Když je všechno jinak - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak dopadne schůzka s Kirou a ostatními? Podařilo se Argentovi najít Veirellovi? A jaký je jeho plán? Přeji příjemné čtení! ;)

02.06.2015 (10:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 2× • zobrazeno 1288×

6. kapitola

CAROL

Ráno mě probudil polibek, který mi Derek vtiskl do vlasů. Slastně jsem se zachvěla. Otočila jsem se čelem k němu. Usmíval se a v očích mu jiskřilo. Úsměv jsem mu oplatila a zahleděla se do jeho hlubokých očí. Bylo mi úžasně. Měla jsem pocit, že bych se mohla vznášet. Zažili jsme už několik společných nocí, ale tahle byla snad ze všech nejlepší. A doufala jsem, že takových nocí bude ještě hodně…

„Doufám, že až Briana najdeme, zůstaneš tady,“ řekl tiše a pohladil mě po tváři.

„Zůstanu, slibuju,“ odpověděla jsem. Nedokázala bych odejít a nechat ho tady, a zvláště ne po tom, co se náš vztah dává opět dohromady.

„To doufám,“ pousmál se a naklonil se, aby mě políbil. Líbal mě stále vášnivěji a razantněji a nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Chytila jsem ho za ramena, sebrala jsem všechnu svou sílu a přetočila ho na záda. Sedla jsem si mu na klín. Byl z toho překvapený, nečekal to.

„Co to děláš, Dereku?“ zeptala jsem se rozpustile. Moc dobře jsem věděla, co má v plánu. Nevinně se na mě zadíval a potom se šibalsky pousmál.

„Co když… co když mi to včera nestačilo?“ Při těch slovech mě chytil za boky a zatahal za lem krajkových kalhotek, které jsem měla na sobě.

„To jsme dva,“ šeptla jsem a přitiskla své rty na jeho. Okamžitě se přizpůsobil a já na sobě za chvíli neměla nic kromě Dereka…

Když jsme skončili, bylo okolo desáté. Byla jsem k němu stulená, hlavu na jeho hrudi a on mě objímal paží. Mlčky jsme leželi. To nám ale stačilo. Mohlo uběhnout asi čtvrt hodiny a já se konečně přinutila vykroutit z Derekova sevření. Posadila jsem se. Tentokrát jsem byla nahá. Netušila jsem, kde skončilo mé prádlo.

„Měli bychom vstávat,“ řekla jsem, „dneska přece přijdou ta děcka.“

„Teď jsou ve škole,“ řekl rozmrzele a vypadalo to, že vstávat rozhodně nehodlá.

„Jak chceš,“ štěkla jsem naoko podrážděně a zvedla se z postele. Byla jsem stále nahá. Cítila jsem na sobě jeho toužebné pohledy. Zavrtěla jsem hlavou a raději odešla do koupelny.

V koupelně jsem netrávila mnoho času. Skoro nikdy jsem se nemalovala. Nepotřebovala jsem to. Měla jsem od přírody husté tmavé řasy, takže to vypadalo, že namalovaná jsem. S vlasy jsem taky téměř nic zázračného nedělala. Měla jsem kaštanově hnědé vlasy, které se mi od přírody samy vlnily. Obzvláště ráda jsem ale měla jeden účes, který mi často dělávala matka. Na levé straně hlavy jsem si upletla tři francouzské copánky a zbytek vlasů si přehodila na druhou stranu. Nebylo to nějak složité a mně se to velmi líbilo. Trvalo to možná trochu déle, ale když jsem měla čas navíc, tak proč ne.

Když jsem vešla zpět do pokoje, viděla jsem, že Derek už vstal. Na komodě leželo poskládané mé spodní prádlo. Zajímalo by mě, jak daleko ho Derek ráno odhodil. Musela jsem se nad tím usmát.

Seděli jsme zrovna na sedačce, Derek mě objímal paží a četl si, když se rozezněl alarm. Derek zavřel knihu, políbil mě do vlasů a přešel k velkým kovovým dveřím, aby je otevřel. Nejdříve vešel Scott a za ruku držel nějakou dívku. Byla to Asiatka, takže černé rovné vlasy, šikmé oči a všechno to ostatní, co je typické pro její lidi. Cítila jsem z ní zvláštní sílu. Musela to být Kira. Kitsune. V patách jim byl Stiles s nějakou další holkou. Její oči byly tak divoké a celkově byla docela zvláštní. To musela být Malia, Peterova dcera. Vedle ní kráčela ještě jedna dívka. Zřejmě Lydie, vybavila jsem si poslední jméno, které Derek zmínil. Na první pohled taková fiflena. Byla oblečena do barevných šatiček, botech na podpatku a každičký doplněk, co na sobě měla, byl sladěný do posledního detailu. Nalíčená byla jemně a přirozeně a rezavé vlasy měla spletené do zvláštního, složitého účesu. Byla krásná. Podívala jsem se na své oblečení. Tyrkysové volné tričko, které mi odhalovalo ramena, a šedivé kraťásky. Oproti ní jsem vypadala trochu jako socka. Mé kamarádky mi vždy říkávaly, že mám úžasný styl, i když jsem se nesnažila oblékat podle poslední módy. Nemohla jsem si dovolit nosit lodičky a kraťounké šatičky. V lese se v tom běhá blbě, a zvláště když utíkáte před lovci nebo s někým dokonce musíte bojovat, je to více než nepraktické. Funkčnost nadevše, vzpomněla jsem si na větu, kterou vždy důležitě pronášel táta. Nikdy jsem nebyla ten typ puberťačky, co lítá po obchodech a stráví hodiny u skříně. A taková nejsem ani teď a jsem za to docela ráda.

Scott a Stiles mě normálně pozdravili a potom se společně s ostatními usadili na sedačku. Posadila jsem se na taburetku naproti nim a Derek se opřel o sloup vedle mě. Ticho prolomila Lydie.

„Kdo je tohle?“ řekla a kývla na mě. Propalovala mě pohledem. Nadechla jsem se na odpověď, ale Stiles mě předběhl.

„Tohle je Carol, Derekova… co vlastně?“ zavrtěl hlavou a podíval se na nás. Otočila jsem se na Dereka a čekala na jeho odpověď. Derek se usmál, pak taky zavrtěl hlavou a nakonec jen pokrčil rameny. Stiles si povzdychl.

„Tak dobře, Carol, tohle je Kira, Malia a Lydie,“ představil je a na každou ukázal. Na každou jsem váhavě kývla. Kira se na mě usmívala, Malia se tvářila neurčitě a Lydie byla jakoby zaražená? Nevím. Stiles nakonec pokračoval.

„Chtěli jsme vám něco vysvětlit, holky,“ oslovil je. „Souvisí to tady s Carol. Mohla bys?“ zeptal se. Přikývla jsem a spustila. Mluvila jsem docela dlouho. Vysvětlila jsem jim vše, proč jsem tady, co se stalo Brianovi a o včerejší schůzce s Argentem. Derek mě občas doplnil, jinak mě nikdo nepřerušoval.

„… a to, proč jste teď tady, má také svůj důvod,“ dokončila jsem a podívala se na Scotta. Ten si povzdychl a otočil se na Kiru. Podal jí ten papírek od Veirellových.

„Měla bys to vědět,“ řekl tiše. Kira papírek rozložila a přečetla si ho. Potom celá ztuhla. Tep se jí zrychlil.

„Co- co přesně to má znamenat?“ zeptala se rozechvěle a podala papírek holkám. Nikdo z kluků se neměl k odpovědi. Kousla jsem se do rtu.

„Je od Veirellových. Znamená to, že když jim přivedeme tebe, pustí mého bratra.“ Kira na mě hleděla s otevřenou pusou. „Ale neboj, nejsem šílenec a rozhodně nejsem schopná obětovat cizí život za někoho mně blízkého. Hledáme jiné řešení tohohle problému,“ snažila jsem se ji uklidnit. Scott ji objal kolem ramen. Ona pomalu přikývla.

„Jak se o mně ale dozvěděli?“ zeptala se tiše. Odpovědi se ujal Derek.

„To nevíme přesně, ale asi své lidi mají všude,“ řekl prostě. Potom následovalo ticho. Každý si nově vstřebané informace musel uspořádat. Ticho přerušilo jen zapípání Derekova mobilu, který ležel vedle mě. Byla to zpráva od Argenta. Otevřela jsem ji.

Podařilo se mi je najít. Jedu k tobě. Vymyslíme plán.

Chris

Srdce mi poskočilo. Je to možné? Jsem teď k Brianově svobodě mnohem blíže.

„Dereku,“ řekla jsem a podala mu mobil. Jeho tvář se také rozjasnila.

„Skvělé,“ dodal a usmál se na mě.

„Co?“ zeptal se nechápavě Stiles.

„Argent je našel. Je na cestě sem. Budeme plánovat Brianovu záchranu.“

Všichni zůstali. Chtěli vědět, co se bude dít, a případně pomoct. Byla jsem jim za to opravdu vděčná. Vstala jsem a přešla k oknu. Dívala jsem se ven. Zrovna začínalo zapadat slunce. Přestala jsem vnímat všechny hlasy a zhluboka dýchala. Najednou se mého pasu dotkly něčí ruce. Otevřela jsem oči a on si mě přitáhl k sobě. Věděla jsem, že nás ostatní vidí, ale bylo mi to jedno. Potom mi šeptl do ucha: „Už brzy ho vysvobodíme, uvidíš. Teď už se snad bát nemusíš.“ Přikývla jsem a znovu zavřela oči. Najednou se rozezněl alarm. Derek mě rychle pustil a přešel dveře otevřít. Já se mezitím usadila zpět na taburetku. Cítila jsem na sobě Stilesův vnímavý pohled. Propaloval mě očima a já měla chuť ho praštit…

Argent nás všechny pozdravil a posadil se do křesla. Všichni jsme čekali.

„Podařilo se mi je najít úplnou náhodou. Zavolal jsem jejich vůdci a představil se. Znal Gerarda, tudíž měl radost, že se mu ozval další Argent. Řekl jsem mu, že vím, že rádi loví pravé omegy jako ty, Carol, a že jsem jednu chytil a chci mu ji předat.“ Čekal na naši reakci. „Vím, že to není ten nejlepší plán, ale nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo,“ dodal rychle. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne, je to dobrý plán. Stejně byste mě musel nějak dostat dovnitř. Takhle to bude jednoduší a možná se dostanu rovnou k Brianovi.“ Nelíbilo se mi, že bych si měla hrát na Argentovu kořist, ale pro záchranu bratra cokoliv. Cítila jsem, že s tím Derek nesouhlasí, ale nechal si to pro sebe.

„Kde vůbec jsou?“ zeptal se Scott.

„V jednou malém městečku poblíž Washingtonu. Čekají mě do konce týdne.“

„Dobře,“ řekla jsem, „měli bychom vyrazit co nejdříve…"

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf