OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries » I love you, forever

Jak vlastně probíhal ten rituál, při kterém se z původní rodiny stali upíři? Psáno z pohledu Tatii Petrové, která byla při rituálu obětována.

03.07.2014 (14:00) • LexiRosses • Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 6× • zobrazeno 2440×

Jsem Tatia Petrova a tohle je můj příběh.

Je mi pouhých sedmnáct let a zamilovala jsem se do dvou mocných mužů, kteří mne milují také, jmenují se Elijah a Niklaus Mikaelsonovi. Měli velkou rodinu, ale díky mně se spolu Elijah a Niklaus často hádali, a to se mi nelíbilo. Jenže já je tolik milovala. Elijah byl tak morální a Niklaus tak romantický, oba se navzájem doplňovali, oni si toho nevšimli, nikdy, ale já ano. Nevěděla jsem, kterého z nich miluji víc, a to ode mne bylo tak sobecké, ale oni oba věděli, že mě nadevše milují, několikrát mi to řekli.

Jejich matka, Ester, mě ale nenáviděla, protože jsem jí podle ní „rozbíjela“ rodinu, ale to jsem vůbec nechtěla, nikdy, možná jsem v tomto sobecká, ale musím se rozhodnout, poslechnu srdce.

Jednoho letního dne jsem měla schůzku s Elijahem, až v tento den jsem si uvědomila, že to jeho miluji více než Niklause. Pověděla jsem mu to, on byl celý rozzářený.

Elijah mne pozval k nim domů, ale já jsem to odmítla, protože jsem věděla, že tam nejsem z hlediska jeho rodičů vítána. Nedal se odmítnout, pořád se mne ptal znovu, tak jsem to nakonec přijala, nemohla jsem mu odolat. 

„Tatio? Děje se něco?“ zeptal se Niklaus před jejich domem. Otázka patřila mně i Elijahovi.

„Přišla jsem vám něco říct,“ pověděla jsem jistě.

„Tatio?“ zopakoval Niklaus.

„Prosím, počkej,“ prosila jsem ho.

„Nemůžeš tu být.“ Vypadal rozrušeně a přísahala bych, že měl i trochu skleněné oči.

„Co se děje?“

„Bratře, neměl jsi ji sem brát,“ mluvil s Elijahem. Elijah se na něj chvíli díval a přemýšlel, než promluví.

„Matka?“ promluvil Elijah nakonec, řekl to znepokojeně.

„Co se to tu děje?“ ptala jsem se zmateně. Měla jsem upřené oči na Elijaha.

„Odvedu ji,“ promluvil Elijah.

„Obávám se, že na to už je pozdě,“ odpověděl mu Niklaus a přitom kroutil hlavou na nesouhlas.

„Začneme,“ promluvila Ester, když přišla.

„Počkat, co...“ nedořekla jsem větu a Ester mě spoutala kouzlem, abych nemohla mluvit a spoutala mi ruce silným lanem.

„Matko! Né!“ křikl Niklaus.

Byla jsem vyděšená, co se to tu sakra děje? Proč mne spoutala? Proč jsou Elijah a Niklaus tak vyděšeni? 

„Prosím, přestaň,“ prosil Elijah, ale Ester promluvila klidně.

„Děti. Budeme spolu navždy, budete žít navždy, navždy budeme rodina. A k tomu ji potřebujeme.“

„Potkali jsme ji kvůli tobě?“ zeptal se Niklaus.

„Ano,“ odpověděla.

„Využila jsi naši lásku k té dívce jen proto, že chceš, abychom byli pohromadě? A abys ji mohla zabít?“ zeptal se Elijah. Slzy se mu draly na povrh. 

„Loqui cum te.“ Ester odvolala kouzlo, mohla jsem mluvit.

„Řekni, chceš, aby zemřel Elijah, nebo ty? zeptala se mě.

„Prosím, nechci zemřít,“ vzlykala jsem.

„Odpověz,“ řekla hruběji.

„K ničemu ji nenuť!“ promluvil k ní Niklaus.

„Dost. A ty odpověz.“ Ester se na první pohled zdála normální, ale teď byla jako psychopatka.

„Nezabila byste ho! Je to váš syn. Nemůže to udělat! Co jste to za matku?“ vzlykala jsem.

„Jsem matka, která chce udržet svou rodinu pohromadě. Navždy. Tatio Petrova, budeš obětována.“

„Matko! Já tě prosím,“ prosil Elijah znovu.

V tu chvíli mne Ester vzala, znovu obnovila kouzlo mlčení a vedla mne na místo obětování. Připoutala mne k velkému kůlu.

„Loqui cum te.“ Zase jsem mohla mluvit, začala jsem „hystericky“ křičet a naříkat. Byl tam i Elijah, Niklaus, Rebekah, Kol a poslední jejich sourozenec Finn. Jejich otec Mikael tam byl také. Ester dělala kouzlo, které okolo mne dělalo hořící kruh, do velké nádoby přidala i svou krev.

„Elijahu, prosím, pomoz mi,“ prosila jsem ho.

„Nemůže, je spoután kouzlem,“ řekla Ester.

„Prosím,“ prosila jsem pořád.

„Tatio,“ řekl Elijah smutně, s vinou v obličeji.

„Potřebuji ticho! Dílo dokončím tím, že vypijete všechnu její krev. Všichni.“

„Ne!“ křikl Niklaus.

„Neudělám to,“ řekl Elijah a klekl si na zem. To samé udělal Niklaus.

Znamenalo to, že radši sami zemřou.

„Prosím! Proč zrovna já? Nic jsem vám neudělala.“

„Protože jsi dvojnice. Musí to být tvoje krev.“

„Jsem co?“ divila jsem se.

„Slyšela jsi, Tatio.“ To byla její odpověď? Já jsem dvojnice? Co to sakra je?

Pořád jsem byla svázána a pořád jsem křičela, naříkala, že nechci umřít. Jsem tak mladá, proč jsem zrovna já odsouzená k takové smrti?

„Dílo dokonáno,“ řekla najednou Ester a já jsem se zhluboka nadechla, tekly mi slzy, ale teď už jsem věděla, že mi nikdo nepomůže, snažila jsem se být silná.

„První ty, Mikaeli,“ pobídla ho Ester. „Potom Finn, Kol, Rebekah a vy dva,“ dodala.

 

Mikael ke mně přistoupil, oheň, který okolo mne předtím plápolal, zmizel a Mikael mne řízl do levé ruky. Zaječela jsem bolestí a začal sát mou krev. Strašně to bolelo. Z té samé ruky pili i Finn, Kol a Rebekah. Poté měli přijít na řadu Elijah a Niklaus, oba je tam Mikael a Finn donutili jít, Mikael mne řízl do druhé ruky. A Eijah měl pít z čerstvé rány na mé pravé ruce.

Elijah i Niklaus se odvraceli, ale Mikael a Finn je tlačili, aby se napili.

„Ne, otče! Já tě žádám. Ne, já tě prosím, přestaň,“ prosil Elijah a Niklaus se k němu přidával.

„Finne, jak tohle po mně můžeš chtít?“ ptal se Niklaus.

Elijah se vzpíral, jak jen mohl. Celá vysílená jsem k němu otočila hlavu.

„Podívej se na mě,“ pokusila jsem se na něj usmát, on se mi díval do očí a tekly mu slzy stejně jako mně.

„Je mi to tak hrozně líto,“ vzlykl Elijah.

„To nevadí, to nevadí, jen si to, prosím, nikdy nevyčítej, navždy tě budu milovat, tvoje rodina tě miluje, ale špatně. Prosím, jen už to ukonči, žij svůj nesmrtelný život a najdi si někoho, kdo tě bude milovat tak jako já tebe.“ Po tomhle se mu slzy koulely po tváři, mně také. Smrti jsem se nebála, ale toho, že už ho nikdy neuvidím. To mě bolí víc.

„Tatio.“ Když vyslovil moje jméno, slzy mi tekly proudem.

„Prosím, jen to ukonči, pokud to neuděláš, stejně umřu a má smrt bude k ničemu. Ukonči to,“ prosila jsem ho v bolestech.

Tvář měl plnou viny, otočila jsem hlavu směrem dopředu, na Niklause jsem se nepodívala, ale promluvila jsem k němu.

„I ty mi odpusť." Nic víc jsem nedokázala.

„Niklausi, prosím, udělejte to. Je to moje poslední přání,“ se zvýšeným hlasem jsem dodala. Při těch slovech jsem zahlédla Rebeku, jak jí unikly dvě slzy. To mě opravdu překvapilo.

„Sbohem, Tatio. Miluji tě,“ řekl Niklaus a mně znovu tekly slzy. Popotahovala jsem, byla jsem ubrečená. Udělal to, co jsem si přála. Elijah dlouhou dobu váhal, ale Mikael přitiskl jeho ústa na řez na mé ruce. Cítila jsem, jak se mi vysávají poslední zbytky života. Dokázala jsem ze sebe dostat rozloučení.

„Navždy tě budu milovat, Elijahu.“

To byla má poslední slova, která jsem dokázala vyslovit.

Cítila jsem, že umírám. Mikael ze mne vysával ještě poslední zbytky krve. Cítila jsem, že mi nejspíš Ester povolila pouta, ležela jsem na zemi. Měla jsem zavřené oči, vůbec jsem se nemohla hýbat, neměla jsem žádné známky života, kromě pomalého dechu a nepravidelného tlučení mého srdce.

Cítila jsem Elijahovu ruku na mé a slyšela jsem jeho hlas.

Klečel vedle mne, vinil se z toho.

„Ne, neumírej, jen neumírej, prosím, neopouštěj mě.“ Políbil mou ruku.

„Tatio, slibuji, že jim tohle nikdy neodpustím, nikdy. Odejdu od nich… Prosím, neumírej. Zůstaň se mnou. Věčnost bez tebe bude nic, prosím, zůstaň se mnou….“ Několikrát mne políbil na čelo a položil na něj hlavu.

To bylo poslední, co jsem od něj slyšela nebo cítila, v této chvíli všechno vyhaslo.

Ale nikdy nevyhasne má láska k němu. Nikdy.

Autor: LexiRosses, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries



Sdílet

Diskuse pro článek I love you, forever:

hele mohla bych tu napsat taky nějakou povídku o tatii a jejich story pls ... a tato povídka rozbrečela

LiliCullen;
Díky

NENÁVIDÍM TĚ!!! KVŮLI TOBĚ JSEM SKORO BREČELA!!!!!!!!!

Opravdu krásné. ;) Fakticky se mi to líbí. ;) Krásně popsaná situace. :)

PetraCullen; Strašně moc děkuji!

To bylo strašně nádherné a dojemné! Tvoje povídka mi vehnala slzi do očí. Bylo mi nesmírně líto Tatiy a hlavně Elijaha, jak mu umřela. :( Byla by z toho skvělá kapitolovka. Vážně povedené!

Přidat komentář:

Nick:

Text: