku? Jste v pořádku? Tolik jsme se báli!“ pokračovala v hlasitém lamentování.

Hermiona se otočila a zjistila, že v místnosti je kromě Ginny ještě Seamus, Neville a Lenka.

„Jsme v pořádku, Ginny,“ ujistil ji Harry. „Měli jsme na mále a rozhodně za tohle zabiju Anthonyho, který měl to zatracený přenášedlo na starosti, ale jsme na živu.“

„Finnigine, oči,“ prohlásil chladně Malfoyi. Hermiona se udiveně podívala na jeho ztvrdlé obličejové rysy a pak se otočila po Seamusovi, který zrovna odtrhoval oči od jejího hrudníku. Hermiona zrudla. Uvědomila si, že se nějak neobtěžovala se zapínáním knoflíků. Otočila se po blonďákovi a zjistila, že ten si svoji košili nenavlíkl vůbec, když chytil, jak mu zírá na hrudník, pobaveně se ušklíbl. Hermiona zrudla ještě o kapičku víc.

Ginny se odtrhla od Harryho a podívala se na Seamuse, Hermionu a pak Draca.

„Co se to…?“ začala, ale Hermiona prudce zavrtěla hlavou.

„Nic. Naprosto vůbec nic. A nikdo,“ zabodla oči do trojice mužů, „o tom nebude mluvit.“

Harry pod jejím pohledem trochu vystrašeně přikývl, Ron zamumlal, že by to rád zapomněl, a Malfoy se jen dál pobaveně šklebil.

Hermiona si odfrkla a bez dalšího slova oddupala do koupelny.

OoO

Na rameni ucítila jeho rty, jak se k ní sklonil hlavu v jemném polibku. Usmála se a automaticky se k němu přimkla blíž.

„Líbí?“ zeptal se jí tiše, když v sérii polibků pokračoval k jejímu ušnímu lalůčku. Jen spokojeně zabručela. Prsty mu cestovaly po jejím těle, zatímco druhou rukou ji pevně přidržoval u sebe. Přivřela oči a jen se opřela do jeho dotyků, ale on se najednou odtáhl.

Otevřela oči a otočila se na posteli, aby mu byla tváří v tvář. Když to udělala, zjistila, že se docela spokojeně usmívá.

„Co?“ Zvedla na něj obočí a oplatila mu úsměv. Zakroutil hlavou.

„Nic.“

„Vypadáš spokojeně.“

„To možná proto, že jsem,“ prohlásil a křivě se na ni usmál. Zavrtěla se a věnovala mu taky jeden spokojený pohled. Jemu sjela ruka o něco níž, takže mu dlaň skončila na jejím nahém zadku.

„Malfoyi…“ převalila jeho jméno na jazyku.

„Ano? Ano, Grangerová?“

Sama se k němu přitáhla blíž, takže měla oči jen kousek od těch jeho bouřkových, ve kterých teď mohla vidět tolik nejrůznějších emocí. V očích toho Malfoye, který byl obvykle tak plný sebekontroly a ledového klidu.

Zvedla hlavu a trochu rozevřela rty, když pohlédla na ty jeho. Malfoy se jemně usmál a sklonil se tak, že jeho rty dělilo od těch jejích jen kousíček.

„Hermiono?“

„Hmmm…“ zabručela a přivřela oči v očekávání.

„Teď už o tom můžu mluvit?“

Oči zase prudce otevřela a hodila po něm nechápavý pohled.

„Cože?“

„Teď, když už ležíš nahá v mé posteli, jsme oficiální? Nebo se mi zas budeš týdny vyhýbat, jako jsi to udělala po tom polibku?“

„Ty…“ Nakrčila čelo. „Ty chceš být oficiální?“

„Jsem Malfoy. Jsem rozmazlený spratek. Nebudu se dělit.“

Hermioně se koutek rtů vyhoupl nahoru.

„A já se dělit mám?“

„Ty?“ ušklíbl se na ni. „Nikdy.“

Hermiona se jemně zasmála a pak překonala tu malou vzdálenost a spojila jeho rty s těmi svými v jemném polibku.