OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Good night, sweetheart I.

17.08.2014 (09:00) • Sweetly • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1577×

Předmluva - Rudovlasý ďáblík

Lehce jsem ji políbil na rty, které byly tak sladké malinové, a čekal na její reakci. Tváře jí lehce zrůžověly, oči se jí rozšířily překvapením a rty se jí malinko pootevřely. Líbal jsem ji s narůstající touhou a vášní, věděl jsem, že musím přestat, dřív než bude pozdě. Jemně jsem ji od sebe odstrčil a udělal krok dozadu. Uviděl jsem její obličej, oči vykulené údivem, rty trošičku napuchlé, tváře rudé a červené vlasy rozcuchané do všech stran... Byla k pomilování...

„Dobrou noc, srdíčko," řekl jsem chraplavě a odcházel pryč. Nechal jsem ji tam stát překvapenou a vzrušenou, což nebylo v mém stylu, protože jsem pokračoval vždy dál, ale dnes mě něco zastavilo...

I.

Miloval jsem ty pohledy, které po mně ženy a dívky házely, mé ego to prostě zbožňovalo. Procházel jsem se po městě a užíval si nenápadné, i když pro upíra až moc nápadné pohledy na moji osobu. Jsem prostě sexy... Co jiného, že? 

„Zlatíčko, nevíš, kde je nějaký drahý luxusní bar?" zeptal jsem se jedná docela hezké dívky, která se na mě opravdu nenápadně dívala... Toho by si všimnul i slepý, ušklíbl jsem se.

„Netuším... Jsem Lili." Tváře jí zčervenaly a hlas se jí třásl vzrušením z toho, že se na ni dívám.

Vždycky mi říkaly svá jména, ale mně to bylo naprosto ukradený. „Damon."

Čekal jsem, co z ní vypadne, když se dlouho neozývala, tak jsem ji chytl za ruku a zatáhl do úzké černé uličky. Opřel ji o zeď, dech se jí zrychlil, odhrnul jsem jí z krku hnědé kaštanové vlasy, sklonil jsem se a zakousl se jí do krku. Pocítil jsem slast a rozkoš. Přestal jsem sát, protože pro ni už to bylo dost a přeci nechci zabíjet, že? Prožívala extázi, a tak jsem ji tam prostě nechal, stejně si mě nebude pamatovat. Rychlým krokem jsem se vrátil na ulici a pokračoval v cestě. 

Asi si koupím autíčko, lidská chůze je vážně dost pomalá!  A hlavně nudná... Najednou do mě někdo narazil. Podíval jsem se dolů a uviděl rudé rozcuchané vlasy. To stvoření mi šahalo sotva po ramena, ale neuvěřitelně vonělo. Opojně jako lilie a sladce jako růže, ta vůně mě omamovala.

„Pitomý den... To nemůže dávat pozor na cestu?! Horší to dnes snad nemůže být..." mumlalo si vztekle to rudovlasé stvoření a já se bavil. Na tak malé stvoření byla dost podrážděná. Podle hlasu to byla dívka...

„Nechceš pomoc?" zeptal jsem se a ona na mě upřela zelené oči, ztrácel jsem se v nich. Na malou chvílku mi připadalo, že vidí skrz mě, ale vážně jen na chvilku...

„To nemůžeš dávat pozor?!" Našpulila rozzlobeně růžové rty a na čele se jí objevila vráska.

„Nechceš se uklidnit, zlato?" optal jsem se pobaveně. Vypadala roztomile, když špulila rty...

„Neříkej mi zlato, ty... namyšlená opice!" Ukazovala na mě prostředníčkem a já si všimnul, že její kůžička vypadá hrozně jemně a zranitelně. Žilky jí tam tvořily obrazec...

„Za prvé, nejsem opice, a za druhé, ty jsi do mě vrazila," řekl jsem podrážděně.

„Upírek se rozzlobil," řekla mile.

„Už mě štveš, asi tě vysaju," řekl jsem bez rozmyšlení.

Na tváři se jí objevil strach a mně vrtalo hlavou, jak ví o upírech. „To neuděláš tady před lidma," řekla pevně, ale neoklamala mě, protože já si všimnul strachu v jejích krásných očích.

„Myslíš?," zeptal jsem se už zase pobaveně. Chytl jsem ji za drobnou ruku a zatáhl ji do první postranní uličky. Opřel jsem ji o zeď a naklonil se k ní. Za celou dobu ze sebe nevydala ani hlásku.

„Jak to, že víš o upírech?," zeptal jsem se. Byl jsem vážně zvědavý jak to, že zrovna ona o nás ví? 

Zhluboka se nadechla. „Moji rodinu zabil upír a já to viděla... A dnes jsem byla na jejich pohřbu..." Po tvářích jí začaly téct slzy. 

Nechtěl jsem ji rozbrečet a teď jsem nevěděl, co s ní... Zabít ji? Nechat ji jít? „Nechat tě jít, to nemůžu, protože víš o nás. Zabít tě nechci... Takže budeš muset zůstat se mnou," řekl jsem a byl jsem sám se sebou velmi spokojený. Tuto krásku chci poznat blíž...

„Vážně?" Na obličeji se jí objevilo překvapení a pak nevěřícnost.

„Jo," usmál jsem se a udělal krok dozadu, aby se mohla narovnat. 

Narovnala se a usmála se. To mě překvapilo. „Jsem Adele."

„Damon," neodolatelně jsem se usmál a pokračoval. „Jdu si koupit auto, tak mi ho můžeš pomoct vybrat," nabídl jsem jí.

„Vážně můžu?"

Ta její nevěřícnost mě už štve. „Jo." Chytl jsem ji za ruku a vytáhl na ulici. Uvědomil jsem si, že jsem to už dělal hodněkrát, ale teď to bylo jiné, teď jsem se z nikoho nenapil.

„Promiň. Asi tě štvu..."

„Mě štve ta tvoje nevěřícnost," skočil jsem jí do řeči.

„Aha," řekla a už mlčela. Pořád jsem ji držel za ruku a táhl ji k nejbližší prodejně aut. Celou tu dobu jsem byl myšlenkami mimo, a tak jsem přeslechl, když se mě na něco zeptala.

„Proč se na nás všichni dívají?" zopakovala.

Ohlédl jsem se okolo sebe a vážně se na nás všichni dívali, teda hlavně na mě... „Jsem prostě neodolatelný," věnoval jsem jí úsměv, který ženy vždycky připraví o dech, ale ji ne...

„Nemyslím," řekla a pokračovala, „protože jsi úplně normální, teda když nebudu počítat, že jsi upír."

Já jí dám úplně normální! Zvedl jsem ji ze země a přitiskl ji k sobě. „Úplně normální, jo?"

„Pusť mě," vztekala se, ale já se bavil, tak jako dlouho ne, asi padesát let... Ale tehdy mě pobavil upíří pár, který se nemohl dohodnout, kdo se dřív napije...

„Nepustím, protože tohle by žádný normální člověk neudělal."

„Ale ty jsi upír," namítla.

„Neřekla jsi náhodou, že nepočítáš moji upíří podstatu?" To už jsem se smál.

„Řekla, ale to jsem nevěděla, že mě vezmeš do náručí."

„S tím jsi měla počítat," řekl jsem. Začal foukat větřík a jí naskočila husí kůže. Asi budeme muset koupit i oblečení.

„Damone, proč jsi mě vlastně nezabil?" zeptala se mě najednou, zaskočilo mě to.

„Protože jsem nechtěl. Proč jsi šla se mnou bez protestů?" To mě vážně zajímalo, přeci člověk, který ví, že jsem upír, tak by se mnou dobrovolně nešel.

„Protože nechci do děcáku," řekla a schovala mi obličej do ramene.

Na nic jsem se jí dál neptal a nechal ji vyplakat. Pak mi, ale něco došlo... 

Autor: Sweetly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Good night, sweetheart I.: