OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Já jsem ty a ty jsi já - Prolog

07.10.2014 (09:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1267×

Pohled Alexandry

Probudila jsem se. Chtěla jsem ještě spát, byla jsem pořád unavená. Bolela mě hlava. Sluneční paprsky mi to ale nedovolily. Otevřela jsem oči a rozhlédla se po mém pokoji. Začala mi být zima, dělalo se mi špatně. Chtělo se mi zvracet. Znovu jsem zavřela oči a snažila se usnout, ale už to vážně nešlo. Tak jsem zase otevřela oči a až teď jsem si uvědomila, kde jsem. Ten pokoj, ten pokoj mi byl nějak známej. Ale nebyl můj! Jo, už jsem si vzpomněla. Byl to pokoj Eleny Gilbertové, té z Upířích deníků. Začala jsem panikařit. Co tady dělám?!

Podívala jsem se do zrcadla. Nebyl to moc pěkný pohled. Pohled Alexandry na Elenu. Co to mělo znamenat? Od kdy jsem Elena Gilbertová? To jako, že ode dneška budu zažívat její pocity, budu se muset líbat se Stefanem Salvatorem, mít její problémy a mnoho dalších věcí?

Pohled Eleny

Probudila jsem se. Otevřela jsem oči, právě jsem se dívala na oranžový strop. Opravdu nevím, jak to, že není bílý. Posadila jsem se na posteli a rozhlédla se po pokoji. Nebylo mi to tady nijak známé, spíše neznámé. Co tady dělám?! Tohle není můj pokoj, moje postel, můj dům!!!

Podívala jsem se do zrcadla, nevěděla jsem, proč vypadám tak, jak vlastně vůbec nevypadám. Oblékla jsem si nějaké oblečení, které moje nebylo, a sešla ze schodů, které vedly od mého pokoje do obýváku.

„Ahoj, Alexo!" řekla a obejmula mě neznámá holka.

Nevím, kolik jí tak mohlo být, ale vím jistě, že byla mladší než já.

„Ahoj," znejistěla jsem. „Jak ses vyspala?" pokračovala jsem.

„Ale jo, vyspala jsem se dobře. Dneska vypadáš jinak." Jako bych to, že vypadám jinak, nevěděla! „Smutně," dodala rychle.

„Já a smutná? Prosimtě, kdy?" zasmála jsem se.

Sama sebe jsem nepoznávala. Nejenom vzhledem. Ale i chováním. Chovám se k holce, kterou neznám, jako k vlastní sestře. Měla bych se začít léčit.

„No, byla jsi smutná na tom pohřbu. Ty už jsi zapomněla?" zašeptala a po tváři se jí skutálela slza.

„Na pohřbu? Aha, máš pravdu. To jsem smutná byla," přikývla jsem.

Na pohřbu? Kdo umřel? Moji rodiče. „Ale tohle je úplně jiná rodina! Vzpamatuj se!" křičel ve mně nějaký hlásek.

„Mami, tati," vzlykla s pohledem upřeným na fotku rodičů.

Taky jí umřeli rodiče? Ne, to musí být nějaký omyl. Nemohli jí taky umřít rodiče! To je přece blbost!

„Byli tak mladí," povzdechla si,

„Já vím," soucítila jsem s ní.

Bylo mi jí tolik líto. Ztratila rodiče v tak mladém věku. „Nic nevíš! Nevíš, jestli byli mladí! Třeba ti kecá!" okřikl mě hlásek ve mně.

„Nemuseli by zemřít, kdybysme si vybrali jinou cestu!" vykřikla. „Nebo kdybychom tam vůbec nejeli!"

„Je to za tebou, a i kdybys brečela, jak chceš, oni se nevrátí," řekla jsem.

„Já vím," řekla.

„Co je dneska za den? Nějak jsem zapomněla," usmála jsem se. „A tak nějak jsem i zapomněla, co je za měsíc a za rok," zasmála jsem se.

„Pondělí, červenec, rok 2014," usmála se.

„Aha," zamračila jsem se a odešla do svého pokoje.

Posadila jsem se na židli a upřeně jsem se dívala do zrcadla, které bylo přede mnou. Tohle je tak úžasné, že tomu ani neumím uvěřit. Tohle je jen divný sen, přesněji noční můra, ze které se jistě velice brzy probudím. Její rodiče zemřeli stejně jako ty moje. Všechno je nějak divné.

Pohled Alexandry

Nechci se líbat se Stefanem. Ne. Nechci. Budu se tomu snažit vyhýbat, jak to jen půjde. „Právě, že to nepůjde," upozornil mě nějaký hlásek ve mně.

Vím, že to nepůjde. Nejsem blbá.

Ale jak tomu mám zabránit?

Nijak.

To jsem taky věděla.

Nepůjde to.

Právě mě něco napadlo.

„Ale nebudeš to zase moct předstírat dlouho!" připomněl se zase ten hlásek.

Já vím!

„Ty nevíš nic," pokračoval ten hlásek ve mně.

„Dost!" křikla jsem už vážně. Předpokládám, že ten křik slyšeli všichni obyvatelé tohoto domu.

Seběhla jsem ze schodů a zamířila rovnou do obýváku. Nešla jsem do kuchyně. Neměla jsem hlad. Bylo mi špatně a chtěla jsem zvracet už jen při pomyšlení na to, co se mi stalo. Nebo vlastně ještě děje. A najednou bych měla cítit jídlo? A ještě ke všemu ho jíst?

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem ty a ty jsi já - Prolog: