OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Těžká zkouška 38

30.05.2024 (11:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 269×

Tentokrát jsem se probudila do tmy, skrz mezeru mezi párem bídně zatažených závěsů do pokoje pronikalo světlo z pouličních lamp, což mi umožnilo bez větších obtíží postupně rozeznávat obrysy nábytku i siluety osob, kdyby se v místnosti byly bývaly nějaké nacházely. Vytáhla jsem se do sedu a otočila se na digitální hodiny na nočním stolku, ukazovaly za dvě minuty čtvrt na sedm; po vskutku výživných dvou kolech plných nekonečné rozkoše jsem musela usnout, protože poslední, co si pamatuji, bylo, že jsem si odložila hlavu, bezstarostně si obíhající kdesi na orbitě, na Damonův abnormálně rychle se nadouvající hrudník a zavřela únavou klesající víčka.

Rozsvítila jsem lampičku a podívala se na prázdné místo vedle sebe. Že by přece jen odešel? V koupelně nebyl, a ani zezdola jsem neslyšela žádné zvuky nasvědčující jeho přítomnost v domě. Instinktivně jsem nahmatala telefon a zkontrolovala displej, byla na něm akorát zpráva od Jeremyho, stručně mi oznamující, že u Alarica zůstane až do zítra. Odhodila jsem přístroj na polštář a jala se podniknout důkladnější obhlídku, přes zkřížené kotníky jsem se přehoupla dopředu, abych viděla na zem, kde jsem kromě kupičky mého oblečení zaznamenala odhozenou koženou bundu a opodál jakýsi černý muchel, v němž jsem identifikovala upírovu laxně odmrštěnou košili. Pod přívalem úlevy jsem se potěšeně usmála. Z nepochopitelného důvodu jsem stále bojovala s nejistotou vyvolávající ve mně pocit, že se mi to celé jenom zdálo. Něco tak krásného by snad má mysl nebyla schopná vyplodit.

Sotva jsem se s nově nabytým klidem navrátila zpět na sedací kosti, otevřely se dveře a v nich se objevil Damon dřímající v ruce ucha papírové tašky.

„Tolik k mému plánu vzbudit tě polibkem, Růženko,“ zavtipkoval svým melodickým hlasem.

Oděný pouze v tmavých džínách přešel k posteli, s jednou nohou pokrčenou a vytočenou, tudíž vnější stranou odloženou na matraci, zatímco druhá mu od kolene přepadala přes okraj, se usadil naproti mně a do volného prostoru na peřině umístil onen v ekologicky recyklovatelném přebalu schovaný obsah.

„Byls nakupovat?“ zeptala jsem se čile.

„Jak se to vezme, objednal jsem nám jídlo. Nebo bys radši vyrazila někam ven?“

„Mezi lidi? Ani náhodou,“ ujistila jsem ho vehementně.

Chtěla jsem s ním být sama, jak nejdýl to půjde. Kdo ví, kdy se nám taková příležitost zase naskytne. Spokojeně se pousmál.

„Na tom se shodneme,“ zapředl, přitom se přes překážející tašku natáhl pro na vášnivosti uspokojivě vydatnou pusu. Líbali bychom se mnohem déle, kdyby mě do nosu najednou neudeřila ta vábná vůně grilovaného masa. Hlady jsem umírala. Odtáhla jsem se a nedočkavě stočila zrak na nyní značně pomačkaný balíček s tím nejlákavějším překvapením. Mumlaje si cosi o upřednostňování kusu žvance, sáhl dovnitř, pročež vytáhl plastovou krabičku a záhy i příbor, obojí mi podal. Jakmile jsem odklopila víko a spatřila steak, hranolky a tepelně upravenou zeleninu, měla jsem nutkání skočit mu kolem krku a povědět tomu nadpřirozenému stvoření, jak moc ho miluju. Naštěstí jsem svůj zápal včas zkrotila, nerada bych ho přehnanými projevy nějak odradila, ještě jsem úplně neodhadla, jak by na opakované vyznání reagoval. Obdařila jsem ho tedy aspoň vděčným uculením, pak už jsem se s vervou pustila do konzumace.

„Jsem pěkně vytuhla, co?“ nadhodila jsem po několika mlčky spořádaných soustech.

„To víš, jsem náročná společnost,“ podotkl trefně, poté si do úst čiperně vsunul hranolku, pozvedl hlavu a významně do mě zabodl své pološerem potemnělé, nádherné oči. Třebaže se v nich odrážela laškovná klukovina, po hlubším prozkoumání jsem za ní detekovala cosi vážnějšího, uznání, pýchu a onu nezaměnitelnou žíznivost, naznačující, že ještě zdaleka není po všem. Fakt, že jsem pod pokrývkou nahá, k tomu vyloženě pobízel.

Těžce jsem náhle zúženým hrdlem protlačila rozžvýkanou část masa, přičemž jsem odolávala nutkání otřít si rázem orosené čelo.

„A to jsem zamýšlela odpočívat,“ připomněla jsem mu naoko káravě.

Popravdě jsem si během aktu kolikrát blahořečila za hojnou účast na trénincích roztleskávaček, díky nimž jsem byla slušně ohebná a fyzicky zdatná.

„Budeme. Zatímco jsi spala, vybral jsem film.“

„Jaký?“

„Nebuď zvědavá a jez.“

Rozjařeně jsem se uchechtla, nicméně jsem poslechla a poslušně se pustila do krájení hovězí flákoty. Když jsme se najedli, naaranžovali jsme se na posteli a kupodivu bez nějakého zásadnějšího rozptylování zhlédli snímek až do konce. Jednalo se o britskou komedii s dost černým humorem, takže jsme se docela nasmáli, ve slabších pasážích jsem však děj moc nevnímala, pozornost mi totiž samovolně utíkala k Damonovým prsou, na nichž jsem si v pohodlném polo sedu mezi jeho pokrčenýma nohama hověla. Na holých zádech jsem cítila každičký nádech, při němž mi hrudníkem jemně zatlačil do lopatek, nejednou jsem se přistihla, jak si představuji, že na tu hebkou kůži přitiskávám navlhčené rty a putuji jimi směrem na jih, což mělo za následek rozkolísané srdeční údery a sucho v ústech.

Co to se mnou, sakra, bylo?!

Během takovýchto chvilek, měl mě přečtenou, mi pevně stiskl prsty, které jsme měli propletené, leč nijak to nekomentoval.

Po závěrečných titulcích jsme chvíli rozebírali poměrně akční zápletku, potom jsem se při nešikovném poposednutí omylem otřela rukou o jeho rozkrok a jakmile mi táhle zavzdychal do ucha, o další aktivitě bylo rozhodnuto.

„Nikdy tě nebudu mít dost, Eleno,“ zašeptal při odhrnování vlasů za rameno, na něž neprodleně přiložil lehce pootevřené rty, po krátkém laskání jimi začal stoupat výš, až se dopracoval k mým příhodně nastaveným, současně mi navedl naše spojené pravačky blíž k trupu a mou vlastní dlaní mi překryl obnažené ňadro.

Tohle bude dlouhá noc.

Po procitnutí jsem rozespale zabrejlila na červená čísla na budíku na nočním stolku, k němuž jsem na pravém boku ležela čelem. Vzhledem k pozdní, respektive časné ranní hodině, kdy jsme se konečně odhodlali jít spát, jsem se nedivila, že pomalu táhlo na desátou.

Opatrně jsem se přetočila a k neskonalé potěše zjistila, že si Damon pořád vychrupuje, navíc tváří ke mně. Vnější stranou dlaně jsem si vypodložila levou polovinu obličeje a fascinovaně ho pozorovala. Vypadal absolutně vyrovnaně a bezstarostně. Šťastně. Jeho vyhlazenou pokožku olivového nádechu nenarušovala žádná prohlubeň, jež by nasvědčovala, že ho něco trápí. Uličnicky jsem se uculila, když jsem zakotvila zrakem na jeho rozcuchaných vlasech, jež jsem mimochodem zbožňovala, jejich neupravenost byla moje práce, po dostatečném pokochání jsem očima sklouzla na ty skvostné černé řasy, které by mu kdejaká žena mohla závidět, pak jsem se zastavila, abych mohla obdivovat výrazné lícní kosti, pod nimiž se při určitých druzích úsměvů tvořily roztomilé dolíčky. Nakonec jsem shlédla na ty hebké plné rty, které i ve spánku nabádaly k ochutnání. Oněměle jsem na upíra zírala, věděla jsem, že do konce života už nikoho jiného chtít nebudu.

Dávajíc si pozor, abych ho nevzbudila, následovala jsem ono bláznivé vnuknutí a obezřetně za sebou zašátrala po mobilu, se skousnutým spodním rtem jsem ťukla na ikonu fotoaparátu a takřka nedýchajíc, namířila jsem na něj zadní čočku.

„Doufám, že se nechystáš udělat to, co si myslím, že chceš udělat,“ zamumlal, aniž by otevřel oči. Neznělo to naštvaně. Přistiženě jsem sebou cukla, až mi aparát vyklouzl z ruky a zapadl mezi polštáře.

„Chci mít nějakou tvoji fotku,“ obhajovala jsem své počínání nevinně, zatímco jsem lovila ztracený mobil.

Líně rozlepil víčka a s ďábelským zablesknutím v těch nejmodřejších safírech se na mě dlouze zadíval.

„Nechceš radši tu od pasu dolů?“

„Já to myslím vážně, Damone,“ napomenula jsem ho pohoršeně.

„Já taky.“

Dětinsky jsem našpulila pusu a trochu rozladěně se s telefonem v ruce převalila na záda. Aby ho neubylo. Zanedlouho jsem vedle sebe zaznamenala pohyb, přilehl si blíž a rovněž zaujal pozici na znak.

„Nechám se vyblejsknout jen, když tam budeme oba,“ řekl smířlivě.

Vítězoslavně jsem se zakřenila, živelně přišoupla hlavu těsně k té jeho, nastavila přední kameru a pozvedla Samsung do potřebné výšky, abychom se hezky vešli na displej.

„Sýr,“ zatrylkovala jsem pokyn k úsměvu a stiskla boční tlačítko.

V daný moment mi bylo úplně jedno, jak vypadám, že jsem neučesaná, nenamalovaná a zmuchlaná od dlouhého ležení, nefotila jsem nás kvůli sobě. Po druhém cvaknutí jsem na skráni ucítila Damonovy teplé rty, tak jsem pokračovala a mydlila jeden snímek za druhým, dokud byl ochotný pózovat. Později to promažu.

„Za to mi pošleš nějakou pěknou fotku, až spolu nebudeme,“ zapředl mi pod ušní lalůček podbízivě.

„A ty mně,“ odvětila jsem po přesunu na bok.

Napodobil mě, přimáčkl si mou maličkost na hrudník a s pouhým stvrzujícím ´uhm´ hladově políbil.

***

Řádně se protáhl, přičemž velmi žhavým pohledem vyprovázel Elenino nahé bezchybné tělo do koupelny. Poté, co zaslechl zavírání sprchového koutu, přetočil se na břicho, sáhl po bílém telefonu a rovnou najel do alba, odkud si poslal všechny fotky, které sotva pár desítek minut zpět s brunetkou poctivě vytřídili. Nakonec to vůbec nebyl špatný nápad, jak zmiňoval předtím, vypadali spolu dokonale. Jeden obrázek, kdy ji zamilovaně líbá na tvář a ona se tomu rozpustile směje, zatímco mu rukou vjíždí na temeni do vlasů, si ihned oblíbil.

Lítal v tom až po uši, hůř, byl v tom zabředlý víc než Artex v bažině smutku, a nebylo cesty zpět.

Tichý, přesto otravně dotěrný, hlásek, jež mu našeptával, že tohle si nezaslouží, rázně odehnal do pozadí. Taktéž se snažil nemyslet na skutečnost, že vztah upíra s člověkem z dlouhodobého hlediska k happy endu zrovna nesměřuje. Spíš do záhuby.

Nimrání v těchto depresivních myšlenkách bylo naštěstí přerušeno příjezdem auta se známým drkotáním motoru, po jehož vypnutí byl schopen zaslechnout Jeremyho mladistvý hlas. Bylo po samotě.

Ačkoli celý čas, strávený prakticky jen v Elenině pokoji, naprosto předčil jeho prvotní očekávání, v nejmenším nepočítal s tím, že to budou dělat tolikrát a že z toho zůstane rozechvělý jako školačka po prvním osahávání, stále to nebylo dost, aby ho to hodilo do obvyklého stoického klidu.

Táhle se nadechl, a ještě pomaleji nahromaděný vzduch vypustil, vyskočil z postele, oblékl si kalhoty a pouze v nich se vydal dolů ty dva přivítat.

Otevírání vchodových dveří ho zastihlo téměř na konci schodiště.

„Čau,“ pozdravil rozšafně poté, co se zastavil zhruba na třetím schodu odspodu a ležérně se předloktím opřel o zábradlí.

„Oh, Bože, ne,“ okomentoval jeho spoře oděnou osobu Jeremy zhnuseně, nato si dlaní afektovaně zastínil výhled a se sklopenou hlavou kolem něho co nejrychleji proklouzl do patra.

„Vážně, Damone? V neděli v jednu odpoledne?“ přisadil si obdobně nesouhlasně Alaric.

„To už je neděle?“ otázal se provokativně. Nad touhle poznámkou učitel dějepisu jen bezradně zakroutil hlavou a odevzdaně si povzdechl.

„Kde je vlastně Elena, přežila tvůj zdejší pobyt vůbec?“ zeptal se stejně mdlým hlasem.

„Jo,“ uchechtl se Damon pobaveně, „je ve sprše.“

„Jasný,“ utrousil nenadšeně.

„Neboj, je v naprostým pořádku, byl jsem něžnej,“ dodal s rozverným úšklebkem, mezitím sešel na přítelovu úroveň, troufale ho poplácal po rameni, načež k němu pokynul bradou.

„Radši mi ukaž, kde si v tomhle baráku schováváš chlast.“

To už Alaric nevydržel a rezignovaně se nad jednáním nenapravitelného upíra zasmál.

„Mám prvotřídní schovku,“ sdělil mu, přičemž ho vedl do technické místnosti v přízemí, „ale netvrď mi, že jsi ji nenašel.“ Přimáčkl se ke zdi, natáhl se za bojler a vyndal ze dvou třetin plnou flašku.

„Já jsem ji nehledal,“ přiznal Damon během pochodování do kuchyně, kde ze skříňky nad dřezem vytáhl dvě skleničky.

„Chceš mi říct, že jsi od pátku nic nepil?“ Znělo to takřka zhrozeně.

„Kromě odpornýho bylinkovýho čaje a poslíčka, co dovezl jídlo, ne.“

Odšrouboval uzávěr a oběma nalil osvědčené množství whisky, pak rukou s výjimečným prstenem, chránícím ho před smrtícími slunečními paprsky, podal jednoho panáka profesorovi ne právě zajímavého předmětu, opřel se zády o hranu pracovní desky kuchyňské linky a v oblasti kotníků překřížil bosé nohy.

„Hm,“ ocenil to jeho lidský parťák uznale, „je vidět, že láska dělá divy.“

Na to se pouze netypicky krotce zaculil a hlavu nepatrně přitáhl k mírně pozvednutému rameni. Aniž by se namáhal to vyvracet, oklopil si do pusy veškerou nazlátlou tekutinu, okamžik ji labužnicky poválel na jazyku a teprve potom spolkl. I Alaric vyprázdnil sklenici do dna, přitom se na spolupijana rozvážně zahleděl.

„Co na tuhle změnu říká Stefan? Prý už všechno ví. Potkal jsem ve městě Caroline, tak mě informovala,“ vysvětlil, jakmile uzřel upírovo tázavě povytažené obočí. „Taky mě nabádala, abych ohledně toho s Elenou promluvil.“

„A uděláš to?“

„Ne. Můžu ji chránit, pomáhat v obtížných situacích. Nebo poradit, jak vyrobit sporýšový granát, aniž by jí to utrhlo ruce, ale nemám právo ji poučovat, jak má žít svůj život. Sám se v tom svým docela plácám,“ podotkl s jakousi bezvýchodností zavánějícím uškrnutím, natáhl se pro láhev odloženou na ostrůvku a rozlil další rundu.

„Zdá se, že jsem tvůj jediný fanoušek,“ konstatoval s povážlivě cukajícími koutky, jednoduše neodolal, aby ho v tom kapku nevykoupal.

„Bezva, oficiálně tě pasuju na předsedu klubu mých neexistujících přívrženců,“ odvětil Damon trpce, dopřávaje si mocný lok. „Stefan mi zrovna nepožehnal. Dost ho naštvalo, že mám pletky s Elenou. Taky je skálopevně přesvědčený, že to brzy podělám, troufám si tvrdit, že na tu chvíli přímo spasně čeká.“

„Neuraz se, kámo, ale toho se bojím taky,“ přiznal Alaric.

Za upřímnost byl odměněn nevraživou grimasou v podobě staženého čela a dotčeně semknutých rtů. Měl-li by modrooký svůdník kápnout božskou, měl strach z toho samého, šance byly poměrně vysoké. Pokud se tak však někdy stane, rozhodně to nebude záměrně.

„I Jeremyho to trochu znepokojuje, ptal se mě, jestli si myslím, že ti jde jenom o to jedno,“ dorazil ho se znatelným očekáváním v hlase.

Tohle byl nejotevřenější rozhovor, jaký kdy vedli.

Hodnou dobu se jen mlčky měřili pohledy, pak se Damon nahnul a mnohem vyrovnaněji se zmocnil slušně ubývajícího pití, cvrknul si ždibíček větší dávku, kterou do sebe vzápětí hodil.

„Nejde,“ prohlásil kategoricky se znovu získaným nadhledem, zároveň stočil zrak ke schodům, po kterých slyšel sestupovat hlavní aktérku této ožehavé debaty.

„Co nejde? Ahoj, Alaricu,“ pozdravila během cesty k nim, do kuchyně. Když jí Damon jemným, netečným zavrtěním hlavou naznačil, ať to neřeší, obrátila pozornost k opatrovníkovi.

„Co Jeremy? Kde je?“

„V pohodě. Šel nahoru,“ odtušil, zatímco zaujatě sledoval, jak došla ke staršímu Salvatorovi, předala mu sežmolenou košili a postávajíc v jeho těsné blízkosti, důvěrně mu přiložila dlaň na vyrýsované břišní svaly.

„Zajedu na nákup a pak se stavím za Bonnie,“ oznámila mu tlumeně.

Byla oblečená do podzimního kabátu a přes rameno měla přehozenou tašku, byla připravená hned vyrazit.

„Dobře,“ odpověděl hebce, automaticky k ní natáčeje hlavu.

Přilnula k upírovi ještě blíž a absolutně se nepozastavujíc nad tím, že je s nimi v místnosti její učitel, krátce, přesto výmluvně, ho políbila na rozloučenou. Během vzdálení k vedlejší skříni, vyhrabávání ze šuplíku dvou obřích tašek i absolvování nedlouhého úseku do chodby, kde si z háčku vzala klíčky od auta, z ní Damon nespustil něhou a čímsi intenzivním vyplněný pohled.

„Kup nějaký lepší čaj,“ houkl na ni s šibalským zajiskřením v očích. Obrátila se na něho a s potutelným úsměvem přikývla, pak zmizela do pochmurně zataženého odpoledne. Zachovávaje si ten omámený poloúsměv, oblékl si donesenou košili.

Po opadnutí prvotního překvapení, jakživ tohohle arogantního zabijáka, neváhajícího lámat vazy, takhle neviděl, se Alaric bokem opřel o dveře ledničky a suverénně si na prsou založil paže. Měl v úmyslu si to vychutnat.

„Původně jsem tě chtěl vytáhnout na panáka, ale nikam s tebou nejdu, jestli se budeš takhle culit,“ vpálil mu zákeřně.

„Já se neculím,“ zaprotestoval Damon při zapínání knoflíků.

„Culíš,“ trval si na svém.

„Neculím.“

„Culíš se jako idiot.“

Afektovaně protočil oči v sloup, jazykem si zevnitř zatlačil do měkké tkáně tváře a s rozverným šklebem nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Trhni si. Jdu si pro boty, můžeš zatím počkat v autě.“

Cestou do Grillu bývalému lovci celkem podrobně popsal zážitky z výpravy na ostrov, nevynechal ani své následné počínání u Lockwoodů, které Alaric plně schvaloval. Na oplátku si vyslechl, co se dělo tady.

„Věř mi, že jsem si strašně přál zasáhnout a toho vyjetýho chcípáka si podat, ale Elena nám zakázala se do toho plést, určitě jí vyhrožovali,“ sdělil mu, když parkovali před oblíbeným podnikem.

„To by jí bylo podobný, hlavně chránit své blízké,“ pronesl Damon znalecky, v jeho tónu však nebyla patrná ani špetka odsuzující kritiky. Jak ho tahle její obětavost rozčilovala, stejně tak pro ni Elenu miloval.

„Do toho ji Caroline solidně dusila kvůli tomu, že si tě připustila k tělu.“

„To se nedivím. Jejímu nafrněnýmu nosánku organizací posedlé missky nevoní, že jsem ji tenkrát sbalil, abych se dostal k Eleně, když to nešlo přes Stefana, střežil ji přede mnou jako ostříž; zjevně se přes to pořád nepřenesla.“

Lhostejně nad tím pokrčil rameny, načež s Ricem v závěsu vstoupil do baru. Sedli si na svá místa a pokojně čekali na obsluhu.

„Chtěl jsi ji od začátku.“ Nejednalo se o otázku, spíš o jakési nahlas vyřčené prozření.

„Od prvního setkání,“ potvrdil mu onu domněnku, přehrávaje si v podvědomí večer, kdy se čirou náhodou potuloval na opuštěné silnici uprostřed ničeho.

„Čau. Jako obvykle?“ zeptal se Donovan vynořivší se ze dveří skladu.

Na dějepisářovo pokývnutí se vzdálil pro načatou lahev, z níž jim posléze nalil do přistavených panáků. To, že záhy nevysmahnul, ho zmátlo, zvedl hlavu a zpražil blonďáka tázavým pohledem.

„Co tak vejráš?“

„Nevím,“ dostalo se mu neurčité odpovědi.

„Že se culí?“ nadhodil svou teorii bujaře Ric, šťasten, že se mu naskytla příležitost k pokračování.

„Co? Neculím,“ bránil se již mírně nakvašeně.

„Ale jo, culíš.“

„Neculím. A dej s tím už pokoj, nebo ti zakroutím krkem!“

„Culí se, nebo ne?“ zapojil do debaty rozehrávače místního týmu.

Ten chvíli váhal, zda se pouštět do těchto nebezpečných vod, jakmile však spatřil Damonův rozpolcený výraz, neohroženě protáhl koutky.

„Jako měsíček na hnoji,“ vyřkl zvesela svůj rozsudek.

Nechal jim tam flašku a šel si po svých.

Pro nedostatek času Matt nepatřil mezi nejbystřejší studenty, řadil se spíš k těm podprůměrným, tento divný úkaz si však neprodleně spojil se včerejším rozhovorem s Jeremym, jež mu u placení kafe, na které přišel s nějakou neznámou holkou, prozradil, že tráví víkend u profesora Saltzmana, protože Elena je u nich doma s Damonem. Věděl o nich od Tylera, takže ho to zase tolik nezarazilo, pravdou bylo, že od udělování titulu královny krásy, kde je spolu viděl tancovat, se tohoto vývoje jejich vztahu oprávněně obával.

„Nebýt tyhle nebeský tělesa tak pomíjivý, poslal bych tý zatracený kometě, na kterou jsem roky čekal, abych mohl vysvobodit Katherine z hrobky, a která mě přivedla sem, do Mystic Falls, dárkový koš,“ připustil upír rezignovaně.

***

Bonnie Bennettová byla od přírody ostražitý člověk, již ve školce nebylo pro ostatní děti lehké získat si její důvěru, šťastlivci, kteří to pořídili, tvořili úzký kruh jejich nejbližších dodnes.

Když přišla na to, že pochází z mocné čarodějnické linie a většina jejich předchůdkyň se zasadila o udržení přírodní rovnováhy na zemi, ona vlastnost vystoupila ještě více do popředí, přerostla téměř až v podezřívavost. Spolu se sílícími schopnostmi si postupně uvědomovala zodpovědnost, kterou s sebou toto rodinné poslání nese.

Poté, co zjistila, že existují upíři, vlkodlaci, dvojnice a hybridi, a co víc, vyskytují se v jejich městě, škole, a dokonce i životech, stala se ještě opatrnější.

Své dvě nejlepší kamarádky, s nimiž se zná takřka od narození, milovala nade vše, poslední dobou pro ni však bylo stále obtížnější je nesoudit, podporovat a přijmout to, čím jsou.

Ať byla předtím jakákoli, přeměna Caroline v jedno z těch krvelačných stvoření byla pro Bonnie velkou ranou, byla přesvědčená, že o letitou přítelkyni nadobro přišla. Ačkoli jí to trhalo srdce, ani nyní jí pořád plně nedůvěřovala, věděla, že ji ovládá hlad a je jen otázkou času, než nad ním znovu ztratí kontrolu. A pak bude muset zasáhnout…

Nepatrným zatřesením hlavou odehnala tyhle skličující myšlenky a natáhla se pro další trojúhelníček pizzy, s kterou před stěží deseti minutami v ruce zazvonila Elena u jejich dveří.

Pozvedla zrak a nepozorovaně brunetku, jež si zrovna s mumláním jakési peprné nadávky utírala z trička skvrnu od kečupu, podrobila zkoumavému pohledu. Třebaže vypadala stejně jako vždycky, něco na ní bylo jiné. Hýřila pozitivní energií a oči jí vysloveně zářily, jako dva čokoládové muffiny na konci tunelu strávníka měsíce odkázaného na zeleninovou dietu. Navzdory nedávno prožitým útrapám a hrozbám, nadále visícím ve vzduchu, působila uvolněně a bezstarostně.

Elena pro ni odjakživa společně s babičkou představovala tu nejdůvěryhodnější a nejlaskavější osobu, s jakou se kdy setkala. Oplývala záviděníhodnou vnitřní silou, i přes svou vstřícnost a dobrosrdečnost se nedala utáhnout na vařenou nudli a měla pevně stanovené hranice. Jejího úsudku a odhadu na lidi si velmi považovala, proto Bonnie nešlo na rozum, jak si mohla právě ona připustit k tělu Stefana, a zamilovat se do něj, i když posléze přiznal, co je zač. Dobře, Stefana by ještě rozchodila, co ale absolutně nechápala, byla její momentální posedlost Damonem. Jeremyho sestra nebyla ten typ holky, jež upřednostňuje fyzický vzhled nad charakter, tudíž v něm něco dobrého být prostě muselo.

Zjevně něco, co byla schopná vidět jenom ona.

Přestože se jí tahle výměna Salvatorů vůbec nelíbila, nejradši by kamarádku neviděla ani s jedním, Carolinin plán s nastrčenou nevěrou, který jí včera zapáleně vysvětlovala po telefonu, pročež neopomněla vyjmenovat i jména prvních vhodných adeptek, se jí rovněž nezamlouval. Bylo to podlé, ihned po zavěšení litovala, že pouhým vyslechnutím je toho součástí, neboť, narozdíl od upírky, věděla, že v případě úspěchu to Eleně strašně ublíží.

„Takže jsi od pátku, kdy tě vyzvedl ve škole, byla celou dobu s Damonem?“ zeptala se konverzačním tónem nenuceně.

„Uhm, Jeremy strávil víkend u Alarica, tak jsme měli dům pro sebe.“

Jelikož zrovna kontrolovala, jestli neutrpěly nějakou újmu i kalhoty, nebylo jí pořádně vidět do obličeje, v hlase se tmavovlásce však odrážela patrná dávka zanícení.

„Asi se nemám ptát, co jste dělali, co?“ dobírala si ji s potutelným úsměvem.

Jakmile Elena zvedla hlavu a přes stůl se zahleděla na spolužačku, uličnicky jí zajiskřilo v očích, nato s identickou nezbedností pozvedla koutky.

„Nejen to, taky jsme koukali na film a mluvili, ale pravda, ne moc,“ připustila sdílně, přitom si maličko neposedně zastrčila vlasy za ucho. Odkašlala si, sáhla pro sklenici s vodou a skoro do poloviny ji vypila.

„A?“

Následovalo táhlé, blažené povzdechnutí.

„Nejlepší tři dny mýho života.“

Po tomto zasněném konstatování si přistiženě skryla tvář do dlaní a rezignovaně nad sebou zakroutila hlavou. Pak si vnitřní plochou prstů uhladila vlasy a s rukama spočívajícíma na temeni znovu zakotvila sebevědomým zrakem na čarodějce.

„Jsem do něj fakt zamilovaná,“ hlesla bezradně.

„To vidím,“ potvrdila onu očividnou skutečnost.

„A neschvaluješ to...“

„Tak to není, já ti to přeju. Moc. Jen bych po tvém boku uvítala někoho jiného… Prostě… se bojím, že skončíš se zlomeným srdcem,“ pronesla s neoptimisticky poklesnutým levým koutkem.

Sice nesdílela Carolininu teorii, že chce upír s pověstnou zálibou v ženách Elenu pouze využít, evidentně k ní choval ty nejhlubší city, nicméně ani nepropadala iluzi, že by upustil od svých jsem-nelítosný-zabiják-a-je-mi-jedno-koho-budu-muset-pro-svůj-plán-obětovat manýrů.

Po zklamání s Jeremym měla celkově tendenci uchylovat se ke skepticismu, co se týče vztahů.

„To bychom skončili oba,“ pronesla po krátké odmlce zadumaně, pak ale s postupně se navracejícím nadšením dodala: „Za to riziko to rozhodně stojí.“

„Fajn,“ prohlásila, mávajíc před sebou rukama v kapitulujícím gestu, „dobře, už to nebudu kritizovat. Zkusím se s tím nějak smířit.“

„Bonnie Bennettová, seš nejlepší!“

V tu ránu byla Elena na nohou, oběhla stůl, s nakažlivou ztřeštěností ji zezadu vroucně objala a na tvář vtiskla mlaskavou pusu. „A můj bratr je idiot.“

„Možná bych mohla vyzkoušet, co na těch upírech máš, když je teď Stefan volný,“ prohodila v zápalu veselí. Šokovaný pohled, který jí po narovnání věnovala, magií obdařenou brunetku pobavil, rozjařeně vyprskla smíchy, načež schytala laškovné plácnutí přes rameno.

„Dělám si srandu. Myslím, že tuhle zkušenost ráda oželím,“ uvedla věci na pravou míru, když Elena usedla zpět na židli.

Ne, že by Salvatorovic bratry neshledávala atraktivní, naopak, na její vkus byli až moc tajemní, temní a komplikovaní, což přitahovalo nemalé množství pozornosti opačného pohlaví.

„A co tvůj víkend?“ vytrhla ji kamarádka z úvah poté, co si z krabice uzmula další kousek pizzy.

„Včera jsem byla po hrozně dlouhé době plavat, neskutečně mi to bodlo, a potom jsem se snažila najít nějaké informace o Esther, ale marně. O prapůvodní čarodějce ani zmínka, což mě popravdě trošku znervózňuje. Buď je tak příšerně stará, že se o ní nikde nepíše, nebo je tak děsivá. Osobně se přikláním k té druhé variantě, takže jsem pro nechat ji dál pěkně spinkat v její nedobytné rakvi.“

„Jo, Damon sdílí stejný názor; vzhledem k tomu, že z maminčina zmrtvýchvstání má solidně stažené půlky i Klaus, neriskovala bych její probuzení,“ přitakala s neurčitým pokrčením ramen.

Nedala to na sobě znát, ale Bonnie se setsakramentsky ulevilo, měla strach, že bude zmiňovaný upír chtít stvořitelku svého nebezpečného druhu nehledě na hrozby naverbovat. I tak si to hodlala pojistit, nevěřila mu.

„Momentálně to trochu komplikuje Tyler, tajně se odpoutal od Klause a spojil se proti němu s Everettem, který má v úmyslu zapojit Esther do svého mistrovského plánu. Vydali se spolu pro ni do hor, ale slíbil, že se postará o to, aby ji nenašel,“ mírnila chvatně její rozčarování, jakmile si všimla, že Bonnie na čele naskočila obávaná pulzující žíla, „když jsme mu řekli, že se zabitím původního umírá i celá jeho linie.“

„No, tak doufejme, že si to vzal k srdci.“

„Snad. Zatím se neozval, myslím, že je z toho Damon docela na nervy,“ poznamenala nenadšeně.

Několik dlouhých minut žádná z dívek nepromluvila, obě si byly vědomy, co je v sázce a jak velká váha teď na Tylerových ramenou spočívá.

„Pojďme se bavit o něčem veselejším. Máš nějaké plány na díkuvzdání?“

„Na co?“ zeptala se Elena s poněkud nechápavým výrazem.

„Díkuvzdání. Ten svátek, kdy se vzdává dík Bohu? Poslední čtvrtek v listopadu? Rodina, přátelé, krocan, pořád nic?“

Podle toho, jak ztraceně se kamarádka tvářila, seznala, že skutečně nemá problém s ušima, ale totálně tohle období oslav zazdila pro zaneprázdněnost.

„Tenhle týden je čtvrtý čtvrtek v měsíci,“ dodala s povzdechem polopaticky.

„Fakt? Oh, ne! Proboha, jak jsem mohla zapomenout?!“ lanařila nad sebou značně provinile, neboť jí vzápětí došel onen důvod, proč tuhle významnou událost nebrala v potaz.

„Co budeme dělat? Měli bychom uspořádat večeři a všechny pozvat a dodržet všechny ty tradice, upéct toho obřího ptáka s nádivkou a omáčkou z brusinek,“ sypala ze sebe překotně s rukou frustrovaně zabořenou ve vlasech, „Bože, nemám tušení, jak se to dělá, nikdy jsem to nedělala… A taky dýňový koláč, to bývala mamčina specialita. Nemám absolutně ponětí, kde bych ten recept měla hledat.“

„Ou, počkej, Eleno, nechtěla jsem tě tím nějak vystresovat. Jen jsem se ptala, táta totiž zítra odjíždí na nějakou konferenci, tak budu celý týden doma sama. O jídlo přece nejde, můžeme se jenom sejít a posedět,“ mírnila napáchané škody, na což kamarádka nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Ne, samozřejmě, že to oslavíme, jak se patří. Nějak se s tím poperu, už kvůli Jeremymu, je to jeho oblíbené jídlo.“

Ač to vyřkla odhodlaně, v jejím výrazu byly vepsány nemalé pochyby o vlastním kulinářském umu.

„Třeba mají Salvatorovi nějaký tajný letitý rodinný recept,“ nadhodila Bonnie ve snaze ji uchlácholit, to kupodivu zabralo, přestala se mračit a zamyšleně přikývla.

„Zkusím se Damona zeptat. V kuchyni mu to taky dost jde,“ řekla, načež se nad poukázáním na jeho schopnosti v jiné místnosti rozverně kousla do spodního rtu.

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Těžká zkouška 38: