OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Fixing - 3. kapitola

09.01.2013 (16:00) • Taylorka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 2× • zobrazeno 1600×

Fixing - 3. kapitola

„Promiň, mohla bys to zopakovat?“ Damon vypadal, že nevěří vlastním uším. Ne snad, že by mě to překvapilo…

„Drž si přátele blízko…“ uchechtla jsem se. „Koukni, nebyl to můj záměr. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu po světě poflakovat s ženskou, která rozeštvala moje bratry, ale stalo se.“

„No, pokračuj, zatím to zní zajímavě…“ Docela mě překvapilo, že nevyletěl jako čertík z krabičky a dál víceméně v klidu seděl v křesle.

„Pokračování příště,“ mrkla jsem na něj a šla jsem ven. Měla jsem ještě pár hodin, než vyjde slunce. Ve dveřích jsem se srazila se Stefanem.

„Kam se ženeš?“

„Ven…“ řekla jsem stroze a vyběhla jsem do tmy. K mému překvapení mě Stefan za pár minut našel. Ležela jsem na tribuně školního hřiště.

„Jak šel večer s Bonnie?“ zeptal se.

„No, báječně… Možná byste mi příště mohli aspoň poradit, co jim mám nakukat, když se něco děje.“

„Jo, promiň, ta akce byla trochu narychlo,“ omlouval se a sedl si o lavičku výš.

„A o co šlo?“ Stefan hleděl do tmy a mlčel. „Jasně… Nevěříš mi nebo máš pořád ten ochranitelský komplex?“

„Trochu od obojího, vzhledem k novým informacím…“

„Damon ti to stihl říct… Super,“ ušklíbla jsem se.

„Ale tys mu toho moc neřekla… A pokud Bonnie zjistí, že ses přátelila s Katherine…“

„Takhle to ale nebylo!“ ohradila jsem se.

„V tom případě bys měla říct pravdu.“

Nechtělo se mi to vysvětlovat. Byl to docela dlouhý příběh, který se každých pár let víc a víc zamotával. A moje přátelení s Katherine? Je a není to pravda. Nenáviděla jsem ji kvůli své rodině. Kvůli Damonovi nejvíc. Zničila ho, ale na druhou stranu ho posílila. Jenomže čas s ní strávený odhalil pravdu, kterou jsem nemohla ignorovat. Nebyla zlá. Byla upír, to je celé…

Ráno jsme svolali poradu, jestli se to tak dá nazvat. Byli u toho oba mí bratři, Bonnie i Elena. Rozhodla jsem se říct to, co bylo nutné.

„V roce 1915 jsem se dostala do Evropy. Byl to můj plán od chvíle, kdy jsem se doslechla o válce. A nebyla jsem jediná, koho to napadlo. V první světové jsem potkala nejednoho upíra. Někteří byli přátelští, jiní ne. Když jsem uviděla Katherine, okamžitě jsem věděla, že ji odněkud znám. Chvilku to trvalo, než jsem našla vzpomínky, které byly už padesát let minulostí… Nevěděla jsem, co mám dělat. Zabít ji? Vyhnout se jí obloukem? Nebo prostě dělat jakoby nic? Než jsem ale vymyslela vlastní postup, našla si ona mě. Nepoznala mě, tím jsem si jistá. Netrávila jsem s ní tolik času jako vy a brzy jsem odjela. Nevím, proč jsem se jí tak zalíbila… Salvatorovic kouzlo, řekla bych. Kdo by nám odolal, že?“ Byl to celkem dlouhý monolog. A Damon mi ani jednou neskočil do řeči, zajímavé…

„A dál?“ zajímala se Elena.

„Dál nic. Byla na útěku a byla sama. Její společnost se postupně rozpadla. Někteří odešli, jiní přišli o život. Potřebovala mě.“

„Nechápu k čemu,“ zakroutil Stefan hlavou.

„Jistěže ty to nechápeš. Tvoje instinkty šly do háje za všemi lesními zvířátky,“ odsekla jsem. „Jenže když tě někdo hledá, nemůžeš být sám. Musíš mít někoho, kdo ti kryje záda. Obzvlášť, když je ten někdo Klaus.“

Měla jsem štěstí, že se ve dveřích objevila ta blondýnka, se kterou jsem se včera minula. Nikdo se tím pádem neptal na další podrobnosti.

„Caroline…“ vydechla Elena. „Co se děje?“

„Tyler je pryč… Jenom abyste věděli,“ hlesla a pak se podívala na mě. „Kdo je to?“

„Moje sestra,“ řekl rychle Damon. „Co myslíš tím pryč?“

„Po tom včerejšku… No, zkrátka se rozhodl odjet. Nechce nikoho z nás zabít a tak se s tím poutem popere sám někde v horách.“

„On to zvládne…“ povzbuzovala ji Bonnie. Ne, že bych věděla, o čem je řeč.

„Tak jo… Teď mám otázku já,“ zvedl se Damon z křesla. „Jak dlouho to ještě bude trvat?“ Vzhledem k tomu, že šel směrem k Bonnie, byla ta jeho otázka docela jasná. Nadechl se k nějakému dalšímu proslovu, ale zarazila ho drobná věcička, která se mu houpala před nosem.

Takže jsem dostala řetízek s modrým kamínkem, který mi poskytl šanci na normální život. Nenacházela jsem slov, abych mohla Bonnie poděkovat. Byla jsem šťastná. Na druhou stranu mi to připadalo hrozně snadné. Byl to jeden večer. Proč Bonnie tak rychle změnila názor? Chtěla jsem to vědět.

„Proč jsem já zase ta poslední, která nic neví?“ rozčilovala se Caroline cestou do školy. „Víte co? Dámská jízda dneska v Grillu, co vy na to?“ Evidentně se se mnou chtěla seznámit, aby nebyla ani o krok pozadu.

„Nejsem proti,“ usmála jsem se.

„Sedět každý večer v baru?“ namítla Bonnie.

„Můžeme být u nás,“ navrhla Elena. „Teď, když je Jeremy pryč, jsem tam sama a nějaká holčičí párty by mi asi prospěla.“

„Fajn,“ souhlasila Bonnie. Caroline se usmívala jako sluníčko.

Když jsme na školním parkovišti vystoupily z jejího auta, napadla mě ještě jedna věc.

„Ehm, Caroline… Myslíš, že bych tě po škole mohla využít při nákupech? Mám mezery v šatníku…“ Trefa do černého. Tomuhle návrhu podle mého očekávání neodolala. Musím si tady zvyknout a oni si musí zvyknout na mě. A měla bych začít právě s Caroline, protože je jako já…

„Tohle nechápu…“ prohlásila Caroline poté, co jsem si malým trikem v kanceláři zařídila studium.

„Na střední jsem nikdy nebyla. V mé době vypadalo vzdělání jinak a pak jsem během dne neměla příležitost… Chci si to taky zkusit. Když může Stefan…“

„Já doufám, že to bude brzo za mnou,“ protočila oči a zasmála se. Chtěla jsem se zeptat na tu věc s Tylerem. Nikdo se mi ten včerejšek totiž neuráčil vysvětlit. Věděla jsem jen to, že Tyler byl asi její přítel, ale proč odjel a o jakém poutu mluvili? Čekala jsem na vhodný okamžik, kdy to vytáhnout. Jenže pak jsem uviděla ji.

Vypadala jinak a přitom byla pořád stejná. Pořád hezká a pořád tak nějak smutná. Rebeka. Pamatovala jsem si to, jako by to všechno bylo včera. Jenomže tu byla jedna potíž. Neměla jsem si ji pamatovat. Věděla jsem, že to nesmím dát najevo. Ne teď… Musím to vydržet. Vytvořit podmínky pro správnou příležitost. A tak jsem ji nepozdravila, ani jsem si jí nevšímala. Jenomže Caroline ano. Soustředila jsem se na svou skříňku a skoro jsem nepostřehla, že se Caroline vzdálila, aby si mohla popovídat právě s Rebekou.

„Vida, kdo už zase nespí v rakvi… Měla bys vědět, že jsme tě za tvou absenci vyhodily z týmu.“

„Jsi škodolibá, Caroline. Nechápu, co na tobě můj bratr vidí… Svět je totiž větší než školní plesy a tým roztleskávaček, to bys mohla vědět. A měla by sis uvědomit, že pro mě není nijak těžké se do týmu vrátit a ty s tím nic neuděláš…“ V tu chvíli jsem se postavila vedle Caroline.

Hlavně klid, Lily, dělej, že ji neznáš… Dýchej. Musela jsem si to v duchu pořád opakovat, protože když se na mě Rebeka podívala, bylo mi jasné, že si mě pamatuje.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se Caroline.

„Ale nic… Už nic, že, Rebeko?“

„Tak ty jsi Rebeka? Teď už chápu, o čem včera mluvila Elena. Tahle škola je pro dvě královny malá…“ zasmála jsem se. Moje poznámka měla být nestranná a doufám, že i byla. Jenomže Caroline k tomu přidala kyselý úšklebek a táhla mě od ní pryč. Bylo mi to líto… Chtěla jsem si s ní promluvit, ale teď prostě ne. Teď to nejde.

Z mého zamyšlení mě vytrhla Caroline, která mě vtáhla na dívčí záchody.

„Tak jo… Nevím, jestli ti to Damon řekl, ale protože se teď budeš potkávat s Rebekou, měla bys vědět, že se dopujeme sporýšem.“

„Cože? Jak?“ Tohle mi Damon opravdu neřekl.

„Koukni,“ vytáhla z kabelky malinkou lahvičku, „je to slabý odvar. Zvykáme si na něj po maličkých dávkách. Je to nepříjemné, ale užitečné,“ drmolila rychle a vtiskla mi lahvičku do dlaně. „Na zdraví.“

„Čekáš snad, že to vypiju? Nejsem blázen…“

„Ale no tak… Je to pro tvoje dobro. Už jsme viděli, jak umí Původní dělat loutky i z upírů… Ukážu ti to, jo?“

„Kolik těch lahviček nosíš?“ uchechtla jsem se, když vytáhla další.

„Dvě nebo tři…“ pokrčila rameny. „Do dna…“ obrátila lahvičku dnem vzhůru a odporně se zašklebila. Ne, vůbec se tomu nedivím, sporýš je svině i na dotek, natož uvnitř… Caroline párkrát zakašlala a málem se jí podlomila kolena, ale ustála to. „Vidíš? Tak, Lily, jen do toho…“

Neměla jsem nejmenší chuť ten hnus vypít. Pak mě ale napadlo, že mi to může pomoct… Moje hra se tím prodlouží v případě, že by se Rebeka rozhodla mě ovlivnit, abych si znovu vzpomněla. Tak jsem se po chvilce přemohla a kopla to do sebe jako Caroline. Bylo to hrozné. Měla jsem pocit, jako by se mi jazyk seškvařil v puse a v krku jsem měla vypálené díry. Snažila jsem se tu pachuť vykašlat…

„Na zapití…“ Caroline se ke mně sehnula a podávala mi termosku s krví.

„Díky…“ zaskřehotala jsem a s chutí se napila. Hned mi bylo o dost líp. „Můžeme?“ zeptala jsem se už normálním hlasem. Caroline přikývla a šly jsme na hodinu. Teď konečně může hra začít. Teď mám, co jsem potřebovala.

Autor: Taylorka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Fixing - 3. kapitola: