OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Animal instinct 1/2

04.09.2012 (16:00) • Gracewhite • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 2209×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

 ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™ ™  

Dvaadvacetiletý, Tyson May. Miluje nade všechno zvířata. Chtěl se stát veterinářem, ale tehdy mu to z rodinných důvodů nevyšlo. 
Sám doma vlastní tři psy, akvárko s exotickými rybkami, několik křečků a pár koček.

Každý den jako včera, tak i dnes chodívá běhat kamenitou cestou v lese, daleko od všech lidí, obklopen těmi, která tak miluje.
Dnes ovšem musel zvolit jinou trasu, jelikož bouřka před několika dny svalila můstek, přes který běhával.

Odstrašující nápis ´Pozor! Hrozí sesun půdy. Vstup jen na vlastní nebezpečí! ´ v běhu zignoroval.
Kdyby ho ovšem dnes poslechl, nestal by se svědkem či dokonce objetí pěti kluků a strašných zvěrstev, kterých se dopouštěli u jedné polorozpadlé zříceniny uprostřed lesa na zvířatech, které si donesli.

™ ™ ™

„Tak co mu teda uděláme?“ zeptal se jeden z tyranů a dál házel kameny po psovi v kleci.

„Nevím… mohli bysme ho třeba stáhnout z kůže nebo tak něco.“ odpověděl jediný blonďatý člen. „Zajímalo by mě, jak srandovní je běžící holé maso.“ Dodal.

„Hej, to ne,“ namítl další z nich.

„Cože?“

„Kdo se pak bude zase srat, aby odnesl zbytek těla. Beztak to zase padne na mě a zas budu zasranej, jak to prase!“

„Tak co… kdyby sme mu třeba,“ připojil se do konzervace třetí z nich. „napíchali rýsováčky do uší jako tomu minulýmu?“

„To už tady bylo!“ okřiknul ho čtvrtý. „Musíme vymyslet něco originálního.“

„Přesně! A já mám nápad…“

Poslední – pátý – člen se postavil ze dřepu a smiřoval k velké kleci, ve které měli krásného bílého labradora.

TYSON

Tyson zastavil dva kilometry od chlapců, na rozcestí cesty dolů a nahoru.
Dal si ruce v bok. Prodýchával. Opět se narovnal a přepnul si další písničku od skupiny Red.

Chvíli se rozhodoval, kudy poběží… nakonec si vybral cestu dolů. K nic netušícím tyranům.

…

„Už to máš?“

„Jo.“

„Pořádně si toho bastarda uvázal? Nesmí nám utéct!“

„Jo, určitě!“ ujistil se znova chlapec zatáhnutím lana a popošel několik kroků dozadu od přivázaného zvířete s roztaženými končetinami.

„Dobře, začnu první.“

Jeden z chlapců se rozběhl ke zvířeti a kopnul ho do zadní pravé nohy. Pes zakňučel.

„Debile!“ okřiknul ho nejspíše vůdce party. „Ten pes musí stát!
Měls ho kopnout do ocasu a ne do nohy. Uhni! Ukážu ti to.“
Chlapec se rozběhl a kopnul psa přesně nad zadek pod ocasem. Pes šílenou bolestí ze zlomeného ocasu vyjekl.

„Vidíš? Takhle. Zkus to znovu.“

TYSON

Už jen několik desítek metrů dělilo Tysona od skupiny chlapců.
Uběhl sotva pár dalších kroků a od leknutí čeho si v cestě zakopnul a spadnul.
Na cestě byl rozšláplý zajíc. Tyson si chytil nos, nejen kvůli muškám pasoucích se na mrtvém těle, ale i kvůli zápachu ze začínajícího se rozkládající se maso na slunci. Bylo to pro něj frustrující, vidět cosi takového. V tuto chvíli ještě ovšem nevěděl, že uvidí něco mnohem... mnohem horšího než jen toto malé zabité zvířátko.
Vstal a pokračoval dále po cestě.

Doběhl na malý, mechem zarostlý kámen a v dáli před sebou uviděl na světle zelené trávě tmavé kapky nějaké tekutiny. Dotknul se jednoho ze stébel a čich ho ujistil, že je to krev.
Nahmatal si mobil a vypnul muziku. Sluchátka si přehodil volně kolem krku.

„Dělej, chyť ju!!!“ uslyšel něčí zakřičení nalevo od něj. Pomalu vstal a vyšel tím směrem.

…

„To je ale svině…“ řekl jeden z chlapců, který unikající kočku chytil. Čím dál víc a víc ji nehty zarýval do trupu, za který ji držel.

„Zlámej ji všechny nohy!“ přikázal mu vůdce. „Zakopeme si.“

Když ke skupině z bezpečné vzdálenosti Tyson přišel, nevěřil vlastním očím.
Chlapci si s asi dvouletou kočkou kopali jako s nějakým míčem. Tysonovi se z hororové podívané před sebou zvednul žaludek. Chtělo se mu zvracet, ale přes zavřená ústa zabránil tomu, aby se zvratky dostaly z jeho těla ven. I když stěží a se sebezapřením vše nazpět polknul; kdyby ne, prozradil by úkryt, ze kterého vše pozoroval.

Ještě nějakou tu dobu si chlapci s kočkou kopali.
Po chvíli ji ale jeden z nich odkopnul na stranu. Asi proto, že pro něj přestala být zábavná, když už nesténala.

Tysonův zdravý rozum nepobíral ani trochu děj, který se před ním odehrával. On jediný věděl, kam zmizeli všichni mazlíčci, kteří se ve městě někomu zatoulali. Staly se chvilkovou zábavou pro ně.

Parta se na chvíli usadila kolem ohniště. Dva chlapci kouřili a tři si otevřeli nějakou láhev.

Jeden z nich se po chvíli zvednul a odešel. Tyson typoval na záchod.
Ještě nějakou chvíli všechny pozoroval. Pořád tomu všemu nedokázal uvěřit.
 Nevěděl, jestli na ně má zavolat policii nebo jen odejít a na všechno zapomenout. Copak by to ale šlo, pro něho jako je on? Pro někoho, kdo tolik miluje zvířata? 
Nevěděl, co má dělat. Osud ale rozhodl za něj.

Když zacouval pár kroků dozadu a otočil se, ten pátý chlapec, který od skupiny odešel, uhodil Tysona ostrým kamenem do hlavy. Chytil ho omráčeného za nohy a přitáhl ke zbytku skupiny.

„Hej! Podívejte, co sem našel!"

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Animal instinct 1/2: