Upíří deníky 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Elena je na hřbitově a píše si deník, když vtom přiletí havran. A potká Stefana. Přéíjemné čtení. PetraSalvatore

27.07.2014 (09:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 31× • zobrazeno 2016×

http://www.youtube.com/watch?v=JaAWdljhD5o Sail (Awolnation)

Teresa

A hele! Vidím otevřený dveře! To učitel určitě zaspal. Když jsem vešla do dveří, hned se přede mnou objevila Caroline.

„Tereso! Tak co? Jsi v pořádku?" řekla a obejmula mě. Né, jen né otázky!

„Jo, Caroline, jsem v pohodě!" řekla jsem a posadila se úplně dozadu do lavice, kde už na mě čekala Elena.

„Kde jsi byla?!" okřikla mě.

„Na hřbitově," řekla jsem rázně.

„No jo, zase sis psala deníček," řekla naštvaně.

„Neříkej mi, že ty ne!" řekla jsem se smíchem.

„Tak jo, máš pravdu. Vzdávám se," řekla a tím ukončila náš rozhovor.

Elena

Tak jo, je teprve první školní den a Tery už přišla pozdě! No to měla ale štěstí, že tady ještě učitel nebyl. Ale to teď nebudu přece řešit. Konečně skončilo vyučování! Na dějepis máme novýho učitele, jmenuje se nějak Alarick Saltzman, nebo tak nějak. Je po škole, konečně. Konečně můžu jít na hřbitov! Je teprve první den školního roku a mě už to hrozně štve!

Když jsem dorazila na hřbitov, hledala jsem hrob svých rodičů.

Když jsem ho konečně našla, tak jsem se posadila a vytáhla z batohu propisku a deníček.

Milý deníčku, tak mám za sebou první den školy. Ani se mi nechce chodit domů, jelikož vím, že Jeremy tam nebude, a tak mu nebudu moct vynadat za to, že se zase sjíždí. Zase? Promiň, chtěla jsem napsat pořád. Nemůžu se dál dívat, jak se ničí, protože to neničí jenom jeho, ale i mě. Nedělám to kvůli sobě, ale kvůli němu. Nechci, aby pořád byl jenom ožralý, zanedbával školu a já nevím co ještě. Vím, je toho na něho trochu moc. Ale smrt rodičů vzala i nás dvě, mě a Tery. Bohužel Jeremyho to sebralo nejvíc. Když se vás někdo zeptá, jak se máte, nebo jak se vede, nechtějí to vlastně vůbec doopravdy vědět.

Mám se dobře, děkuji. Tohle jsem dnes musela říct nejméně tisíckrát. Dobře, děkuji, chcete si to zkusit? Chtěla jsem říct, při desátém zeptání.

Dala jsem věci do tašky a chvíli jsem tam jen tak seděla a sledovala náhrobek. Pohodila jsem hlavou a vlasy se mi rozletěly do všech stran. Najednou jsem chtěla křičet, vykřičet smutek a všechny svoje problémy do celého světa, ale nějak jsem nemohla. Nedostala jsem ze sebe ani hlásku. Zaslechla jsem havrana. Seděl na náhrobku, na který jsem se celou tu dobu dívala. Hodila jsem po něm kámen, ale on hned odletěl a proletěl mi nad hlavou. Super, tak už jsem rozcuchaná. Dneska mám asi fakt blbej den, nebo co.

Už jsem se otočila, když vtom jsem zahlédla mlhu. To jsem sakra tak blbá? Měla bych být klidná! Ale jsem pravý opak. Jsem vystrašená. Myslím, že dostanu infarkt, asi. A to pokud okamžitě neuteču, takže...

Rychle jsem si vzala tašku a zaslechla jsem zase toho havrana.

„Krá, krá!" zakrákal nahlas. Jo, jestli okamžitě nezdrhnu, tak určitě ten infarkt dostanu. Rychle jsem se rozeběhla k bráně hřbitova. Jedna větev, které jsem si nevšimla, mi byla osudnou a já jsem sletěla z kopce dolů a bouchla se hlavou o strom.

„Jsi v pořádku?" zeptal se mě někdo. Když jsem se podívala, kdo mě tak vylekal, tak jsem ihned věděla, o koho jde. Byl to ten kluk ze školy, ale neznám jeho jméno.

„Jo, jsem v pořádku," řekla jsem.

„Jsem Stefan, Stefan Salvatore," představil se mi.

„Já jsem Elena Gilbertová," řekla jsem s úsměvem. Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali, bylo ticho, když vtom promluvil.

„Nezranila ses?" zeptal se mě.

„Co?" zeptala jsem se ho nechápavě.

„Při tom pádu, nezranila ses?" zopakoval. Opřela jsem si nohu o mírný kopec a vyhrnula nohavici.

„No teda, podívej na to," řekla jsem.

„Měla bys jít, nech si to ošetřit," řekl.

„Nic to není, je to jenom škrábnutí," řekla jsem. Otočila jsem se, jenže Stefan už byl pryč.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries