Vlčí smečka kapitola 8 • OurStories.cz ~ naše povídky

Dozví se konečně pravdu?

05.11.2013 (17:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 4× • zobrazeno 1627×

„Velice se omlouvám, pane Argente. Děláme vše, co je v našich silách. Prosím, pochopte nás. Beacon Hills není obyčejné město,“ řekla jsem a mrkla na něj. Chris automatický sáhl pro zbraň u pasu a díval se na mě se zvídavým pohledem. Otočila jsem se a zmizela pokračovat ve své práci. Právě jsem se bavila s Dannym, když jsem si všimla přijíždějících aut. Stilesův automobil, následován Derekovým sportovním autem, zastavil na parkovišti. Z aut vystoupila celá smečka a dívala se na poloprázdné parkoviště.

„Měla bych vám napsat pozdní příchod!“ houkla jsem na ně přes rameno a hodila Dannymu do auta batoh. Danny poděkoval a odjel. Na parkovišti bylo prázdno, učitelé se už také loučili a odjížděli. Zamávala jsem Jennifer, která nasedla do svého auta a jela domů.

„Nemůžete nám napsat pozdní příchod, když už jsou skoro všichni pryč,“ řekl s úsměvem Scott.

„Jsi si tím jistý?“ zeptala jsem se ho a sáhla do kapsy pro klíče.

„Co se tu stalo?“ zeptal se Derek, který vylezl ze svého auta.

„Jsem si jistá, že jste to slyšeli,“ řekla jsem a nasedla do svého auta.

„Nevíš, kde je šéf?“ zeptal se mě Scott. Deaton? Dělá si srandu?

„Kde by asi byl. Je na veterině!“ řekla jsem a poklepala si na čelo.

„Ne, tam bylo zamčeno a nikde tam nebyl. Zkoušel jsem mu i volat,“ řekl Scott.

„Trhy,“ zašeptala jsem si pro sebe. Sáhla jsem pro telefon a našla v seznamu kontaktů Deatonovo číslo, na které jsem začala psát esemesku. Můj telefon vydal jednoduchý ton a já si mohla přečíst odpověď. Je na veterině.

„Pojeďte za mnou,“ řekla jsem. Čekala jsem, až se nasáčkují do svých aut, a potom vyjela. Jela jsem klidně, nemusela jsem spěchat, ale Derek měl zřejmě jiný názor. Neustále na mě troubil a střídavě přidával a ubíral plyn. Povzdechla jsem si a zařadila pětku. Jela jsem rychle a na nic nemyslela. Zastavila jsem na parkovišti pro zaměstnance u kliniky. Zabrala jsem za kliku a vstoupila do chodby, následovaná ostatními.

Sundala jsem si bundu, kterou jsem pověsila na věšák, a šla do ordinace. Deaton mě přivítal vlídným objetím, které mi způsobilo mrazení v zádech. Nasála jsem pach z Deatonova svetru a odfrkla si. Deucalion. Odstoupila jsem od Deatona a kývla na souhlas. Usadila jsem se na židli a pohodlně se usadila. Derek mě se zamračením pozoroval, asi přede mnou nechtěl mluvit.

„Věřím jí, věřila jí i Freya, proč bys jí nemohl věřit i ty?“ zeptal se ho Deaton a poplácal ho po ramenu. V Derekově obličeji jsem na malou chvíli zahlédla smutek, který zakryla maska arogance.

„Dobře. Hm, Isaac hledal Ericu a Boyda, našel je, ale nic si nepamatuje. Peter zkoušel svoji metodu, ale bez úspěchu, viděl jen rozmazané vzpomínky. Potřebujeme vědět, co se tam stalo!“ Dívala jsem se na Isaaca, cítila jsem z něj hrozný smutek.

„Zkusíme osvědčenou metodu. Příjemná koupel,“ řekl Deaton, otočil se na mě a ukázal do skladu. Nakoukla jsem dovnitř otevřenými dveřmi, musela jsem se kousnout do rtu, abych nevyprskla smíchy. Ve skladu bylo asi dvacet pytlů s ledem. Vzala jsem je a odnesla do ordinace, kde byla připravená kovová vana, společně jsme tam nasypali všechen led, který pomalu začínal tát. Isaac si tam vlezl a zatnul zuby, bylo to velice nepříjemné. Isaac zhluboka dýchal, Derek a Scott čekali na Deatonovy rozkazy. Deaton začal vysvětlovat celý proces. Isaac musí být nějakou dobu pod vodou, aby skončil na hranici mezi životem a smrtí, bude v hypnóze, Isaac by mu měl potom všechno říct. Dívala jsem se, jak se Isaac brání silným pažím, které ho držely pod vodní hladinou. Najednou vše přestalo, Isaac se přestal chvět a já jsem zvědavě přešla k vaně.

Deaton se opatrně ptal Isaaca na pár otázek. Když padla otázka na Ericu a Boyda, stalo se něco podivného. Isaac se najednou zarazil a začal se vzpírat, jeho tělo se chvělo a já věděla, že musím zakročit. Skočila jsem do vody a přitiskla se na Isaaca. Cítila jsem, jak se mi jeho drápy zarývají do předloktí.

„Isaacu!“ zařvala jsem a zakousla se do jeho ramene a naklonila hlavu. Usnadnila jsem mu tak přístup ke své krční tepně. Zavřela jsem oči a začala polykat Isaacovu krev, která se mi hromadila v ústech. Projel mnou elektrický výboj a já přestala vnímat.

Před očima jsem viděla Ericu, která padala k zemi s očima dokořán. Pomalu jsem se k ní přiblížila a opatrně s ní zatřásla. Bez úspěchu, byla mrtvá, otočila jsem se a hledala Boyda. Něco mě zezadu udeřilo a svět okolo zčernal.

Objevila jsem se v obrovské místnosti, Boyd byl přitisknutý ke stěně, na které byla napsaná čísla, a u každého byl i zámek. Trezor? Otočila jsem se a dívala se na mladou dívku, která byla stočená do klubíčka. Slyšela jsem hlas, který se ptal, co je zač. Dívka se usmála a zašeptala: „Jsem Cora.“ Pak vše zčernalo.

Slyšela jsem okolo sebe křik. Okolo mě byla zima, bodavá bolest v rameni mnou pomalu probíhala. Stále jsem ještě pevně držela Isaaca, který mi to oplácel. Opatrně jsem povolila stisk svých rukou a čekala, až mě pustí on. Zadívala jsem se na vodu, která byla rudá od naší krve. Isaac už byl plně při vědomí a vyděšeně se díval kolem sebe. Pomalu jsem se postavila a vylezla z té ledové vody. Oblečení se na mě lepilo a já si až teď všimla těch zvídavých pohledů, které se do mě zabodávaly. Nevinně jsem se na ně usmála, co jiného mi také zbývalo.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf