OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Angel or Devil?

07.04.2011 (18:00) • Claire93 • Povídky » Jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 1103×

Zemřela jsem. Jak lehké a prosté. A jak se mi to stalo? Šla jsem takhle jednou méně navštěvovanou uličkou a přede mnou se objevil muž v černém. Pohladil mě po tváři. Bála jsem se ho. Byla jsem k smrti vyděšená. Potom vytáhl katanu (samurajský meč) a z ničeho nic mě jí bodnul přímo do srdce.

Stoupala jsem výtahem výš a výš až jsem se ocitla v nebi? Já a v nebi? To je nemožné! Vážně přede mnou stál anděl s křídly a svatozáří? Nebo mám jen nějaký halucinace?

„Vítej v nebi,‘‘ pozdravil mě mile s úsměvem na rtech.

„V nebi? Nejsem tu náhodou omylem?‘‘

„Ne, ty sem patříš,‘‘ odpověděl. Byl na mě stále tak milý.

„Fakt? Si mě s někym pleteš, ne? Já byla už od třinácti satanistka. Všechno co bylo spojený se Satanem, jsem milovala a uctívala!‘‘

„To je sice pravda, ale člověk si nemůže být nikdy jist, jestli nějaké nebe a peklo vůbec existuje. A navíc si za svého života nebyla špatný člověk.‘‘ No skvělý. Jsem v nebi. Co teď?

„Běž se pozdravit s příbuznými a známými,‘‘ usmál se stále mile ten anděl. Už mi začínal lízt krkem.

„Kdy už pochopíš, že sem neptřim?‘‘

„Patříš. My nejsme lidé. A proto jsme neomylní.‘‘ Tak a teď mám jedinou možnost, jestli to nezabere, tak tu zkysnu navždy. Už jen ta představa byla peklo v nebi. Tomuhle přirovnání jsem se musela usmát.

Přišla jsem k andělovi, mile jsem se usmála jako on a chtěla mu zlomit vaz. Jenže to mi nevyšlo. Jak už ten anděl řekl, on není člověk. Takže ho není zřejmě možné zabít. V očích měl úžas. Nečekal to ode mě. Jeho pohled říkal: Je to vážně ta Helen, kterou jsme znali?

Šla jsem k výtahu, který se hned rozjel. Klesal a klesal a klesal.  Jel šílenou rychlostí přímo až do pekla. Před výtahem někdo stál. Byl to asi stodevadesát centimetrů vysoký muž. Měl černé vlasy a krvelačně červené oči. Byl oblečený do černě kožené bundy, černého trička, které bylo pod rozepnutou bundou, k tomu měl ještě černé džíny. Byl to sám Satan.  Poznala jsem ho hned, i když nevypadal, jak si ho lidé představují. Jako monstrum s rohy, ocasem a jedním kopytem. On byl sice monstrum, ale nádherné monstrum. Už mě očekával. Usmíval se a tleskal mi.

„Byla jsi mi věrná jako člověk, a dokonce i když jsi byla tam nahoře,‘‘ odfrknul si. „Za to budeš odměněna,‘‘ usmíval se přímo ďábelským smíchem.

Po 10 letech:

Satan seděl na svém trůnu a já na jeho klíně.

„Miluješ mě?‘‘ zeptala jsem se ho.

„Láska je k ničemu. A navíc víš, že jsem bezcitný. Snad ses nám nezamilovala?‘‘

„Já?‘‘ Tomu jsme se museli oba zasmát. Z těch deset let jsem se stala přesně jako on absolutně bezcitnou. Bylo to nejkrásnějších deset let mé existence. Všichni mě museli na slovo poslouchat. Tím všichni myslím lidi, kteří po smrti putovali sem, do pekla, a doslova tu prožívali něco, o čem se jim v životě ani nesnilo.

Byla jsem tu něco jako jejich královna. Měla jsem tu všechno. A takhle tu strávím zbytek svojí věčnosti.

Autor: Claire93 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Angel or Devil?: