OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 20. kapitola 1/3 - Minulost

31.08.2011 (10:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 12× • zobrazeno 3259×

20. kapitola – 1. část – Minulost

Měla jsem dost času na přemýšlení, zatímco jsem si to rázovala k domu Salvatorových.

A chtělo se mi křičet.

Už jsem to v sobě nemohla držet dál. Už jsem nemohla takhle žít, nebyla jsem to já.

Že každá slza, kterou jsem se kvůli nim bála uronit, že každé slovo, které jsem nikdy neřekla, každá neodbytná myšlenka měla být sdílená. Prozrazena. A nezáleželo na tom, že tohle je možná poslední den, který volně dýchám.

Všechny ty věci a pocity, co byly uvězněné vevnitř, musely ven.

Už nebylo úniku.

A já bych to další den už nevydržela.

I když jsem tušila, jak bude reagovat Damon, musela jsem to říct ještě jedné osobě – pro jistotu. Nehodlala jsem tu nechávat bezbrannou Elenu.

To bych si nikdy neodpustila.

Když jsem došla ke svému cíli, odvaha mě opustila. Měla jsem knedlík v krku a chtělo se mi utéct. Nadechla jsem se a nesměle zaklepala na vchodové dveře. Otevřel mi Stefan. „Můžu dál?“ zeptala jsem se.

„Jasně, pojď,“ usmál se na mě.

„Je Damon doma?“ ujišťovala jsem se.

„Ne, není,“ dostalo se mi odpovědi a já za ni byla vděčná. „Ale můžeš tu na něj počkat.“

„Nepřišla jsem za ním, ale za tebou,“ vyvedla jsem ho z omylu.

„Za mnou?“ nechápal.

„Musím ti něco říct, Stefane…“ odmlčela jsem se. „Nebyla jsem překvapená, když jsem se dozvěděla, že ty i Damon jste upíři.“

„Všiml jsem si,“ podotkl a oba jsme se posadili na pohovku.

„Myslela jsem, že jsem to zahrála líp,“ ušklíbla jsem se unaveně. „Bylo to proto, že jsem věděla, kdo jste už předtím. Proto, že mi to někdo řekl.“

Mlčky mě vybídl, abych pokračovala.

„Isobel,“ vyhrkla jsem, abych se toho zbavila. „To ona mi zařídila Francii, to ona se mnou uzavřela dohodu, že hrobka zůstane navždycky zavřená.“

Chvíli bylo ticho a já viděla spoustu emocí, které Stefanovi přeběhly přes tvář. „Proč?“ řekl jediné slovo.

„Protože Katherine v hrobce není, Stefane. Je živá. A běhá po světě.“

Bylo deset hodin večer. Eiffelova věž se za mými zády rozblikala a já se otočila. Byla to nádherná podívaná. A v tom mi zazvonil mobil. Zvedla jsem ho a zůstala úplně přimražená.

Já doufala, že už ji nikdy neuslyším. Že její návštěvy u paní Duvalové už skončily…

„Slyšela jsem, že jsi v Paříži, ma chérie,“ ozval se hlas mojí matky.

„Jsi výborně informovaná,“ podotkla jsem cynicky.

„To se hodí. Mohla bys přijet na Saint Denis?“ optala se mě.

„Ta čtvrť je hrozná, nikam nepojedu,“ odsekla jsem, „je to ghetto.“

„Ráda bych tě s někým seznámila. A nebudu se s tebou dohadovat. Přijeď. Maintenant.“

„D´accord,“ souhlasila jsem neochotně a rozeběhla se do metra.

„Asi už uhodneš, s kým mě chtěla seznámit,“ pousmála jsem se, ale do vřelého a opravdového úsměvu to mělo hodně daleko.

„Katherine,“ odpověděl Stefan.

„Přesně tak,“ kývla jsem. „Od té doby mě pronásledovaly obě. Zkoušely mě, hrály si se mnou a čekaly, co udělám. A já to snášela jako každé nebezpečí.“

„Jak?“ nechápal Stefan.

„Hloupě jsem žvanila,“ zašklebila jsem se. „Překvapuje mě, že se ti s tím Damon nesvěřil. Vytáčelo ho to.“

„Nevěřil jsem mu. On taky rád žvaní,“ zazubil se a já na něj vděčně pohlédla.

„A teď… ta dohoda,“ vrátila jsem se zpátky a povzdechla si.

Obě dvě seděly proti mně. A oběma na rtech hrál úsměv. Bez emocí, krutý, nelítostný.

„Chceme, abys splatila svůj dluh, Kate,“ pronesla Katherine.

Zamračila jsem se na ni. „Já u tebe žádný nemám,“ opáčila jsem.

V tu chvíli proti mně vystartovala, smýkla se mnou o zeď a držela mě pod krkem. „Opravdu chceš, abych ti ho připomínala?“ zavrčela na mě.

„Kat,“ položila jí Isobel ruku na rameno.

„Správně,“ prohlásila jsem drze, „nemůžeš mi ublížit.“

Stiskl zesílil a mně došel vzduch. Pak mě pustila a já se sesunula na zem, lapající po vzduchu. „Teď. Protože tě potřebujeme. Potom už žádné teď nebude, Katie.“

„Proč bych měla ubližovat někomu, koho neznám?“ zachrčela jsem. „K čemu mi to bude?“

„Když nepočítám tvůj život, o který jistě stojíš,“ řekla Katherine, „tak ti to postavím jinak, ano? Nebudeš jim ubližovat. Jen se postaráš o pár věcí. Pochop to takhle, neznáš je, jsou cizí a ty to budeš dělat ve vlastním zájmu.“

„Pár věcí?“ zopakovala jsem obezřetně.

„První z nich je jednoduchá. V Mystic Falls je hrobka, jak už ti tvoje matka řekla, a my si nepřejeme, aby ji kdokoliv otevíral. Bohužel Damon Salvatore je naprostý idiot a chystá se k tomu. Ty mu v tom zabráníš. Jakýmikoliv prostředky,“ začala vypočítávat na prstech.

„Dobře, hrobku docela chápu. Není v ní a z neznámého důvodu chce, aby si všichni mysleli, že tam je,“ přemítal Stefan.

„Jestli v něčem s Kat souhlasím, tak v tom, že je Damon idiot,“ zabručela jsem, „bohužel to nic nemění na tom, o co mě požádaly poté.“

„Ještě další?“ vyhrkl překvapeně.

„Jenže to mi nepřipadalo tak důležité, ani jsem se o to tady nesnažila. A Isobel spíš šlo víc o hrobku, než o tebe a Elenu.“

„O mě a Elenu?“ zopakoval po mně.

„Říkala si věci, Katherine," odpověděla jsem, „a pokud mě nešálí paměť, je to množné číslo."

Znovu ten krutý úsměv. „Až se zbavíš Damona…“

„Cože?“ vyjekla jsem. „Tak na to rovnou zapomeň! Já ho zabíjet nebudu!“

„S tím ti pomůžeme, nechci to po tobě… Ale až ho poznáš, budeš na to mít jiný názor,“ pokrčila rameny, jako kdyby se nic nedělo.

„O tom silně pochybuju,“ odtušila jsem. „Já nejsem mrcha jako ty. A už vůbec ne vrah.“

Nahnula se ke mně a výhružně se mi zadívala do očí. „Až tě ovlivní,“ sdělovala mi zrovna, „zpečetí si svůj osud. A teď mlč.“

Její slova se mi vryla do paměti a já kývla – jako loutka. Jakmile mě však ale propustila ze zajetí svého pohledu, vystřelila mi bolest do spánků a omámení bylo to tam.

Ty mrcho, křičely moje myšlenky, ale rty se neotevíraly.

„Tvoje sestra a druhý z bratrů… nelíbí se mi to. Stefan byl vždycky můj, Katie. A bude znovu. Rozdělíš je. Jakkoli. Protože jestli to neuděláš, postarám se o to sama. Bolestivějším způsobem.“

Trhla jsem sebou, protože jsem si to dokázala představit. A věděla, že to nesmím dopustit.

„A za třetí…“

„Rozdělit nás?“ hlesl bezbarvě.

„Nedělám to,“ zakroutila jsem hlavou, „i z jiného důvodu. A tím důvodem je moje matka, Stefane. Spolupracuje s Kat ve všem. Téměř.“

Isobelina ruka se objevila na mojí paži a zastavila mě. „Uletí mi letadlo,“ zamumlala jsem.

„Katie,“ zašeptala, „nezaobírej se Stefanem a Elenou. Katherine jí neublíží. A potřebujeme ho – musí ji ochránit.“

„První citlivá slova,“ pohrdlivě jsem se ušklíbla, „šlehla sis něčeho?“

Ruku mi bolestivěji stiskla a já sykla. „Nehledej ve mně nic lidského. Dělám to pro sebe. A ani Katherine mi nezabrání v tom jednat na vlastní pěst. Elenu ještě budu potřebovat. Tak zařiď, aby byla v pořádku. A hrobka zavřená.“

„Jistě,“ trhla jsem hlavou. „Jak si přeješ, matko.“

„Nezapomeň, že tě znám. Dokážu ti, že odporovat mi nemá cenu.“

„A opravdu nemá, Stefane,“ otřela jsem si mokré tváře do hřbetu dlaně. „Ale… já už nedokážu takhle žít dál. Ona mě ovládá, ví, co se stane příště… a pochopila, že mi na vás záleží. Na Eleně, tobě i na Damonovi. Že se všechno vyvinulo tím směrem, kterým ona předpokládala. A dostala na mě páku. Neposlechnu, ublíží vám. Jednoduchá rovnice. Nevím, co má v plánu ona. A netuším, jestli jsem Katherinin plán pochopila správně. Ale musíte to všechno vědět. Já už nemůžu takhle dál.“

Jeho ruka mi konejšivě sevřela rameno. „Já to chápu,“ řekl tiše.

Zvedla jsem k němu oči. „Ty mě chápeš?“ zeptala jsem se.

Usmál se. „Každý z nás má temnou minulost, Katie. Takovou, se kterou musíme umět žít. A tys neudělala nic špatného. Nerozumíš? Ty nás celou dobu chráníš, neublížila si nikomu z nás. A teď jsi našla odvahu do nás vložit důvěru a říct, že to s čím bojujeme, je někde venku a snaží se nás to rozdělit.“

Potom mě objal. „Děkuju,“ mumlala jsem mu do ramene.

„Nic si nevyčítej, ano?“ ujišťoval mě.

Odtáhla jsem se od něj. „Musela jsem ti to říct. Aby to někdo věděl, protože až se Damon vrátí, pro tohle pochopení mít nebude,“ zakroutila jsem hlavou.

Stefan kývl. „Dám ti svoji krev, Katie. Pro jistotu.“

Překvapivě s úsměvem jsem ho odmítla. „Ne, takhle to má být. Já jsem na to připravená. A bude to tak lepší, věř mi.“

Ale on rázně vstal a vyndal z jedné z komod malou lahvičku, jejíž obsah vylil do mé sklenice s pitím. „To nedovolím. Vypij to.“

„Co to je?“ zamračila jsem se na něj.

„Sporýš,“ odpověděl, „zastaví to Damona a ty přežiješ.“

„Pokud mi hned nezlomí vaz,“ chabě jsem zavtipkovala.

„To neudělá. On rád všechno dramatizuje,“ ušklíbl se.

Vypila jsem to. Stejně by mě přemluvil, abych to udělala. „Děkuju. Za všechno,“ usmála jsem se na něj.

Nadechl se k odpovědi, když vtom se rozrazily vchodové dveře a v nich stál pan Dokonalý. Oprava pan Rozzuřený. Oba dva jsme se hned postavili.

Oči měl rozzlobené, téměř k nepříčetnosti. A zamával nějakým kusem papíru.

„Damone,“ oslovil ho Stefan.

Pan Sežerutězaživa ho probodl pohledem. „Dal bys nám pár minut soukromí?“

Stefan se na mě podíval a já kývla. Jeho úzkostí stažený obličej mi odvahy moc nepřidal.

Jen co zmizel, Damon přišel ke mně a strčil mi ten papír před nos.

„Mohla bys mi říct, slečno Lhářko, co má společného Isobel s tvojí cestou do Francie?!“ výhružně na mě zavrčel.

A já pochopila, co drží v ruce. Isobel zřejmě nebyla tak opatrná, jak se zdálo.

Věděla jsem, že to teď bude probíhat jinak než se Stefanem. Ten znal správnou verzi příběhu, pochopil, že jsem si nikdy nepřála jim ublížit a že jsem neměla na výběr.

Jenže Damon takový nebyl.

A když jsem k němu zvedla svoje oči, nebylo v nich nic z citů, které tam bývaly každý den. Žádné my, žádné přátelství. Jen tvrdé světlo a odhodlání.

Bude to tak lepší.

Ve všem. A pro všechny.

Maintenant. - Teď.

D´accord. - No, dobře, souhlasím. (Tohle slovíčko znamená prostý souhlas, ale když ho pronesete tak, že se vzdáváte, překlad sedí. A přesně tak to říká i Katie. Já osobně ho používám často. =D)

Moc Vám děkuju za komentáře. =) Jsem ohromně zvědavá na Vaše reakce a pocity. =) Děkuju za všechno, jste naprostá zlatíčka! =) =*

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 20. kapitola 1/3 - Minulost: