OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries » Je těžké vybrat si

25.05.2015 (16:00) • AlesaDraculSalvatore • Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 6× • zobrazeno 2303×

Když jsem před rokem přišla do Mystic Falls, byla jsem úplně někým jiným a můj pohled na svět byl taky hodně odlišný. Nikdy by mě nenapadlo, že někde žijí tvorové jako z hororů nebo pohádek. Kdo by řekl, že vlkodlaci, čarodějky nebo upíři jsou reální? Já už teď ano. 

Můj nejlepší přítel je upír. 

Damon Salvatore, pamatuju si to, jako by se to odehrálo včera, když jsem ho viděla poprvé. Černé vlasy, kožená bunda, bledá pleť, šla jsem do kolen, když si sundal brýle a já viděla jeho studeně modré oči. 

Tehdy jsme spolu strávili noc plnou vášně a alkoholu, což ostatně děláme do teď...

„Nemůžeš si trochu pospíšit?" napomínal mě Damon už asi po páté, zatímco si zapínal košili.

„A ty už jsi hotový?"

„Nesnáším, když mi odpovídáš otázkou, to víš."

„Ano, vím, a možná tě zlobím ráda." Než jsem se nadála, stál za mnou a šklebil se na mě ze zrcadla. 

Lekla jsem se tak, že mi ujela ruka i s řasenkou, která se mi rozmazala pod okem. 

Žiju mezi upíry už dlouho, ale nevím, jestli si na tu jejich rychlost a tichost vůbec kdy dokážu zvyknout.

„Já bych ti to neradil, nejsem v náladě, kdy je radno si se mnou zahrávat," řekl napůl svádivě a napůl výhružně.

Věděla jsem proč, dnes se vrátí Stefan, jeho bratr, i s Elenou. 

Jejich vztahy jsou na bodu mrazu od doby, co se Elena rozhodla pro Stefana, s Damonem jsou přátelé, nebo se alespoň všichni křečovitě snaží, ale ne moc přesvědčivě.

„Nemá mě ráda," podotkla jsem a snažila se nemyslet na to, že budu muset opět trávit čas se skvělou, nevinnou a každým tolik milovanou Elenou v jednom domě.

„Tak to není, ona nemá ráda mě a myslí si, že mám na tebe špatný vliv, je pořád přesvědčená, že tě ovládám," odfrkl si posměšně Damon.

„A neovládáš?" zeptala jsem se a otočila se k němu. 

„Ne, to je na tom to nejhorší, ty jsi prostě tak zkažená, že to všechno děláš dobrovolně." 

Usmál se a odhrnul mi vlasy z krku. Věděla jsem velice dobře, co bude následovat, od doby, co udržujeme tenhle zvláštní vztah, pil Damon moji krev mnohokrát, ale vždycky se mi hrozně rozbuší srdce a zastaví dech, což jemu samozřejmě nikdy neunikne.

„Nebo ne?" svůdně zavrněl a rty se mi při tom lehce otřel o krk. 

Musela jsem se pořádně nadechnout a několikrát rychle zamrkat, abych se vzpamatovala. Nechtěla jsem, aby věděl, jak moc mě má ve své moci, ale byly situace jako tahle, kdy mi to prostě ujelo.

„Ano, to máš pravdu," řekla jsem co nejvyrovnanějším hlasem a lehce naklonila hlavu, abych mu tím dala najevo svůj souhlas.

Usmál se tím svým pokřiveným, temným úsměvem a já jen zavřela oči, připravila se na nutnou dávku bolesti, na jejímž konci bude slastný pocit připomínající lehkou opilost s návalem endorfinu.

Damon prokousl tenkou kůži na mém krku a začal dychtivě sát.

„Promiň, ještě jsem dnes nejedl," řekl s úsměvem na rtech, v jejichž koutku mu zůstala malá kapička mé krve.

„Nevadí," odpověděla jsem a políbila ho. 

Pokračovala bych, ale Damon najednou ztuhnul, odtáhnul se ode mě a střelil pohledem ke dveřím.

„Už jsou tu, že?" odtušila jsem z toho, jak mu potemněly oči.

„Zdravím, bratře, Liso," promluvil jako první Stefan, když jsme scházeli ze schodů.

„Ahoj, Stefane," odpověděla jsem co nejsrdečněji, ačkoliv to moc přesvědčivé nebylo. 

Ze Stefana jsem byla vždycky nervózní. Byl samozřejmě velice přitažlivý, možná až moc, ale připadal mi i tak trochu namyšlený a za každé situace vážný, což Damon vlastně nebyl snad nikdy.

Damon neodpověděl, jen se zastavil na schodech a čekal, až do dveří vejde Elena, která na sebe nenechala dlouho čekat.

„Ahoj, Damone, jak ses měl? Ona ještě pořád žije? Nevěřím," podotkla, když procházela kolem mě do schodů, aby se pozdravila s Damonem.

„Ano, žiju, Eleno, díky za tvou starost." 

Neodpověděla, jen se na mě kysele usmála a šla dál.

„Má skvělou náladu, jako vždy," prohodila jsem a protáhla se kolem Damona dolů do haly.

„Jako vždy," přitakal Damon s úsměvem a připojil se ke mně a sklence whisky.

Zbytek dne jsme strávili v domě, Stefan a Elena odešli, a když jsme si šli lehnout, ještě doma nebyli, pokud se tedy nevrátili oknem, což by nebylo nemožné vzhledem k tomu že jsou oba upíři, ale na Stefana by to bylo poněkud nedůstojné, a takový on není, naopak, Stefan Salvatore je správňák, vždycky vážný, upřímný a ohleduplný. 

Jistě, Damon mi vyprávěl o Stefanu rozparovači, ale upřímně jsem si to nedokázala představit.

Bylo už po půlnoci a já pořád nemohla spát. Damon po lahvi whisky spal jako miminko, ale já se neustále převalovala a marně se snažila nemyslet vůbec na nic a už vůbec ne na Stefana Salvatore.

Dobře, vzdávám to, řekla jsem si po půl hodince marného snažení a vstala s postele. 

Nenapadlo mě nic lepšího než jít dolů do salonku, když už nic jiného, alkoholu tam je vždy dost, a ten přece na nespavost funguje, nebo ne?
Scházela jsem po starých dřevěných schodech v penzionu Salvatorů a snažila se být co nejtišší, což bylo značně zbytečné v domě plném upírů, ale zvyk je zvyk. 

Sešla jsem dolů do haly a viděla, že z pootevřených dveří salonku vychází světlo, oheň v krbu hořel. 

Nepamatuji si, že by hořel, když jsme s Damonem odcházeli. Trochu váhavě jsem vstoupila a uviděla, že na pohovce u krbu, zády ke dveřím, někdo sedí. Na chvíli jsem ztuhla a pak se pokusila nenápadně vycouvat ze dveří, když ten někdo, aniž by se otočil, promluvil.

„Klidně pojď dál, ale varuju tě, nejsem teď nejvhodnější společník." Byl to Stefan, poznala jsem ho po hlase.

„Ahoj, Stefane, co tu děláš?"

„Zabíjím čas, co jiného taky může upír dělat?" 

Neodpověděla jsem, nebylo co, Stefana jsem nikdy takhle neviděla, s hořkým úsměvem a sklenkou v ruce. Popošla jsem blíž a přisedla si k němu na pohovku.

„Co se stalo?" zeptala jsem se, když mi podával pití.

„Vlastně nic nového, jen vždycky, když přijedu do tohohle domu a vidím svého bratra, mám vztek. Vše se mi vrátí, všechny ty věci, co se staly, on mi ji vzal, vzal mi Elenu, s Katherine to bylo jiné, ta nikdy nepatřila ani jednomu z nás, ale Elena byla moje."

„Ale Elena je tvoje, je přece s tebou, ne s Damonem..." Neodpověděl, jen se usmál a dál jsme v tichosti popíjeli.

Dokud jsem se nezvedla po několikáté sklence, nikdo z nás nepromluvil, ale množství alkoholu způsobilo, že jsem ztratila rovnováhu, byla bych si sedla zpátky na zadek, nebýt bleskurychlého zásahu Stefana, který mě zachytil.

Najednou se něco stalo. Stáli jsme tam naproti sobě, on mě stále držel za pas a předloktí, jeho obličej byl jen pár centimetrů od mého, jeho oči se vpíjeli do těch mých....

„Stefane," řekla jsem tichým, roztřeseným hlasem.

Místo odpovědi mu jen zajiskřilo v očích a pak se jeho horké, měkké rty dotkly těch mých. 

Nejprve jen lehce a váhavě, nejspíše čekal jak budu reagovat, a já prostě nemohla myslet, byla jsem opilá a okouzlená, můj mozek vypnul, už neovládal ruce, které se mu dychtivě zapletly do vlasů.

Ani nevím jak, najednou jsme leželi na pohovce, Stefan se skláněl nade mnou a líbal mě na krku. 

Na chvíli se mi zastavilo snad i srdce, když moje ruka vklouzla pod jeho košili a já cítila jeho chladnou kůži a svalnatou hruď pod konečky svých prstů.....

Co se dělo pak, nemusím asi popisovat...

Se zmatenou hlavou a nejistýma nohama jsem se vracela nahoru do patra, abych si lehla vedle Damona a šla spát. 

Kliku pokoje jsem měla téměř nadosah ruky, dveře se otevřely a vyšla z nich Elena. 

Zůstala jsem stát jako opařená. Elena se na mě zadívala zkoumavým pohledem, delším, než jsem po tom všem, co se stalo, dokázala snést, a tak jsem sklopila pohled. 

Když jsem znovu vzhlédla, bylo v jejich očích vidět, že pochopila, její reakce ale byla na dnešním dnu to nepřekvapivější, jen se usmála, hlavou kývla směrem ke dveřím Damonova pokoje a řekla: „Mně nic nevysvětluj, vím, jaké to je být mezi nimi, nemůžeš si vybrat jen jednoho... nikdy... "

Autor: AlesaDraculSalvatore, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké vybrat si: