Katie je rozhozená, minulost ji pronásleduje i v přítomnosti a ona dostává strach, že když nedodrží to, co slíbila, mohla by přijít o život. Do toho se plete Damon, který má potřebu všechno vědět a všechno řešit. V hlavě se mu rodí další z plánů, ale... najednou z něj padají úplně jiná slova, než původně chtěl říct. Kdy se dozvíme, o co pan Dokonalý slečnu Skvělou požádá?
Přeji příjemné čtení. =)
19.06.2011 (18:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 9× • zobrazeno 2961×
5. kapitola - Telefonát
„Katie? Můžu dál?“ strčila Elena hlavu do dveří.
Usmála jsem se na ni. „Jasně, že můžeš.“
„Jak ti je?“
„Výborně. Spíš se trochu nudím,“ přiznala jsem se. „Chci se zeptat, jestli byste nemohli zapojit Damona do svých extra tajných plánů, o kterých mluvil Jeremy, nemám na jeho omluvy náladu.“
„On se ti omluvil?“ vykulila Elena oči.
„A dobře dělá,“ zamumlala jsem. „Taky mi dal tohle.“
Překvapeně se zadívala na náramek s přívěškem. „To je zvláštní,“ zašeptala.
„Možná si jen uvědomuje, že mám tisíc chutí prošpikovat ho kouskem ostřejšího dřeva,“ ušklíbla jsem se.
„Možná,“ zazubila se.
„El,“ kousla jsem se do rtu. „Jeremy říkal, že se něco děje. Co?“
„S tím si nemusíš dělat starosti,“ mávla rukou.
„Jsi si jistá, že bych to neměla vědět? Víš, jestli se jedná o další upíry nebo…“
Přerušila mě: „Ty bys teď hlavně měla odpočívat. Pořád jsi zraněná.“
„Nic mi není!“ bránila jsem se. „Nejsem malomocná, Eleno, jen si ze mě Damon udělal svoji žužlací hračku.“
„Díky, že jsi to všem připomněla,“ ozval se dotčeně.
„Už jsi tady zase?“ osopila jsem se na něj.
Absolutně přešel moji otázku. Nafoukanec! „Volal mi Stefan, že mám přijet.“
„Ani zaklepat neumí,“ brblala jsem si potichu.
„Jo, samozřejmě. Musíme vyřešit pár věcí s hrobkou,“ prohlásila.
Stiskla jsem rty k sobě.
„Něco se našlo,“ pousmál se, jako kdyby právě uhodl nejsložitější hádanku světa. „A samozřejmě tu jsou další věci…“
Elena kývla a protáhla se kolem něj. Slyšela jsem, jak schází ze schodů. Damon se na mě podíval. „… o kterých ty nebudeš mít ani páru,“ dokončil zlomyslně.
Popadla jsem polštář a hodila ho po něm. „Trhni si, pane Provokatére.“
„Měla bys odpočívat,“ parodoval moji sestru a vrátil mi můj útočící předmět.
„Vypadni,“ zahučela jsem.
„Jak si přejete, slečno Podrážděná,“ krátce trhl hlavou v drobné úklonce a zmizel.
Mrštila jsem se svým druhým polštářem na místo, kde ještě před chvílí stál.
Jestli jsem si chtěla od všech upírů a tajemství odpočinout, kecala jsem. Bylo horší o tom vůbec nic nevědět, nechat je domlouvat se za mými zády a ještě předstírat, jak hrozně moc mi Damon ublížil.
Vyřešila bych to jedním kousek dřeva, tak proč je okolo toho tolik cavyků?
Z přízemí se ozývaly tlumené hlasy, měla jsem nutkání se sebrat a jít poslouchat na schody, abych se dozvěděla, co se děje. Ale moje zbývající hrdost mi to nedovolila. Tak jsem sebou otráveně praštila do peřin a ten pocit, kdy se mě zmocňuje nuda, tu byl téměř okamžitě.
Dobře, možná si Damon vzal pár decilitrů mojí krve a možná, že bych vážně měla odpočívat, než se mi plně obnoví fungování krvetvorby, ale… mě to tak nebavilo!
Nebyla jsem nikdy člověk, co seděl s rukama v klíně, když se kolem něj něco dělo. Vždycky jsem si přála být ve středu všeho dění, vědět o každém kroku. Ale poslední dobou jsem si byla jistá, že tohle moje bývalé já je dávno pryč. Toužila jsem po všech těhle věcech. Ale od té doby, co jsem byla donucena splnit dohodu, jsem valnou část své svobody ztratila.
Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem si znovu vzpomněla na to, co jsem slíbila.
Myslela jsem si, že to bude hračka – udržet Damona od otevření hrobky. Ale zatím to vypadalo, že se proti mně všechno spiklo.
To opravdu chce Elena se Stefanem dovolit, aby Damon vypustil na svět skoro tři desítky pomstychtivých upírů?
Tomuhle, že mám věřit?
To po mně nechtějte. To teda fakt ne.
A ještě za cenu, že tam Katherine není? Že tu, pro kterou pan Dokonalý žije a dýchá, nikdy znovu nespatří, pokud ona sama nebude chtít? Rozhodně tomu budu muset zabránit, jinak se ona vrátí a stejně dostane to, co chce.
Rozezvonil se telefon.
„Kate? To je pro tebe!“ ozval se Elenin křik.
Překvapeně jsem vyskočila na nohy. Kdo mi může volat? Seběhla jsem dolů. „Kdo to je?“ zeptala jsem se.
„Mluví francouzsky. Ohlásila se jako paní Duvalová,“ usmála se Elena.
Opatrně jsem si od ní vzala sluchátko. „Oui?“
„Katie, finalment c´est toi! Ça va?“
Stála jsem jako zkoprnělá. Tohle rozhodně nebyla moje francouzská opatrovnice. Něčí pohled se mi zabodnul do zad. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že se Damon přišel podívat na můj telefonát. „Bien, merci.“ A pak jsem ztišila hlas. „Qu'est-ce que vous voulez de moi? Malheuresement je suis pas seule.“
„C´est pas complication, ma chérie. Notre ami n´est pas problem maintenant, parce-que il comprends pas francais.“
„Mais il est ici!“ zavrčela jsem do sluchátka podrážděně.
„Alors… Tu dois être mieux.“
„Moi? Moi? Vous êtes amusante, madame! Votre ami veux me tuer! Il me deteste! Et je pense ce n´est pas la blague!“
„Ma petite fille,“ promluvila konejšivě, „tu peux faire la même chose.“
„Vraiment?“ otázala jsem se.
„Bien sûr,“ ujistila mě. „Je dois aller, donc…“
Přerušila jsem ji. „Oui, je sais, je sais.“
Hovor byl v tu ránu ukončen.
Měla jsem co dělat, abych s telefonem netřískla a musela se vážně přemáhat, abych nekřičela. Tak ona mě bude ještě kontrolovat? Ještě mi bude připomínat, co musím udělat?
„Děje se něco?“ ozval se za mnou hlas. Starostlivý hlas.
„Do toho ti nic není,“ odsekla jsem. „A co se vůbec staráš?“
Otočila jsem se na patě a rázovala si to k sobě do pokoje. Damon mě ale zastavil a obrátil čelem k sobě. „Proč jsi naštvaná?“ zeptal se tiše.
„Třeba proto, že tě zajímá, co se mnou je a vlastně ti na nikom nezáleží. Jen potřebuješ všechno vědět nejlíp,“ vypálila jsem na něj, „kdyby ses taky trochu staral o to, co potřebuje tvůj bratr, na světě by se ti hned žilo jinak.“
„To…“ zalapal překvapeně po dechu.
„To není pravda?“ dokončila jsem za něj. „Víš moc dobře, že teď lžeš.“
„Víš o mně víc než já o tobě.“
„Jsi tak snadno čitelný, pane Dokonalý, že to jde samo,“ opáčila jsem, vysmekla se mu a za chvíli jsem za sebou zabouchla dveře.
Chvíli bylo ticho.
Třeba ti chce vážně pomoct, ozval se můj vnitřní hlásek.
„Hloupost,“ zamumlala jsem, „chce mě zabít.“
„Tak to už dávno není pravda.“
„Běž pryč,“ vyháněla jsem ho. Určitě stál za dveřmi a čekal, až si ze mě bude moct zase utahovat. A já dneska vážně nebyla ve formě.
Ach jo!
„Jak chceš,“ vzdal se.
Svezla jsem se po stěně a rozplakala se. Jak můžu žít se strachem, že si mě najdou? Že mě donutí udělat to, co je třeba? Že mě zabijí, když to nesplním?
Přála jsem si jediné. Utéct daleko od nich, schovat se jim a zachránit si tak život. Bylo to vážně tak sobecké, jak jsem to právě teď cítila?
***
Do pokoje otevřeným oknem proudilo měsíční světlo. Zírala jsem na něj, neschopná pohybu, neschopná čehokoliv. Jen jsem si zoufale opakovala, ať už tenhle den skončí.
Ať už usnu a zapomenu na všechno, co po mně chtěli. Vrátí se ta stará Kate, která bude mít radost z toho, že se může do Damona pořádně navážet. Chci ji zpátky. Chci sebe samu zpátky. Už se mi příčí dělat něco, co mi někdo přikázal.
„Katie?“
Trhla jsem sebou. „Damone, běž pryč,“ zahuhlala jsem a přetáhla si přes hlavu peřinu.
„Nikam nepůjdu,“ odpověděl, sedl si na kraj postele a stáhl mi přikrývku z obličeje.
„Co se to s tebou, sakra, děje? V noci jsi jako vyměněný!“ zamračila jsem se na něj. „Ty přece nemáš být milý upír, nemáš to v roli.“
„Asi mě moc dobře neznáš,“ zašklebil se. „A spíš bych se měl ptát já. Co se to s tebou, sakra, děje?“ zopakoval moji otázku.
„Jsem v pohodě,“ odsekla jsem.
„To vidím,“ prohlásil a lehl si na druhou stranu postele.
„Dej mi pokoj,“ hlesla jsem.
„Potřebuješ si s někým promluvit. A Elena…“
Skočila jsem mu do řeči: „Proč bych tím měla Elenu zatěžovat? Nic to není a při její starostlivosti by mě někam zavřela a už nikdy nepustila na sluneční světlo.“
„Nikdy jsem tě neviděl takhle roztržitou,“ zašeptal.
„Další otázkou je,“ pokračovala jsem, schválně si nevšímaje jeho poznámky, „jestli se mi to chce říkat tobě.“
„Ale zase se nám vrátila slečna Jízlivá,“ zamumlal, ale koutky mu zacukaly ve skrývaném úsměvu.
„Je milé, že máš radost, pane Všechnovímvšechnoznám. Ale teď vážně, co tu chceš?“
„Zase tak podezřívavá,“ povzdechl si naoko uraženě. Když jsem neodpovídala, obrátil oči v sloup a vážně se na mě zadíval. „Máš pravdu. Chci dotáhnout tu naši dohodu do konce.“
„Už zase to slovo,“ procedila jsem skrz zuby.
„Co proti němu máš?“ zajímal se.
„To je fuk. Prostě ho nesnáším.“
„Takže to-slovo-které-nesmím-vyslovit… chci ti říct, že nemáš pravdu,“ řekl.
„Já mívám ve většině věcí pravdu,“ usmála jsem se. „A ty věčně lžeš.“
„Nikdy jsem nelhal o ničem důležitém,“ bránil se. A pak se mu na tváři objevil úsměv. „Nebo jsem myslel nedůležitém?“
„O co ti jde, Damone?“
„Jen mě vyslechni, Katie,“ zaprosil.
„Mám dvě možnosti. Buď tě vyhodit, nebo k tomu svolit. Nevím, co je správné,“ pokrčila jsem rameny.
„Víš moc dobře, že jsme si podobní,“ přemlouval mě.
A měl pravdu, krucinál. Byl tu sám, stejně jako já. S tajemstvím, které zůstalo nevyřčené. A bylo tak pošetilé svěřovat se jeden druhému, chovat se přátelštěji než doposud.
„Tak spusť,“ rezignovala jsem a lehla si na bok, abych na něj viděla.
„A zítra to uděláme naopak, bereš?“
„Co mám s tebou dělat?“ odpověděla jsem otázkou a pobídla ho pohledem, aby začal. Nějak se z toho vykroutím.
…
„Nevím, jestli ji dokážu ještě milovat, Katie,“ dokončil svůj monolog do tmy. „Proč dokážeš někoho milovat a zároveň nenávidět? Katherine si nezaslouží ani jeden z těch citů.“
Podíval se na dívku vedle sebe, měla zavřené oči a oddychovala. Usmál se a přikryl jí odhalená ramena.
„Promiň, Damone,“ šeptala.
„To nevadí,“ odpověděl tiše, „klidně spi. Vrátím se zítra. Budeš na řadě.“
„Na to ti kašlu,“ zamručela.
Tlumeně se uchechtl. „Budeš mít smůlu. Slíbila jsi to.“
„Vypadni.“
„Dobrou noc,“ rozloučil se s úsměvem na tváři.
Naposledy se ohlédl přes rameno. Mohl jí chtít ublížit, mohl ji chtít zranit… ale ona ho dnes v noci vyslechla, naslouchala mu jako nikdo na světě. Cítil vděčnost. Poprvé za svůj život.
Katie, finalment c´est toi! Ça va? – Katie, konečně jsi to ty! Jak se máš?
Bien, merci. – Dobře, děkuju.
Qu'est-ce que vous voulez de moi? Malheuresement je suis pas seule. – Co ode mě chcete? Bohužel nejsem sama.
C´est pas complication, ma chérie. Notre ami n´est pas problem maintenant, parce-que il comprends pas francais. – To není komplikace, zlatíčko. Náš přítel teď není problémem, protože nerozumí francouzsky.
Mais il est ici! – Ale je tady!
Alors… Tu dois être mieux. – Takže… musíš být lepší.
Moi? Moi? Vous êtes amusante, madame! Votre ami veux me tuer! Il me deteste! Et je pense ce n´est pas la blague! – Já? Já? Vy jste tak zábavná, paní! Váš přítel mě chce zabít! Nesnáší mě! A já si myslím, že to není legrace!
Ma petite fille, tu peux faire la même chose. – Moje malá holčičko, ty můžeš udělat tu samou věc.
Vraiment? – Opravdu?
Bien sûr. - Samozřejmě
Je dois aller, donc… - Musím jít, takže…
Oui, je sais, je sais. – Ano, já vím, já vím.
4. kapitola * 6. kapitola
Moc Vám všem děkuju za nádherné komentáře, hrozně moc si jich vážím! =) Děkuju, děkuju, děkuju! =)
Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries
Sdílet
Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 5. kapitola - Telefonát:
Skvělý!!! 
Óóó 
, vyšetřila jsem si chvilku času a zase jsem se vrhla na další kapitolu, která byla naprosto bombastická.
Damon je tady skutečné zlatíčko 
, úplně to vidím před očima. Je to nádhera, že až nemám slov. Jenom se trochu bojím Katheriny - objeví se tam někdy, nebo to bude jenom tajemná dáma v pozadí? A co Kathy, dokáže splnit to, proč ji tam poslali?
Ach, spousta otázek a odpověď na ně dostanu jenom v dalších kapitolách, takže si jdu ještě jednu přečíst
Tak jsem si šla pro svou dávku přímé řeči, sladkého-prvodíláckého Damona a malé potvůrky Kathy, a musím říct, že je to skvělé, vážně jsem se měla na co těšit. 
Už mi to dost chybělo a stejně, když to přečtu, tak mám pocit, že další je v nedohlednu a tohohle bylo sakra málo! 
I když to absolutně nespňuje délku - ale přiznávám, že "dobrá délka" u tvých povídek prostě neexistuje 
-, tak je to fantastické. Smekám mexický klobouk (to neni blbost, uklízela jsem dneska pokoj a našla jsem ho na skříni, asi řeknu Daveymu, aby si ty krámy uklízel! ).
Nějak nevím, jestli jsem to už neřikala, ale víš, jak je dneska těžký najít duchaplnou a dobře napsanou povídku s hladce probíhajícím dějem, který se rychle posouvá vpřed, ale neškobrtá? 
Mám štěstí, že Mince píšeš! Je to jedna z povídek, ze které mám radost a po přečtění mě to nechá zamyšlenou a ponořenou do děje. 
Dál jsem chtěla taky říct, jak strašně sladko-roztomilej je starající se Damon. 
Fakt, je totálně milej a řekla bych, že už se dost profláknul, když na konci na Kathy tak civěl!
Dalším bodem je Kathy, mrzí mě, jak se cítí. Je mi jí líto a způsob, jakým jsi psala mě přímo nutil k tomu, abych ke Kathy přiskočila a začala ji utěšovat. 
Ale na druhou stranu bych Isobel vyškrábala oči! Áááá, mrcha! Doufám, že jí to spočítáš i za mě. Nebo vzbudim Liu...
A starostlivá Elena, ať se jde bodnout! Tak, a má to!
Jinak samozřejmě nádherné, moc se mi to líbilo a jsem jak na drátkách v očekání na další dílek. Fluffy, jsi šikula šikulácká a píšeš prostě... KYA!
Fluffinečko moje, jsem tady, u tak nádherné kapitolky, ze které sršelo tolik pochopení, ale i nedůvěřivosti a jakýsisi nevyvratitelný osud.
V první části se mi moc líbila taková ta jízlivost, to postrkování a handrkování se slovy mezi Damonem a Kate. Jsou jak malé děti!
Taky se mi moc líbila ta nuda, kterou K. prožívala. Je ve městě plných upírů a má důležitý úkol a ona se nudí... Za zády neposedného Damona s pošramoceným sebevědomím a scórem nula a ona je v pohodě! 
A ta francouzština mě dostala- zase... Je to takový pěkný jazyk a já tě moc obdivuju, že tak dokážeš mluvit a konverzovat v tomto jazyku. 
A ten rozhovor byl i obsahově skvělý! Damon nerozumí francouzsky? To mě rozesmálo...
A pak zase ta hádka na oko s Damonem! To jejich handrkování a Běž pryč! a stejnak nejde a Vypadni! - za chvilku se objeví za dveřmi. No prostě takový normální den u nich dvou. 
Ale potom jak se jí Damon svěřoval a jak mezi nimi byla taková harmonie a porozumění. Oba mají tajemství a přesto jsou pro sebe jako stvoření - . No jo, jsem prostě romantička!
A ten jeho proslov, to, jak se jí otevřel, to byl prostě bezkonkurenční konec!
A já se jenom těším, co mu prozradí Kate... 
A zmínila jsem se ti, že mi tady Elena připadá jak stará babka, která všechny hlídá? Ne? Tak teď už jo.
Zlato, opravdu krásný dílek... Všechny tvé povídky mě nabíjí jakousi energií a mě je jenom ctí je číst...
Promiň, že to dneska nebude kilometrový komentář, ale zítra test z dějepisu z půlky sešitu a taky nestíhám s tou povídkou. A jelikož mi fandíš a věříš mi, chci ji napsat co nejlépe. Chci si říct, až ji dopíšu, že tohle je má povídka a že se za ni nebudu stydět. 
Takže jenom smekám poklonu, bylo to nádherné a díky Ti... Jak za tuto povídky (i ostatní povídky, samozřejmě), tak za podporu a důvěru.
wow! úžasná povídka! rychle piš další! to volala Katherin?! a Damon? jednoduchá odpověď ♥
Hej já se tu směju, pak brečím dojetím a zase se směju. Sakra to mi nemůže dělat. Kdo má do háje číst něco tak úžasně psaného a emotivního.
A ten konec mě dostal. Ale úplně absolutně. Já tě asi jednou klofnu. Ještě jako bonus k brečení a smíchu tu slintám nad ostrovtipem Damona a Katie. A ta Damonova dokonalost. hmmm Bych potřebovala asi koňskou dávku téhle povídky každej den. :D Takhle mě to čekání do dalšího dílo snad zabije.
A nemůžu ty povídky číst tady. Francouzština je skvělej nápad. Ale se svojí znalostí většinou rozumím jen půlce a pak to musím rolovat dolů a zpátky, abych znala plnej význam. :D
Zdá se mi to, nebo vidím poletovat jiskřičky kolem nich? Co se škádlívá, to se rádo má.
jupí další kapča. Jdem si to přečíst :D
Jen tak dál těším se na další kapču. Pospěš.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!