Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

A seznam hostů se nám pomalu rozrůstá...

21.04.2021 (10:00) • ChloeMercer • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 486×

8. kapitola

Elena

Původně jsem měla v plánu zůstat pro dnešek doma, ale jelikož jsem se se svými přáteli opravdu dlouho neviděla a Bonnie s Caroline mě pozvaly do Grillu, rozhodla jsem se, že se přeci jen zvednu z gauče a vypravím se tam.

Chtělo to sice půl hodinku na úpravu vzhledu a převlečení se, ale nakonec jsem to zvládla.

„Jenno?“ zavolala jsem na ni mezi dveřmi.

„Ano?“ Vystrčila hlavu z obýváku.

„Jdu za holkama do Grillu. Doufám, že to nevadí.“

„Jasně, že ne,“ odvětila, ale pak se zarazila a nasadila rodičovský tón. „Ale neponocuj, zítra je škola.“

Tomu jsem se prostě musela zasmát, protože na ní bylo vidět, jak se na to hrozně soustředí. Nejspíš si to i předtím zkoušela před zrcadlem, jak ji znám…

„Neboj, přijdu brzo,“ ujistila jsem ji a kousala se přitom do rtu, abych se regulérně nerozesmála.

„Stačí mi jeden problémový puberťák.“

Tahle připomínka ranních událostí na školním záchodku ve mně vzbudila vlnu nevole. Ráda bych jí o tom řekla, ale stále jsem tak nějak doufala, že se Jeremy vzpamatuje dříve, nežli to budu muset udělat.

Vzala jsem si z věšáku bundu a barevný šátek, mávla rukou na rozloučenou a vytratila se.

***

Do Grillu to bylo poměrně blízko, a tak jsem tam i pěšky byla během chvíle. Chvátala jsem, abych se vyhnula kázání od Caroline, která na mě již jistě netrpělivě čekala.

Sotva jsem otevřela dveře, měla jsem výbornou příležitost prohlédnout si celé osazenstvo baru. Byla tam velká spousta našich spolužáků. Spatřila jsem i Julie, jak poletuje mezi jednotlivými stoly a uklízí prázdné sklenice. Jakmile mě uviděla, nejistě se na mě usmála, a i když jsem jí úsměv oplatila, zase rychle sklopila hlavu.

Zvláštní, pomyslela jsem si zprvu, ale pak jsem zahlédla Caroline s Bonnie a vydala jsem se k jejich stolu.

„Ahoj, holky,“ pozdravila jsem je.

„Nazdar, Eleno,“ pozdravily mě unisono a Car hodila na Bonnie významný pohled.

„Co?“ nechápala jsem.

„Ale, Bonnie si jen myslela, že nepřijdeš, ale já věděla, že neodoláš,“ tetelila se.

„Co na to říct, bylo to až příliš lákavé.“ Pokrčila jsem ledabyle rameny a usmála se.

Byl to nucený úsměv, ale aspoň něco.

***

Zrovna jsme řešily plán tréninků a pokoušely se ho sladit tak, aby žádné z nás nebránil v ostatních aktivitách. Pak taky přišla řeč na již velmi brzy konající se párty v lese. Konala se pravidelně, vždy k začátku školního roku. Kdysi jsem na ni chodívala ráda, protože les u starého hřbitova měl úžasně tajuplnou atmosféru, ale teď už to pro mě neznamenalo to co dřív.

„A helemese, koho pak to tu máme,“ pronesla Caroline po chvíli a mlsně si olízla rty.

Tázavě jsem zvedla hlavu a pohledem ulpěla na vysoké postavě Stefana Salvatora. Spolu s jakýmsi starším velice pohledným klukem s tmavými vlasy kráčel naším směrem. Ten tmavovlasý si právě uklízel do kapsy u kožené bundy peněženku. Vypadalo to, že už jsou tedy na odchodu. Trochu se mě dotklo, že mě odmítl kvůli tomuhle klukovi, ale snad mi to při zítřejší večeři vynahradí…

Až nyní jsem si ale taky uvědomila, jak moc jsem z toho nervózní. Jenna to myslela dobře, ale mně se do toho nějak nechtělo. Mohlo by to být totiž trapné, když teď Jenna platila za rodičovskou autoritu. A tak jsem dostala nápad.

„To mi připomíná, Stefan k nám má přijít zítra na večeři, přidáte se?“ zeptala jsem se jich.

„Jak se stalo, že…“ ptala se Caroline zmateně, ale nestihla to doříct, protože se u našeho stolu spolu s tím druhým zastavil, aby nás, či spíše mě, pozdravil.

„Ahoj, Stefane,“ usmála jsem se na něj a tentokrát byl můj úsměv nefalšovaný.

Nevěděla jsem proč, ale když jsem byla s ním, cítila jsem se šťastná. Vlastně jsem důvod ani nezkoumala, byla jsem zkrátka ráda, že tomu tak je.

„Ahoj, Eleno,“ oplatil mi pozdrav, a zatímco jej ten druhý kluk propaloval zkoumavým pohledem, usmíval se na mě úplně stejným způsobem jako já na něj.

„Ty budeš ta holka, co o ní Stefan neustále mluví,“ okomentoval jeho chování a i na mě se zvláštně podíval.

Jeho ledově modré oči klouzaly po mé tváři a já si uvědomila, že mi z něj naskočila husí kůže. Bylo to bezděky, ale jako by z něj sálal jistý druh chladu. Byl Stefanovým úplným opakem, ale přesto mi připadalo, že mají cosi společného…

„Ehm, to nevím,“ vysoukala jsem ze sebe, neboť se mi hrdlo bezděčně stáhlo. „Ale dnes na sebe narážíme nějak často.“

Stefan do něj drknul ramenem, asi aby se vzpamatoval, nebo aby přestal s tím pokukováním po mně. Připadala jsem si, jako bych byla pod rentgenem a úplně se mi to nelíbilo.

„Jsem to ale nezdvořák. Jsem Damon. Stefanův velký bratr,“ představil se a přitom na sebe ukázal prstem.

„Vy dva jste příbuzní?“ podivila se Caroline.

„Jistě, slavní bratři Salvatorovi,“ přisvědčil jí Stefan a vzal bratra přátelsky kolem ramen.

„No, když už jsme u toho představování,“ uvědomila jsem si, že holky ještě nezná. „Tohle je Bonnie a Caroline.“

Na ně se ale Damon podíval pouze s pramalým zájmem. Nebylo to jako se mnou. Proto mě jeho další slova poněkud zaskočila.

„Když vidím, jaké kočky jsou bráškovy spolužačky, skoro uvažuji, že se taky zapíšu na střední,“ zavtipkoval a kdosi za nimi vyprsknul smíchy.

Byla to Julie. Právě nám nesla pití a nejspíš zachytila kousek toho, co jsme říkali. Zřejmě jí ta představa přišla zábavná.

„Pardon,“ zvážněla, a přestože na ní bylo jasně vidět, že stále zadržuje smích, dělala jakoby nic.

„Myslím, že ti nikdo neuvěří, že na to máš věk,“ připojil se k ní Stefan.

„Aspoň jsem plnoletý,“ ušklíbl se na něj jeho bratr.

Bylo hezké vidět, jak se vzájemně poštuchují a rýpají do sebe, aniž by to jeden, či druhý myslel vážně. Celé se to neslo ve velice přátelském duchu a já litovala, že mezi mnou a Jeremym už to dávno takové není.

„Když o tom teď tak přemýšlím, nechceš s sebou na tu zítřejší večeři vzít i svého bratra?“ nabídla jsem mu, protože mi to prostě připadalo jako dobrý nápad.

„Ale jo rád.“ Přikývl Stefan.

„Mluvil někdo o večeři?“ zareagoval na to Damon tázavě.

„Moje teta Jenna na ni Stefana pozvala a já zase pozvala Car s Bonnie, a když přijdeš i ty, budu ráda,“ zasvětila jsem jej.

„To je zajímavé, ten Stefan se nikdy s ničím nepochlubí…“

„No, nevím, jestli je čím se chlubit. Nejsem zrovna hospodyňka, takže…“

Přerušil mě příchod Julie. Bylo to ode mě naprosto spontánní, ale rozhodla jsem se ji pozvat, aby přišla taky. Je tu nová a kamarády zajisté neodmítne.

„Díky, Julie, a nechceš taky přijít?“ zeptala jsem se, protože zatímco před nás pokládala naše nápoje, určitě slyšela, o čem se tu celou dobu bavíme.

„Já?“ podivila se, zatímco se na ni Damon kdovíproč spokojeně usmál.

„Jo, ty,“ zopakovala jsem rázně. „Tak co? Přijdeš?“

„Nevím, nechci být na obtíž,“ vymlouvala se a v prstech si nervózně pohrávala se stříbrným tácem.

„Nezvala bych tě, kdybys byla na obtíž,“ ujistila jsem ji honem.

„Rozmyslím si to,“ řekla tedy nakonec a bylo na ní znát, že se přitom snaží vyhnout pohledu na mé dvě kamarádky.

„A z večeře je hotový mejdan,“ zasmála se Bonnie.

„V poho,“ odmávla jsem to. „Jen písnu Jenně, že budeme mít pár hostů navíc.“

S těmito slovy jsem se sklonila k displeji a urychleně začala vyťukávat jednotlivá písmenka.

Jen okrajově jsem vnímala, jak se s námi Damon loučí a jak Caroline přesvědčuje Stefana, aby se k nám připojil. Vzhledem k jejím přesvědčovacím dovednostem, jsem ani na moment nepochybovala o tom, že jej udolá. Nepřekvapilo mě tedy, že vzápětí zabral místo na židli po mém boku.

Julie mu donesla ledový čaj a pak se vrátila nazpět za bar, kde začala leštit sklenice. Zahlédla jsem ji totiž, když jsem si uklízela mobil nazpět do bundy, co jsem měla přehozenou přes opěradlo své židle.

„Proč jsi ji pozvala?“ nechápala Car a kývla jejím směrem.

„Ani nevím.“ Pokrčila jsem rameny.

„Vždyť je hrozně divná,“ zopakovala to, co již tvrdila předtím, a přišlo mi to od ní velice hloupé.

„Mně se náhodou docela líbí,“ zastal se mě i jí Stefan mile.

„Když myslíte,“ vzdala to nakonec, ale beztak jen proto, aby na něj udělala co možná nejlepší dojem, protože cokoli řekl on, bylo momentálně svaté.

Nikdy předtím jsem na ni nežárlila, ale najednou mi její chování vadilo. Nejspíš to bylo právě tím, že i mně se Stefan líbil, a to hrozně moc…

„Takže, ty ses narodil v Mystic Falls?“

„Je tady sotva pět minut, tak ho nemuč,“ snažila jsem se ji mírnit.

Zřejmě se ale rozhodla, že přišla ta pravá chvíle z něho něco dostat a to nebylo úplně od věci, protože mě také velice zajímal.

„Jenom mluvíme,“ bránila se, a když i Stefan řekl, že mu to nevadí, nechala jsem ji, ať si jej tedy vyzpovídá.

„Narodil,“ odpověděl jí na předchozí otázku. „Ale odstěhovali jsme se, když jsem byl ještě kluk.“

„A vaši?“

„Rodiče umřeli.“

Sotva to vyřkl, úplně ve mně hrklo. Jako bych si totiž najednou uvědomila, co bylo to, co jsem viděla v jeho očích. Smutek, opuštěnost, ztráta… V podstatě totéž, co jsem cítila já sama a co mohl pochopit jen ten, kdo si prošel tím co já.

„To je mi líto,“ vypadlo ze mě nakonec nepříliš inteligentně, ale on jen pokýval hlavou se slovy, že už je to dávno.

Caroline s Bonnie se také na chvíli zarazily, ale pak naše vrchní inkvizitorka opět popadla dech a pokračovala se zpovídáním.

„Nějací další sourozenci?“

„Ne, jen Damon. Bydlíme spolu.“

Bezděky jsem se soucitně dotkla jeho ruky. Bylo mi ho totiž líto. Krom toho to byl jediný další sirotek, kterého jsem znala, a přišlo mi, že se chápeme.

Koutkem oka jsem zahlédla Matta, jak opodál sedí u stolu s Tylerem a zabíjí nás pohledem. Urychleně jsem svou ruku raději stáhla a kajícně ji schovala pod stůl.

Ne snad, že bych dělala něco špatného, ale před Mattem jsem si připadala neuvěřitelné hloupě. Určitě mu to ubližovalo, ale ani mně nebylo nejlépe a potřebovala jsem cítit tu útěchu, jež jsem ve Stefanově přítomnosti pociťovala.

I tak jsem se ale po zbytek večera raději držela zpátky, už jen z pouhé úcty k němu. Nemělo totiž smysl sypat mu sůl do, zdá se, ještě stále otevřené rány…

Děkuji za opravy i případné komentáře...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: ChloeMercer (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries