Brigáda 3/3 • OurStories.cz ~ naše povídky

Modrooká zrzka Story a hnědovlasooký Aaron byli přijati do jedné firmy na okraji města na brigádu.
Vše se ale změnilo v noční můru...

PS: Přináším vám poslední část povídky. Doufám, že se vám bude líbit a budete pokračovat ve čtení dalších mých nových šílených povídek, ve kterých nebude hrát hlavní roli KREV.
Příjemný čtení, Grace... :)

18.08.2012 (16:00) • Gracewhite • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1021×

Aron se Story procházeli tmou. Stromy, pole, nic jiného kolem nich nebylo.
Nečekali, že by mohli do pár hodin dojít k nějakému městu, stalo se tak do pár desítek minut.

„Tak to teď nechápu,“ řekl tiše Aron, když uviděl v rokli pod sebou nějaké město.

„Co je to vůbec za město?“ zeptala se stejně tak zmateně.

„Nevím, ale v týhle tmě už nebudeme. Jdeme dolů!“

Ulice byly prázdné, čisté.
Aron zastavil u jednoho z obchodů a palčivými pohyby vysadil železné dveře z pantů.

„Arone!“

„Pšššt…“

Když Story uviděla, že po zemi a stranách z obchodu vylézají mravenci a další havěť, nechtělo se jí dovnitř. Brian prošel dveřmi, jako by je ani neviděl.

„Za tohle nás zatknou!“

„Klidně, aspoň budeme už odtud.“ Ohlédnul se po ní. „Podívej se kolem. Nikdo tu není.“

Aron chytil jeden z balíčků brambůrků a otevřel je. „Dáš si?“
Story jen nesouhlasně zakývala hlavou.

„Odskočím si,“ řekla, když uviděla cedulku se záchodem. Bylo jí to divné, ale… „Hned jsem tady.“

„Jo, jo, jen běž.“ Popohnal ji náznakem ruky a otevřel si další brambůrky.

…

Zrcadlo na záchodkách bylo rozbité. Z potrubí pod umyvadly vytékal slabý pramínek vody. Bylo však na něm divné to, že se voda nešířila po prostoru, ale protékala jakým si způsobem mezi kachličkami a vytrácela se.

Přistoupila k nejbližší kabince, ale když ji otevřela, NĚCO ji srazilo k zemi.
Po chvilce se probrala a uviděla nad sebou nějakou ženu. Pomohla jí vstát, tedy alespoň chtěla. Story se zachvěla, když si všimla, že žena měla místo rukou dva obrovské šrouby.
Se slzami v očích se od ní na pár centimetrů odsunula a rychle vstala.

„Mě… mě,“ začala žena divně sípat. To Story vyděsilo ještě více, chtěla utéct. „Měli by… byste o-o-odejít z toho… to města. C-co nejdříííve.“ Vychraptěla ze sebe větu.
Když Story uslyšela hned na to šílený výkřik z obchodu, kde na ni čekal její kamarád, a podívala se směrem ke dveřím, žena se před ní rozplynula na červené malé kusy jakýchsi papírků.

Vystrašená vyběhla z toalety a běžela ke sténajícímu Brianovi.

„Arone! Co se ti stalo?“

„Bo-bolí mě celé horní a dolní patro. Jako bych tam měl ně-nějakou infekci… ne-nebo dostal od někoho po hubě!!!“
Vstal z klečící polohy a chytil si oběma dlaněmi bradu.

„Pojď, půjdeme!“ řekla a vyvedla ho z obchůdku ven.

Chvíli se před ním oba ohlíželi, ale Aron vybral cestu doprava – hlouběji do města.

„Ne!“ zastavila ho. „Musíme ven z města!“

„Cože, zbláznila se-sss? Do tý tmy už nejdu!“ A vykročil.

„Ne, počkej! Viděla jsem ženu a ta…“

„Á,“ vzkřikl Aron a chytil si nohu. Po chvíli padnul k zemi.
Po celém jeho těle se začala rozšiřovat fialová modřina.

„Arone, co se ti to děje?“ Story se zhrozila při pohledu na něj. Začínal být tak jiný. Jako by se měnil v nějaké monstrum…

Aron ji stále nic neodpověděl na její otázku. Dokázal jen vnímat, jak ho všechno pálí. Cítil, jak se mu kosti v celém těle drtí na kaši.
Chvíli se na zemi svíjel. Křičel, trhal sebou. Chtěl, aby to trápení přestalo. Přestalo… ale až ve chvíli, když se nějaká bytost objevila před ním.
Story ji poznala. Byla to ta žena ze záchodku.

„Arone!“
Story ho chytila okamžitě za ruku a pomohla mu vstát.

Ženě – před nimi – se zatemnily oči a bolest Briana sklíčila znovu.

Story svého kamaráda pustila a třemi kroky odstoupila dozadu. Nevěřila vlastním očím.

Celé jeho tělo se zlámalo do divných směrů a tvarů. Nevěděla, jestli má utíkat nebo zůstat stát tam, kde je.
Přece by tady svého dobrého kamaráda nenechala… nebo snad ano?

Story na nic nečekala, chytila do ruky jednu z nejbližších tyčí a čekala, co se bude dít.
Chvíli si ženu obhlížela. Jako by ji už znala. Jakoby ji už někde potkala. Vzpomněla si, byla to…
Než si mohla tuto myšlenku v hlavě doříct, Aron se zvednul ze země a zaútočil na ni. Tak tak se stačila před údery krýt.

„A-arone! Co to děláš?!“

„Sám nevím… to já ne…!“

Aronovo tělo na ni útočilo, jakoby ho ovládal někdo jiný. Pěstmi udíral do Storyina těla jako šílený.
Uhodil ji naposledy a to byla pro ni finální rána.
Vysílená padla k zemi. Stále ale nepřestávala v pravé ruce svírat tyč.

„Story,“ Aronovo tělo se opět rozešlo k ní.

Z prstů na rukou mu vyrostly dlouhé ostré drápy. Protržené maso na konečkách šíleně pálilo.
Ohnal se po ni v úmyslu zabít ji, ale ona sesbírala poslední sílu, která ji ještě zbývala… natáhla před sebe tyč a díky tíze, kterou na ni Aron padnul, probodnul jak sebe, tak i ji.
Ženě se vykouzlil úsměv na tváři.

„Story…“ vzlykl opět. Ona mu však nic neodpověděla. Byla mrtvá. Tyč se jí druhou stranou zabodla rovnou do srdce.

Aron se snažil dlaněmi pohladit kamarádku po tváři, ale ostré drápy mu to neumožňovaly. Navíc si všimnul, že se k němu ze stran – z domů, kanálů – blíží nespočet divokých psů.
Někteří měli odtržené končetiny, jiní neměli pro změnu zase srst.

„Chodící maso? Hmm…“ pomyslel si. Než si mohl ale jakoukoli další myšlenku vyřknout ve své hlavě, psi se na něj vrhli jako na kus masa.
Rozpárali ho na kousky a v tom oblohu zachvátilo velmi jasné ostré bílé světlo.

x x x

„… ještě tady chybí Váš podpis,“ řekla sekretářka dvěma novým uchazečům o práci.
Oba chlapci smlouvu podepsali.
„Skvěle. Zítra se hlaste tady vedle na vrátnici.“

„Ano, děkujeme, naschle.“
Ženě se po jejich odchodu zaleskly oči.
Hra opět začíná…

…

Firma přijala dva nové brigádníky. Vystřídalo se jich zde už několik. Nikdo ovšem nepřežil…

Nikdo zatím ještě nepřišel na to, v čem firma opravdu prosperuje. Vyrábění součástek to asi nebude…

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné