Christmas is all around class • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak to vypadalo v naší občas mírně rozhádané třídě? Já vim... není to moc ucelené a tak, ale ten den nebyl ucelený. Byl to menší chaos, a za ten jsem velice vděčná. Jestli to přečtete, tak napište komentář, jak to vypadalo u vás, jestli chodíte do školy ;). *L

24.12.2013 (14:00) • Aruallaf • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 418×

Vešla jsem do třídy a očekávala jsem tu hlubokou vánoční atmosféru, ale asi marně. Maximálně jsem viděla náš umělý stromeček s vystřiženými ozdobami, co vypadaly jako ze školky. Ale Tara si na nich dala záležet, a tak bych to přece jenom nahlas neřekla. A nakonec… mělo to takový dětský efekt. A o tom to přece mělo být, ne? O tom, že jsme stále děti a že přes všechny ty problémy můžeme věřit v zázraky.

Zhrouceně jsem objala každou kamarádku a všechny pozdravila. Došla jsem k lavici a pomalu se prohrabala taškou, abych našla ty všechny stejné dárky. Tenhle rok byl špatný. S penězi obzvlášť. Mrzelo mě, že jsem nemohla nic koupit, že všichni utratí peníze za můj dárek, ale já jim pouze něco vyrobila. Vyrobila jsem jim rámeček s jejich hudebním, seriálovým idolem a k tomu jsem jim napsala něco jako dopis. Pouze jsem doufala, že z toho budou mít radost. Opatrně jsem je vyndala z tašky a okolo stromečku rozházela náhodně na všechna místa. „Tak ty takhle, Lolo? Ty si to tam takhle naházíš a my pak budeme hledat, co z toho je naše? Já to tam jenom nějak dala na jedno místo, ale když myslíš, tak já to změním,“ zasmála se Tara. I Sarah začala přerovnávat své dárky a najednou to vypadalo úplně jinak. Celý stromeček byl obklopený dárky a zdálo se, že jich je tam nekonečně. „Těch dárků tam je víc, než jich tam bude v úterý,“ řekla Tara. A bohužel, u většiny z nás měla pravdu.

„Společná fotka!!!“ zavolala Lucy přes celou třídu. „Mám tady svůj profi foťák,“ usmála se. Vytáhla svoji zrcadlovku, se kterou neustále doprovázela naší třídu, a všichni jsme se shromáždili před stromečkem. A já si uvědomila ten rozdíl. Uběhl další rok. Přesně před rokem jsme dělali stejnou fotku, u stejného stromku, s pravými ozdobami, já s černými vlasy a velkým břichem. Kde jsme teď? V osmičce a potom, když mi Vanessa řekla „Příští rok už nikdo nic nedostanete, nakupování je moc těžký.“, jsem si také uvědomila, že příští rok to bude naposledy, že to uběhlo jako voda, a i když si všichni myslí, že je ještě září, tak doopravdy jejich příští vysvědčení ovlivní jejich budoucnost, a už nám zbývá jenom rok a půl tohohle „dětského“ přátelství. Ta fotka mi bude viset na zdi, přísahám.

„Ukaž nám tu fotku!“ Všichni ji chtěli vidět, ale Lucy řekla, že bude na facebooku a máme počkat.

„Jsme tu všichni? Asi jo, tak jdeme rozdávat dárky.“ Mary rozdávala dárky a před každým se postupně nahromadila hromádka cca šest dárků. Lucy nám všem ještě předtím dala náušnice, že je nechtěla balit, a pak jsme se do toho mohly pustit. Všimla jsem si, že tam, u stromečku, jsme jenom my, ti populární, ti ve středu třídy. Ti „méně“ populární byli společně v rohu a jedli cukroví.

„Víte, co by bylo hezký?“ zeptala se najednou Tara. „Kdyby tady s námi byla naše třídní. Byla jsem se podívat do cizích tříd a tam s nima ty učitelky sedí v kruhu a všechno, a co my tady? Třídní je v kabinetě a úplně na nás kašle,“ řekla posmutněle. Bohužel měla pravdu. Byli jsme na Vánoce vlastně sami.

„Tak jdeme rozbalovat,“ zvolala jsem. Dostala jsem film od Sarah „Holky jsou fajn, ale pes je pes“.

„Sarah, ale já nechci a nebudu mít psa!“ řekla jsem se smíchem.

„To nevadí“ řekla a mávla rukou. V tu chvíli vedle mě otevřela Vanessa také svůj film a našla Sherlocka Holmese.

„Sarah, nespletla sis to s někým?“ Nad jsem se musela pousmát. Jak málo stačilo. Našla jsem pak voňavku, nejspíš od Bree, lak na nehty a lesk na rty od Lucy a….

„Jeeeee, Lolo!“ Bree otevřela můj dárek a našla svůj rámeček s DJ Wichem. Ten její pohled nikdy nezapomenu. Viděla jsem v tom doopravdový vděk a radost. Nejspíš větší, než kdybych něco koupila doopravdy. Najednou ke mně přišla zezadu a objala mě. „Tohle je lepší než jakýkoliv dárek, co jsi mohla koupit.“ Byla jsem vážně ráda, protože její a Luciiny reakce jsem se bála nejvíce. Lucy si mezitím četla ten dopis a rozbrečela se při tom.

„Nikdy jsem u žádnýho dárku nebrečela,“ přiznala. Já se vrátila ke svým dárkům a našla jsem odličovač od Cassidy a Vanessy. To mi připomnělo ty staré časy. Přesně před rokem, když jsme ještě všechny tři byly nejlepší kamarádky, tak jsem jim říkala, ať se mi složí na gel na vlasy, i když to mezi námi v tu dobu trochu skřípalo, protože… no, přiznejme si to, trojice nefungují nikdy. Teď? Cassidy je trochu jinde a já s Vanessou máme docela dlouhý příběh. Pak mě zezadu objala Emily.

„Moc děkuju, Lolo.“ Dala jsem jí rámeček s Katy Perry. „Od mýho dárku toho moc nečekej, máte ho s Tarou podobný,“ zasmála se. Věděla jsem, co dostanu. Chtěla jsem korektor a Tara měla ten stejný. Poděkovala jsem Vanesse a Cassidy za ten odličovač a mezitím rozdělala další dárek. Ten šátek, co jsem si s Tarou vybrala, a potom diář od Kate, který jsem chtěla. Otočila jsem se k ní a objala ji. Měly jsme teď nějaké problémy, a tak jsem jí i do toho dopisu napsala, že doufám, že to vyřešíme a nakonec budeme obě zase kamarádky.

Vanessa mezitím i s tím věčným přerušováním dočetla můj dopis a pak jenom s úsměvem řekla, že to tak má stejně a že to chápe. Omlouvala jsem se jí tam za Itálii, ale také jsem řekla, že ničeho nelituju, že se to tak mělo stát. Zároveň jsem napsala, že jedna věc navždy zůstane, protože mě nikdy nezradila, a tak jí budu vždy důvěřovat. K tomu patřilo to, že to má stejně. Byla jsem za to neskutečně ráda. Postupně jsem viděla všechny reakce na mé dárky a sama jsem si užívala těch, co jsem dostala. Tara si přečetla ten dopis a řekla, že jí mrzí, že nebudeme spát znovu na společné matraci. To mě rozesmálo. Když měla Emily narozeniny, tak jsme u ní spaly a nevešly jsme se tam, a tak spala Tara u mě na matraci. Řekla jsem, že v lednu budu mít oslavu, ale ať ani nepočítá s mojí matrací.

Kate se vedle mě zděsila, protože dostala od Vanessy kalhotky s ďáblem a dělaly jsme si srandu, že je to od někoho úplně jiného. Ta z toho byla úplně na hlavu.

Pak přišla naše třídní a řekla, že můžeme odejít. Já se ještě rozhlédla a v tu chvíli, stejně jako i dnes, když se podívám na tu fotku, jsem viděla, jak se naše třída za celý rok pohnula, jak nám zbývá už jenm tak málo času a jak…. I přes to všechno, to kouzlo Vánoc fungovalo. Celá třída tak nějak držela při sobě, jako nikdy. Zapomněli jsme na všechny sváry, hádky a spory, alespoň na jeden den. Vím, že od ledna to bude jako dřív, ale ten moment jsem si užila. Nakonec na nás všechny dopadlo to vánoční kouzlo a jednou za rok jsme byli "8.B".

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné