Anteroom of Death • OurStories.cz ~ naše povídky

Trochu smutná povídka o ztrátě toho nejbližšího...

15.04.2011 (20:00) • DarkMoon • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 828×

Dívka seděla u otevřeného okna s rukama obtočenýma kolem kolen se kývala dopředu a dozadu. Venku jasně svítilo slunce, ale jí připadalo, jakoby byla ta nejtemnější noc. Nikdo nechápal její chování.

Ještě před rokem byla veselý, usměvavý člověk. Ve škole byla oblíbená, měla spoustu kamarádů. Rodiče k ní byli mírní, povolovali jí hodně věcí. Nebyla na ničem závislá, užívala si života, ale pak, ze dne na den se změnila. Nikdo nevěděl, čím to bylo. Nikdo nevěděl, co se stalo. Z milé holky se stala chodící mrtvola. Kamarádky se jí ptaly, co se stalo, ale ona jim neodpovídala. Po nějaké době si jí všichni přestali všímat, věděli, že se nic nedozví. Byla jako duch, na nic nereagovala, nic nevnímala. Stále ponořená ve svých myšlenkách. Tajemná, temná... Rodiče ji zpočátku zkoušeli posílat k psychologovi, ale ona se nikomu nechtěla svěřit. Všichni se s tím pomalu smířili...

Dívka po nocích plakala nad věcí, o které věděla jen ona.

Ten den, který ji změnil život... Nemohla myslet na nic jiného. Bylo jí tehdy šestnáct let, procházela se nočním parkem. Jen ona a ten, kterého milovala. Užívali si přítomnosti toho druhého. Byli spolu a to pro ně bylo v tu chvíli to nejdůležitější. Dali by jeden za druhého život, a kdyby jeden z nich zemřel, vzal by sebou i toho druhého. To se i stalo.

Před půlnocí se políbili na rozloučenou, nevěděli však, že je to jejich poslední polibek. Každý odešel na jinou stranu, směrem k jejich domovům, když v tom se to stalo. Tichým městem se rozlehl skřípot brzd. Dívka se rychle otočila směrem, kterým tento zvuk zaslechla. Na chvíli se jí zastavilo srdce.

„Né!“ vykřikla a rozběhla se tím směrem. To co viděla se jí navždy vrylo do paměti. Rychle jedoucí auto dostalo smyk, jak se ho řidič marně snažil ubrzdit, a teď se řítilo přímo na toho, kdo byl její život. Nemohla dělat nic, do očí ji vhrkly slzy.

Náraz. Ticho. Řidič otevřel dveře a vyběhl z auta ven. Ne proto, aby se podíval, co se stalo, ale proto, aby mohl co nejrychleji utéct. Dívka si toho nevšímala, doběhla k místu nehody a sklonila se nad svým milým. Ještě dýchal, ale jen velmi slabě. Jejich pohledy se střetly. Slzy z dívčiných očí dopadaly na jeho obličej.

„Promiň...“ zašeptal. „Miluji tě.“

„Já tebe taky,“ odpověděla přes vzlyky dívka. Chlapec se na ni naposledy podíval a poté zavřel oči, napořád. Dívka se rozvzlykala naplno.

I teď, po roce jí jeho ztráta nesmírně bolela. Jak moc si přála ten večer změnit. Jak moc toužila po tom, být zas v jeho uklidňujícím náručí. Takovéto přání se jí ale nemohla splnit v tomto světě, ale někde jinde, výš, dál. Někde za šedou oponou smrti. Taky se s ní jednou setká. Jako se starou známou se s ní vydá do říše, kde nic není nemožné. Znovu se setká s tím, kdo byl a stále je pro ní důležitější než její vlastní život. Ale předtím tady, v tomto předpokoji smrti, musí vyřídit ještě jednu věc. Poslední věc, která ji tu drží. Pomsta.

Najde toho bídáka, co to vše udělal, bude pikat za tu strašnou věc. Až ho najde, zaplatí. Za smrt smrtí. On jí vzal život, za to neexistuje žádná omluva. Až vykoná tento poslední úkol, odejde. Odejde do říše, která je snad světlejší, než tento svět, kde se lidé schovávají za masku přátelství a podlosti. Snad tam, kam se dostane, bude šťastnější. Snad se znovu shledá se svým milým.

Autor: DarkMoon, v rubrice: Povídky » Jednodílné