OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 26. kapitola - ... a já se nevzdám

25.09.2011 (20:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 13× • zobrazeno 3332×

26. kapitola - … a já se nevzdám

„Vážně nemám jít s tebou?“ zeptal se ustaraně.

Zakroutila jsem hlavou. „Je tu Elena i Stefan. Zvládneme to.“ Otevřela jsem dveře od Damonova auta.

„Počkej,“ zašeptal. Otočila jsem se k němu a v tu chvíli se jeho rty zmocnily těch mých. „Miluju tě,“ ujistil mě tiše.

„Já tebe taky, pamatuj si to,“ pousmála jsem se.

„To přece vím,“ ušklíbl se. A pak zvážněl. „Dávej na sebe pozor.“

„Budu,“ slíbila jsem a vystoupila.

Netrvalo mi ani deset vteřin, než jsem objevila mezi spěchajícími studenty Elenu se Stefanem. Bohužel někdo si všimnul dřív mě a když jsem na Damona naposledy zamávala, popadl mě ten někdo za paže a já se dívala do dychtivého obličeje Caroline Forbesové.

„Já to viděla!“ vypálila na mě a oči jí svítily nadšením.

„Ty vidíš vždycky všechno,“ odtušila jsem.

„Chci znát všechny podrobnosti, teď hned,“ dožadovala se.

„Car, teď není zrovna vhodná chvíle,“ snažila jsem se ji odbýt.

„Ty chodíš s Damonem Salvatorem a že není vhodná chvíle?!“ optala se nevěřícně. „A kdy bude?“

„Nikdy,“ zamumlala jsem.

„Prosím,“ žádala mě znovu.

„Fajn,“ rozhodila jsem rukama, „chodíme spolu, stačí?“

Nespokojeně mlaskla. „To vím taky.“

„Bože,“ zaúpěla jsem, „co dalšího chceš slyšet?“

„Řekl, že tě miluje?“ zubila se na mě.

„Několikrát,“ odpověděla jsem. „A teď už fakt musím jít. Slíbila jsem Eleně, že jí přinesu učebnice,“ vymyslela jsem si první, co mě napadlo, obešla naši společnou blonďatou kamarádku a skoro doběhla ke své sestře a jejímu upířímu příteli.

„Stalo se něco?“ zamračila se na mě Elena.

„Proč se ptáš?“ zeptala jsem se nesmyslně.

„Jsi hrozně bledá. Nebylo ti ráno špatně?“ zajímala se.

„To teda bylo,“ zahuhlala jsem. „El, Stefane… objevila se tady Katherine.“

„Cože?“ vyjekla moje sestřička.

„Ráno se objevila před našimi dveřmi, mám strach, že poznala, co je mezi mnou a Damonem. A že už tuší pravdu. Já, já… moc se vám omlouvám,“ zašeptala jsem.

Elena mě konejšivě vzala kolem ramen. „Nic si z toho nedělej. Poradíme si s ní.“

„Bude chtít se mnou mluvit. Bude na mě chtít svést to, že jsem vám to řekla a... že jsem nedodržela dohodu,“ mumlala jsem zoufale.

„Ale tys ji dodržela. Damon hrobku neotevřel. O to tady šlo především, ne?“ ozval se Stefan.

Zamračila jsem se. „Asi máš pravdu.“

„Kate, buď taková, jako je ona. Tím ji můžeme porazit,“ pousmála se Elena.

„Zkusím to. Ale pořád mám strach,“ přiznala jsem se.

„Nesmíme se nechat zastrašit a rozdělit. To je přesně to, co chce,“ řekl Stefan.

A tak jsem se jeho radou snažila řídit celý den. A proto mě nepřekvapilo, když se objevila pozdě odpoledne před školou. Čekala jsem pana Dokonalého každou chvílí. A rozhodla se, že se od ní vážně nenechám porazit.

Klaněli jsme se jí příliš dlouho. V tomhle žít nechci… a já se nevzdám.

„Co kdybychom se posadily, Katie?“ mile se usmála a ukázala na dřevěnou lavičku.

Poslechla jsem ji, a tak jsme si obě sedly. Samovolně jsem přitiskla učebnice, co jsem nesla v rukou, na svoji hruď. Ona zkřížila nohy v kotnících a půvabně pohodila lokýnkami zvlněných vlasů.

„Nelíbí se mi, co jsi to tu rozehrála za hru,“ nespokojeně se zamračila.

„Svět už se dávno netočí kolem tebe, Katherine,“ prohlásila jsem tiše. „Tvoje plány nevyšly.“

„Plány?“ utrhla se na mě.

Navenek jsem byla naprosto chladná, uvnitř mě to ale vřelo. A ani ona nebyla tak klidná, jak se zdálo. Neměla všechno pod kontrolou a to ji vytáčelo. „Myslíš si, že jsem tě neprokoukla? My dvě toho máme hodně společného. Ty přemýšlíš jako já, já jako ty. I když možná jsem o něco chytřejší,“ pokrčila jsem rameny.

„Chytřejší?“ vyjekla. A trochu mi to dodalo odvahy. Třeba přece jenom máme navrch my a ne ona.

„Jistě. Nevíš, o co jsi přišla, když jsi odmítla Damonovu lásku, Kat. On dokáže milovat jako nikdo na světě,“ zašeptala jsem popravdě.

„Já ji měla,“ zavrčela na mě.

„Ne, neměla. Kdybys ji opětovala, poznala bys, co pro něj znamená láska.“

„Tak jako tak mě nezajímá Damon,“ odsekla, „nesplnila jsi dohodu.“

„Že ne?“ divila jsem se. „Hrobka zůstala zavřená. A já Damona od jejího otevření udržela všemi možnými prostředky. Že jsem to nejlepší získala pro sebe, ti nejspíš vadí. Chceš vědět, proč tě to tak štve?“

„Neštve mě to,“ chvatně popírala.

„Tak co, chceš slyšet tvůj první plán? Ten, ve kterém jsi mi nevěřila, nemám pravdu? Věděla jsi, že se vrátím do Mystic Falls. Čekala jsi, že Damonovi podlehnu. A že on mi pak zlomí srdce. Znáš mě, takže víš, že bych si to nenechala líbit a on by skončil s kusem ořezaného dřeva v srdci. Ty bys pak nakráčela na bojiště a odtáhla pod nějakou pohrůžkou Stefana a žila bys s ním šťastně až… navěky.“

Podle výrazu v její tváři jsem uhodla všechno do poslední slabiky.

„A teď ten druhý, ten, který ti málem vyšel. Věděla jsi, jaká jsem, věděla jsi, že Damona budu nenávidět a nebudeme se moct vystát. Myslela sis, že mi ublíží a já ho za to probodnu. Konec by byl stejný. Jenže se stalo něco, s čím jsi nepočítala. Když jsem mu řekla pravdu o tobě, zamiloval se do mě. A postupem času i já do něj. Nikdy nezískáš Stefana. Nikdy se nezbavíš Damona. A Eleně taky neublížíš. Protože pak to budu já, kdo ublíží tobě.“

Šokovaný výraz na její tváři se sice jen mihl, než se stihla opanovat, ale mně neutekl. Zvedla se na nohy a probodla mě nenávistným pohledem. „Uvidíme, kdo z nás vyhraje, Katie.“ A já byla ráda, že jen co jsem ji ztratila z očí, pan Dokonalý mě držel kolem ramen a nepouštěl mě.

***

„Damon ji miluje,“ zasyčela podrážděně Katherine.

„Alespoň ti nebude komplikovat život,“ odpověděla druhá žena a sedla si do honosného křesla.

„O to mi vůbec nejde!“ vybuchla. „Ti dva jsou spolu mnohem nebezpečnější. Dneska měla pravdu. Získala to, co já nikdy nemohla mít. Jeho oddanost, jeho naprostou lásku. On je kvůli ní schopný obětovat všechno. A to znamená, že se postaví na její stranu, aby mě zničil. Aby ochránil Elenu a Stefana, protože ona si to bude přát. Kdyby to tak nebylo, ještě by mi pomohl Stefana získat. Rozdělíme je. Za každou cenu, Is.“

„Jak to chceš udělat? Nevzdají se jeden druhého,“ namítla.

„Zabiješ ho. Hned teď. Běž,“ vtiskla jí do rukou dřevěný kolík. „Moment překvapení bude náš.“

„Proč?!“ zajímala se Isobel.

Katherine se na ni podívala. „Uhodla všechny moje plány. Všechny podrobnosti. Dokáže přemýšlet jako my, Isobel. A když zabijeme Damona, nebude toho schopná. Zničí ji to. A to potřebujeme. Běž,“ vybídla ji znovu.

***

Seděli jsme na pohovce a čekali. Věděla jsem, že přijde. Každou minutou, vteřinou tu už musela být.

Propletl si se mnou prsty a políbil mě do vlasů. V jeho náruči bylo tak snadné nemyslet na to, co jsem dnes odpoledne provedla. „Nic si z toho nedělej, Katie,“ utěšoval mě.

„Já ji vyprovokovala, Damone,“ stěžovala jsem si polohlasem. „Nedokázala jsem se ovládnout, neměla jsem jí vůbec nic říkat. Co když teď někomu ublíží?“

„Je to pořád jen Katherine. A my máme jeden druhého, nemůže nám ublížit. Nás dva nerozdělí,“ sliboval mi.

„Spoléhala na to, že udělám tu práci za ni,“ zamumlala jsem.

„Jsme silnější, miláčku, přestaň se bát,“ tišil mě.

„Ne, nezastaví ji to. Zemřeš, zemřu já i Elena. Ona chce Stefana a jestli to znamená, že se kvůli tomu bude muset vypořádat se dvěma životy navíc, to není problém.“

„Nikdo z nás nezemře,“ šeptal. Jeho oči se vpíjely do mých, ve snaze mě přesvědčit.

„Já ti věřím, Damone,“ řekla jsem tiše.

Sklonil se ke mně, aby mohl spojit naše rty. A já si nepřála nic jiného, než aby měl pravdu.

A potom… stejně mě vyděsilo, když jsme najednou nebyli sami.

Mezi dveřmi se objevila Isobel a my dva se ihned postavili na nohy. Pan Dokonalý si mě okamžitě strčil za sebe.

„Moje dcera,“ sykla podrážděně. „Jak jsi mohl?“

„Naprosto jednoduše,“ ušklíbl se. „A pokud vím, byla jsi to ty sama, kdo mi ji nasměroval do ložnice.“

„Věděla jsem, že půjde sama,“ prohlásila naprosto klidně.

„Vlastně jsi mi to přikázala!“ vyjela jsem na ni.

„Poprvé ano, zlatíčko,“ řekla přeslazeně. „Ale ty dva následující měsíce? Bylo to tvoje rozhodnutí, že ses stala upírovou milenkou…“

„Ale-“ začala jsem namítat.

Damon mě přerušil: „Řekněme, že jsem použil já svých přesvědčovacích schopností, aby mi podlehla. Kate je v tom nevinně.“

„Ovlivnění by na ni nemělo působit,“ zamračila se.

„Cože?“ vyjekla jsem.

„Katherine není sama, kdo má svoje plány,“ odsekla. „Ani ta vaše čarodějnická holka na nic nepřišla. A přitom je to práce její rodiny.“

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se tiše.

„Máš nějaké předpoklady k tomu, aby na tebe ovlivnění působilo jinak, to je pravda, ma chérie. Ale… pořád jsi člověk. A já se musela pojistit, že ti nikdy neublíží. Tvoje silná vůle kouzlu pomáhá, ale není to to nejhlavnější.“

„Takže za to můžeš ty?“ hekla jsem.

„Jistěže. Ale zdá se, že i to kouzlo má mezery, když na tebe jeho ovlivnění více méně působilo,“ přemýšlela nahlas.

„Proč jsi to udělala?“ chtěla jsem vědět.

„Katherine si je příliš jistá sama sebou. Já pracuju pro sebe.“

„A přesto jsi tady, abys splnila její vůli,“ posměšně jsem se zašklebila.

„Zbavit se tvého přítele je i můj zájem. Nehodí se nám.“

„Moc hezké, že se o mně bavíte, jako bych tu nebyl,“ prohlásil pan Musímsedovšehoplést.

„Brzy nebudeš,“ odpověděla moje matka a vrhla se na Damona, ale já byla rychlejší a hlavně blíž.

Stoupla jsem si před něj.

Dřevěný kolík se zastavil těsně před mým tělem. Damonovy ruce mě držely za paže. A Isobel se zúžily oči.

„Tak do toho, mami,“ vybídla jsem ji udýchaně. „Jestli chceš jeho, vezmi si i mě.“

„Je to krvelačná zrůda, Katie,“ přemlouvala mě a pořád se neměla k tomu, aby mi kolík vrazila do těla tak, jak to chtěla udělat panu Dokonalému.

„To ty jsi taky,“ opáčila jsem naprosto chladně. „On, na rozdíl od tebe, mi život několikrát zachránil. A já ho miluju. Na tom nezměníš nic ty, ani Katherine. Ani smrt jednoho z nás by to nezměnila.“

„Buď rozumná, ma chérie,“ šeptla naléhavě.

„Na co čekáš, mami? Poslechni tu mrchu a zbav se nás.“

Kolík se zaduněním spadnul na zem. „Postarej se o ni, Damone,“ zašeptala. „Sbohem, Katie.“

„Děkuju, mami,“ pousmála jsem se. Kývla a během pár vteřin byla pryč.

Obrátila jsem se a objala Damona kolem krku. Úlevně jsem vydechla a on mě políbil do vlasů. „Věděla jsi to,“ prohlásil nevěřícně.

„Nevěděla, jen jsem tušila,“ usmála jsem se. „Vyhráli jsme nad ní. Isobel už nám neublíží.“

A oba jsme si mysleli, že to nejhorší máme za sebou.

Ne, kdepak. Jak moc jsme se mýlili, jsme měli ještě poznat.

Moc Vám děkuji za komentáře, jste zlatíčka. =) Mám z nich ohromnou radost. =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 26. kapitola - ... a já se nevzdám: