OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Fantasy příběh

08.03.2014 (13:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1672×

Tento příběh se odehrává v daleké budoucnosti. Vypráví ho elfská dívka Peeta. Na planetě Zemi zbývá jediný nezničený kontinent. Severní Amerika jako jediná vydržela všechny války, které se zde posledních tisíc let odehrávaly. Při válkách zahynulo mnoho lidí, někteří šokem z Mutů, kteří chtěli ovládnout naší planetu, někteří v zápalu boje. Teď Mutové mají v plánu pozabíjet zbylé lidi, elfy, vlkodlaky a čaroděje, aby mohli vytvořit novou rasu. Nová rasa by měla za úkol zničit celý vesmír.

V táboře se ozvalo slabé zasténání. Byla to Peeta, která vzlykala nad fotkou svých rodičů. Její rodiče měli jen ji. Minulou noc se z ní stal sirotek. Nebýt jejího kamaráda Rena, byla by bývala mrtvá. Visela by někde na větvi oběšená. Vzpomínala na poslední bitvu s Muty. Ta vzpomínka v ní vyvolávala jen zoufalství. „Přišla jsem o vše," zašeptala do prázdného a vymrzlého stanu. Byla zima, což nebyla výhoda nejen v boji. Zazněl poplašný gong. Něco se děje, pomyslela si. V táboře vypukl zmatek. Peeta vylezla ze stanu a pohlédla na nebe. Už se objevovaly obrysy mutských vznášedel. Rozběhla se k výzbroji. Na záda si hodila luk s toulcem a do ruky si vzala oštěp. K opasku si přidělala pochvu s mečem. Tenhle meč pro ni byl velice důležitý, kdysy patřil jejímu otci. Dal jí ho k šestým narozeninám. Možná už uběhlo od toho dne deset let, ale meč byl pořád dostatečně ostrý a nezlomený. Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že za ní stojí Mut. 

Trhla sebou a zavrčela na něj: „Ty zrůdo! Zabil jsi mi rodiče!" Mut vykulil černé temné oči. Do očí se jí opět vracely slzy. V hlavě měla zmatek, ale jedna věc byla jasná: tuhle válku musí vyhrát! V mozku se jì začal rodit neurčitý plán. Přestala vnímat okolí, že si ani nevšimla, jak na ni Mut mířì nožem. Už už ho chtěl vrhnout, když se najednou skácel k zemi. Nad jeho tělem se objevil vlkodlak Ren. Udělala gesto, kterým mu děkovala. Pokynul jí hlavou a odešel. Vyrazila směrem ke koním, ale sama věděla, že to nebude snadné. Cestou zabila čtyři Muty a pak konečně spatřila koně. Po táboře se rozezněla vítězná fanfára, což znamenalo, že byl král Mutů mrtev. Přemýšlela nad tím, jestli udělala něco, aby pomohla vyhrát tohle napadení. Jistěže pomohla, také zabila nějaké nepřátele. Její elfská rychlost byla k nezaplacení, vždy byla krok před svým protivníkem, i když byl o dvě hlavy větší než ona. Nad tábor se vzneslo vznášedlo a promluvil z něj hluboký a drsný hlas:

„Tím, že jste zabili krále, jste si sami zvolili smrt. Nikdy nebudete mít navrch. Mutové jsou jediná rasa, která má nejvýšší právo žít. Připravte se na tu největší bitvu, kterou tahle zchátralá planeta pamatuje!"

Mezi stany se začaly dělat hloučky válečníků a jejich žen. Peeta si tady přála mít své rodiče, kteří by ji ujistii, že tuhle válku mohou vyhrát. Peetin tatínek byl pravou rukou jejich vůdce Arthura. Lidé pohlédli vzhůru. Na vysoké plošině stál právě Arthur. Nevypadal zrovna nejlépe. Měl na sobě krvavé kruhové brnění a v ruce držel meč, z kterého odkapával zelený sliz.

„My to vyhrajeme! Nemáme moc bojovníků, ale máme něco cennějšího. Máme odvahu a motivaci. Máme neuvěřitelně rychlé elfy, nelítostné vlkodlaky, nebezpečné čaroděje a lidí, kteří chtějí zemřít za svou zem, rodinu, krajinu..." Jeho hlas se pomalu vytratil. Měl pravdu víc, než si myslel. Peeta zvedla svůj meč nad hlavu a z plných plic zakřičela:

„Za svobodu!" Trvalo jen moment, než se ozvala odezva.

„Za svobodu!" křičeli vojáci po celém táboře, dokonce se k nim přidal i Arthur. Teď už v ní plápolala malá naděje.

V noci nezamhouřila ani oko. Zrovna vylézala ze stanu, když se k ní přiblížil vůdce. Díval se na ni a v očích mu byla vidět prosba. „Peeto, měli bychom si spolu pohovořit." Naznačila mu, ať jde do jejího stanu. Vklouzla za ním. Nabídla mu občerstvení a něco k pití, on však odmítl. „Já bych měl být ten, co něco nabízí. Minulou noc pro mě zemřel tvůj otec. A proto ti nabízím, že bys mohla býti moje dcera. Vychovat bych tě jako svou dceru. Po mé smrti bys převzala mou funkci vůdce. Byla bys nová vůdkyně," přerušil ticho jeho hlas. Než stčila odpovědět, byl pryč. Seděla bez hnutí na posteli a přemítala si jeho slova: „Byla bys nová vůdkyně." Ta nabídka byla velice lákavá a její táta by si určitě přál, aby ji přijala. Byla příliš rozrušená, než aby mohla rozumně uvažovat. Její poslední myšlenka byla, že odmítne. Nikdo nemůže nahradit její rodinu. 

Peetu probudily výkřiky. Jako předchozí den si hodila na záda toulec a luk, k opasku si připnula meč v pochvě a do ruky si vzala zase oštěp. Vyběhla svou superrychlostí ze stanu a rozhlédla se kolem sebe. Krajina se hemžila Muty. Zahlédla, jak se skupinka vlkodlaků v čele s Renem plíží k mutským katapultům. 

„Do boje!" ozval se Arthurův hlas. Peeta se rozběhla za ním. Někdo ji předběhl. Byl to Mut. Udeřil svou velkou rukou do Arthurovy hlavy a mečem mu probodl záda. Sklonila se k umírajícímu vůdce a zašeptala: „Přijímám!" Arthur se zkusil usmát. Zavřel oči. Už nedýchal. Mutů stále přibývalo, zdálo se, že jejich počet je neomezený. Peeta doufala, že se stane zázrak a zachrání je. Pomalu se blížil soumrak a Mutové začali mít převahu. Peeta vylezla na nejbližší vysoký kámen a zvolala: „Bojovníci! Arthur je mrtev a my teď pomstíme jeho smrt! Za svobodu!" Odezva na sebe nedala dlouho čekat. Jako by to vojáky nakoplo. Začali Muty zabíjet po třech naráz. Po dvou dnech bojování byl zabit poslední Mut.

Vyhráli.

Peeta se stala královnou Severní Ameriky. Ostatní potopené kontinenty se vrátily na svá původní místa a lidé je znovu začali obydlovat. 

                                                          Konec

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Fantasy příběh: