Somebody to Die For - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

V nové povídce vám představím Emmu Newmanovou, zdánlivě obyčejnou mladou dívku vtaženou do neobyčejného světa. V prologu je Emma zavřená neznámo kde s cizím chlapcem, vlkodlakem, kterému se rozhodne vyprávět svůj příběh. Co ji k tomu vede, to se dozvíte až v průběhu povídky. Emma ve svém vyprávění vzpomíná nejen na svou milovanou rodinu a přátele, ale i na muže, který se stal její osudovou láskou.

01.01.2015 (14:00) • EllieVanyarin • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 2× • zobrazeno 1473×

„Nikdy jsi mi neřekla, jak ses sem vlastně dostala.“ Hluboký mužský hlas ke mně doléhá z druhé strany místnosti. Chlapec, který se ve stínech schovává, je zhruba stejně starý jako já. Nebo si to alespoň myslím. Neptala jsem se. Otázky jsou jeho parketa. Z toho mála, co mi o sobě řekl, vím jen jeho jméno a to, že je v téhle kobce zavřený už několik měsíců. Nemá žádnou rodinu, která by po něm pátrala. Vlastně po něm nepátrá nikdo – jeho rodina zahynula při údajné nehodě na moři a všichni si myslí, že on tam zemřel taky.

„Nikdy ses neptal.“ Slyším posměšné odfrknutí a cítím, jak se mi rty kroutí do malého, leč upřímného úsměvu. Myslím, že jsem jediná spolubydlící, kterou tady zatím měl. Když mám zrovna dobrý den, vyprávím mu různé příběhy a on poslouchá se zaujetím malého kluka, kterému detailně popisujete jeho vysněnou hračku.

Odkašlu si, abych mu položila svou první a jedinou otázku, která mi vrtá hlavou od chvíle, co jsem ho poznala. Než se vůbec nadechnu, cítím teplý potůček krve stékající mi z koutku úst. Ve chvíli, kdy pach krve prosytí vydýchaný vzduch uzavřené místnosti, můžu jasně vidět zářící žluté oči v místě, odkud se předtím ozval. Pak se ze tmy vynoří silná, zjizvená ruka, jejíž prsty se natáhnou po těch mých. Stále mi ještě zbývá trocha sil, takže mu vyjdu vstříc a vzápětí mám pocit, že se mi pálí ruka, když se má ledová kůže setká s jeho horkou dlaní. Okamžitě to však nahrazuje neuvěřitelná úleva, když cítím, jak mi bolest uniká z těla.

„Dobrý?“ zeptá se po chvíli, když už je to pro něj moc a pustí mě. Se zavřenýma očima přikyvuju a snažím se vychutnat si ten pocit, protože vím, že za pár okamžiků se vytratí a bolest se začne pomalu vkrádat zpátky. A pak bude jen pomalu narůstat, až nakonec bude příliš velká.

Pak cítím tlak a v další chvíli se bez vlastního přičinění pohybuju – táhne mě ke zdi, abych se mohla opřít a měla tak větší pohodlí, až budu vyprávět. Máme spolu dohodu – když budu vyprávět, on mě zbaví bolesti. On svou část splnil, teď je řada na mně.

„Co to bude dneska?“ zeptám se, když cítím pevnou oporu za sebou a teplo jeho těla vedle mě.

„Chci slyšet tvůj příběh.“ Povzdechnu si. Není to fér, ale dohoda je dohoda.

„Tak dobrá, ale ještě předtím chci, abys mi něco slíbil.“ Nemusím se na něj dívat, vím, že poslouchá. Ačkoliv je ten chlapec naprostý cizinec, někdy mi přijde, že ho znám líp než samu sebe. „Chci, abys utekl. Až to všechno skončí, až se ta příležitost naskytne… Chci, abys utekl. Abys běžel dopředu, bez ohlížení. Dokážeš to. Vím to.“

Položí si hlavu na mé rameno, ale tohle gesto není ani zdaleka tak roztomilé, jak si myslí. Tedy, je roztomilé. Jen ne dost na to, aby odvedl mou pozornost. „Máš šanci. Jsi silný, rychlý, a pokud se na konci příliš nevyčerpáš, máš šanci. Můžeš se odtud dostat.“ Ví, že mám pravdu. Ví to, protože se mi to nějak nesnaží vyvrátit.

„Slibuju,“ zašeptá, pak se stulí do klubíčka a položí mi hlavu do klína. Zvednu ruku a pocuchám mu vlasy. Ne moc, nemám sil nazbyt. I přesto si ale v duchu poznamenávám, že až se dostane ven, měl by co nejdřív navštívit kadeřnictví.

Tyhle drobnosti, jejichž seznam si v duchu sestavuju, znamenají, že si k němu začínám vytvářet vztah. Že mi začíná nahrazovat bratra, kterého jsem ztratila. Ano, trochu se mu podobá. Je zhruba stejně vysoký, také má tmavé vlasy a sportovní postavu. Ale oči mají jiné. Ty jeho, modré jako ten nejhlubší oceán, se ani trochu nepodobají oříškovým očím mého bratra. Mým očím.

„Nevím, kde bych měla začít, takže to vezmu od chvíle, kdy to začalo být zajímavé. Kdy jsem se nenávratně zapletla s nadpřirozeným světem. Kdy se osud rozhodl, že skončím tady.“

Autor: EllieVanyarin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf