OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Good night, sweetheart IX.

10.11.2014 (11:00) • Sweetly • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1034×

XI. - Noční košilka

Už je to pár dní, co jsme se nastěhovali k Stefanovi a Eleně. A upřímně věřím jen Eleně. Stefan… se pořád hádá s Damonem a já jsem z nich s Elenou docela na nervy. Elena je fajn. Teda pokud zrovna nemá chuť na krev. Hmm… A v poslední řadě je tu Damon. Docela po něm toužím, teda hodně. Nebudu si přeci nic nalhávat. Je hezký a sexy. Zachumlala jsem se do deky a zasnila se.

„Dnes nebudeš vstávat?“ zeptal se mě se smíchem Damon.

Přetáhla jsem si přes hlavu deku a povzdechla jsem. „Musíš mě vždy vzbudit tak brzy?“

Stáhl mi z hlavy deku a sklonil se ke mně. „Je jedna hodina odpoledne,“ vydechl a mě ovál jeho sladký dech.

„Co? Jedna hodina? To jsi mě nemohl vzbudit dřív?“ Chtěla jsem vyskočit z postele, ale místo toho jsem narazila do Damona. „Au,“ vyjekla jsem a on se zasmál.

„Neříkala jsi před chvílí, ať tě nebudím tak brzy?“

„Damone, už ti někdo řekl, že jsi otravný?“ povzdechla jsem si a promnula si čelo.

Prohrábl si vlasy a usmál se. „Myslím, že ne… Teda kromě tebe.“

„Jsi strašný!“

„Já vím, ale teď už vážně vstávej. Jdeš si přeci poprvé prohlédnout město,“ řekl a vyskočil z postele. Pořád jsem si nezvykla na to, že je rychlejší než já.

„Musíš být tak rychlý?“

„Jo. Jsem upír, víš?“ zasmál se a zavřel za sebou dveře.

Povzdechla jsem si a znovu spadla do peřin. S Damonem to nikdy nebude nudné…

„Už jsi ji vzbudil, Damone?“

Posadil jsem se na židli v kuchyni a snažil se ovládnout touhu, která mě pěkných pár dní sužuje. Jak já po ní toužil! A párkrát jsem byl už tak blízko, abych se tomu poddal… „Jo, Eleno,“ řekl jsem, teda spíš zavrčel.

„Toužíš po ní,“ poznamenala a usadila se naproti mně.

„Jo.“ Já přímo šílím!

„Její krev je také velmi lákává,“ řekla a pokračovala. „Vlastně by mě zajímalo, co k ní doopravdy cítíš. Touhu nebo lásku? Nebo snad obojí?“

„Nevím, asi obojí,“ řekl jsem po chvilce přemýšlení a vážně se zamyslel, co k ní vážně cítím. Byla to touha po dívce, která mi nepadla k nohám, nebo prostě jen láska? Ale já nikdy nikoho nemiloval, tak jak mám vědět, co k ní cítím? „Můžeme se bavit o něčem jiném?“ zeptal jsem se.

„Jasně. Kolik jí vůbec je?“

Zavrčel jsem. „Šestnáct. Jaký je tvůj vztah se Stefanem?“

„Damone, o tom se bavit nechci.“

„Ale já jo,“ řekl jsem.

„Máme perfektní vztah,“ řekla a pokračovala, „dokonce mě požádal o ruku.“

„Proč mi to říkáš až teď?“ zeptal jsem se jí naštvaně.

„Protože mě požádal o ruku dnes ráno,“ řekla se smíchem.

„Ahoj,“ pozdravila nás Adele, když vešla do kuchyně a já na Elenu jen zavrčel.

„Ahoj,“ pozdravila ji Elena a na mě vyplázla jazyk. „Máš na lince palačinky.“

Adele se rozzářila a posadila se k nám. „Moc díky,“ řekla a už do sebe cpala první palačinku.

„Není zač. Jak ses dnes vyspala?“

„Hmm. Docela dobře, Eleno,“ zamumlala s plnou pusou a já jen zakroutil očima. Vždy se musím divit, kolik toho do sebe nacpe. Kam to jídlo dává? Vždyť je tak hubená.

„Už se těším, až vyrazíme do města,“ řekla Elena s úsměvem.

„Já moc ne,“ zamračila se Adele a přes obličej jí přeběhl stín. Na co asi myslela?

„Proč?“ Elena se na ni podívala a na chvíli se rozhostilo v místnosti ticho.

„Kde je vůbec Stefan, Eleno?“ zasáhl jsem, protože jsem cítil, že Adele je až moc rozrušená a Elena až moc zvědavá. Prostě ženy jsou někdy fakt strašné bytosti.

„Na lovu,“ odpověděla.

Když se konečně najedla a Stefan se vrátil, tak jsme konečně mohli vyrazit, ale první zádrhel, teda hádka, se uskutečnila hned, co jsme vyšli před dům.

„Já chci jet mým BMW,“ řekl Stefan.

Elena se zamračila. „Já chci, abychom jeli mým autem,“ řekla.

„Pojedeme mým,“ zavrčel jsem na oba.

„Ne!“ zavrčel Stefan.

Elena si dupla nohou. „Jedeme mým miláčkem.“

„Ne,“ vykřikli jsme se Stefanem na jednou.

Adele zavrtěla hlavou. „Tak se hádejte dál, dětičky, o hračku,“ řekla a pokračovala. „Už mě ty vaše hádky unavují. Hádáte se kvůli každé blbosti. Jste horší jak puberťáci,“ dodala a šla pryč od nás.

S Elenou a se Stefanem jsme se na sebe podívali. „Jak nám řekla?“ zeptal jsem se a nevěřícně za ni koukal.

„Že jsme dětičky,“ vydechla Elena.

„Prej se hádáme kvůli každé blbosti,“ dodal Stefan.

„Myslím, že má pravdu,“ řekl jsem. „Měli bychom jít za ní, než její vůni zachytí nějaký upír nebo vlkodlak.“

Rozeběhli jsme se směrem, kudy se vydala, ale nikde jsme ji neviděli.

„Zůstaň pěkně ležet,“ uslyšeli jsme ji a rozeběhli se do temné úzké uličky. V koutě jsem uviděl Adele a nějakého upíra. Byl jsem v šoku z toho, co jsem viděl.

„Tak to stačí,“ řekla si a nakopla ho do břicha. „Vidíš? Nejsi tak silný, jak si myslíš.“

„Až se zvednu, tak tě vysaju,“ zavrčel ten upír a nenávistně ji propálil očima.

„Nemyslím,“ řekla a pokračovala. „Jsi moc slabý. To ti nikdo neřekl, že na slunci prostě shoříš a nebo tě oslabí?“ Otočila se k nám a řekla. „Už jste se dohádali?“

„Jo,“ vydechla Elena.

„Tak to bychom mohli jít konečně do města,“ řekla a došla k nám. „Jste v pořádku, vypadáte jako byste právě viděli ducha,“ řekla zmateně.

„Jak jsi to udělala?“ zeptal jsem jí a objal ji.

„Umačkáš mě, Damone. Napadl mě, ale byl slabý,“ řekla.

Je to vůbec ona?

„Ale stejně, jak jsi ho porazila? I tak byl dost silný,“ divil se Stefan.

„Chodila jsem sedm let na karate,“ zazubila se na nás, když jsme byli pryč z té uličky.

„Vyděsila jsi nás,“ řekla Elena a zamračila se. „Nikdy nemůžeš chodit po městě sama… Nebo skončíš jako večeře nějakého upíra, protože ne všichni jsou takoví blbci jako ten upír v uličce.“

Adele se zasmála a postupně se všichni začali uklidňovat, ale já byl zamyšlený. Znám ji vůbec? „Nechcete pokračovat v prohlídce města?“ zeptal jsem se a zamračil se. Kolik mi toho vůbec o sobě řekla? Byl jsem zklamaný. Myslel jsem si, že mi věří, ale asi ne. Teda očividně ne. Byl jsem do ní asi vážně zamilovaný, ale můžu jí to říct, když o ní v podstatě nic nevím?

Celou dobu při procházení městem jsem mlčel a nebo na něco přikývl. Prostě jsem byl smutný.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě v pokoji Adele, když jsme se vrátili a já se posadil na parapet.

Ne, já v pořádku jsem, ale ty ne! chtěl jsem říct, ale místo toho jsem se jen křečovitě usmál.

„Nejsi,“ řekla a zmizela v koupelně.

Lehl jsem si na postel a zavřel oči, když se vedle mě zhoupla matrace. „Dobrou noc,“ šeptl jsem.

„Dobrou,“ oplatila mi to a já otevřel oči. Měla na sobě jen černou krajkovou košilku!

Zhluboka jsem se nadechl a snažil se zklidnit svoji touhu, ale musel jsem prostě na ni vyloženě čumět. Byla sexy. Chtěl jsem ji. Hned. „Sluší ti to,“ vydechl jsem.

„Díky,“ začervenala se, ale já se neudržel a vrhl se na ni.

Je tu další kapitola, kde se nám Adele trochu projevila. Ne vždy se chová jako ustrašená holčička... :D 

Další kapitoly by mohla být brzy, protože mám velkou část napsanou. =)

Autor: Sweetly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Good night, sweetheart IX.: