OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Damon's diary - 2. část

29.05.2011 (11:00) • LittleGii • Povídky » Jednodílné • komentováno 13× • zobrazeno 1994×

Damon's diary

2. část

Šel jsem se taky převlíct. Vzal jsem si černou košilu a k tomu tmavé rifle. Ještě naposledy v tomhle městě to rozjedu. Elena přišla dolů ve fialových minišatech s fialovými lodičkami. Vypadala nádherně, stejně jako vždycky. Její hedvábné vlasy jí spadaly volně přes ramena. Otevřel jsem dveře a pokynul jí, aby šla první. Vzala si jen lehké bolerko a vyšla k autu, tam nasedla. Já si sedl na místo řidiče a vydal se směr Grill. Už z dálky se ozýval zvuk hudby a sotva jsme s Elenou vešli přiběhla Caroline a vedla nás ke stolu.

„Co slavíme?“ zeptala se Caroline po třetí skleničce.

„Damonův odchod,“ řekla Elena smutným hlasem, byla smutná viděl jsem to na ní. Celý večer byla tichá. „Och,“ uniklo Bonnie a Carol a obě mlčely. Sice mi bylo líto, že se Elena kvůli mně trápí, ale já se kvůli ní trápím celou dobu, a popravdě jsem nikdy nevěřil, že může upír tak změknout. Nechci už dál trpět.

Všiml jsem si, že Elena si objednává třetí koktejl. Bylo na ní poznat, že se chce opít, ale já jí v tom hravě zabránil. „Pojď si zatančit.“ Chytil jsem ji za ruku a vytáhl ji na parket. Zrovna hrála Elton John - Will You Still Love Me Tomorrow.

Chytil jsem ji do náruče a začal tančit v pomalém rytmu. Elena mi dala ruce za krk. Dívala se mi do očí, a já v nich viděl jak moc jí ubližuju.

Věděla to. Věděla, že ji miluji, ale nechtěla ublížit Stefanovi. Viděl jsem všechno, co by si přála mi říct. Nakonec mi položila hlavu na rameno a mi tančili stále dál a dál. Až jedna píseň přešla do další, ta do další a tak to šlo až pozdě do večera. Nemluvili jsme. Stačila nám blízkost toho druhého.

Toho večera jsem ublížil mnoha lidem. Sobě, jí a jiným. Přišli jsme pozdě v noci a já ji uložil do postele. „Zůstaň tu se mnou,“ prosila mě, když jsem se začal zvedat. Nakonec jsem si lehl vedle ní a ona se mi stulila do náruče.

Té noci jsem se hodně napřemýšlel. Vzpomínal jsem na den kdy jsem ji poprvé viděl.

Seděla ve svém pokoji v okenním výklenku a psala si do deníku. Po tvářích jí tekli slzy. Byla smutná, ale ani to jí neubíralo na kráse. Byla jako Kathrine, ale i tak mi něco napovídalo, že je to pouze podoba co je spojovalo. Když otočila svoji tvář z okna zahleděl jsem se do jejích čokoládových očí. Byla nádherná.

Nikdy nebyla jako Kathrine. Ona si se mnou a Stefanem jenom hrála, ale Elena. Elena i přesto, že nás milovala oba, si vybrala jen jednoho. Stefana, možná, že kdybych ji tehdy zachránil já, že bych to byl já, kdo jí popletl hlavu jako první. Možná by si vybrala právě mě, ale kdyby se to stalo… Možná bych se nezměnil. Byl bych stejný. Krvelačná stvůra. Možná, že bych nikdy nepoznal, co to znamená milovat. Ona mě změnila, tím že mě odmítala. Ona mi otevřela oči.

Díval jsem se jak klidně oddychuje, a uvědomoval si že mohla být má. Byla tak blízko, a i přesto byla tak daleko. Mohl jsem se jí dotýkat, hladit ji po vlasech, ale nikdy ji nebudu moci mít.

Když uprostřed noci otevřela oči, myslel jsem, že jsem ji třeba probudil, ale nikdy jsem nečekal, to co se stalo.

„Nechci, abys odešel,“ řekla šeptem. „Musím,“ odpověděl jsem jí.

„Lžeš,“ nařknula mě a měla pravdu. Nemusel jsem odcházet. Chtěl jsem. „Nemám důvod zůstávat,“ možná že právě to se jí dotklo.

„A co já? Já nejsem důvod? Copak já jsem pro tebe nic? Já to vidím, Damone. Vidím to každý moment, když jsme poblíž. Miluješ mě.“ Teď už seděla a křičela. Nikdy jsem ji takhle neviděl, ani když jsem vyváděl pitomosti. Nikdy ne takovou jaká byla právě teď.

„Nemiluju,“ au, to bolelo. Lhal jsem nejen jí, ale i sobě.

„Ne?“ zeptala se. V očích se jí objevily slzy. „Tak proč to všechno? Proč si ještě pořád tady? Proč se mnou obtěžuješ? Jsem pro tebe nic. Jsem pro tebe pouhá kopie Kathrine, ale ji miluješ. Mě ne… Já jsem jen Elena. Obyčejná lidská dívka.“ Na konci už šeptala.

„Nejsi její kopie,“ zašeptal jsem.

„Tak proč? Proč tady jsi? Pro mi jenom ubližuješ?“ Celá se klepala od pláče. „Proč to děláš, když mě nemiluješ?“ šeptala.

„Nejsi obyčejná, jsi výjimečná a není to tím, že vypadáš stejně jako Kathrine. Jsi výjimečná tím, že dokážeš milovat tak jako nikdo jiný. I přesto, co se ti v životě stalo jsi všechno zvládla ještě se dokázala starat o ostatní. Dokázala jsi vstoupit do našeho života. Dokázala jsi mě změnit.“

„Ale ani přesto mě nemiluješ? Lžeš, a já to dokážu tobě i mě.“ Než jsem se nadál byla přede mnou. Ruce mi dala okolo krku a políbila mě. Chtěl jsem se jí vymanit, a že bych to zvládl, ale nemohl jsem. Měla pravdu. Milovat jsem ji nadevšechno, ale i přesto jsem musel odejít. Možná, že se to mělo stát. Možná, že právě to bylo napsané na našich tkalcovských stavech osudu.

Líbala mě, já líbal ji. Než jsem se nadál, přestal jsem se ovládat a i když jsem věděl, že je to špatné, převal jsem ji pod sebe. Ruce jsem jí zasunul pod košilku a začal ji hladit po bocích. Nebránila se. Stejně jako já věděla, že to nesmíme udělat, ale stejně tak to chtěla.

Začala mi roztřesenými prsty rozepínala košili, kterou jsem měl stále ještě na sobě. Vzápětí na to moje košile skončila na zemi. Dost, proletělo mi hlavou. Tohle mu nemůžeš udělat, ta slova byla jako ledová sprcha. Stál jsem vedle postele dřív než si to mohla uvědomit  a měl oblečenou košili.

„Nemůžeme to udělat,“ zašeptal jsem. Sklonil jsem se ještě naposledy ji políbil Pak jsem si opřel čelo o to její. „Sbohem,“ vtisknul jsem jí poslední polibek a zmizel jsem dřív než bych si to rozmyslel. Slyšel jsem jak křičela, abych se vrátil, ale to už jsem byl daleko.

Byl jsem už osmdesát kilometrů od Mistic Falls, když jsem zavolal Stefanovi.

„Stefane tady Damon. Odcházím, neptej se mě proč. Jen jednu věc. Postarej se o ni.“ Zanechal jsem mu vzkaz a vypnut mobil. Poté jsem ho rozdrtil na prach.

Sbohem Eleno, miluji tě.

Teď už jen cesta, bez cíle a nekonečné bloudění.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Damon's diary - 2. část: