OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 19. kapitola - Osudová chyba

27.08.2011 (11:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 11× • zobrazeno 3037×

19. kapitola – Osudová chyba

Bylo pozdní odpoledne.

Horko, dusno.

Seděla jsem v křesle s koleny pod bradou, stočená do klubíčka a zírala na zavřené dveře od svojí ložnice.

Neměla jsem na nic a nikoho náladu.

Elena se vrátila domů těsně potom, co Isobel odešla. Vyslechla jsem si všechno, co mi chtěla říct. A chápala, že se zlobí oprávněně. Chtěla mě jen chránit. Zamumlala jsem pouhé promiň a schovala se.

Před vším.

Už jsem nedokázala pokračovat. Zase zvednout hlavu a dělat, že se nic nestalo. Zatloukat, lhát a vymýšlet si. Poslouchat svoji matku a řídit se tím, co chtěla Katherine. Věděla jsem, že sem jednoho dne přijde. Zbaví se mě, ublíží znovu Damonovi a pak Eleně. Tím, že přinutí Stefana s ní odejít. A on moji sestru bude chtít zachránit. Poslechne ji. Splní jí to, po čem touží.

A já si najednou uvědomila, že to nesmím dopustit.

Za žádnou cenu.

***

Seděl ve stínu na protější straně ulice a dodával si odvahu jít za ní. Netušil, co jí řekne, až ji uvidí. Ale musel se o to pokusit. Znamenala pro něj příliš, než aby ji nechal jen tak jít. Byla to jeho jediná kamarádka, rozuměla mu a mrzelo ho, že se to takhle zvrtlo. Vždyť po ránu to všechno vypadalo jako předtím… Pomstychtivé veverky, prolítlo mu hlavou a zašklebil se.

V tu chvíli se otevřely vchodové dveře a z nich vyšla Katie. Měla na sobě obyčejné tílko a kraťasy, plátěné tenisky a na nos si právě nandávala sluneční brýle.

A Damon si uvědomil, že takhle se mu líbí mnohem víc. Tohle byla jeho Katie.

***

Spěchala jsem ulicemi za jediným cílem. Když jsem udýchaná klepala na dveře, vlastně jsem netušila, co povím… ale musela jsem něco zkusit.

„Bonnie,“ vyhrkla jsem.

„Kate?“ zeptala se překvapeně. „Co tu děláš?“

„Musím se tě na něco zeptat. Máš pár minut?“ vypálila jsem na ni.

„Jasně,“ pustila mě do domu, „stalo se něco?“

„Musíš mi říct všechno, co víš o Emily. A co ona věděla o Katherine. O hrobce se ani zmiňovat nemusím,“ začala jsem ze sebe sypat slova.

„Dobře,“ kývla. „Dáš si něco k pití?“

„Vodu, díky,“ pousmála jsem se.

Bonnie se nevyptávala, proč tu jsem. Možná si myslela, že mě poslala Elena nebo Stefan. Ale moje pohnutky byly o něco přímočařejší. Já chtěla najít způsob, kterým bych porazila Katherine. Jakýkoliv způsob.

***

Seděl tam pořád, když se o hodinu později vracela. Vstal a šel k ní. Tentokrát si ho všimla a nepřidala do kroku, jak se bál. Zastavili se.

„Damone,“ oslovila jsem ho jako první a omluvně se na něj usmála. „Omlouvám se.“

Zaraženě se na mě podíval. „Ty se omlouváš mně?“

„Vypadá to tak?“ pokrčila jsem rameny.

„To já mám být ten správňák, já se měl omlouvat tobě. Každý by to v knížce čekal,“ ušklíbl se.

„Ale tohle není knížka. Ani film. A já udělala chybu,“ namítla jsem. „Půjdeš dovnitř? Chci ti něco říct.“

Tak tiše, jak to jen šlo, jsme se proplížili ke mně do pokoje. Vyhoupla jsem se na parapet u okna a usmála se na něj. Byl to hraný úsměv. Nutila jsem se do něj.

Protože pořád v hloubi duše jsem se nechtěla omlouvat. Pořád jsem totiž někde chtěla cítit, že včera byl se mnou, protože chtěl. Se mnou. Ne s ní. Že jeho polibky a doteky patřily mně.

„Víš, jak jsi říkal, že láska zabijí?“ optala jsem se konverzačně. Kývl a obočí se mu stáhlo do přemýšlivého V. Netušil, kam tím mířím. „Láska nemusí zabíjet, Damone. Nemusí. Protože na to nevidí. Je slepá.“

„Slepá, říkáš?“ zopakoval to po mně.

„Copak to nechápeš? Nám dvěma není pomoci. Za hříchy se pyká. A až ji dostaneš zpátky, nic se nezmění. Minulost se vrací…“ šeptala jsem.

„Pořád nechápu-“

Skočila jsem mu do řeči: „Tím chci říct, že jsem tě dneska neměla odsuzovat. Že je tvoje chování pochopitelné. Pořád ji miluješ. A já se nechovám jako tvoje kamarádka. Je mi to líto. Už se to nebude opakovat, slibuju.“

Jenže on mě znal. Dokázal ve mně číst jako v otevřené knize a možná pochopil, že tahle slova jsou pravdivá, jenže uvnitř cítím něco jiného. Okamžitě byl u mě a přitáhl si mě do náruče. Pevně mě objal a políbil do vlasů. „Omlouvám se,“ šeptnul.

Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a cítila, jak mě začínají pálit v očích slzy. Bezva. „Promiň mi to. Jsem ještě pořád malá holka,“ zavzlykala jsem.

„To jsi,“ pronesl smířlivě. „Ale já tě mám rád takovou, jaká jsi. Kate, nechci, aby sis cokoliv dávala za vinu. Jsem to já, se svojí posedlostí. Neumím s ní bojovat. Nikdo mě to nenaučil.“

„Víš, co nechápu?“ zamumlala jsem.

„Vsadím se, že spoustu věcí.“ V jeho hlase byl slyšet smích.

„Mimo jiné,“ odtušila jsem dobromyslně.

„No?“ vybídl mě.

„Když jsi ji tolik miloval, jak ses o ni mohl dělit se Stefanem,“ šeptla jsem a vymanila se z jeho objetí. „Já kdybych někoho milovala stejně jako ty, nebyla bych ochotná se o něj s nikým dělit. A už vůbec ne s vlastním bratrem.“

„Bylo to buď a nebo, Katie. Mohl jsem ji mít s podmínkami, nebo jsem ji nemusel mít vůbec,“ vysvětloval mi překvapivě trpělivě.

„Ale vždyť se na ni podívej,“ zahuhlala jsem. „Je to prospěchářská mrcha, která si s tebou celou dobu zahrává. A i přesto jsi jí podlehl. I přesto nenávidíš Stefana a nemůžeš mu to zapomenout.“

Viděla jsem, jak emoce v jeho očích explodovaly. Ovládl se na poslední chvíli, aby se po mně nevrhnul a nepotrestal mě za ta slova. „Nenávidím ho, protože mě donutil dotáhnout přeměnu do konce,“ zavrčel.

„Lžeš,“ osočila jsem se na něj. „Nenávidíš ho, protože si chtěl, aby Katherine proměnila jenom tebe. Ne jeho. On měl zemřít a tys měl žít. Sám. Celou věčnost. S ní.“

Pohrdlivě se usmál a já si byla jistá, že jsem se trefila. „Stejně to tak bude, až otevřu hrobku.“

„Čím ji přesvědčíš, pane Mrtvý?“ zajímala jsem se. „Jak víš, že nebude chtít zpátky Stefana?“

Ale on - místo toho, aby se se mnou hádal -, se smutně usmál a prosebně ke mně natáhnul ruce. Přijala jsem je a on mě znovu uvěznil u sebe. „To nevím,“ šeptnul zničeně. „A bojím se toho.“

Neměla jsem sílu mu říct pravdu. Místo toho jsem ho pohladila po tváři a začala šeptat konejšivá slova.

Byla jsem zbabělá.

Hrozně zbabělá.

A bála se, že ho ztratím, když jednou nebudu lhát. Že ztratím jediného přítele, který mi doopravdy rozuměl.

***

Damon od ní opatrně vstal, zůstal přes noc, jako tomu bývalo dřív. Jen nemohl přijít na jednu věc a ta ho trápila. Něco se změnilo.

Sledoval ji, jak spí, a rozhodl se, že zjistí příčinu dnešního Kateina chování. Že hned teď půjde a začne pátrat po tajemství, které jeho nejlepší kamarádka skrývá. Protože tušil, že se něco stalo a musel zjistit, co to je, aby jí mohl pomoci.

Otevřel okno a zmizel do srpnové noci.

…

Necitelně zahodil knihu přes svoje rameno a natáhl se po další. Pak si to rozmyslel a přešel k psacímu stolu. Prudce vytáhl šuplík a téměř okamžitě si přivlastnil všechny papíry, které tam našel.

Začal pročítat jeden za druhým.

A to nevěděl, že ho od pootevřeného okna někdo sleduje. Někdo, kdo se vypařil, jakmile Damon našel to, co hledal. Někdo, komu to tu kdysi všechno patřilo.

***

**

Isobel zvedla k ústům skleničku s vínem, když Katherine vešla do místnosti. „Byl u mě v kanceláři,“ oznámila jí předtím, než se napila.

„Co tam chtěl?“ zamračila se.

„Zřejmě doufal, že najde něco o Kate,“ pousmála se.

„Něco, co by ho mohlo zavést k nám?“ rozzlobeně se po svojí společnici podívala.

Isobel zakroutila hlavou. „To si nemyslím. Byly jsme opatrné. Podle mě hledá něco o jejím životě. Chce jí nabídnout svoji pomoc, aby se mohla vyrovnat s minulostí.“

„To netuší, že minulost je přítomností,“ ušklíbla se. „Překvapuje mě, jak je na ní Damon závislý.“

„Dokáže ho přimět udělat, co chceme,“ usmála se.

„Je po tobě,“ prohlásila Katherine.

„Nebo po tobě,“ lehce pokrčila rameny Isobel. Obě se rozesmály.

„Tak či tak, Is, hodí se ji mít na naší straně. Teď. Až si uvědomí, že má i vlastnosti jako tvoje starší dcera, budeme mít problém. A Kate je nebezpečnější než Elena.“

„Jak to myslíš?“ nechápavě se zamračila.

„Protože je po nás,“ zopakovala Katherine, „a zároveň stejně loajální a milující jako Elena. Ví, co má udělat správně, aby ochránila ty, které miluje. A jakmile se jí to nepovede, můžeme očekávat pokus o protiútok. A ona bude vědět, jak nás dvě má oslabit.“

„Myslíš, že by-“

Starší z upírek však zakroutila hlavou a nenechala Isobel dokončit větu: „Ne, to si nemyslím. Ví, že nás potřebuje. Ví, že bychom nečekaly s odplatou, kdyby se podřekla. Nezradí nás. Není toho schopna.“

***

Když jsem konečně přiměla svoje víčka, aby se rozlepila a propustila mě tak ze spánku, pochopila jsem, že padlo rozhodnutí.

Už to takhle dál prostě nešlo.

Nemohla jsem se každé ráno probudit a zjistit, že mě zase čeká den plný zapírání a výmluv, protože nemůžu říct, co si doopravdy myslím a proč to tak má být.

Prostě jsem nechtěla být zbabělá.

I kdyby mě to stálo život. Odejít s tím, že ví, co se na ně chystá, je jen a jen správné.

Byla jsem ochotná zariskovat. Dát životy mojí rodiny a přátel v sázku.

Katherine si jednou přijde pro to, co jí patří. A bylo by horší, kdyby na to nebyl nikdo připravený.

A ode mě by to nebylo fér.

Odhodila jsem přikrývku stranou a konečně se rozhodla jednat.

Opět Vám ohromně děkuju. =) Jste vážně skvělí! =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 19. kapitola - Osudová chyba: