Broken - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V, tentokrát o něco kratší, kapitole nazvané První střípek zavítají Summer s Cameronem poprvé do školy. A ačkoliv se mladá dívka snaží ze všech sil, aby zůstala co nejméně nápadná, je na ni soustředěna pozornost, kdykoliv je to možné. Jedno nepřímé setkání v této epizodě spustí sled událostí, od kterých se bude odvíjet celý další příběh a které povedou ke krvavému konci. Opět opakuji svou nabídku na vaše zapojení do děje - stačí jen napsat na mail.

13.12.2014 (19:00) • EllieVanyarin • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 9× • zobrazeno 1024×

Pondělí byl pro malou skupinku beaconhillských studentů vzrušivým dnem. Do školy měli nastoupit hned dva noví studenti. Pro ony dva studenty to ale byl naprostý opak vzrušení. První školní den pro ně byl vždy nejhorší.

Ráno se oba v tichosti nasnídali, každý v jiné místnosti. Cameronovi by to bylo k smíchu, nebýt vážnosti situace – nebylo to tak dlouho, co u něj hledala bezpečí před strachem z Kylea. Jak málo stačilo, aby se to vše změnilo.

Po snídani krátce zaklepal na její dveře. Zevnitř slyšel jen pravidelné bušení srdce, které se k jeho překvapení nezrychlilo, když zaklepal. „Summer, musíme jít. Kyle nám nechal auto a vzkazuje, že máš řídit.“ Chvilku bylo ticho. Pak se dveře zprudka otevřely a Summer kolem něj proklouzla, aniž by mu věnovala jediný pohled.

Beze slova nasedli do auta, Summer za volant a Cameron dozadu. Když se jejich pohledy setkaly, okamžitě sebou trhla. Pak zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla. Pak promluvila tak tiše, že nebýt jeho citlivějšího sluchu, neslyšel by ji. „Dopředu.“ Chvilku zmateně přemýšlel, jestli se nepřeslechl, ale když začala netrpělivě ťukat o volant, s notnou dávkou radosti si přelezl na sedadlo spolujezdce. Přitom zavadil rukou o její rameno a cítil, jak se okamžitě odtáhla. Ani to ale nedokázalo uhasit ten malý plamínek narůstající radosti, že konečně promluvila v jeho přítomnosti.

„Zajít do kanceláře, podepsat papíry, požádat o rozvrh a kombinaci ke skříňce, obstarat seznam učebnic. Po škole nakoupit všechno potřebné do školy a něco k jídlu.“ Opět mluvila velmi potichu a nespustila oči ze silnice před sebou, zatímco startovala, ale Cameron si brzy uvědomil, že mluví i k němu. To už mu vykouzlilo úsměv na rtech, a ten mu vydržel až do konce dne.

Ke škole dorazili během pár minut. Autem to byla poměrně rychlá cesta. Počkal, až vystoupí i Summer a natáhl k ní ruku. Chvilku váhala, ale nakonec mu podala klíče. Dělali to tak už od začátku. Když totiž poprvé nastupovali na novou školu, nechal ji v autě a pak ji s Kylem celý den hledali, protože jí povolily nervy a ujela hned po první hodině.

„Vím, že se ti to nebude moc líbit, ale musíš to teď chvilku vydržet. Musíme se chovat co nejnormálněji, abychom zbytečně nebudili pozornost. Takže teď pojď tak nejblíže vedle mě, jak můžeš, ano? Nic ti neudělám. Víš, že bych ti nikdy neublížil.“

***

První hodina proběhla na Summeřin vkus hodně netradičně – učitelka se neukázala. Summer to nijak nevyvedlo z rovnováhy, ačkoliv to vybočovalo z její naučené rutiny, protože chybějící učitelka byla slečna Morrellová, její terapeutka.

Druhá hodina už byla něco jiného. Summer si hned po příchodu do učebny našla prázdnou lavici vzadu. Vždycky seděla vzadu. Těsně před zazvoněním se do třídy nahrnuli všichni ostatní studenti a okamžitě si začali sedat na nejvýhodnější pozice. Protože se ale o místa nikdo nehádal, předpokládala, že už měli určitý zasedací pořádek. Poslední příchozí byl vysoký opálený mladík. Aniž by vzhlédl ze sešitu, kterým právě listoval, šel přímo k její lavici. Až když hodil na zem tašku a ta narazila do její, zvedl oči a s překvapením si uvědomil, že lavice není prázdná tak, jak byl zvyklý.

„Promiň, vůbec jsem si tě nevšiml. Ty jsi nová, ne?“ Se zaujetím si ji prohlížel a Summer se nervózně ošila, když se okolo sedící spolužáci začali otáčet k nim, jako by čekali hádku. Počínající paniku v sobě zadusila dříve, než stihla propuknout. Nebylo čeho se bát. Ten kluk byl jen obyčejný člověk, který ji nemohl ublížit. Proti lidem se uměla bránit. Byla na to přeci trénovaná. Polkla, aby zahnala nepříjemný pocit, že jí v krku uvázl knedlík. Pak se lehce usmála.

„Jsem Summer.“ Další dva spolužáci se k nim otočili. Chlapec sedící před ní šťouchl do svého souseda a ten si s očividnou nechutí vyndal z uší sluchátka. Pak se na znamení svého souseda otočil k nim. Jejich podoba byla tak silná, že to musela být dvojčata.

„Děje se něco?“ zeptal se jí lehce výhružným hlasem. Odpověděl za ni třetí chlapec, opožděný příchozí.

„Všechno je v pořádku, Ethane. Ehm, tohle je Summer, je tady nová. Summer, tohle je Ethan, můj přítel, a Aiden, jeho bratr. Já jsem Danny, mimochodem.“ Podal jí ruku a po krátkém zaváhání ji Summer přijala. „No, Summer, nechci být nevychovaný nebo tak něco, ale vážně moc bych ocenil, kdybys mě sem dneska pustila sednout. Normálně tady sedávám vždycky a dneska jsem s tím tak trochu počítal na písemku.“ Jindy by možná protestovala, ale vzpomněla si na Cameronova slova „abychom zbytečně nebudili pozornost“. Proto jen přikývla a začala si sbírat věci. Možná to bylo i kvůli pohledu Dannyho přítele. Nemohla říct, že by byl zrovna přátelský.

Zrovna se zvedala, aby si našla nové místo a s přikývnutím vzala na vědomí Dannyho poděkování, když do třídy vstoupila učitelka. Zastavila se hned ve dveřích a rychle třídu prolétla pohledem, který se zastavil u Summer.

„Slečna Jacobsová, předpokládám.“ Teď se k ní otočili všichni. Někdo vepředu obdivně zapískal. Slyšela tichý šepot spolužáků. „To je ta nová? Vždyť je tu teprve hodinu… Co provedla? Wow, ta se s tím nepáře...“ tohle a a další poznámky k ní doléhalo ze všech stran. Ze všech sil se snažila je ignorovat a to tím, že se soustředila jen na učitelku.

„Ano, to jsem já,“ odpověděla potichu. Nedokázala se přinutit mluvit nahlas. Po všech těch dnech strávených doma, kdy ve společnosti vlkodlaků stačilo šeptat, aby ji slyšeli – pamatovala si, jak jí matka vždycky vynadala, když mluvila příliš nahlas, protože to dráždilo jejich smysly – už jí to ani moc jako šepot nepřipadalo, dokud nebyla mezi ostatními lidmi.

„Máte jít do ředitelny. Váš bratr už tam čeká.“ Nevšímej si toho. Zablokuj to. V duchu si přeříkala všechny způsoby, jak ignorovat okolí, a se sklopenou hlavou si vzala věci a vyšla ven. Nepřitahovat pozornost? Jo, to se jí fakt povedlo.

Jakmile se za ní zavřely dveře třídy, sáhla do tašky pro plánek. Na to, jak byla budova školy maličká, měla poměrně dost učeben a docela se podobala labyrintu. Našla si na plánku nejkratší cestu a vyšla.

Cizí hlasy zaslechla příliš pozdě. Dokud nezašla za roh, bylo na chodbě absolutní ticho. Když tedy pak tichou hádku zaslechla, okamžitě zastavila a snažila se určit, odkud hlasy vycházejí, aby se mohla proplížit kolem bez povšimnutí.

„Dávej si pozor, Scotte. Nelíbí se mi, že se jen tak potulují kolem. Mají něco v plánu, a pokud nebudeme připravení, nedopadne to dobře.“ Hlasy vyházely z výklenku za vitrínou v půlce chodby. Byl to příliš otevřený prostor, proto se rozhodla vrátit se zpátky a najít si jinou cestu. Otočila se, než ale mohla zajít za roh, cítila v zátylku ten nepříjemný pocit, že ji někdo propaluje pohledem. Když se ohlédla přes rameno, stál tam vysoký, černovlasý muž, jež jí byl dobře známý – byl to ten samý, s jakým se už dvakrát setkala v lese. Smaragdové oči byly směsicí rozčarování a zvědavosti.

„Dereku, co to sakra…?“ Druhý hlas, patřící mladšímu chlapci zhruba jejího věku, se přibližoval, jak také vystoupil se stínu výklenku a postavil se po boku druhého muže, Dereka. Očividně byl překvapený, že tam Summer vidí, ale neměl čas cokoliv udělat. Summer sprintem vyběhla směrem ke třídě.

***

Pauzu na oběd strávila ve třídě. Jídelna byla na její vkus příliš přeplněná, navíc třída byla bezpečnější útočiště. Koho by také napadlo tam studenta hledat, když má volno?

Zhruba v polovině pauzy se tam ukázali Danny a jeho přítel Ethan. Oba vpadli v záchvatu smíchu do třídy, a aniž by si jí všimli, Ethan přitlačil Dannyho na zeď a políbil ho. Summer si všimli, až když trochu hlučněji zaklapla knihu.

„Ou, Summer. Promiň, mysleli jsme, že tu bude prázdno.“ Navzdory Dannyho opálení bylo poznat, že se trochu červená. Všimla si, že se Ethan postavil před něj, jako by ho chtěl chránit.

„Nenechte se rušit. Hned vypadnu.“ Vzala knížku, a co nejrychleji vycouvala ze třídy. Vzhledem ke stále trvající pauze byla chodba prázdná. Zamířila tedy ke skříňce, kde si zamýšlela nechat většinu sešitů.

„Summer!“ prudce se otočila za neznámým hlasem. Mířil k ní ten kluk, kterého předtím vyrušila z hádky s tajemným Derekem. Než zamkla skříňku, byl u ní.

„Asi mě neznáš, já jsem Scott. Máme spolu sociologii.“ Po jeho prohlášení lehce nadzvedla obočí. Ze sociologie odešla, když je vyrušila z jejich slovní potyčky.

„Nikomu nic neřeknu. Nic mi do toho není,“ oznámila mu dříve, než mohl cokoliv říct on. Očividně ho tím vyvedla z míry, ale toho využila, aby se kolem něj protáhla. Stál příliš blízko, aby jí to bylo příjemné.

„Počkej!“ Chytil ji za ruku a Summer se na poslední chvíli zarazila, aby mu neublížila. Místo toho mu ji jen prudce vyškubla, což mělo za následek roztržení rukávu její košile. Látka zůstala Scottovi v ruce, ale toho si vůbec nevšiml. Zůstal zírat na Summeřinu ruku, pokrytou tenkými bílými jizvami, táhnoucími se od zápěstí a mizejícími pod látkou u lokte. Tyhle jizvy šly až k rameni, to ale nikdo kromě ní, Camerona a Kylea nevěděl. Proto nosila jen dlouhé rukávy. „Summer, co to…“

„Scotte!“ další hlas se ozval z druhého konce chodby. Stál tam muž docela podobný Scottovi. Ten zaklel a přeletěl pohledem od látky, kterou stále ještě svíral v prstech, k Summeřině ruce.

„Prosím, nic neříkej.“ S tím se k němu otočila zády a utekla.

„Scotte…“ Rafael McCall došel až ke svému synovi, s pohledem stále upřeným na místo, kde Summer právě zmizela.

„Co tu děláš?“ Ne, že by po svém otci zrovna vyjel, ale Scott dal jasně najevo, že ho tam nevidí zrovna rád.

V odpověď přišla jen další otázka, položená s výraznou zvědavostí. „Kdo to byl?“

Autor: EllieVanyarin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf