Chci, abys byla mou? • OurStories.cz ~ naše povídky

Zamyšlení nad krásnou slečnou, žárlivostí a opravdovou láskou.

23.09.2014 (09:00) • TheWightSpider • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1397×

Koukám do jejích krásných zelených očí, kontrastujících s květy v tmavých, rozpuštěných, momentálně vlnitých vlasech. Civím na ni s tklivou něhou. Když si povšimne mého pohledu, usměje se a z legrace laškovně pozdvihne obočí. Tenké, jemné rty odhalí bílé zuby a oči se jí lehce zachvějí. Vůbec nic netuší. Už jen dle toho, jak se pořád ptá, jakou že to má chybu. Jediná chyba, zahrnující všechnu moji bolest. Má už přítelkyni.

Vlastně mi nejspíš vůbec nerozumí, ani koutkem oka nezahlédla mou náklonnost k ní. Chci ji rozmazlovat; tisknout ji k hrudi, jen tak s ní ležet i několik dní, i několikrát za noc bych se se štěstím probudila a sledovala ji, jak je nádherná, když spí. Střežit její křehké tělo a pečovat o její duši. Ve dne a v noci si užívat její nezkrotnou lásku (kterou ke mně necítí). Je z ní cítit neuvěřitelně obrovská síla, svěžest, voní čistou vodou a čerstvě posečenou trávou. Jako anděl...

Vlastně se mi líbila, už když jsme se poznaly. Tenkrát jsem neměla vůbec žádné zkušenosti s holkama, kromě opileckých líbaček před kluky, když mi bylo tak čtrnáct, patnáct. Nic to pro mě neznamenalo, ale je pravda, že už odmala jsem měla pro určité slečny slabost. Zhruba před půl rokem jsem jela do Prahy za bráchou a pár známýma, kde jsme se opily s jednou bráchovou kamarádkou. Zničehonic mi oznámila šílený nápad. „Hej, já bych si tě dala, pojď spát ke mně.“ Tu noc se děla spousta zvláštních věcí, ale to, co mi dělala, pro mě bylo hrozně vzrušující. Když jsem to dělala chvíli i já jí, připadalo mi to děsně nechutný. Po měsíci, dvou mi to ale začalo chybět. Lítala jsem po klubech. Byla tam spousta čub, které se nechaly bez jediného slova... Bavilo mě to, ale byla jsem stále zamilovaná do kluka, zhruba dva a půl roku. (pozn. Rozloučení z ním zveřejněno tady http://www.ourstories.cz/5-jednodilne/jen-tiche-rozlouceni/ .) Už jsem se jej vzdala. Opustila mě slepota, sice i s chutí žít, ale opustila. Nyní si začínám všímat více a více všech možných protějšků, ONA ale vede.

Vede tím, jak moc ji miluju. Ano, miluju ji, jen nevím, jakým způsobem. Je křehká a nevinná, neustále plná života, neobyčejná. Výjimečná. Jako poslední okvětní lístek, tak tak se držící, klátící se v podzimním větru. Někdo, kdo potřebuje podporu, stejně jako já. Někdo, u koho mám dojem, že ho znám už několik životů. Osud, spřízněná duše. Ale kdybych ji milovala „jen“ (rozumějte, láska je silný cit v jakémkoliv slova smyslu, proto ty uvozovky) jako kamarádku, jak je možné, že každá zmínka o tom, jak jí teď její milá napsala, jak strávila se svou milou noc, jak byla šťastná, když spolu bydlely a tak dále, tolik bolí? Ten bodavý pocit u srdce je tolik nepříjemný. Na několik okamžiků mám snad i pocit, že jsem úplně sama. Ano, já vím, že je to hloupost, že je tu stále se mnou, ale mé srdce ovládá žárlivost.

A tak se teď ptám tam někoho nahoře, je vlastně žárlivost projevem lásky? Proč přejeme štěstí víc sobě, než všem ostatním, včetně lidí, které milujeme? Proč se nedokážeme všichni vzdát všeho jen pro milovanou osobu?

A je vůbec možné nemilovat?

Autor: TheWightSpider, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Chci, abys byla mou?:

2. TheWightSpider přispěvatel

27.09.2014 [16:53]

Já nejsem bisexuální tím "tradičním způsobem"... Vnímám člověka jen jako duši, tělo je pro mne vedlejší.. Emoticon A děkuju.

Smazat | Upravit | 24.09.2014 [8:38]

Já osobně jsem bisexuální a pamatuji si, jak dlouho jsem brečela kvůli kamarádce, do které jsem byla zamilovaná, ale ona má přítele. Emoticon Nějak to pak přeslo, asi ta láska prostě umřela, když nebyla opětována a sdílena, jasně, ale mám už snoubence a nikdy jsem nemohla být šťastnější. Každopádně, znám ty pocity, které popisuješ. A že je to popsané krásně...
A.