OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 16. kapitola - Láska ničí

19.08.2011 (20:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 11× • zobrazeno 3277×

16. kapitola – Láska ničí

„Já nepotřebuju tvůj dohled,“ našpulila jsem nesouhlasně rty, když se Damon spokojeně usídlil v mojí posteli se slovy, že mě bude hlídat.

„Nesmím připustit, aby ses vydala na další dobrodružnou výpravu do města plného krvelačných bestií,“ zazubil se.

„Jednu mám právě v posteli,“ vycenila jsem na něj zuby.

Trošku vzpurně trhl hlavou. „Beru si to osobně.“

„To klidně můžeš,“ opáčila jsem a lehla si na svoji půlku. Moment… na svoji půlku? Tak to teda ani náhodou. „Posuň se,“ zavrčela jsem na něj, „tohle je pořád můj majetek.“

„Ubíráš mi můj životní prostor,“ zašklebil se.

„Ty jsi už skoro století a půl mrtvý, takže stejně žádný nemáš,“ odsekla jsem napruženě.

Pevně stiskl čelisti k sobě. Bezva, podařilo se mi ho urazit. „Nechápu, proč se na mě zlobíš,“ řekl k mé ne moc velké radosti.

Jistěže to nemohl chápat. Nevěděl, co jsem věděla já. I když mohl tušit, že moje matka je ta největší mrcha pod sluncem - kromě Kat -, protože ji znal, na druhou stranu bylo v tom mnohem víc, než vůbec předpokládal. „Já tě jenom chráním,“ šeptla jsem poraženě. Nevím, co mě vedlo k tomu, že jsem to řekla nahlas. Sama jsem nemohla uvěřit, že jsem se přiznala… Že pro mě něco znamenal a já ho nemohla vydat Isobelině pomstě napospas, kdybych mu řekla pravdu.

Ucítila jsem jeho prsty na své paži. „Před čím?“ zeptal se tiše.

„Mohla bych říct před vším,“ snažila jsem se ušklíbnout, ale vznikla z toho jen nějaká smutná napodobenina.

Byla jsem ráda, že si to vyložil jinak. Že nepochopil, kam tím mířím. Alespoň ne hned. Dokud jsem se opět nepodřekla. „Nemusíš mě chránit před sebou, Katie,“ pousmál se. „To já bych se od tebe měl držet dál.“

„Před sebou tě nechráním, ty idiote,“ zamručela jsem.

„Že ne?“ podivil se a pak se zářivě usmál. Sklonil se a jeho rty mi přejely přes rameno. „Tak před čím?“

Poposedla jsem si od něj dál. „Nejdřív to na mě laskavě přestaň zkoušet,“ zakoulela jsem očima, „a pak ti řeknu, že tě chráním předtím, abys byl tam, kde máš dávno být.“

„Myslíš tvoji postel?“ opáčil a jeho nadšený výraz se neměnil.

„Ne, myslím hrob, pane Mrtvý,“ zasyčela jsem na něj.

V tu ránu zvážněl. „Někdo mě chce zabít?“

„Třeba já,“ odpovídala jsem hned.

Posměšně si odfrkl. „Neudělala bys to.“

Ohnala jsem se po něm rukou, chtěla jsem ho vážně moc praštit, ale on místo toho, aby se bránil, mě za ni popadl, strhl mě na svoje tělo a přetočil si mě pod sebe.

Byl zatraceně blízko.

„Hned mě pusť, pane Protivný,“ vyhrkla jsem.

„Nechce se mi,“ odpověděl. Blýskl po mně úsměvem, byly vidět špičáky. „Mám hlad.“

„Tak si ho hlaď a říkej mu malej,“ odsekla jsem a snažila se vzepřít. Nemělo to žádný význam, akorát zvýšil sílu, kterou mě držel v peřinách.

Pohladil mě po tváři. „Malá Katie,“ zašeptal a šklebil se přitom.

„Stejně si trhni nohou,“ zasupěla jsem.

„Ale no tak,“ nespokojeně mlaskl.

„Nemůžu za to, že si upírek chce hrát,“ zamumlala jsem uraženě. „Tohle mě dost nudí, víš?“

„Já se královsky bavím,“ usmál se.

„Je to vidět.“ Opřel si čelo o to mé. „Hej,“ zaprotestovala jsem.

„Blízko, blizoučko ke krvi,“ zatrylkoval spokojeně.

„Damone, jsi narušený psychopat, otrava a neschopný -“

Nestihla jsem ani polovinu nadávek, kterými jsem ho chtěla počastovat, protože mě umlčel. Byla jsem tak překvapená, že jsem pootevřela ústa, bohužel on si to vyložil naprosto jinak a okamžitě se zmocnil mých rtů s o to větší vervou.

Pochopila jsem, že jsem prohrála ve chvíli, kdy jsem mu začala svírat tričko v dlaních a vyšla mu svými rty vstříc.

Cítila jsem, jak se usmál a zvedl mě do sedu. Objala jsem ho kolem krku a nemohla za Boha pochopit, proč se takhle chovám.

Jeho ruce zkoumaly moje boky a záda, měla jsem pocit, že jsou úplně všude.

Potřebovala jsem se vydýchat, takže jen co skončily vášnivé polibky, zhroutila jsem se mu do náručí a lapala po dechu. Srdce mi bilo asi tak tisíckrát rychleji, moje ruce znovu křečovitě svíraly jeho triko a mozek… ten nefungoval vůbec.

„Co to děláme za hlouposti?“ šeptla jsem téměř neslyšně.

Neodpověděl, sklonil se ke mně a začal mě lehce líbat. Dal si pekelně záležet, než se rozhodl mi dát svoji odpověď.

To už jsem měla pocit, že ani nevím, kdo jsem. Touha mi začala zatemňovat mysl a já si přála být jednu noc hrozně nezodpovědná. Necítila jsem k Damonovi nic, co by se v tuhle chvíli asi slušelo, když jsem si přála mu to pomačkané tričko přetáhnout přes hlavu. Nic kromě přátelství. A té zpropadené touhy.

„Líbání není hloupost,“ zamumlal a lehounce, aby mi neublížil, mě kousl do spodního rtu.

Přitáhla jsem si jeho hlavu blíž a tentokrát jsem to byla já, kdo mučil jeho. Uvěznil mě pod svým tělem a moje rty propouštěl, jen když jsem potřebovala vzduch.

Zastavili jsme se, až když jeho dlaň vklouzla pod moje oblečení. Oba dva jsme zrychleně dýchali, dívali se navzájem do očí… a čekali.

Uběhla minuta.

A druhá.

Třetí.

A pak mě Damon propustil z pod svého těla, svalil se vedle mě a zabořil tvář do polštáře. „Ty víš, že tě chci,“ zasténal ublíženě.

Mozek se snažil vrátit do chodu, bojoval s jeho přítomností a chtěl prorazit to omámení, které mě ovládalo. Tiše jsem sklouzla z postele a sedla si na zem. Zavřela jsem oči v domnění, že to pomůže. „Byla by to chyba,“ odpověděla jsem.

„Asi máš pravdu,“ nespokojeně hekl.

„Jistěže ji mám,“ řekla jsem svoji oblíbenou frázi.

Slyšela jsem, jak se uchechtl. „Opravdu bereme svoje přátelství zodpovědně,“ prohodil trochu uštěpačně.

„Nevím, jestli jsme nezašli už příliš daleko,“ pokrčila jsem rameny.

„Nikam jsme nešli,“ ujistil mě a pak pořád trochu popuzeně dodal, „čehož lituju.“

„Dej s tím pokoj,“ odbyla jsem ho.

„Dobře, tak se budeme o něčem bavit. Třeba, třeba,“ přemítal, „o lásce. Nikdy jsme o tom spolu nemluvili.“

„Tvoje velká láska je zavřená v hrobce. Není o čem mluvit,“ odsekla jsem poněkud necitelně.

„Nebyla to jenom Katherine, slečno Skvělá. Byl jsem dávno dospělý, než přišla ona,“ horlivě se obhajoval.

„Co chceš slyšet?“ nechápala jsem.

„Je ti sedmnáct. Už jsi musela být alespoň jednou zamilovaná,“ přemýšlel nahlas.

(***)

„Láska je jen pojem, Damone,“ krutě jsem se usmála. „Je to výmysl. Je zavřená v knihách, ve filmech… v příbězích, které ve finále postrádají smysl.“

Jistěže jsem si jednou myslela, že jsem zamilovaná. Byla jsem hloupá holka… která ale po téhle zkušenosti přestala být naivní a city tohohle druhu zavrhla. Holka z dětského domova, co byste chtěli? Jak tam můžete vyrůst v něco slušnějšího, když žijete vlastně na ulici? A s ulicí? Když nemáte domov a ani milující rodinu, kde by vás podrželi?

Tohle všechno jsem získala až teď. A tak se změnila… i když pochybuju, že mi tu moji vrozenou drzost a prořízlou pusu někdo někdy odpáře.

„Láska ničí,“ souhlasil se mnou tiše a společně jsme zírali do tmy mého pokoje. „Hodně lásky tě zabije. Podívej se na mě.“

„Já vím, pane Mrtvý,“ hlesla jsem bezbarvě. „Tvoje…“ posedlost Katherine, chtělo se mi říct, ale včas jsem se zarazila a opravila, „… všechno, co jsi dal, všechno, co jsi obětoval, tě stálo život. Jenom kvůli lásce.“

„Je to jen pojem,“ zopakoval. „Nejsem tím, kým jsem býval. Cítím se, jako by mi každý lhal, Katie,“ pohrdavě se sám sobě zasmál. Včetně mě, Damone. Promiň mi to, omlouvala jsem se mu v duchu. „Nechali mě jít špatnou cestou,“ dokončil svoji větu.

Vlezla jsem si zpátky do postele a vzala ho za ruku. „Nešel si špatnou cestou. Jsi tady. Se mnou. Neříkám, že je to to nejlepší – ale není to ani nejhorší. Zachránil si mi život. Přátelství – tahle láska je správná. Jiná ne.“

„Jiná zabíjí,“ usmál se a políbil mě na hřbet dlaně.

Seděli jsme naproti sobě, drželi se za ruce, každý ponořený ve svých myšlenkách, ve svých vzpomínkách.

„Život stojí za starou bačkoru,“ podotkla jsem tiše. „Asi jsem všechno zpackala.“

„To jsme dva,“ ujišťoval mě a povzbudivě se usmál, „je fajn vědět, že v tom nejsem sám.“

„Půjdeš domů?“ zeptala jsem se.

„Chceš, abych tu zůstal?“ odpověděl otázkou.

„Sice mám tisíc chutí tě za to, jak ses dneska choval, vypakovat domů…“ přeměřila jsem si ho pohledem, „… ale pořád jsme kamarádi. Tak tu zůstaň. Asi bychom neměli být sami. Já bych nejspíš neusnula a ty by sis mohl jít vybíjet vztek na nějakém nevinném obyvateli Mystic Falls.“

Zazubil se. „Já toho nelituju. Někdy bychom to měli zopakovat.“

„Odprejskni,“ zavrčela jsem na něj. A pak o něco mileji dodala: „Jdu se dolů napít, mám ti něco přinést?“

„Něco studeného. Asi potřebuju zchladit,“ křenil se na mě.

Vyprostila jsem svoji ruku z té jeho a pořádně ho třískla do ramene. „To máš za to,“ zamumlala jsem a nechala ho samotného.

Tiše jsem seběhla schody, vpadla jsem do kuchyně a vyndala dvě skleničky. Otevřela jsem ledničku, když v tu chvíli mě někdo chytil za rameno a já měla co dělat, abych nevykřikla. Otočila jsem se.

„Uzdravil tě,“ usmál se můj otec.

„Nechtěla jsem, aby to dělal,“ odsekla jsem, obrátila se zpátky a vyndala jablkový džus. „Ale Damon je v tomhle bohužel nekompromisní.“

„Jde mu o tvoje dobro, Kate,“ bránil ho nějak podezřele.

„No a co,“ pokrčila jsem rameny. „Já mu taky nepřeju nic špatného. Za tím, co jsem říkala, si stojím.“

„Máš pravdu,“ souhlasil se mnou tiše, „je v něm něco dobrého.“

„Zajímalo by mě, kdy jsi na něj změnil názor,“ utrhla jsem se na něj nepříjemně. Věděla jsem o té nenávisti mezi ním a panem Dokonalým. A vůbec mě nepřekvapilo, že kdybych měla volit, komu budu víc věřit, stoupla bych si na Damonovu stranu.

„Moc mě to mrzí, Kathy,“ omlouval se.

„Nevím, jestli ti chci odpustit, Johne,“ šeptla jsem.

„Nežádám o to,“ zakroutil hlavou. „Odjíždím z města. Dnes v noci. Přišel jsem se rozloučit.“

„Možná by se slušelo popřát ti šťastnou cestu,“ prohlásila jsem. „Ale…“

„Nic neříkej. Chápu, proč jsi na mě naštvaná. A budu to chápat vždycky. Pozdravuj ráno Elenu a Jeremyho.“

„Jistě, to je maličkost,“ kývla jsem.

„Jen buď opatrná, prosím,“ řekl tiše. „Ve všem, co děláš.“

Jeho poslední slova měla skrytý význam. Věděl, že je Damon nahoře, nemohl mi to říct přímo. A trochu jsem se pousmála, že mi přeje štěstí i s Isobel. Na tu totiž narážel – znamenalo to jediné, že moje matka je ještě ve městě.

A to se mi moc nezamlouvalo.

Když jsem se vrátila s pitím do svojí ložnice, musela jsem se usmát. Nikdy jsem ho neviděla, když tu u mě zůstával – vždycky byl vzhůru dřív než já. Anebo jsem já spala jako první.

Ale teď ne.

Pan Dokonalý usnul.

Položila jsem skleničky na noční stolek a lehla si. „Dobrou noc,“ pousmála jsem se a naklonila se nad jeho tvář.

V tu chvíli se kolem mě sevřely jeho paže a na jeho obličeji se objevil úsměv, když jsem se po něm nemotorně ohnala. „Myslela sis, že spím?“ ušklíbl se a otevřel oči.

„Jo,“ zabručela jsem nespokojeně. „Pusť mě, chcípáku.“

„Ne, ne, ne,“ tvářil se vesele, „stejně by ses ráno probudila u mě. Zkusíme usnout společně.“

Povzdechla jsem si a vzdala jsem to. Lehla jsem si k němu. „Stejně tě pořád nesnáším,“ mumlala jsem.

„To už mi dneska říkáš podruhé,“ smál se a nic si z toho nedělal. „Dobrou, Katie.“

„Dobrou, pane Otravný.“

Hlásím, že jsem zpátky, a tak to bude o něco rychlejší - pokud nebudu extra líná, samozřejmě. =D

Děkuju Vám za trpělivost a stále čekám na Vaše komentáře, které mi neskutečně pomáhají. =) Jste skvělí. Děkuju Vám! =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 16. kapitola - Láska ničí: