In the land of Gods and Monsters -7- • OurStories.cz ~ naše povídky

Trocha odhalování minulosti a přiznání některých věcí.

19.03.2014 (18:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 8× • zobrazeno 2583×

***

Přicházela jsem k sobě hodně pomalu. První na mě dolehl drtivý rytmický tlak na prsou. Pak se vrátil zvuk. Zoufalý křik. Než jsem stihla otevřít oči, vnikla mi do hrudníku bodavá bolest. Svět zahučel, kopl mě a explodoval.

Zalapala jsem po dechu a doširoka otevřela oči. Derek se nade mnou skláněl s vyděšeným výrazem. Šokovaně jsem zírala na injekční stříkačku, kterou jsem měla zabodnutou v hrudi. Znovu jsem zalapala po dechu a zmateně sevřela Derekovi paže.

„Co...?“

„Myslel jsem, že už jsem tě ztratil!“ vychrlil ze sebe a hrubě přitiskl rty na mé. „Nebilo ti srdce!“

Až po chvilce mi došlo, že ležím v ložnici na zemi a Derek u mě klečí na kolenou. Opatrně mi z těla vytáhl injekci. Zrudla jsem, když jsem si uvědomila, že tričko na mně roztrhl, aby se trefil do správného místa. „Co to bylo?“ kývla jsem na noční stolek, kam odložil prázdnou stříkačku.

„Adrenalin... od Mellis... Scottovy mámy.“ Derek měl orosené čelo a v očích paniku. Konečně se nadechl a bez rozpaků mi přitiskl ucho na srdce. Volnou rukou jsem ho objala a uklidnila zrychlený dech.

„Už je to dobré,“ tišila jsem ho a prsty se probírala jeho uhlově černými vlasy. „Dereku, já...“ Nevěděla jsem, jak správně zformulovat větu. A vlastně jsem neměla co ztratit.

„Hmm?“ zamručel.

Upírala jsem pohled do stropu a přemýšlela, jak jen jsem se do téhle situace dostala. Jak moc mě Beacon Hills změnilo. „Mám takový pocit, co se týče tebe,“ začala jsem jak pitomec! „Já vím, že to nemá smysl říkat, zvlášť v mé situaci.“ Nechtěla jsem nahlas vyslovit ... když stejně nejpozději za týden budu po smrti.

„Sam?“ zvedl ke mně pohled a nakrčil starostlivě obočí. „Šetři se.“ Musel slyšet, jak moje srdce vyvádí.

„Ne, nebudu. Tohle musím říct. Myslím, že...“ odtrhla jsem pohled od skvrny na stropě a zadívala se mu do očí. „Myslím, že tě miluju, Dereku.“ A bylo to venku. Řekla jsem to.

Alfa v mém náručí ztuhnul. Jeho oči najednou naplnil strach. Možná jsem to úplně pokazila, ale musel to vědět. Opatrně mě vzal do náruče a zvedl mě ze země. „Měla by sis odpočinout.“

Kývla jsem hlavou, abych už nemusela mluvit. Hlas by se mi nejspíš zlomil. Položil mě do postele a v mžiku byl pryč. Zmizel. Když chtěli, uměli být vlkodlaci neuvěřitelně rychlí. Derek mi to právě názorně předvedl. Zůstalo po něm jen tíživé ticho a prázdno. Co jsme ale čekala? Bylo to sice intenzivní, ale co to měnilo na faktu, že jsme se znali jen pár dní?

Zachumlala jsem se víc do peřiny a usnula.

Probudila jsem se těsně před svítáním. Nechala jsem oči zavřené a odpočívala. Cítila jsem jeho přítomnost. Seděl vedle postele s hlavou v dlaních jako hromádka neštěstí.

„Neměl bych tu být,“ hlesl zoufale. Opřel se lokty o okraj postele. Cítila jsem, jak se matrace v tom místě prohnula. Bojovala jsem se silnou touhou dotknout se ho, ale bála jsem se, že bych přerušila jeho slova, zvlášť když konečně mluvil o sobě.

„Lidé kolem mě… které mám rád. Všem se něco stane.“ Promnul si zoufale tvář. I když jsem ho neviděla, cítila jsem jeho náladu. Bolelo mě, že takhle trpěl. „A tebe, Sam… zní to šíleně. Jsi lovec a já se zapřísáhl, že už jim nikdy nebudu věřit. Ale ty jsi jiná. Cítím to. I když je tvoje srdce nemocné, vím, že je čisté.“ Opatrně vzal mou dlaň do svých a přitiskl si ji k tváři. „Taky tě miluju, Sam, ale bojím se.“ Z jeho hlasu čišelo tolik bolesti a utrpení. Cítila jsem, jak mi z koutku i přes sevřená víčka stéká horká slza. „Bojím se, co bude, až tě ztratím. Tentokrát mě to zabije,“ zasýpal zlomeně.

„Dereku,“ vzlykla jsem rozechvěle. Zvedl ke mně překvapený pohled. Otřela jsem si slzy a posunula se, abych mu udělala místo. Lehl si do postele vedle mě a přitáhl si mě do náruče. „Nemysli na to,“ chlácholila jsem ho jeho vlastními slovy. Myslela jsem, že se mu uleví, ale už nezamhouřil oči.

***

Probudila jsem se propocená s kyslíkovou maskou na tváři. Nechala jsem oči zavřené a nabírala sílu. Vedle mě pípal stařičký přístroj a na hrudi jsem měla nalepené přísavky. Zatímco jsem spala, přetvořil Derek s Mellisou ložnici v nemocniční pokoj. Scottova máma zrovna s nakrčeným obočím sledovala křivku mého srdečního rytmu. Byl nepravidelný jako horská dráha. Derek tiše vrčel u okna. Nejspíš hlídkoval. Adrenalin, který mi píchnul, vyprchal a slabost se vrátila.

Derek přešel od okna k posteli a opatrně se dotkl mé dlaně, aby mě nevzbudil. Neměl tušení, že jsem vzhůru. Automaticky mě vzal za ruku.

Zítra mě čekalo přezkoušení. Musela jsem tam jít. Byla jsem Derekovi vděčná za to, že se mě nesnažil přesvědčit, abych tam nechodila. Věděl, jak moc to pro mě znamená. Nesouhlasil, ale respektoval mé přání. Musím před Gerardem očistit své jméno. Chci umřít v klidu a ne na útěku před mými lidmi.

„Mluvil jsem s Deatonem. Říkal, že má něco, co by mohlo trochu pomoct.“ Derek se mě nechtěl jen tak vzdát. I když věděl, že moje smrt je nevyhnutelná, hledal všechny možnosti, jak ji co nejvíce oddálit.

„Počkám tady,“ odpověděla mu Mellisa tichým hlasem. Políbil mě na čelo a odešel. Scottova máma se posadila místo Dereka do křesla a podle zvuků si otevřela knihu. Vyzařoval z ní takový klid. Záviděla jsem tomu mladému vlkovi Scottovi, že má takovou mámu.

Pomalu jsem znovu upadala do spánku, když mě probral telefon.

„Ahoj, zlato, jak bylo ve škole?“ Poodešla k oknu a tiše mluvila se Scottem do telefonu. „Jsem u té Derekovy lovkyně. Není na tom dobře,“ ztišila hlas ještě víc. „Taky mě to udivuje. Po tom, co udělali lovci jeho rodině.“ Celá jsem ztuhla a neslušně naslouchala. „Snad ví, co dělá.“ Mellisa se zasmála. „Taky tě mám ráda, zlato. Dej na sebe pozor.“ Odložila telefon a zadívala se z okna.

„Co udělali lovci Derekově rodině?“ promluvila jsem a stáhla si z obličeje masku. Mellisa zalapala po dechu a s rukou přitisknutou na srdce se otočila.

„Bože můj! Vzbudila jsem tě?“

„To je v pořádku,“ odmávla jsem to rukou. „Prosím, co se stalo?“

„Lovci mu vyvraždili rodinu. Spíš jedna lovkyně,“ vzdychla zdrceně a posadila se do křesla.

Žaludek se mi sevřel nevolností.

„Byl ještě mladý. Jedna lovkyně ho svedla, aby se dostala blíž, a podpálila jejich dům. Pečlivě se postarala o to, aby se nikdo nedostal ven. Přežil to jen Derek a jeho sestra...“

„To stačí,“ zavrčel alfa ode dveří. Mellisa sebou vyděšeně trhla a přitiskla si ruku na hruď.

„Asi raději půjdu.“ Stiskla mi ruku na rozloučenou a opatrně se kolem Dereka protáhla. Kdyby mohl, spálil by ji na místě pohledem. Dlouho bylo ticho. Stál ve dveřích a jeho výraz byl nepřítomný. Slyšela jsem, jak Mellisa nastartovala auto a odjela. Teprve potom se konečně rozhýbal. Začal z batohu vytahovat malé skleničky plné bylinek a podobných věcí a skládat je na prádelník.

„Proč jsi mi to neřekl?“ odvážila jsem se konečně prolomit ticho.

„Je to minulost,“ zabručel.

„Proč jsi mě při první příležitosti nezabil? Patřím k lidem, kteří ti zabili rodinu.“ Posadila jsem se na posteli. Chtěla jsem mít sílu, dojít k němu a obejmout ho. Místo toho jsem mohla jen sedět a čekat, jestli přijde blíž.

„Člověk, který za to byl zodpovědný, je už mrtvý.“ Podal mi do ruky hrneček s podivně vonícím čajem.

Chytila jsem ho za ruku, aby se mi nevzdálil. Zatvářil se zmoženě a posadil se na kraj postele.

„Jak mi můžeš věřit, po tom všem?“ Začínala jsem chápat, proč je Derek tak plný bolesti. Dává si za vinu smrt své rodiny.

„Můžu ti věřit, protože vůbec nejsi jako Kate.“ Dotkl se mé tváře a kývl k hrnečku. „Pij. Deaton říkal, že tě to posílí.“

„Kate...“ To jméno. Pomalu mi začaly docházet spojitosti. V Beacon Hills zemřela jen jedna lovkyně. Proto se sem Gerard přesunul. Zavraždili tu jeho dceru Kate. „Kate Argent? Zabil jsi ji?“

Derek jen zavrtěl hlavou. „Ale hodně lidí si to myslí.“

Všechno zacvaklo na své místo. „Proto tak Gerard trvá na tom, abych tě zabila. Je přesvědčený, že ty jsi zodpovědný za smrt jeho dcery.“ Všechno bylo najednou tak jasné. Gerard se neřídil kodexem. Šlo mu o pomstu. „Kdysi jsme spolu patřily do stejné tréninkové skupiny. Byly jsme dokonce přítelkyně. Jenže potom se zjevil její otec Gerard a Kate si odvedl. Začal ji trénovat sám a úplně ji změnil. Stala se posedlá zabíjením. Brala to jako hru.“

„Teď už je to jedno,“ mávl nad tím rukou. „Je pryč.“ Vstal z postele a chtěl odejít, ale znovu jsem ho chytila za ruku a přitáhla si ho k sobě. Přivinula jsem si ho k hrudi, aby slyšel mé srdce.

„Nikdy jsem neublížila nevinnému. To, že jsem zaútočila na tebe, bylo proto, že jsem dostala mylné informace. Musíš vědět, že nejsem jako ona.“ Slyšel mé srdce, takže věděl, že nelžu.

„Já jsem to věděl už dávno.“ Políbil mě a znovu mi strčil do ruky hrnek. „A teď to vypij.“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf