OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 1. kapitola - A ty jsi kdo?

28.05.2011 (12:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 12× • zobrazeno 4257×

1. kapitola – A ty jsi kdo?

Měla jsem zvláštní pocit, když jsem vystupovala z letadla a opřelo se do mě horké dusno parného léta. Jen co jsem se nadechla a teplý vzduch se mi prohnal plícemi, překvapilo mě to, co jsem cítila.

Olízla jsem si suché rty.

Byla to svoboda. Daleko pryč od všech slibů, dohod, od ní a od nich. Nemyslet na jejich tváře, na jejich jména – to všechno bylo teď mnohem snazší.

Mohla jsem být sama sebou, mohla jsem předstírat, že nic z nadpřirozena neexistuje. Žádní upíří, žádné hrobky, žádné čarodějky, žádná dvojnice. A ani moje role v tomhle tisíce let starém příběhu.

Přála jsem si zapomenout na všechno, co mi bylo vtloukáno do hlavy, co jsem si musela zapamatovat a hlavně – na svůj dluh, který jsem v tuhle chvíli ani neměla chuť splácet.

Proč ubližovat Eleně lhaním? Proč zabíjet Damona, kdybych ho neudržela od hrobky dál? Ona si jen zasloužila, aby všichni, kteří čekali století a půl na život, dostali tu šanci… Dobře, možná ne všichni. Upíři byli monstra, krvelační démoni, kteří by Mystic Falls vyhladili do posledního živáčka. Jen jedna věc mi připomínala, proč musím nechat živý hrob zavřený.

Moje sestra.

Psali jsme si přes půl roku, věřila jsem jí a byla bych od minuty ochotná ji chránit. A protože otevření zakouzlených zámků by znamenalo mnohem víc rizik pro ni, byla jsem odhodlaná mlčky plnit svůj úkol.

Když jsem seběhla přistavěné schody, nandala si na nos sluneční brýle a začala konečně vnímat, kam se lidé ztrácí, zůstala jsem na letišti skoro poslední.

Jen co jsem vešla do příjemně klimatizované haly a rozhlédla se, ocitla jsem se v objetí. Elena se přiřítila bůhví odkud a bránila mým plícím v přísunu kyslíku.

„Jsem tak ráda, že jsi tady!“

„Taky tě hrozně ráda vidím,“ odpověděla jsem.

Koutkem oka jsem zahlédla dva muže. Tvářili se jako sestřiččini osobní strážci. Elena mě pustila. Jeden z nich ke mně vykročil s napřaženou rukou a milým úsměvem. „Ty musíš být Katherine.“

Viděla jsem, jak po tváři toho druhého přeběhl stín, který ale téměř okamžitě zmizel. Mladší z bratrů si mohl připsat bod, oslovení použil naprosto záměrně – a já bych tu vlastně měla být jediná, kdo neví, jaká neverbální komunikace tady proběhla.

„A ty musíš být Stefan,“ opětovala jsem mu úsměv a stiskla nabídnutou pravačku. Zvedla jsem oči k Damonovi. „A ty jsi kdo?“ zeptala jsem se a dala si záležet, abych se tvářila tak, že vůbec nevím, o kom tu teď bude řeč.

Viděla jsem, jak se měnil jeho výraz. Z vteřiny na vteřinu. Překvapení, nepochopení, uražená hrdost. Pak se ovládl. Eleniny koutky se zkroutily do pobaveného úsměvu. Jak může poznat, že si z něj dělám legraci, když jsme se my dvě ještě nikdy předtím nesetkaly?

„Tohle je Stefanův bratr Damon, Kate. Psala jsem ti o něm,“ představila nás Elena.

„Jistě.“ Trochu strojeně jsem se na něj usmála.

On naprosto samozřejmě vzal moji dlaň do svých rukou a políbil její hřbet. „Damon,“ zopakoval.

„Pro jistotu,“ neodpustila jsem si, „kdybych si to špatně zapamatovala.“

Elena se už neudržela a vyprskla smíchy, podle jejího vyprávění jsem věděla, že si tohle k Damonovi nikdo nikdy nedovoluje. A zvlášť ne při prvních setkání. Psala, že jeho přítomnost lidi omamuje. A podle vyprávění z… mých zdrojů, jsem věděla, že on si na tomhle zakládá. Jenže já měla skvělou průpravu. Ale ani upír nedal najevo žádné rozčarování. „Kdo ví, kdy se ti to bude hodit,“ prohlásil nezúčastněně.

Ale uvnitř něj se odehrávalo čím dál větší překvapení. Vracel se v mysli o pár desítek let zpátky, k pravé Katherine, která byla stejně tak pohotová. A vypadalo to, že ty dvě nebudou mít společná jen křestní jména. Kdo ví, proč sem přišla, dokončil svoji myšlenku Damon.

„Uvidíme,“ usmála jsem se. „Eleno, dojdu si jen pro kufr, ano?“

„Ty máš jen jeden kufr?“ zeptala se Elena nevěřícně.

Jen jsem pokrčila rameny. „Ostatní věci jsou v krabicích, dojdou později. Říkali, že snad do konce týdne by tu měly být.“

„Já pro ten kufr skočím,“ nabídl se Stefan, „vy dvě si toho máte hodně co povídat. Damone, co kdybys mi pomohl hledat?“

„Ale jistě, bratříčku,“ zašklebil se Damon.

„Počkej, jak ho poznáte?“ vyhrkla jsem.

„Máš na něm určitě jmenovku,“ odpověděl Stefan.

Nezbývalo mi nic jiného než přikývnout. „To je pravda.“ Jen co se vzdálili, otočila jsem se k Eleně. „Je mi vážně líto, že jsem tě takhle přepadla, Eleno,“ omluvila jsem se.

„Mně to nevadí,“ ujišťovala mě, „víš, jsem ráda, že jsi tady. Znala jsi naši matku, doufala jsem, že mi pomůžeš objevit, kdo vlastně jsem.“

„Nevím, jak moc ti pomůžu. Byla jsem malá, když jsem se ocitla v dětském domově,“ řekla jsem. Tak trochu první lež, uvědomila jsem si. Naši matku jsem znala. A myslím, že rozhodně dobře. Za poslední rok se mi věnovala tak, až to bylo nepříjemné. A společně s ní…

„Necháme to na později, jo? Musíš být určitě unavená. Radši mi vyprávěj, jak ses měla ve Francii,“ nabádala mě.

„Myslím, že jsem se docela zlepšila,“ zazubila jsem se na ni, „bydlela jsem u jedné starší paní, chovala se ke mně jako k vnučce. Jsem si jistá, že na to nikdy nezapomenu.“ A ani na spoustu dalších věcí…

„Kathy, ty se jmenuješ příjmením Pierce?“ vyrušil nás Stefanův hlas, všimla jsem si toho krátkého pohledu mezi ním a Elenou.

„Vypadá to tak,“ pousmála jsem se a chtěla si vzít svůj kufr. Zastavil mě prostým pokynutím ruky.

„Já to vezmu. Ale… můžu být trochu vlezlý?“ rozpačitě se na mě podíval.

„Střílej,“ vybídla jsem ho.

„Tvoji rodiče…“ nakousl to.

Přerušila jsem ho podobným mávnutím ruky, jako to udělal on mně. Damon se neudržel a trochu dychtivě se naklonil dopředu. Všiml si, že mi to neuniklo, a tak se na mě zaškaredil a narovnal se. „Bude to znít hloupě,“ varovala jsem všechny.

„Rozhodně ne hůř jak Damonovy historky,“ prohlásila Elena.

Damon se už nadechoval k odpovědi, ale bylo mi v tu chvíli naprosto jasné, že by to byla debata na hodně dlouho. „El, víš, myslím, že tohle bude znít hůř než všechny Damonovy špatné příběhy dohromady.“

Těsně předtím, než se Damon nasupeně otočil k nám všem zády, jsem zaslechla něco jako: „A teď už tu jsou na mě dvě!“

Elena mu chtěla něco odseknout, ale já ji chytla za paži a zavrtěla hlavou. „Jestli chce pan Dokonalý něco vědět – a že to vypadalo, jako by ho to zajímalo -, tak se za chvíli rád otočí. Nemám pravdu?“

Stačily tři vteřiny a Damon se opravdu obrátil zpátky. „Slečna Skvělá ví, co má říct, že?“

„Naprosto,“ opáčila jsem nevzrušeně.

„Kat, mohla bys, prosím, pokračovat?“ poprosila mě Elena, v ten samý moment Stefan dloubl Damona do žeber. A přátelsky to rozhodně nevypadalo.

„Víš, jak poslali plaváčka na vodě? Zabaleného a přikrytého až po uši v proutěném košíku?“ Elena kývla. „Tak takhle mě našli přede dveřmi opatrovny. S lístečkem, že moje jméno je Katherine Pierce.“

„Ale jak to, že nenašli tvoje rodiče, když měli tvoje jméno?“ nechápal Stefan.

„Hledali. A jediné, co našli, bylo identické jméno v matrice. Dívka se stejným jménem kdysi existovala. Zemřela v roce 1864. Tam všechny záznamy končí,“ dopověděla jsem.

„Takže nevíš, proč se tak jmenuješ?“ zeptal se Stefan.

„Řekla bych, že je to jen náhoda,“ pokrčila jsem rameny. Doopravdy jsem věděla, že mám jméno po ní… Ale já přijela začít nový život. Bez všech intrik, bez slibů a dluhů. Nebylo důležité, co všechno se v mém životě stalo. Teď jsem mohla být vážně ta Kate, kterou jsem chtěla vždycky být. A nikdo mi v tom nezabrání.

„Jedeme, co vy na to?“ popadla mě Elena za ruku a táhla mě k autu.

Nádech, výdech. Dvě hodiny vyptávání. To bude zase cesta. Damon po mně zvědavě loupl očima. „A hádám, že nejvíc otázek bude od tebe,“ zamumlala jsem. Hlavně se nenápadně ptát, co mám společného s upíří Katherine, že?

„Co jsi to říkala?“ zajímal se, ale bylo mi naprosto jasné, že mě slyšel.

„Nic, Damone,“ usmála jsem se na něj.

Vůbec nic.

Prolog * 2. kapitola

Chtěla bych Vám poděkovat za komentáře, jste vážně úžasní. =) Moc mě potěšily a doufám, že se Vám to bude líbit i nadále. =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 1. kapitola - A ty jsi kdo?: