OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » 19. 2. 2012

Omlouvám se za chyby, je to však příliš bolestivé, než abych to po sobě ještě četla. Stačí, že kdybych to ze sebe nedostala, zabilo by mě to.

25.02.2012 (11:00) • SafiraDarkfire • Povídky » Jednodílné • komentováno 25× • zobrazeno 1650×

smazáno autorem

Následující díl »

Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné



Sdílet

Diskuse pro článek 19. 2. 2012:

Gracewhite: Děkuju. Za všechno:)

Messenger: Děkuju, jakmile budu mít chvilku, což bude asi až večer, tak na ni mrknu:)

ahoj. tak dneska v pět je to tu

No, jak začít... o.O
To, jak ste se s Erikem seznámili, bylo fakt pěkný. Dobřes, mu dala tím, že si mu řekla, že tě ruší a že mu nedáš svůj telefon. Jsem ráda, že to dobře dopadlo a stali ste se kamarádi.
Je sranda, jak nám dokáže jeden člověk změnit úplně celý život...

Teď za druhá stránka... To je opravdu hrozný, to, jak si zvedla ten telefonát a ozval se ten pán. Já bych asi dostala na tvým místě infarkt. Musela to být šílená rána.

Ten konec! Žádnej člověk by nedokázal udržel slzy v očích. Kdyby tohle byla obyčejná povídka o fantasy bytostech a tak, smrt někoho bych tam nepociťovala, ale tohle? Tohle je mnohem horší, když to je skutečná událost.
Smekám před tebou klobouk, že jsi něco takovýho dokázala vůbec napsat a podělit se s námi o to.
Je mi opravdu líto, že to mezi vámi takhle dopadlo. Něco asi bude na přísloví, že v nejlepším je třeba přestat, ale v tomto případě určitě ne!
Je to opravdu smutné, i když toho chci tolik říct, nedokážu to. Můžu snad jediné: Upřímnou soustrast.

sem rád že se ti to tak líbí :)
hned jak přidám další tak se ozvu :)

Messenger: Tak už se těším, až se k tomu dokopeš. Já to miluju, přepisovat to, protože vždycky mě ještě něco napadne a buď to ještě předělám nebo nějak jinak upravím. :D Takže tak. Ale už se nemužu dočkat, až přibude další kapitolka. Dej mi pak pls vědět:)

na jedničku zrovna ne ale mám ju napoprvý :D
díky za optání :)
teď se ještě dokopat k tomu abych přepsal zbytek povídek na pc z papírů což teda bytostně nesnáším :D
ono psát po papírech je jedna věc ale znova to přepisovat je něco strašnýho :D

BJaneVolturi a MessengerOFDeath: Oběma vám děkuji moc za podporu. Taky doufám, že bude lépe. Messenger, jak ti dopadla maturita?

páni...opravdu je to síla...neumím si to vůbec představit jak to musí být těžký prožít a ještě těžší to ze sebe dostat. zvládlas to bravurně. klobouk dolů. sem rád že když sem se sem po dlouhý době přihlásil, tak sem našel tuhle povídku...je vážně skvělá. a neboj. zase bude líp

Sepsala jsi to dokonale... Já nikdy nebrečím... Už několik let nebrečím... A ty jsi mě málem dohnala k pláči... Moc dobře vím, jaké to je, když ti odejde blízký člověk... Časem to bude lepší...

annaliesen: Děkuju. Vážím si toho.

Prakticky všechno bylo napsáno od holek.
at napíšu cokoliv tak to nebude ono jen se prosim tě drž

Corneille: Velice děkuji, vážím si toho.

Nesinka: Děkuju.

Brečela jsem... Nemám slov, které bych napsala, abych tě utěšila a mám strach, že cokoliv napíšu bude nedostatečné... Posílám podporu a čas...

SaDiablo: Máš pravdu, mým účelem nebylo rozesmutnit ostatní, ani nestojím o lítost. I když musím říct, že jsem ráda, kolik lidí se tady objevilo a napsalo, že jim to je líto, protože mí přátelé, které znám... No řekněme, že jim je to jedno. Bolí to... Nedokážu vypsat, jak moc to bolí, ani tady to není, jenže kdybych to nenapsala, zabilo by mě to :( A doopravdy, chápu, jak to myslíš. A mrzí mě, že ti také umřeli přátelé. Byla bych nejradši, kdyby lidé... Tihle správní lidé, neumírali. Ale život chce jinak... Sice nechápu proč... No to je taky jiné téma. Moc děkuji za mír i za čas, a tobě ho také přeju, taky ho potřebuješ.

Upřímně... Momentálně mám pouze na to, abych brečela nad svým vlastním životem. Na druhou stranu vím, že tvým účelem nebylo rozesmutnit ostatní, jenom se vypsat. A to musím napsat, na to, jaká to pro tebe musí být bolest - chci říct, jak je to čerstvé -, se mi to četlo až moc dobře (tohle zní strašně, ale snad pochopíš, jak to myslím) jako příběh, který nemusel být vymyšlený, ale rozhodně ne po tak krátké době. Za poslední měsíc mi taktéž zemřeli dva známí, nebude to jiné, ale to je zase téma jinam. Takže jediné, co můžu popřát, je asi mír a čas.

EDIT: Taky děkuju. U mě to nebyli přátelé, ale vážně a doslovně pouze známí, kdyby byli, tak se mi to nepíše tak lehce, protože každá smrt je hrozná. Ale lidi mají umírat, prostě to tak je, každá věc je pro něco.
Člověk mnohdy dostane podporu ze stran, od kterých by to ani nečekal a naopak, ale pořád je to aspoň někde. :) Například já si momentálně taky neprocházím ničím skvělým, a paradoxně mě toto spojilo s tolika lidmi jako dlouho nic, za což jsem nevýslovně vděčná.
A nejspíš to i znáš, co jsem vyvodila, jsi (o dost) starší, zkušenější, za vším zlým jsou výhody, třeba na něco po tom potřebném čase taky narazíš.

Attia: Velice děkuji, moc si toho važím.

U toho příběhu jsem brečela jako malá bylo to smutné a já to docela chápala. Úplně mě to vyrazilo dech. Bylo to dokonalé a smutné. Škoda jen že neumím vrátit čas... Úplně jsem to prožívala až se to ani slovy nedá vyjádřit... Soucitím s tebou

Lussy: Děkuju moc si toho vážím.

Abych se přiznala, po první větě jsem přestala číst. Prostě jsem nemohla. Téměř jsem neviděla, jak mi tekly slzy a tak jsem musela asi na patnáct minut přestat.
Byl to silný příběh, který mi občas vykouzlil úsměv na tváři a na konci mě citově úplně rozhodil - rozbrečel.
Teklo to proudy a já to nemohly zastavit. Vím, jak ti je. Jaké to je ztrácet blízkého člověka před očima... Je to hnus.
Musím se přiznat, že po přečtení jsem musela jít na dvě hodiny úplně pryč z téhle místnosti, abych mohla vůbec tenhle komentář napsat.
Věř, že s Tebou soucítím a je mi to strašně líto. Kdybych mohla, tak za Tebou hned jedu...

Nathe, děkuju... Pro mě to není málo, moc si toho vážím. Podpora je to nejdůležitější, co teď mám, a ty si mi trošku udělal radost. Moc děkuju, kdybys mi takhle pomoct pomhl, řekla bych ti o to hned. Bohužel to nejde... Ale i tak moc moc děkuju...

Brečím jako želva. Nevím, co ti k tomu napsat, promiň. Kdybych byl Hiro, vrátil bych se v čase a Erika zachránil, abys nemusela trpět. Ale nejsem... Vím, že to je málo, ale je mi to líto. Doopravdy a upřímně líto.

Eris a Super: Já vím sluníčka moje, a oběma moc moc děkuju. Jste moje největší opora...

chcel by som ta teraz objat ale bohuzial sa neda

.............

Přidat komentář:

Nick:

Text: