OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Fixing - 7. kapitola

12.02.2013 (20:00) • Taylorka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 6× • zobrazeno 1523×

Fixing - 7. kapitola

„Promiň…“ řekla jsem rychle a odcházela od Alaricka. Bonnie měla nejspíš namířeno k Eleně, aby ji taky varovala, pokud si Klause ještě nevšimla. Měla jsem jenom chvilku… Vmísila jsem se do davu a pohledem kontrolovala, kde jsou ostatní. Zrovna ve chvíli, kdy jsem nikoho z nich neviděla, mě za předloktí popadla něčí ruka.

„Jdi domů, Lilian,“ prosil mě ten známý hlas. Otočila jsem se a pohlédla Elijahovi do očí.

„Ne…“ řekla jsem co nejtiššeji. „Nemusíš se bát. On ani Rebeka netuší, že si na ně pamatuju.“

„Co?“ A pak jsem si uvědomila, že Elijah neví, že se mě zbavili. Byli na útěku společně, o ostatní se nezajímali. Elijah vedl odlišný život.

„Vysvětlím ti to později, ale teď, prosím tě, jdi. Nesmíš to pokazit…“ Zahlédla jsem Damona. Elijah mě pustil zrovna ve chvíli, kdy skončila písnička a dav na parketu se trochu rozptýlil.

„A teď tu máme věnování a pozvání k tanci pro Caroline od Klause…“ zaznělo z mikrofonu.

„Damone…“

„Teď ne, Lily, neviděla jsi Stefana?“

„Ne… Co se děje?“ Vypadal naštvaně a pořád se rozhlížel po sále. Zrovna se k nám blížila Caroline.

„Slyšela jsi to? Přesně o tomhle jsem mluvila!“ Každý měl na mysli něco jiného a já se nemohla soustředit na svoje vlastní myšlenky. Chtěla jsem sledovat vlastní cíl, ale nebylo mi přáno.

„Doufám, že nic…“ odpověděl Damon po chvíli mračení. „Zůstaň s Rickem…“ A byl pryč. Ještě jsem ho zahlédla, jak ke mně posílá Ricka, a pak odešel. Co to s těmi mými bratry zase je?

„Proč si Damon myslí, že potřebuješ hlídat?“ Kéž by si to myslel jenom on…

Rozezněla se píseň, která hrála právě pro Caroline. Rick mě popadl za ruku a zabránil mi v odchodu tím, že jsme znovu začali tančit.

„Dneska na sebe máme štěstí,“ uculil se.

„Zřejmě…“ Nemohla jsem se přestat otáčet Carolininým směrem. Trochu jsme se od ní vzdálili, ale měla jsem ji na dohled a pořád byla sama. Zaposlouchala jsem se…

Ty kroky byly i po všech těch letech nezaměnitelné. Byl tady. Přicházel z opačného konce sálu… Caroline se dívala špatným směrem.

„Caroline,“ zvolala jsem tiše, ale stačilo to, aby mě slyšela. Otočila se na mě a já jí naznačila směr.

Spatřila ho v tutéž chvíli jako já. A zřejmě ji na první pohled uchvátil stejně jako mě, ale ona se z toho rychle vzpamatovala.

„Damon zřejmě zapomíná, že ti není jedenáct…“ uchechtl se Alarick a já rychle obrátila pohled zpátky k němu.

„Starost o sestru je špatná vlastnost?“ Snažila jsem se soustředit na náš rozhovor, ale nebylo to lehké. Několik tančících párů mi sice zastřelo výhled, ale sluch mi pořád sloužil.

„Dobrý večer, Caroline…“ pozdravil ji sametovým hlasem.

„Ne, není to špatná vlastnost, ale vidím, jaký to má efekt…“

„Co tím myslíš?“ Kupodivu mě tahle poznámka doopravdy upoutala. Až do této chvíle mě nenapadlo, že by mi Rick dokázal věnovat skutečnou pozornost.

„Čím víc tě hlídá, tím víc se vzpouzíš… Není to nic neobvyklého, ale v tvém případě to může být nebezpečné.“

„Rebeka se nepochlubila, že ses vrátil. Byla bez tebe pěkně nervózní,“ Caroline mluvila tónem, který by nejednoho kluka zastrašil, ale ne Klause…

„Nervózní? Už chápu… Musíš ji omluvit, její žárlivost se poslední dobou rozšířila ze Stefana i na mě.“

„To si nemyslím… Rebeka se vlastně vyjádřila dost jasně, že nechápe, proč za mnou pořád dolejzáš… A víš ty co? Na tom se vlastně shodneme.“

„Copak to není jasné? Jsi chytrá, zábavná, krásná… Dnes vypadáš úchvatně, mimochodem.“ Obdivovala jsem Caroline, že dokázala stát, aniž by se jí při tom sametovém hlase nepodlamovala kolena.

„Díky. A představ si, že jsem k tomu nepotřebovala ani žádné drahé dárky…“

„Šaty se ti nelíbily?“

„Jsou docela pěkné, ale někomu slušely víc než mně…“

„Kruci…“ uteklo mi nahlas.

„Děje se něco?“ zareagoval Rick, ale já ho moc nevnímala. Caroline totiž mířila směrem, který se mi náramně zamlouval a přitom se mi absolutně nehodil.

„To si neumím představit,“ podivil se Klaus.

„Tak se přesvědč na vlastní oči,“ odpověděla Caroline a ukázala mým směrem. Je to tady. Podíval se na mě, určitě.

„Asi jo, ale nikdo mi o tom nechce nic říct…“ zamračila jsem se strojeně. Tenhle zpřetrhaný rozhovor s Rickem byl tím jediným, co mě udrželo, abych se neotočila, ale cítila jsem na sobě jeho pohled. Neuměla jsem si představit, jak se asi tvářil. Píseň dohrála, a přestože bylo v místnosti docela hlučno, slyšela jsem každý jeho nádech.

„Caroline,“ zaslechla jsem Elenu. Tíha pohledu jeho očí na vteřinku zmizela a já nezaváhala ani na chviličku. Utekla jsem.

Nebylo to chytré. Dala jsem najevo, že o něm vím. Možná to tak nebude brát… Konec konců, ani jsem se na něj nepodívala. Vlastně podívala, ale toho si on nevšiml, protože měl oči jen pro Caroline. Ne že bych mu to měla za zlé, ale mrzelo mě to… Chtělo se mi brečet. Chtěla jsem všechny plány hodit za hlavu a utéct z tohohle blbého města. Byla jsem jako malá holka, ale bylo mi to jedno.

„Lilian.“ Krucinál.

„Jdi pryč, Ricku…“ Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala slzy dřív, než se proderou na povrch a přetečou.

„Damon říkal, že tě nemám spustit z očí.“

„A odkdy Damon rozkazuje o tom, co mají ostatní dělat?“ otočila jsem se.

Chodba byla prázdná a v podstatě tichá, ale i sem doléhala hudba z toho blbého plesu.

„Jestli tu nechceš být, fajn, odvezu tě domů, ale nechtěj po mně, abych se na to vykašlal, protože když se ti něco stane, Damon mě zabije – zase.“ To zase na konci jsem nechápala, ale bylo mi to úplně jedno. Rychlostí, kterou člověk nedokáže zaznamenat, jsem překonala vzdálenost mezi námi a zlostně jsem mu hleděla do očí.

„Fajn… Tak to můžeme zařídit, aby se mi nic nestalo… Jenom mi řekni jednu věc – mluvil Damon o tom, že se něco může stát tobě?“ Byla to jen řečnická otázka. Nezajímala mě odpověď. Místo toho jsem se Rickovi zakousla do krku a pila.

Všechno kolem zmizelo. Nebyl žádný Klaus ani Elijah, žádný Stefan ani Damon, nebyla žádná Caroline ani Rebeka… Žádná lítost, žádné slzy, jen krev. Když upadl do bezvědomí, pustila jsem ho na zem a šla pryč. Chtěla jsem se vrátit do sálu, ale u dveří mě zastavila Rebeka.

„Co mi chceš?“ Teď mi nedělalo problém s ní jednat hnusně. Byla jsem naštvaná…

„Chci, aby sis vzpomněla, Lily…“ řekla a hleděla mi při tom do očí. Viděla jsem ten pohyb v jejích očích. Jenže to mělo háček - já už jsem si vzpomněla dávno.

„Vzpomněla na co?“ Rebeku moje reakce udivila.

„Na mě a na Nika a na New Orleans…“ vysvětlovala zmateně.

„O čem to tady žvaníš? Hele, nemám na tebe čas, odcházím.“ Otočila jsem se k odchodu, ale ona mě chytila za zápěstí a musím říct, že to bolelo.

„Rebeko.“ Ten sametový hlas… Rozptýlil ji dost na to, abych se z jejího sevření vysmekla a běžela pryč.

Takhle to být nemělo… Nemělo to se mnou takhle zamávat. Musím s tím něco udělat. Já to takhle nenechám. Mám své plány a nikdo z nich mi je nepřekazí. Už jsem s těmi protivnými slzami nedokázala dál bojovat.

„Lily…“

„Ne, běž pryč…“ odháněla jsem ho, ale Elijah měl svou hlavu – stejně jako já.

„Neměl jsem odcházet…“ Víc toho neřekl. Přisedl si ke mně na lavičku a objal mě. I tohle bylo špatně. Neměl se takhle chovat. Nezasloužím si to. Měla jsem ho odehnat, ale nedokázala jsem to. Věděl, na čem je, a přesto zůstával, a já byla tak sobecká, že jsem ho neposlala pryč. Místo toho jsem mu smáčela košili slzami. 

Autor: Taylorka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Fixing - 7. kapitola: