Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak už název napovídá, náš příběh teprve začíná, a kým jiným bychom měli začít nežli Elenou, která je a vždycky byla v centru dění. Takže vzhůru do toho...

19.04.2020 (11:00) • ChloeMercer • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 1× • zobrazeno 1126×

1. kapitola

Elena

Milý deníčku,

jak jistě víš, před čtyřmi měsíci se můj do té doby téměř dokonalý život změnil v tragédii. Stala se nehoda a moji rodiče při ní zemřeli. Byla to má vina. Kdyby nebylo mě, nikdy by se neocitli na mostě ve Wickery a nevybourali se. Nemohla jsem za to jen já, ale také mokrá vozovka, jenomže i tak jsem měla tak hrozné výčitky svědomí, že jsem to jako jediná přežila, zatímco oni se utopili, že jsem tuto skutečnost často opomíjela.

Při té nehodě jsem utrpěla jen oděrky a nepříliš vážné poranění hlavy, které však mělo za následek, že jsem si toho příliš nepamatovala. Dost možná jsem si to ale jen pamatovat nechtěla, protože šlo o dosti traumatizující zážitek. A i přesto, že vlastně šlo o v podstatě lehké zranění, jsem si v nemocnici docela pobyla, a když mě pak konečně propustili, konal se už pohřeb.

Bylo to pro mě hrozné období a pro mého bratra Jeremyho zrovna tak. Přestože jsem však vůči němu vždy pociťovala nutkání se o něj starat, nejspíš proto, že byl o něco mladší než já, jsem se rozhodla, že jakmile skončí škola, odjedu na naši rodinnou chatu poblíž Mystic Falls a strávím tam celé léto.

Potřebovala jsem být zkrátka sama a nějak se s tím vším vyrovnat. Jenna, sestra mé mámy, která nás po jejich smrti dostala do péče, neměla nic proti, ale musela jsem jí slíbit, že se před začátkem nového školního roku vrátím. Samozřejmě, že jsem s jejími podmínkami souhlasila. Krom toho to datum se mi zdálo dostatečně vzdálené na to, abych měla dostatek času dát se dokupy. Jenže zdání někdy klame a ten den nastal mnohem dříve, než jsem si myslela. A to právě dnes.

Bohužel jsem se necítila o moc lépe než v den, kdy jsem sem přijela, ale alespoň jsem už trochu otupěla.

Celé dny jsem se tu totiž zabývala naprosto běžnými činnostmi, jen abych odvedla svou pozornost od bolesti, jež mi neustále svírala útroby. Dalo mi zabrat přesvědčit se, abych každý den neulehala do peřin s pláčem a následně ráno nevstávala se smutkem v srdci, ale povedlo se. I když jen navenek, protože uvnitř mě to bylo všechno stále převelice živé. Už jsem ale věřila, že to zvládnu, nějak.

Nyní mě ale čekal onen dlouho obávaný návrat. Nebude to lehké, to už vím nyní, ale musím to zvládnout. Prostě musím…

Ani netušíš, jak moc bych si přála být zase normální sedmnáctiletou holkou, co řeší a prožívá všechny ty běžné věci. Chybí mi mé malicherné starosti dospívající dívky a i další věci.

Opět bych si přála zažít lásku, nebo třeba i zlomené srdce. Mít zlost na rodiče, kvůli jejich přehnané starostlivosti. Hádat se s nimi. Dostat od nich domácí vězení za svou neposlušnost, či prostořekost. Dělat si plány na víkend s partou přátel. Nebo třeba jen řešit školu a známky, abych se dostala na dobrou vysokou, ale nejde to. Nic z toho už totiž nikdy nebude takové, jak jsem si plánovala. Nebudou se mnou totiž oni. Nyní jsem na všechno sama a to pomyšlení je neuvěřitelně děsivé.

Je zvláštní, jak tě život naučí, že i když si myslíš, že víš, kdo jsi a co se stane, ve skutečnosti nevíš vůbec nic. Všechno se může změnit z minuty na minutu a následky můžou být katastrofální, protože změní vás i váš život navždy. A nejde to vrátit, nejde to změnit a především, na to nejde jenom tak zapomenout…

Nejméně tisíckrát jsem si pokoušela dávat různá předsevzetí do budoucna. Že už se nebudu ohlížet zpátky, vracet se k tomu, co bylo a co už nezměním, že budu zase ta stará, lehce marnivá a do sebe zahleděná Elena Gilbertová, kterou jsem bývala dřív, ale nejde to. Není to tak jednoduché, přestože se o to tak moc snažím. Nemůžete si prostě říct, teď se změním, nebo se začnu chovat jinak a čekat, že ta bolest prostě zmizí. Takhle to doopravdy nefunguje.

Takže jediné, co mi zbývalo, je předstírat. Tvářit se, že už je mi líp, že už necítím všechnu tu bolest, zármutek a žal. Alespoň teda navenek, protože uvnitř je to samozřejmě stále živé. Být silná pro svého bratra, kterého jsem opustila, protože jsem to nezvládala, na což nejsem ani trochu hrdá, ale nyní se to chystám napravit. Nebude to snadné ani lehké, to vím už teď, ale můj čas na truchlení již uplynul. Je čas postavit se zase na nohy a jít prostě dál.

Lhala bych ale, kdybych tvrdila, že se nebojím. Bojím a hodně. Mám strach z toho, že to nezvládnu. Že to na mně každý pozná, přestože se budu tvářit, jako že je všechno fajn. Že mě začnou utěšovat a já se zhroutím. Že mě ta bolest pohltí a já nebudu mít sílu být tu pro něj, protože nejsem jediná, kdo o ně přišel…

Drž mi zkrátka palce, deníčku.

Dopsala jsem poslední slova a zaklapla světle zelenou knížečku, do níž jsem si zapisovala všechna svá malá i velká tajemství a která byla v uplynulých měsících mým jediným věrným společníkem, kterému jsem se mohla svěřit úplně se vším, aniž bych se obávala toho, co si o mně pomyslí, což je neuvěřitelně osvobozující, ale není to tak úplně život. Jen rozptýlení…

Nemělo smysl už můj odjezd nadále odkládat. Nacpala jsem si deník do cestovní brašny a naposledy se rozhlédla po chatě, jež se stala mým útočištěm. Byl to smutný pohled. Pamatovala jsem si, jak jsme sem jezdili, když jsem byla ještě malá. Vždycky to bylo místo pro rodinu, ale ta už tu není. Zbyli jsme jen já a Jeremy. Je to smutné, ale je to tak.

S povzdechem jsem vyšla před chatu, zamkla za sebou dveře a vydala se směrem k autu. Vadilo mi řídit, nebo jen v autě sedět, což bylo nejspíš pochopitelné, vzhledem k tomu, že jsem zažila dopravní nehodu, ale čas od času jsem si musela dojet nakoupit zásoby, protože obchody poblíž nikde nebyly. Jen ticho, klid a les. Přesně to, co jsem tolik potřebovala a co nyní s těžkým srdcem opouštím.

Nechtělo se mi odsud, ale přiměla jsem se k tomu, abych nastoupila a odjela. Čekala mě dlouhá jízda a chtěla jsem do Mystic Falls dorazit před setměním.

Je mi jasné, že prolog vám toho příliš neprozradil a u téhle kapitoly to nejspíš bude zrovna tak, ale i pomalejší rozjezd má svoje výhody.

Opět doufám, že se vám kapitolka líbila a že mi zanecháte komentář, abych věděla, zda má cenu v publikování pokračovat. Vaše Chloe Mercer

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: ChloeMercer (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 1. kapitola:

1. Fluffy admin

13.04.2020 [23:25]

Ahoj,
článek jsem ti opravila, ale jak jsem psala posledně, v perexu nesmí být text stejný jako u předchozího dílu, tys polovinu stejnou měla. Vzhledem k tomu, že informace o tom, že se jedná o crossover povídku jsi zmínila hned v prologu, nemyslím si, že je nutné to pokaždé opakovat. Příště tě tedy poprosím pouze o stručný výtah.
Díky. Emoticon