OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Celebrations and the other perversions

25.06.2014 (19:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 842×

Mladík, Otaka Gin, hopsal nadšeně po chodníku. Jeho kamarád bezradně protáčel oči, nic nenamítal proti jeho dobré náladě. Dnes slavil narozeniny Ginův kamarád, nějaký Murasaki. Vůbec se mu nechtělo se účastnit takové přízemní akce, kde všichni jen pijí… Najednou mladíkovi to podklouzlo a rozplácl se na chladnou zem.

„Gine!“ vykřikl Aoi jméno svého kamaráda, jehož tlumené mumlání ho vytrhlo z myšlenek. Přiběhl k němu a pokoušel se mu nějak pomoci. „Jsi v pohodě?“

„Ho…“ nebylo mu vůbec rozumět, ale nevypadal nijak zle. Rychle si srovnal rozčepýřené vlasy a vyskočil na nohy, jakože nic. „Tak jdeme dovnitř, ne?“

Blonďáček se nešťastně rozhlížel, nechápal, kam má jít. Jeho kamarád ho chňapl za ruku a táhl do vedlejší zahrady. Před nimi se objevil dokonalý výhled. Velká zahrada, na níž byla párty již v plném proudu, a veliká vila, to vše viděli. Několik lidiček, přiopilých, se kolem nich promotali, jak se snažili najít východ. Gin se několikrát rozhlédl, než Aoiho popadl a vedl ke stolu u bazénu, kde hrála pomalá hudba a na parketu kousek od vody tančily páry i stejného pohlaví…

„Murasaki?“ oslovil Gin jednoho z postávajících mužů. Ten černovlasý s podivně azurovýma očima se otočil. Změřil si nás pohledem, pak se široce usmál. K Aoiho překvapení Gina objal a uštědřil mu polibek na tvář, rukou sjel na zadek. Gin chvíli s úsměvem držel, než se mírně odtáhl.

„Tohle je můj kamarád, o kterém jsem ti vyprávěl…“ ukázal na vykuleného blonďáčka.

„Och, takže ty si Aoi… san?“ natáhl k němu ruku. „Já jsem Aihara Murasaki.“

Přijal ruku a pevně ji sevřel, tedy pokusil se. Ona se mu ruka totiž třásla. „Murata Aoi.“

Bylo mu to značně nepříjemné, těkal očima z jednoho na druhého, až si toho Gin všiml. Naklonil se k němu: „Jestli chceš, můžeš se jít bavit a projít si to tu.“

Aoi bez pobízení opustil jejich společnost. Zamířil do klidnějších míst a to ke stolům s jídlem. Nabíral si zrovinka na talíř kousek sushi, když vtom si všiml jedné osoby, která mezi ostatní nezapadala. Přitočil se k dívce stojící vedle.

„Promiňte, nevíte, kdo to stojí támhle?“ kývl jeho směrem.

„On?“ zamračila se na osobu v bílém triku s logem nějaké kapely v tmavých džínách a zelených očí skrývajících se za obroučky tmavých brýlí. „To je Murasakiho starší bratr.“

Její jedovatost v hlase leccos naznačovala. Aoi tedy přestal vrhat pohledy po muži a věnoval se dál jídlu. Dívka si ho několikrát při tom prohlížela, jako by se snad snažila nějak flirtovat či co. Pousmál se nad jejími marnými pokusy. Nechápal ji. Skousl mezi zuby první kolečko sushi a… myslel, že umře. Množství wasabi bylo opravdu nechutně velké. Zakuckal se, musel se zachytit okraje stolu.

„Jste v pořádku?“ ozval se za ním příjemně zbarvený hlas.

Aoi se otočil a zatajil se mu dech, když si prohlédl tu osobu. Bylo až k neuvěření, jak moc Murasaki byl svému bratrovi podobný. Tenhle měl jen světlejší vlasy, skoro až hnědé. Lišili se možná jen barvou očí, zornice měl smaragdově zelené.  Němě přikývl, nebyl schopen ze sebe cokoli dostat, jak byl omámen tím vzhledem. Murasakiho bratr se rozpačitě prohrábl ve vlasech. Přešel blíž k blonďáčkovi se starostlivým výrazem. Napřáhl se těsně kolem Aoi a vzal ze stolu dvě skleničky červené tekutiny… asi punč.

Usmál se a jednu podal zmatenému chlapci. „Já jsem Midori… Nepřipijeme si na tykání?“

Mladíček zmateně zamrkal, nevěděl, jak má reagovat na tak přátelské chování toho muže. Roztřesenou rukou sevřel skleničku, lehce jí cinkl o tu v Midoriho ruce. Sklonil narůžovělou tvář a zašeptal své jméno. Oba trochu upili alkoholického nápoje.

„Vypadáš, jako by ses tu nudil…“ vytkl mu smutně Midori.

Aoi k němu překvapeně vzhlédl. „Možná trochu… ale ty taky nevypadáš, že si tím vším nadšený…“

„No, znám mnohem lepší způsob, jak trávit čas než hlídat bratra, aby nedělal kraviny,“ pokrčil lhostejně rameny.

„A – O – I!“ někdo volal jeho jméno.

Otočil se jmenovaný po hlase, aby viděl, jak k němu běží nadšený Gin. Jenže by to nebyl Gin, aby se něco nestalo. Přišlápl si rozvázanou tkaničku. Při svém kaskadérském výstupu se marně snažil zachytit o okraj stolu, aby zmírnil svůj pád, jenže zachytil jen ubrus. Několik misek a talířů s jídlem se s řinčením tříštilo o zem. To nebylo ale nejhorší. Jedna obrovská mísa s punčem se díky kymácení stolu převrhla a skoro všechen obsah skončil na překvapeném Aoim. Midori se stihl katastrofě vyhnout.

Midori okamžitě položil sklenice a přispěchal k nebohému chlapci. Přejel mu po lepkavých vlasech a kriticky si prohlédl jeho teď už narůžovělou košili. Zkoumal, jak moc je promočený.

„Pojď se mnou dovnitř, umyješ se a já ti půjčím nějaké oblečení,“ vzal ho za ruku a davem vedl do útrob vily.

„Aoi, to jsem nechtěl,“ slyšeli ještě hlas Gina, kterému to bylo líto.

Aoi jen se sklopenou hlavou následoval Midoriho. Bylo mu trapně… Moc mu nepomáhaly ani pohledy ostatních, nevěděl, proč se na něj tak dívají. Midori mu galantně otevřel a on se mohl konečně schovat před zraky ostatních. Na podlahu z jeho oblečení kapala tekutina, však on tam jen omámeně civěl na tu velkolepost.

„To je nádhera…“ uteklo mu z úst.

Midori se jen usmál, zul se a znovu sevřel Aoiho dlaň. „Je… vezmu tě k sobě do pokoje, mám tam i koupelnu, kterou můžeš použít.“

Zamířil po schodech do poschodí a blonďáčkovi nezbylo nic jiného, než ho následovat. Uvědomoval si pevné sevření jeho drobné dlaně, ale nedával tomu velkou váhu. Rozhlížel se, vůbec netušil, co si má myslet. Nikdy se k němu nikdo nechoval takhle hezky. A navíc Midoriho znal sotva pět minut a už pro něj udělal víc než ti, co znal celé roky. Schovával se za jeho záda po celou dobu. Konečně pustil jeho ruku, aby mohl otevřít veliké dřevěné dveře zřejmě do jeho pokoje. Oba vešli. Aoi si pokoj pozorně prohlížel. Začervenal se, když mu pohled sjel na obrovské letiště. Midori si jeho pohledu všiml, bez jakéhokoli komentáře, což mu byl za to Aoi vděčný, přešel ke skříni, ze které vytáhl osušku.

„Koupelna je za támhletěmi dveřmi,“ ukázal směr a podal mu onu modrou osušku. „Počkám tady.“

Aoi zčervenal trochu víc, když si bral od svého hostitele osušku. Se svěšenou hlavou prošel do koupelny. Midori si nervózně sedl na postel. Posunul si na nose brýle, přemýšlel. Pohrával si s myšlenkou, že by nakoukl nenápadně do koupelny. Věděl, že ho Aoi přitahuje, ale nevěděl, jak je na tom Aoi. Uslyšel tekoucí proud vody a… výkřik!

Rychlostí přeběhl pokoj ke dveřím. „Aoi?! Aoi? Jsi v pořádku? Co se děje?“

Ozvalo se zakašlání. „To je dobrý, spletl jsem si kohoutky…“

„Dobře, tak kdyby něco, zavolej, jo?“ starostlivě přejel po klice dveří, s velkou silou vůle odolal ty dveře otevřít.

„Hm…“ zahučel Aoi a ozval se znovu proud vody.

Midori přešlápl, znovu se posadil na postel. V myšlenkách si představoval Aoi ve vaně, jak se ho dotýká… laská… líbá na kůži… Minuty utíkaly a Aoi pořád nevycházel z koupelny, to Midoriho nutilo přemýšlet mnohem víc. Přešel rychle ke dveřím a po chvilce zaklepal.

„Aoi? Děje se něco?“ starostlivě se optal.

„Já… no… eto… nejdou mi otevřít dveře…“ ozval se roztřesený hlásek.

Překvapeně Midori vzal za kliku, ale dveře se ani nehnuly. Zamračil se. „Aoi… ty sis předtím zamkl?“

„Jo,“ pípl na druhé straně dveří.

„Aha,“ hlesl jen chápavě Midori. „Promiň, zapomněl jsem ti říct, že ty dveře nejdou otevřít, když je zamkneš.“

Uslyšel na druhé straně popotáhnutí, rychle přispěchal s utěšením. „Neboj, já to hned otevřu…“

Znovu vzal za kliku a trochu dveře nazdvihl. Trochu to zapraskalo, ale nakonec dveře povolily, a když se Midori do nich trochu opřel, dveře se pod tlakem otevřely. Aoi leknutím na druhé straně zavrávoral a udělal několik klopýtavých kroků vzad, než upadl na zem. Stalo se něco, co ani jeden nečekal. Uzel na ručníku omotaném kolem Aoiho boků povolil… Osuška spadla na zem. Aoimu studem zčervenala tvář, ale nebyl schopný zakrýt svou nahotu. Po celou dobu vystrašeně koukal na zvětšující se vybouleninu v hostitelových kalhotách. Midori si skousl ret, když si s jiskrou v očích prohlížel detailně Aoiho tělo.

Už nedokázal odolávat zdravému rozumu. Rychle přešel koupelnu až k nebohému chlapci. Přiklekl si, ruku položil Aoimu na obnažené rameno. Prstem přejel po pootevřených ústech. Aoi neměl sílu se bránit. Byl očarován a zmatený zároveň. Hleděl do smaragdových očí, které se zdály větší za obroučkami brýlí, a snažil se v nich najít odpověď, na níž neznal otázku.

Políbil ho. Midori-san ho políbil! Aoimu divoce tlouklo srdce. Chtěl se bránit, jenže zradilo ho jeho vlastní tělo. Už jen z toho nevinného polibku ho mravenčilo v podbřišku. Midori už na nic nečekal, vzal chlapce do náruče. Odnesl ho do ložnice a hodil na měkké letiště. Aoi překvapeně vypískl, zakryl si ústa, pak si uvědomil, že by si měl zakrývat úplně jinou část těla. V obličeji dočista zrudl jako rajče a ruce zkřížil v klíně.

Midorimu po tváři přelétl úsměv a rukou se dotkl ztuhlé bradavky. Jen ji obkroužil prstem, po celou dobu sledoval chlapcův výraz. Aoimu se napjalo celé svalstvo náhlou slastí, která naplnila jeho rozechvělé tělo.

Křečovitě si zkousl ret. „Midori-san… Co to…?“

Nedořekl to, neboť z jeho rtů se vyloudilo zasténání, za které mohly Midoriho ruce v chlapeckém klíně. Midori mu zacpal ústa dravým polibkem. Uhýbal hlavou, kroutil. Vůbec se mu nelíbilo, že mu tohle ten muž dělal a to si zprvu myslel, že si s Midorim jen popovídá, když osud dá…

Midori se sklonil a skousl mezi zuby jeho hladkou bělostnou kůži na rameni.  Dost dobře věděl, že se to chlapci příčí, ale on si nemohl pomoci.

„Prosím, nedě-“ pokusil se bránit, ale Midori rozpojil jeho ruce, které mu znemožňovaly plný přístup k jeho rozkroku. Přejel rukou po celé délce jeho chlouby. Aoi v polovině věty zasténal a celé tělo se mu prohnulo jako tětiva nataženého luku.

„Nevzdoruj, když se ti to tak líbí,“ upozornil ho lačně Midori. Aoiho ruka vylítla bez přemýšlení do vzduchu a přistála na Midoriho tváři, kde zanechala narůžovělý otisk.

„Nejsem tvoje panenka, aby sis se mnou takhle hrál!“ rozkřičel se Aoi, který konečně našel v sobě odvahu bojovat. Ale moc se mu to nevyplatilo…

Midorimu výhružně zablesklo v očích. Přetočil nebohého chlapce na bříško, povolil si opasek a stáhl si kalhoty i se spodním prádlem o pár centimetrů níž. Odkudsi vytáhl lubrikační gel, část nanesl na svůj penis. Přitáhl si Aoiho za boky, tím ho donutil, aby klečel. Bez přípravy okamžitě přirazil. Aoi otevřel ústa v němém výkřiku a slzy si našly cestu na povrch. Midori začal přirážet, chlapci nezbylo nic než křečovitě svírat povlečení postele. Seme přejel prsty po jeho penisu a uculí se.

„Neměl si odmítat mou péči,“ škodolibě se usmál. Aoi znovu zasténal, když ucítil prvotní dotek prstů obepínající jeho chloubu.

A jen skrz rty mu vyšlo jediné slovo: „Prosím.“

Najednou tohle jediné slovo udělalo Midoriho jemným. Přetočil Aoiho zpět na záda a opatrně ho položil do peřin. Maličký se rozplakal, jak moc pro něj byl ten pohyb bolestivý. Dominantní muž ho sledoval s lítostí v očích, bylo mu proti srsti, že mu tolik ublížil. Smutně se usmál a zašeptal slova omluvy.

Pohladil Aoiho po hrudi… sjížděl nahoru a dolů. Aoi semkl rty k sobě a dlaň si položil před tvář, jak moc chtěl skrývat červenající se líčka. Z očí mu stále kanuly slzy, ale už nebyly plné té samé bolesti. Pro teď cítil Aoi jen zmatek.

Najednou se Midori znovu uvnitř chlapce pohnul. Jen velmi pomalu, na zahřátí. Aoi měl tendenci před tou bolestí uhnout, ale nějak už neměl kam. Zakousl se zoubky do své dlaně a pevně zavřel oči. Nechtěl vidět jeho tvář… tu krásnou tvář, které věřil.

Midori znovu přirazil, ale tentokrát ještě jemněji. Nechtěl, aby ho hoch nenáviděl. Copak mohl za to, že ho tak moc přitahoval? Že to takhle skončilo?

Vyndal něžně ruku z Aoiho úst, tím ho donutil otevřít oči. Podíval se na ten rudý otisk zubu, pak to bolestné místečko políbil. Jeho ruku mu položil na polštář a propletl s ním prsty v pevném sevření dlaní. Přiklonil se k němu a přitiskl rty k těm jeho měkounkým. Nikam tentokrát nechvátal, počkal, dokud mu Aoi své rty neotevře, aby je mohl plenit jazykem.

Aoiho tělem proudily úplně jiné emoce, než když si ho tak dobyvačně bral. Osmělil se a sundal Midorimu brýle… odložil je na noční stolek. Najednou se mu jeho oči zdály velmi divoké. Usmál se na muže nad sebou a prohrábl mu vlásky. Bolest uvnitř něj ustupovala, vystřídalo ji úplně něco jiného. Něco, co neznal. Když se Midori dotkl citlivého místa uvnitř něj, hlasitě zasténal a jeho tělo se vypjalo. Už nemělo cenu steny skrývat…

Obě těla tančila v proudu chtíče a vášně. Tempo se stupňovalo, každičkým okamžikem měl přijít onen okamžik ráje v podobě vrcholu. Už to mělo každou chvílí přijít… už…

Pokojem se ozývalo hlasité zasténání obou chlapců. Po jejich tělech stékalo sperma a mladičkého chlapce uvnitř naplňovala stejná tekutina. Unaveně vedle sebe padli do peřin. Ani jeden nemluvil, protože by tím zkazili tento okamžik. Nebo to možná bylo tím, jak intenzivní to byl zážitek?

Aoi se znaveně stočil na Midoriho hrudi. Prstíčkem objel konturu klíční kosti, všiml si, jak jeho partner přivírá oči. Najednou se mu takhle líbil ještě víc. Připadal si vyjímečný tím, že ho směl takto vidět.

„Midori-san?“ zkusil po chvilce prolomit to mlčení.

„Hm?“ jmenovaný pootevřel jedno oko a zahleděl se na Aoiho.

„Vys…vysvětlil bys mi, co to mělo znamenat?“ roztřásl se chlapci hlas, když to říkal.

Midori zamyšleně prohrábl jeho blonďatou hřívu, mlčel. Už to skoro vypadalo, že nedostane žádnou odpověď, když si Midori přitáhl jeho hlavu blíž. Zastrčil mu pár pramínků vlasů za ucho a do něj mu zašeptal ta slova. Slova, která nemyslel, že někdy uslyší… Slova, která mu měla změnit život… Slova, jež pro něj byla příslibem budoucnosti…

Byla to povídka, kterou jsem psala pro jednu kamarádku, ale doufám, že se bude líbit i vám. Budu moc ráda, když mi tu necháte komentář. Upřímně doufám, že nejste naštvaní, že jste povídce věnovali čas, ale máte z povídky i radost.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Celebrations and the other perversions: