Já jsem ty a ty jsi já - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pravá Elena, která je právě v tělě Alexandry, něco zjistí od Jaysona. Alexandra (Elena) potká Stefana, ale bohužel v jiné době, než je rok 2014.

20.10.2014 (13:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 1× • zobrazeno 840×

Pohled Eleny

„Říkala jsem, že jsem Alexandra Raynová. Jak si můžeš myslet, že moje pravé příjmení je Gilbertová?" zamluvila jsem to.

On zná Salvatory, ví, jak se doopravdy jmenuji, co ještě ví? Myslím, že už nic víc nechci vědět, nebo se tady na místě brzy zhroutím.

„Nevím. Tak se to asi nepodařilo, no," povzdechl si, ale hned se chytl za pusu.

Řekl snad něco, co říkat neměl? Asi ano, jelikož ho čeká další otázka. A může si za to sám.

„Co se nepodařilo?" hysterčila jsem.

„Všechno," řekl a chtěl odejít, ale já jsem ho chytla za ruku a odvedla ho hezky zpátky.

„Řekni mi, co víš," přikázala jsem.

„Vím toho hodně, ale není to nic, co bys mohla vědět nebo by to bylo nějak extrémně důležité. Máš štěstí, že nejsi Gilbertová, to bys to pěkně schytala. Kdybys někde viděl tuhle holku," vytáhl fotku, „tak mi zavolej na tohle číslo," řekl a podal mi papírek, na kterém bylo asi jeho telefonní číslo.

Nechápu, o co jde, ale musím to zjistit. Protože... Nikdy jsem ho neviděla, tak odkud má moji fotku? Zůstala jsem sedět na lavičce s otevřenou pusou.

„Co?" vyšilovala jsem.

„Nic. Zřejmě jsi tomu nerozuměla, ale já ti to nebudu vysvětlovat, mám svoje starosti, musím ji najít," vysvětlil.

„Budeš hledat pěkně dlouho," odsekla jsem.

„Proč?" nechápal.

„Nevím?" parodovala jsem ho.

Odešel a já tam zůstala sama se svými myšlenkami. Jediný problém byl, že jsem vůbec nevěděla, co si mám myslet. Vím, že se opakuji, ale musím, takže... Odkud má tu fotku? Co se nepovedlo, proč mě hledá? Už mě našel, už přece nemusí hledat, jenže to mu já, bohužel, říct nesmím. Dopadla bych špatně, moc špatně. A další otázkou zůstává a asi ještě dlouhou dobu bude... Odkud zná Salvatory?

„Jo, a abych nezapomněl, tohle není naposledy, co se vidíme," podotknul Jayson a už vážně odešel, doufám.

„Snad ne," přecedila jsem skrz zuby.

Myslela jsem to vážně. Ale taky jsem se toho chtěla dozvědět víc, zjistit toho co nejvíc co nejdřív, což se dozvím asi jedině tak, že ho zase uvidím. Ale to nechci.

Pohled Alexandry

Když jsme s Damonem odcházeli z penzionu, tak jsme spadli na chodník v Mystic Falls. Ale nebylo to tvrdý jako chodník, ale jako... Tráva?

„Kde to jsme?" zeptala jsem se Damona, protože jsem nic neviděla.

„Eleno? Jsme na hřbitově v Mystic Falls," řekl a povzdechl si, „ale nic nevidím. Je tady pěkná tma," podotknul.

Postavili jsme se na nohy a moje oči už si začaly trochu přivykat na tu tmu. Viděla jsem nějaký stromy, nutno podotknout, že jsem tady z toho neměla moc dobrý pocit, protože když jsem se otočila, spatřila jsem veliký zámek.

„Kde to jsme?" zopakovala jsem. „Tohle asi není hřbitov," zakroutila jsem nad tím hlavou.

„Vím jistě, že jsme pořád v Mystic Falls. Nebudu ti ani říkat, kam jsme se to dostali, protože bys určitě zešílela," řekl a odešel do penzionu.

Napadla mě znovu ta stejná otázka, která bude otázkou asi ještě dlouho. Kde to jsme? Před penzionem přeci není žádnej zámek!!

Tak kde to, sakra, jsme?

„Katherine." S leknutím jsem se otočila a sledovala Stefana, kterej byl nějak divně oblečenej.

Přesně tohle se hodí k dřívějšímu století, ale zrovna nevím k jakému.

A nabízí se další otázka, dělá si ze mě Stefan srandu, nebo si mě vážně spletl s Katherine? A to nestačí, že už se možná nikdy nedostanu domů, nebudu nikdy ve svém těle a že už nikdy neuvidím sestru?

„Stefane?" zeptala jsem se opatrně.

„Katherine, co to máš na sobě?" vykulil na mě oči, když si mne prohlédl od hlavy až k patě.

Něco mi došlo. Tohle už asi nebude rok 2014.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries