OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 5. kapitola

16.04.2021 (10:00) • ChloeMercer • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 468×

5. kapitola

Elena

Když jsem celá rozčilená z toho, co mi právě sdělila Julie, napochodovala na klučičí záchody, našla jsem tam totálně zhuleného Jeremyho, jak sedí na zemi spolu s těmi svými kamarádíčky ze hřbitova a kouří jointa.

Byla jsem tak naštvaná, že jsem nevnímala jejich posměšky a narážky na mou přítomnost tu a rovnou se vrhnula na Jeremyho. Chytila jsem ho za triko, vytáhla na nohy a přitiskla ke zdi. Nevěděla jsem jistě, zda tomu napomohl adrenalin, nebo to, že byl Jeremy mým počínáním tak zaskočen, že se vůbec nepokusil bránit, ale na tom vlastně ani tak moc nezáleželo. Byla jsem totiž příliš naštvaná, než abych to zkoumala.

„Seš šáhlá?“ pyskoval, zatímco se nám jeho kamarádi regulérně smáli.

„Ještě uvidíš, jak jsem šáhlá,“ slibovala jsem mu a v rychlosti překontrolovala jeho totálně rozšířené zorničky. „Super. První školní den a ty už seš sjetej!“

„Nejsem,“ odsekl.

„Nekecej, vždyť jsem tě právě přistihla a navíc máš zorničky velký jak Michiganský jezero.“

„Nech toho, jo? Hoď se do klidu,“ plácal a setřásl ze sebe moje ruce. „Klídek, nakapu si do očí a zakryju to.“

„Hodit do klidu? Klídek? Co to je za sjetý kecy? Ty seš teda fakt frajer,“ vysmívala jsem se mu.

„Ty vole, ta tvoje ségra je fakt megera. Takhle nám kazit zábavu,“ postěžoval si jeden z kluků, co ještě stále seděli na zemi a vyhulovali si ty svoje už tak dost vymaštěný mozky. „Ale pěkná je, to se jí musí nechat.“

„Vážně si myslíš, že tohle posoudím právě já?“ optal se ho Jeremy a mě přitom úplně ignoroval.

„To chceš skončit jako oni?“ nechápala jsem, co se to s ním děje. Už dříve to sem tam zkusil, ale tohle už bylo totálně přes čáru. „Já tě znám a tohle nejsi ty. Tak s tím prosím přestaň.“

Moje prosby na něj ale neměly žádný vliv. Obzvláště ne v tomhle stavu.

„Varuji tě, Jeremy. Nebudu se dívat, jak se ničíš.“

„Tohle si odpusť,“ odsekl a odstrčil mě od sebe.

Byla jsem překvapená, že to udělal. Navíc mě to i docela bolelo, ale ne víc než to, co mi řekl včera. Díky tomu, že to udělal, byl ale před svými kámoši za borce, a tak si vysloužil radostný jásot, zatímco já na něj jen udiveně hleděla.

Také on se mi na moment podíval do očí, ale jako by se na mě nevydržel dívat. Po chvíli odvrátil pohled a já si uvědomila, že mám na tváři slzu. Otřela jsem si ji do rukávu, aby to ti blbečci neviděli, a opustila místnost.

Jakmile jsem se ocitla na chodbě, do někoho jsem vrazila. Byl to nějaký kluk, co se zřejmě chystal vstoupit dovnitř, ale když mě uviděl, zarazil se a zrovna tak já, když jsem uviděla jeho.

Byl tu nový, to bylo nad slunce jasné, protože kdybych se s ním už někdy v minulosti setkala, zaručeně bych na to nezapomněla.

Byl hodně vysoký a taky svalnatý. Měl světlé vlasy, výraznou čelist a nádherné oříškovo-zelené oči. Nikdy předtím jsem tak pěkné oči neviděla. Bylo v nich cosi zvláštního. Něco, co mě přitahovalo…

Když jsem se trochu vzpamatovala, uvědomila jsem si, že jsem právě vyšla z chlapeckých toalet. Bože, to je ale trapas. Díky tomu vědomí jsem celá zrudla.

„Omlouvám se, ale jdu dobře na pány?“ zeptal se mírně pobaveně.

„Ano, já… Já jen… Já jsem… Jenom jsem,“ blábolila jsem jako ten největší pitomec pod sluncem. „To je na dlouho.“

„Aha,“ řekl jen.

„Pardon,“ zopakovala jsem, sklopila hlavu a urychleně odsud pádila pryč.

Sotva jsem ale zahnula za roh, opřela jsem se zády o skřínky a rozdýchávala to. Bože můj. To byl ale trapas…

Ještě stále jsem byla rozhozená ze svého rozhovoru a následné potyčky s Jeremym a tohle setkání bylo tak…

Neuměla jsem to dost dobře vysvětlit, ale cítila jsem, jako by se právě stalo něco zásadního, i když jsem to nedovedla pořádně vysvětlit ani sama sobě, natož někomu jinému.

Vzápětí jsem si ale taky uvědomila, že už je dávno hodina a já se na ni ještě neuráčila přijít. Fakt skvělý začátek školního roku…

***

Překvapilo mě, že namísto našeho obvyklého dějepisáře pana Tannera na mě ve třídě čekal někdo docela jiný. Skoro jsem se lekla, že jsem zabloudila do špatné třídy, což by bylo fakt špatný, vzhledem k tomu, že ztrapněná jsem už dneska byla ažaž.

„A vy jste kdo, slečno Opozdilá?“ zeptal se muž a opíral se o katedru.

Na tabuli bylo velkými písmeny napsáno jméno Alarick Saltzman, což bylo zřejmě jeho jméno, protože bylo zvykem, že se tak nový kantoři představují.

„Omlouvám se, já byla… Na toaletě.“ To byla koneckonců pravda.

„V pořádku, slečno…“

„Gilbertová.“

Profesor přikývl a odškrtl si mé jméno na seznamu studentů. Ihned poté mi pokynul, abych se někam posadila a já už na nic nečekala a urychleně tak učinila.

Posadila jsem se vedle Caroline, zatímco Bonnie seděla o několik lavic za námi. Zahlédla jsem také Matta. Sice jsem nedala nijak najevo, že jej vidím, ale i tak si nešlo nevšimnout, že sedí vedle Julie a o něčem se s ní baví.

Nevím proč, ale i když všem okolo připadala divná, mně naopak připadala celkem fajn. I když je fakt, že byla trochu zvláštní. Docela by se mi líbilo, kdyby se s Mattem dali dohromady. Už jen kvůli tomu, že by to ulevilo mému svědomí, ale pravděpodobnější bylo, že se prostě znají z Grillu.

„Já se picnu,“ zvolala Caroline sotva jsem dosedla na židli. „Takže sexy dějepisáři vážně existují.“

„Jsem stejně překvapená jako ty,“ připojila se k ní Bonnie, zatímco já ho jen zběžně přejela pohledem.

Byl urostlý, měl pěknou postavu a jeho tvář byla také pohledná. Jeho světle hnědé vlasy a modré oči, kontrastovaly s opálenou pletí. Vážně byl pohledný, ale já byla ještě stále myšlenkami jinde.

„Co je s tebou?“ dožadovala se vysvětlení Caroline. „To už ani neoceníš hezkého chlapa, když ho vidíš?“

„Promiň, ale nějak mě bolí hlava,“ zamumlala jsem a snažila se poslouchat, co ten nový učitel vlastně říká a i když mi to vůbec nešlo, snažila jsem se tak alespoň vypadat. 

Mou pozornost vzbudilo až to, když do třídy vešel ten neznámý kluk, co jsem na něj doslova narazila před toaletami. Byla s ním slečna Higsová z kanceláře ředitele.

Představila nám jej jako našeho nového spolužáka, co se jmenuje Stefan Salvatore. Caroline při pohledu na něj oněměla úžasem a stejně tak já. Už zas. Co jen to se mnou dělá?

***

Celou hodinu jsem se snažila, abych na něj nezírala, ale moc mi to nešlo. Obzvláště potom, co mi Bonnie ze zadní lavice poslala esemesku, že na mě ten nový sexy kluk zírá. Potěšilo mě to i znervóznilo zároveň.

Sotva zazvonilo, vyběhla jsem ze třídy mezi prvními. Chtěla jsem se vyhnout jakémukoliv dalšímu střetu s ním, ale on mi zastoupil cestu.

„Tebe už znám,“ řekl a zkoumavě se na mě zahleděl.

„Jo, ale měl bys vědět, že chodit na pány není něco, co běžně dělám,“ snažila jsem se napravit svou pošramocenou reputaci.

„Asi bych se měl představit. Jsem Stefan Salvatore,“ řekl milým hlasem.

„Elena Gilbertová,“ oplatila jsem mu úsměv a sama se divila tomu, že je upřímný. „Promiň, ale chvátám na matiku.“

Byla to chabá výmluva, ale musela jsem ji vyřknout, protože jsem nebyla ani trochu připravená na příval pocitů, jež ve mně vyvolával. Asi jsem zbabělá, ale neměla jsem odvahu se s ním zrovna dneska bavit.

Bylo toho na mě od rána zkrátka nějak moc…

***

„A ještě jsem se zamilovala a za týden se bereme,“ říkala právě Caroline.

„Skvělý,“ okomentovala jsem to bez většího zájmu a dál kráčela školní chodbou směrem k východu z budovy.

„Jo, jenže ty mě vůbec nevnímáš,“ vyčetla mi a já si zpětně uvědomila, cože to vlastně říkala. „Co je to s tebou?“

„Nic,“ zapírala jsem.

„Ne-e, to ti nebaštím. Takže to vyklop,“ tlačila na mě.

„Tohle je můj šťastný výraz,“ odporovala jsem jí. „Nelíbí se ti? Dívej se jinam.“

„Tak to prr. Na mně si to nevylívej,“ kárala mě.

„Máš pravdu,“ uznala jsem a vzala raději pomyslnou zpátečku.

„Vždycky mám pravdu, takže spusť.“

„Já jen… Mám starosti s Jeremym,“ rozhodla jsem se kápnout aspoň částečně božskou.

„Copak? Někdo si ho spletl s mrtvolou a omylem ho odvezl do márnice?“ zavtipkovala nejapně, což jsem se rozhodla přejít.

„Řekla bych, že to s ním jde od desíti k pěti.“

„Ale,“ odmávla to. „To se postupem času určitě zlepší. Uvidíš.“

„To jsem si myslela taky, ale zjistila jsem, že už zase kouří trávu, a to dokonce tady. Přímo ve škole. Chápeš to?“

„Je aspoň kvalitní?“ optala se s povzdechem, jenomže já ji přejela tak naštvaným pohledem, že to ihned vzala zpátky.

„Víš, co? Radši už půjdu domů. Jsem nějaká unavená.“

„Počkej, to jako, že nepřijdeš na trénink?“ zeptala se nasupeně.

„To jako už dneska?“ překvapilo mě.

„A kdy jindy? Musíme přeci trénovat. V létě jsme si odpočinuly, tak teď nesmíme zahálet.“

„Dnes na to podle mě není nejvhodnější chvíle,“ odporovala jsem jí. „Ale příště už určitě přijdu.“

„Fajn, tak jo. Jakožto kapitánka tě protentokrát omlouvám, ale nezvykej si na to.“

„Neboj,“ ujistila jsem ji se smíchem, protože to roztleskávání brala až moc vážně a já už na odpoledne měla plán.

Chtěla jsem totiž zajít na hřbitov.

Děkuji za veškeré opravy a samozřejmě prosím o komentáře...

Autor: ChloeMercer (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 5. kapitola: