OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Brigáda 1/3

21.07.2012 (18:00) • Gracewhite • Povídky » Jednodílné • komentováno 17× • zobrazeno 1854×

Lidé právě vstoupili do místnosti. Vstupní kartou začali směnu.

Všude okolo byly samé kovové palety, železné mříže, kovové šablony… prostě železo kam se jen člověk podívá. Ještě aby ne, když je to firma na výrobu částí do aut.

Firma najala dva nové brigádníky, jelikož ti minulí nevydrželi délku a náročnost jejich směny.

Uvidíme, jak si povedou tito dva.

Sedící Story vzala do rukou další z ocelových želízek a prostrčila ním železný kalibr, díky kterému měla společně s Aaronem zjišťovat průchodnost ocelových ruliček.

„Au!“ Ostrou hranou si už po několikáté projela po prstě a vytvořila se ji další rána. „Já už na to kašlu! Au!“ zanadávala a mrskla předmětem do železné truhly vedle nich.

„Ále,“ zasmál se její dobrý kamarád, „nepřeháněj.“

„Kolik je vůbec hodin?“ Natáhla si před sebe nohy a založila ruky v bok. „Už by mohla být přestávka!“

Aaron si sundal z rukou zaolejované rukavice a vyhrabal si mezi klíčema a dalšími věcmi v kapse, mobil.

„Až za hoďku…“

„Cože?“ vzkřikal překvapeně. „Ten debilní čas fakt vůbec neutíká!“

„Tak budeme dělat něco, co je víc zábavnější než je tohle.“

Aaron se k ní blíže naklonil a olízl jí tvář.

„Přestaň!“ odstrčila ho jemně.

„Proč?“ zadivil se.

„Někdo sem přijde.“

„Kdo by sem chodil…? Tahle část firmy, ve který děláme, je úplně vzadu od ostatních. A i kdyby sme tadyk jezdili v hasičským voze a nebo měli totálně nahlas puštěnou muziku se stoprocentníma basama, nikdo by nic přes to řinčení strojů neslyšel.“

To měl zase pravdu. Vstala a usmála se na něj.

Aaron jí nastavil náruč a ona mu obkročmo skočila kolem pasu.

Políbili se.

Otočil se s ní o sto osmdesát stupňů a položil ji na záda na balík balicího papíru kousek od nich.

Aaron sundal jak sobě, tak i jí tričko. Malé ostnaté kousíčky železných pilin padly jako stříbrné malé kousíčky papíru k zemi.

„Všechno mě kouše!“ zanadávala a posunula se kousíček víc dozadu.

„Jó no, mě taky!“ usmál se a dal si níže kalhoty.

Hlavou se jí zabořil mezi plná ňadra a párkrát se nadechl vůni její olejové kůže.

Rukou mu zajela do vlhkých vlasů, trhnutím narovnala hlavu nazpět nahoru a přesně jak chtěla, dostala pohled na jeho krásný dolíčkový úsměv.

„Tak honem…“ popohnala ho a kalhoty si úplně sundala.

← ↔ →

Bylo pár minut po druhé ráno.

Už několik minut měli ti dva přestávku.

Aaron stál zezadu za Story a objímal ji, aby jí nebyla taková zima, protože slabě poprchávalo.

„Jde teda někdo nebo ne?“

„Ne,“ odpověděl. „Ale… mohli bysme jít spíš támhle za ten barák, když je nad nama ta kamera.“

„Dobře…“

„Nechápu, proč je tady všude zákaz kouření. Už vidím, jak to všichni určitě dodržují, že?“ poznamenala naštvaně, Story. Aaron jen souhlasně přikývl a dodal:

„Kouření jo, ale hulení ne.“ Zasmál se.

Story prošla kolem mokré větve.

„Musí ještě fakt chcat?! To je fakt den!“ poznamenala dál naštvaně.

„Měli bychom už jít…“ podíval se na hodinky. Oba dva zašlápli špeky a vešli nazpět do budovy.

Procházeli továrnou.

„Slyšíš to?“

„Co?“ zeptala se a mokré rozpuštěné vlasy utáhla gumičkou.

„Právěže nic…“

„Asi mají přestávku.“

„Všichni najednou? To těžko… Spíš si myslím, že nám začíná stav,“ podotkl s úsměvem.

Aaron přišel blíže k velkým železným dveřím, které dělily jejich část od té druhé.

„Kdyby ty debilní vrata nebyly zavřený, tak…“ Najednou se ozvala šílená rána a skupinový hlasitý křik.

„Co to k sakru bylo?“ vyštěkla Story a jen co chytila Aarona za ruku, celou budovu pohltila tma.

Aaron okamžitě zalovil po mobilu v kapse a světlem posvítil před ně.

„Hmm…“

„Co se to děje?“

„Tak to nevím. Asi jim vypadl proud.“

„Cože?“

„Pojď… Vrátíme se ven a obejdeme to zepředu.“

„Dobře.“

Přes různé regály se dostaly nazpět do místnosti, kde se nacházely dveře na dvůr. Kde se teda měly nacházet…

„Co to kurva je?“ zanadával Aaron, když místo dveří uviděli před sebou jen bílou zeď.

„Já-já to nechápu.“

Oba dva stáli zmateně u zdi a hleděli jeden na druhého. „Co budeme dělat?“ zeptala se.

„To nevím. Nechápu teď nic.“ Zasmál se.

Aaron posvítil mobilem nazpět na cestu, kterou sem přišli, a ozval se mu mobil.

„Do háje! Za chvilku se mi vybije baterka a…“

„No na mě se nedívej, já mám už dávno vybitej Ipod.“

„Tak to bysme měli rychle najít nějakou cestu odtud.“

„Jó no…“ Opět se chytili za ruce a vyběhli.

Nic kolem nich nebylo, jen tma. Chvíli oba běželi, potom jen pomalu kráčeli. Chodili ale stále v kruhu…

„Kde jsou sakra nějaký dveře?“

„To nevím, žádný jsem neviděla.“

Z ničeho nic se ozvalo dvacet metrů před nimi zařinčení. Jakoby spadl kus nějakého železa na zem.

„Je tam někdo?“ zeptala se Story.

„Pšššt!“ zacpal jí pusu. Ona ho ale kousla a on stisk uvolnil.

„Co to děláš?!“

„Ne! Co to ty děláš?!“

Další rána.

„Rychle! Sem!“ Vzal ji za ruku a zatáhl do škvíry mezi dva balíky s nějakým dřevem.

Aaron na chvíli vypnul světlo na mobilu a hleděl ve tmě před sebe.

Trvalo přibližně pět minut, než si jeho zrak zvykl na tmu a on uviděl, jak z vypnutých strojů uniká pára.

„Posviť!“ zašeptala na něj Story.

„Pšššt… Něco tam před nama vidím.“

Cosi se jemně pohupovalo ze strany na stranu.

„Jde to k nám?“ zeptala se, když i ona jasněji ve tmě viděla.

„Asi ano…“ Vstal a vyšel k čemu si před nimi. To něco před nimi zastavilo.

Aaron opět rozsvítil mobil a namířil ho před sebe. Strnul při pohledu na bytost před sebou.

„Do piči! Co to je?“ zeptal se sám sebe nahlas a jeho tvář se zvrásčila údivem.

„A-Aarone?“ zašeptala Story a vstala.

To, cosi před ním přežvykovalo něco v tlamě. Když to vyfluslo před něj, Aaron okamžitě světlem zasvítil před TO a strnul ještě více, když uviděl, že je to lidská ruka.

„Běž!“ zakřičel a okamžitě se rozběhl za sebe.

V cestě chytil Story silně za ruku a doslova ji smykem bral po zemi.

Zaběhl s ní za dveře -  kde se měli nacházet další dveře na dvůr – a jedním z automatů zadělala malý vstupní prostor.

Monstrum, které stále silněji utíralo do automatu, který ve velké námaze Aaron přidržoval, po chvíli přestalo.

Story zvedla mobil ze země a roztřepanou rukou na něj zasvítila. Aaron měl ještě nějakou chvíli zavřené oči.

„Co-co to bylo?“ Aaron otevřel oči a na pár centimetrů odstoupil od automatu. Stále ho ale nepřestával rukou přidržovat.

„Nevím, ale bylo to jako nějaká debilní pasáž z hororu. Víš! Jako z tý debilní hry The Suffering, kterou můj brácha furt jak magor hraje a pak se bojí.“

Story vyhrkly slzy do očí.

Aaron ji objal a zadíval se na schodiště nad nimi.

„To schodiště tady… nebylo, že ne?!“

„Ne…“ vzlykla slabě a více se k němu přitulila.

„Vůbec se mi to nelíbí, kam všechno tohle směřuje. Přece nemůžeme být tak zhulení. To snad ani nejde mít takovej stav z hulení, ne?“

„Co já vím…“ odpověděla. „Už tady ale nechci být. Pojď půjdeme pryč!“ Chytila ho za ruku a společně vyšli schodiště do jídelny.

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Brigáda 1/3: