OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Feeling

10.08.2012 (13:00) • TerryBells • Povídky » Jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1246×

Harry a Ron s dvojčaty dělali blbosti, a tak jsem si pod stromem četla. Najednou jsem pocítila, že už je čas jít se připravit na večerní ples.

„Kluci, už se jdu připravit,“ křikla jsem na ně.

„Už? Ještě zbývají tři hodiny!“ protestoval Ron, za chvilkovou nepozornost schytal dobře mířenou sněhovou kouli do obličeje.

„A s kým vůbec jdeš?“ zeptal se mne. Ani nevím po kolikáté. Pořád ho to baví?  

Na to jsem jenom mávla rukou, a odešla jsem. Cestou na kolej jsem musela vymyslet dobré místo, kde se upravit na večerní ples. Naše ložnice ani společenská místnost nepřipadávala v úvahu. A to hned z několika důvodu. První byl asi ten, že nikdo kromě Ginny netuší, s kým jdu.

Ano, já Hermiona Grangerová jdu s Viktorem Krumem. Já! Ze všech holek si vybral zrovna mě! Není to jen sen?

Z mých úvah mě probrala až Buclatá dáma.

„Heslo!“

„Šampionky,“ řekla jsem pohotově.

Otevřel se mi obraz a vevnitř jsem měla tu možnost vidět všechny ty natěšené holky, které se připravují na ples.

Prošla jsem společenskou místnost, tak rychle jako nikdy. A schody jsem do slova brala po pěti.

Otevřela jsem dveře od ložnice. Měla jsem štěstí, všechny holky byly dole.

Zamířila jsem k posteli. Pod postelí jsem měla kufr. Vytáhla jsem ho nahoru a taky jsem ho otevřela. Navrchu jsem měla křišťálově modré šaty. Moje máma se nezapře.

Spolu s šaty jsem vytáhla i kosmetickou taštičku, a to nejdůležitější, lak na vlasy. Bez něj by moje vlasy vypadaly jako… Jako právě teď! A to já dnes večer vážně nechci.

Všechny věci jsem vzala, a vyřítila jsem se z ložnice. Zamířila jsem na jediné místo, kde nikdo nechodí. Záchod Ufňukané Uršuly. Ze dveří ložnice jsem se vyřítila jako blesk.

Dole pod schody mě zachytila Romilda.

„Hermiono? Kam jdeš? Já myslela, že se budeš malovat s námi,“ řekla poplašeně.

„Promiň, ale… Už mám něco s někým domluvené. Z jiné koleje. Jdeme se zkrášlovat tam,“ řekla jsem a zamířila jsem k východu.

Cestou pryč jsem ještě zaslechla Romildu, jak ostatním holkám říká, že určitě nikoho nemám, a tak chci zmizet.

Ať si myslí, co chtějí! Žádná z nich nejde s Viktorem Krumem!

Cestou na záchody jsem ještě potkala Ginny, s ní jsem si jenom zamávala. A hned jsem běžela dál.

Konečně jsem uviděla záchodky… Vešla jsem dovnitř, a jak jsem očekávala, nikdo tu nebyl. Počkat někdo možná ano…

„Uršulo? Jsi tu?“ zeptala jsem se možná trochu rozpačitě.

„Uršulo, jsi tady?“ napodobila můj hlas.

„Jsi tu,“ konstatovala jsem.

„Postřeh…“ řekla mrzutě.

„Uršulo, dneska je ples. Chtěla jsem se zeptat… Nemohla bych se tu připravit?“ Být milá! Hlavně to, nebo začne vyvádět.

Bylo vidět, že přemýšlí. Pět minut, deset…

„Tak můžu?“ zeptala jsem se znovu, ale teď trochu podrážděně.

„Jasně,“ řekla jakoby nic a zmizela.

Jak já ji nenávidím…

Sedla jsem si na zem a otevřela jsem svou kouzelnou taštičku. Teď hlavně potřebuji zrcadlo! Samozřejmě jsem u sebe jedno měla. Asi před měsícem jsem si ho koupila v jednou obchodě, stačilo ho otevřít a najednou přede mnou stálo obrovské zrcadlo…

„Miluji kouzla,“ vydechla jsem.

Musím začít vlasy…

Krok číslo jedna musím si udělat vážně, ale vážně pevný drdol. Asi po padesáti minutách jsem ho tam měla. A asi stokrát jsem ho přelakovala…

Postupně jsem začínala vytahovat jednotlivé pramínky vlasů, a vuala… účes je na světě a to po pouhé hodině. Tomu jsem se musela zasmát.

Teď přejdu k fázi dvě: Líčení…

Nechtěla jsem se malovat nijak výrazně, a proto jsem zvolila pouze maličko pudru, řasenku a bezbarvý lesk na rty, který použiju, až při odchodu.

„Páni, už mám jenom půl hodiny! Což znamená, že se musím převléct a uklidit za dvacet minut, abych stihla Kruma,“ řekla jsem.

Svlékla jsem se a všechny věci jsem poskládala a vložila je do jedné kabinky, budu se tu muset vrátit! Do Prčic…

Na řadu přišly mé kouzelně krásné modré šaty. Oblékla jsem se a nasadila jsem si všechny doplňky. A samozřejmě jsem nezapomněla lesk. Moji kosmetickou taštičku jsem přidala do kabinky k věcem.

A teď už jen vyrazit…

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Feeling :