Stín pochybností 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pamatujete si ještě tuhle mojí povídku? :) Po víc než roce opět přidávám další kapitolu plnou nečekaných zvratů. Nic není takové, jak se na první pohled zdá. Sirius se dozvídá od Brumbála krutou pravdu, kterou nemůže unést. Harry taky nikomu nevěří, protože mu něco změnilo život naruby. Hezké čtení přeje PetraCullen :-)

18.10.2016 (11:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1826×

Zase se mu podařilo zbavit se Bellatrix i za cenu toho, že ho tentokrát zranila jedním dost ošklivým kouzlem. Věděl, že to nebyl poslední jejich souboj. Že ona si nedá pokoj, dokud ho neporazí. Po chvíli se podíval na svou ránu a teprve až teď si všiml, že krvácí. Cítil, jak ho opouští síly, ale přesto se nehodlal za žádnou cenu vzdát. Poznal, že je čas to přece jen vzdát. Mohla by ho nakonec dostat, a to on za žádnou cenu nechtěl dopustit. Nenápadně se rozhlédnul kolem sebe a z posledních sil se přemístil. Když dorazil ke svému stanu, hledal protilátku lektvaru, aby se mu ta rána mohla zahojit. S jistým odporem se podíval na lektvar a vypil ho.

Rána z předchozího boje se mu začala pomalu zacelovat. Přemýšlel, jaký bude jeho další krok. Misi měl již skoro splněnou. Věděl se stoprocentní přesností, že poslední viteál bude mít Voldemort u sebe. Ale on se stejně bude moci až k němu přiblížit, až bude poslední závěrečná bitva. Mohl se vrátit nepozorovaně k sobě domů. Sbalil si poslední věci, vyšel ze stanu a jedním mávnutím hůlky zabalil stan. Znovu se přemístil, tentokrát ke svému domu, kde již dlouho nebyl. Byl to najednou pro něj nezvyk, být znovu doma.

Když vešel dovnitř, vešel do svého pokoje a unaveně padnul na postel, aby se mohl trochu konečně vyspat. Ale to nejhorší ho teprve čekalo…

Probudil se do dalšího zataženého dne, ale připadalo mu, že to nejhorší teprve má teprve přijít. Když se převlékl a nasnídal, někdo zabušil na dveře, že se to doneslo i do kuchyně.

„Vždyť už jdu,“ zamručel netrpělivě a vydal se ke dveřím.

„Dobré ráno, Siriusi,“ popřál mu zaraženě Brumbál

„Dobré, Brumbále.“ Siriuse totálně zaskočila jeho brzká návštěva.

Brumbál vstoupil do domu za ním, aniž by počkal na jeho pozvání. Nebyl vůbec na to čas. Byl dost vážný.

„Je něco, co bych ti měl říct, Siriusi. Vím, že sis vedl skvěle při ničení Voldemortových viteálů, nicméně jsem přišel na to, že má dva viteály,“ mluvil s jistým klidem.

Siriusovi se ten jeho tón v žádném případě nelíbil.

„Já už všechny viteály zničil, Brumbále, jen mi zbývá ten jeho slizký had.“ Vůbec tomu nerozuměl, co ten starý kouzelník říká a jak to myslí.

Obával se nejhoršího.

Od Brumbála dobré zprávy nečekal, vždycky to znamenalo něco strašného.

„Jde o to, že jsem spletl ve svém úsudku a obával jsem se ti to říct. Teď budu muset jít s pravdou ven. Slib mi, že až ti řeknu, o co jde, zachováš klid. Prosím tě o to,“ díval se na něj pohledem, jako kdyby předem znal jeho reakci.

„Tak o co jde, Brumbále?“ dožadoval se netrpělivě. „Chodíte kolem horký kaše.“

„Jde o to, že celou dobu byl a je Harry Voldemortův viteál,“ řekl mu tu krutou pravdu do očí.

Siriusovi to vyrazilo dech a klesl samotným šokem na židli. Vše mu v tu chvíli zhroutilo. Dostal šílený vztek, proč mu to vůbec Brumbál zatajil. Jak jeho milovaný kmotřenec mohl být viteál, to nechápal, a byl čím dál tím více naštvaný a především smutný.

„To není možný! Naprostá blbost, tomu nevěřím,“ rozčilil se po počátečním šoku.

„Je to možné. Stalo se to tehdy, když Voldemort chtěl zabít ročního Harryho. Tenkrát, když proti němu obrátil hůlku, ochránila ho Lilyina láska a tím ho zachránila. Voldemorta to vyrvalo z těla a část jeho duše se upnula k tomu jedinému živému. K malému Harrymu. Proto ho Moudrý klobouk chtěl poslat do Zmijozelu a přesto ovládá i hadí jazyk,“ vysvětlil mu tu krutou pravdu o jeho kmotřenci.

„Kdybych to věděl, tak vám na ty viteály kašlu,“ rozčiloval se Sirius. „Raději bych skončil za obloukem.“

„Je mi to líto, Siriusi, ale Harry bude muset být zabit Voldemortovou rukou,“ pokračoval Brumbál dál, jako kdyby Sirius nic neřekl.

„To nedopustím! Raději bych sám zemřel, jen aby Harry žil,“ odsekával mu naštvaně. „Tak proč jste ho celou dobu chránil, Brumbále?!“

„Chránil jsem ho celou dobu, aby mohl zemřít ve správnou chvíli.“ Lítostivě se na něj podíval.

„To bylo od vás sobectví, Brumbále!“ rozčilil se Sirius „Celou dobu jste ho měl jako návnadu! To vám neodpustím!“ Přestal se ovládat vzteky bez sebe a přeměnil se znovu v černého psa. Utekl a nechal Brumbála daleko za sebou. Potřeboval být sám. Už nechtěl slyšet nic dalšího. Bylo mu to nesmírně líto. Přemýšlel, jestli má vyhledat Harryho a říct mu to, nebo si to nechat pro sebe?! Jestli by ho nevyděsil. Na to si nedokázal odpovědět…

***

Od nového školního roku se několik věcí v Bradavících zlepšilo. Remus Lupin byl znovu přijat na post učitele obrany proti černé magie. Poté, co Brumbál musel přesvědčit rodiče studentů, že je Lupin neškodný vlkodlak. Schopný profesor, který je schopný tento předmět znovu vyučovat. Nebelvírští byli z toho nadšení a zmijozelští Lupina nenáviděli ještě víc. Pro Harryho to byla výhra i prohra. Nedokázal se podívat Lupinovi do očí od té doby, co se Sirius objevil. Navíc měl pocit, že se mu i on také vyhýbá.

Hodiny lektvaru byly přímo neúnosné. Snape nesnášel Harryho ještě víc, než to šlo, protože konečně pochopil a naučil se nitrobranu, aby se mu Snape nemohl vrtat ve vzpomínkách. Obzvlášť v tuhle dobu, kdy věděl, že je jeho kmotr naživu.

„Jsi v pořádku, Harry?“ zeptala se ho Hermiona po několikáté, když si všimla, že její kamarád je jako tělo bez duše.

„Ano, jsem v pořádku, “ odsekl poněkud podrážděně.

Jeho přátelé vůbec nevěděli, že je Sirius tenkrát na odboru záhad přechytračil, když předstíral svoji vlastní smrt pádem za oblouk.

Vyběhl do společenské místnosti, vyštěkl na Buclatou dámu heslo a vstoupil dovnitř. Prošel bez povšimnutí kolem ostatních a nikoho si snažil nevšímat. Měl náladu pod psa. Vyšel do ložnice šestého ročníku a sedl si. Vůbec nevěděl, co si má počít. Věděl všechno. Nedávno v Bradavické knihovně našel v knize Vznik a pád černé magie informace o viteálech. Měl to nastudované.

Jak nad tím čím dál tím víc přemýšlel, měl pocit, že Brumbál mu lže v něčem zásadním. Něco mu unikalo, ale nevěděl co. Nevěřil už nikomu. Od té doby, co tu knihu objevil, uzavíral se do sebe a špatně spal. Když tak přemýšlel o tom, jak měl být kdysi zařazen do Zmijozelu a o jeho propojení s Voldemortem, mohl i on být viteál?! Potřeboval se svěřit jedinému člověku, ale Sirius byl kdoví kde. Bylo najednou toho, co mu chtěl všecko říct, ale nešlo to. Rozhodl se projít po školních pozemcích a doufal, že na něco přijde. Cítil se sám, jako vždycky…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter