OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Gūzen no deai

07.11.2013 (12:00) • , Ryuu • Povídky » Jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1224×

Gūzen no deai

Seděl jsem v parku na lavičce, nevnímal čas. Znuděně jsem kopl do prázdné plechovky před sebou. Odkutálela se k nohám podivně vzhlížejícího chlapce. Na můj vkus na něm bylo příliš barvy. Polovinu hlavy měl havranově černou a zbytek na slunci chytal spoustu červených odstínů. Připadala mi hrozně roztomilá rolnička na růžovém obojku kolem krku. Celý jsem z něho znervózněl. Nejistě jsem si točil s prstýnkem na ukazováčku pravé ruky. Hoch hodil pohoršený pohled po plechovce u svých nohou. Střelil po mně naštvaným pohledem. Jeho oči zářily jasně zelenou barvou.

K nohám se mi přikutálela plechovka. Drbla mi do tenisky a několik posledních kapek tekutiny se vsáklo do povrchu boty. Naštvaným pohledem jsem pátral po idiotovi, který sem ten bordel kopnul. Kus ode mě seděl černovlasý chlap. Zíral na mě, přejížděl mě očima. Co má sakra za problém? Hrábnul jsem po plechovce, chvíli přemýšlel, a pak ji naštvaně hodil po majiteli. Tekutina na šedém povrchu tenisky vytvořila světlé fleky. Idiot jeden, byly nové!

„Sakra, co máš za problém?“ vyjel jsem na druhého.

Ruka mi vystřelila dopředu a zachytila letící kov. Nejistě jsem si prohlížel předmět v mé ruce. Svůj pohled jsem podrážděně hodil po onom chlapci. Nechápal jsem ho.

„Problém?!“ Nechal jsem se jedním jeho pohledem vytočit. „Nes*r se do toho! Nechápu, proč bych ti měl něco říkat.“

Vstal jsem z lavičky a zamířil s plechovkou k blízkému koši.

Zarazil jsem se. On mi tady svojí leností… ne, nabubřelostí zlikviduje tenisky a ještě na mě řve? Čím jsem si dnešek zasloužil? Pohodil jsem hlavou, až rolnička na obojku cinkla. Ten zvuk mě normálně uklidňoval, ale dneska? Už dopoledne jsem měl chuť tu věc sundat a zadupat i s jejím majitelem.
Znovu jsem se podíval na toho chlapa. Stál s plechovkou nad košem a pohledem těkal mezi mnou a jí. Až teď jsem si uvědomil, že bude vyšší než já. Pohled na něj vzbuzoval menší úctu. Delší černé vlasy mu spadávaly do obličeje. Zaměřil jsem se na ruce. Měl dlouhé prsty, pevné, ale přesto vypadaly, že umějí pohladit. Kolem levého zápěstí měl několik náramků. Zbytek ruky se ztrácel pod zelenou bundou. Ale i pod tou látkou se rýsovaly svaly. Můj vztek se zmírnil na pouhé bublání. Přešel jsem pomalu k němu a naklonil hlavu na stranu. Pořád jsem chtěl vysvětlení pro svoje tenisky.

„Hajime-san?“ slyšel jsem někoho volat mé jméno.

Zděšeně jsem poskočil. Byl jsem si naprosto jistý, kdo stojí za mými zády. Ten nepříjemný hlas si nebylo možné splést. Byl jsem si naprosto jist, že blednu v obličeji.

„Nechtěl bys to dořešit jinde?“ naléhal jsem na něj a zděšeně při tom koukl za svá záda.

Nahlédl jsem tomu chlapovi přes rameno. Dost zbledl, takže jsem čekal nějakou obludu v lidské kůži. Místo toho tam stála hnědovlasá dívka se sladkým úsměvem na rtech a zabijáckým leskem v očích. Brr… Po zádech mi přejel mráz, když na mě vrhla podezřívavý pohled.

„Jak chceš,“ přikývl jsem.

Vítězoslavně jsem se usmál. Trochu mě překvapil, že tak ochotně souhlasil. Za zápěstí jsem si ho přitáhl do svého objetí. Chtěl jsem se bezpečně dostat pryč přes tu šílenou osobu za mnou. Byl jsem rád, že mi ten chlapec nevzdoruje.

„Chovej se, prosím, přirozeně,“ šeptl jsem mu do ouška.

Rukou jsem ho objal kolem pasu a vedl ho pryč. Celou dobu jsem cítil v zádech nenávistný pohled a doufal, že jsme se jí zbavili.

Nechal jsem se obejmout a poslušně se vést pryč z parku.

„Bývalá přítelkyně?“ Nemohl jsem si pomoct. A za ty tenisky jsem si neodpustil skrývat tu škodolibost v hlase.

Švihl jsem po něm pohledem. „Ani nevím, spíš taková kamarádka přes postel. Nic víc, jen ona si myslela, že to bylo něco víc.“

Nechápal jsem, proč mu to říkám.

Ušklíbl jsem se, pěkně jsem to dostal zpátky. Po očku jsem sledoval jeho obličej. Vážně byl vyšší než já. To, že mě pořád drží kolem pasu, jsem si uvědomil při přecházení nějaké silnice, kdy mě stáhl z vozovky a chvíli čekal, než se zase rozešel.

 „Takže… Se jmenuješ Hajime, jo? To bych do tebe neřekl. Nevypadáš na někoho…“ schválně jsem nechal větu vyznít do ztracena a čekal na reakci.

Zaskřípal jsem zuby. Neměl jsem rád, když si někdo utahoval z mého jména. Pevněji jsem ho sevřel. Mírně mě začínala ta jeho rolnička vytáčet.

„Máš něco proti? Nemůžu za to, že měli rodiče vážně špatnou naději o mém chování. Mimochodem, nechceš mi říct svoje jméno?“

Zasmál jsem se. Pomalu mě tenhle chlap začínal bavit.

„Tajemství. Zkus hádat,“ mrkl jsem do zamračených očí. Zarazil jsem se nad jejich barvou. „Je divný světlo, nebo máš čočky?“

„Moc mě nepokoušej, nemám moc náladu si hrát,“ zamračil jsem se na něj.

Trochu mě jeho otázka vyvedla z míry. Nebylo příliš lidí, kteří si mé barvy všimli. Nechtělo se mi ani odpovídal, ale když si všiml…

 „Takovou barvu mají normálně,“ pokrčil jsem rameny.

Můj úsměv se rozšířil. Nemáš chuť? To brzo napravíme, pomyslel jsem si.

„Líbí se mi. Nikdy jsem takovouhle barvu hnědé u Japonce neviděl,“ díval jsem se do těch očí. Štvalo mě, že se dívá do země. Chvílemi jsem měl nutkání vymanit se z jeho objetí, ale moje nálada se zvedla. Chtěl jsem si hrát a on byl jistým způsobem můj typ.

Jeho zmínka o mých očích mě polekala. Nikdo mi je nikdy nechválil. Většina se bála do nich dívat. Díky jeho chvále jsem zvedl pohled od země a zdlouhavě se podíval do jeho tváře. Něco mě na něm hrozně lákalo, měl jsem chuť ho sníst, ale nechtěl jsem na sobě nic dát znát.

„Hm,“ rozhlédl jsem se, kde jsme.

Právě jsme došli na náměstí. V hlavě se mi pomalu rýsoval plán. Zvrhle jsem se podíval po jednom hotelu na opačné straně náměstí. Měl jsem chuť ho trestat.

„Hm.“ To bylo jediné, co mi řekl. Asi se rozhodl někam jít, protože trochu zrychlil a přitáhl si mě trochu blíž k sobě. Uvítal jsem to, protože jen v tričku s dlouhým rukávem mi nebylo kdoví jak teplo a on hezky hřál.

Po chvilce mi přišlo vážně blbý ho zatáhnout do hotelu a nic mu neříct, proto jsem se ho opatrně zeptal, jestli mu to nevadí.

Zastavil před hotelem a opatrně se zeptal, jestli s ním chci jít nahoru. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem neváhal. Přeci jen mi dnešní den lezl na mozek.

 „Budu po tobě chtít tu náhradu za zničené boty.“ Znovu jsem na něj mrkl a za zápětí ho lehce vtáhl vchodem do haly.

„Boty?“ podivil jsem se.

„Jo! Boty! Vylil jsi mi na ně ten sajrajt z plechovky a ten vyžral barvu!“ Zavrčel jsem, když přebíral klíče od pokoje. Recepční si nás zkoumavě prohlížela. Zdálo se mi, že se teď usmál?

„Pořídím ti nové,“ zamyslel jsem se. „Počkej tu minutku.“

Nechal jsem ho stát u výtahu a vrátil se k recepční. „Mohla byste, prosím, zařídit, aby do našeho pokoje ve tři hodiny ráno přinesli tenisky?“

Moje žádost ji překvapila, ale souhlasila. Vrátil jsem se ke svému bezejmennému společníkovi s velmi dobrou náladou.

Nechal mě tam stát a někam zmizel. Nikdo jiný tu nebyl, pokud nepočítám chlapa v uniformě, který si mě celých pět minut prohlížel. Mrazilo mě z toho v zádech a doufal jsem, že si Hajime pohne. Konečně se zařadil zase vedle mě a přivolal výtah. Usmíval se jak idiot, když mačkal 12. patro zarazil jsem se. Vždyť 12 bude až u střechy…

 „Hele… Co jsi to vlastně vzal za pokoj?“ povytáhl jsem obočí na náš odraz v zrcadle na protější stěně.

Znepokojeně jsem mu odhrnul vlasy z čela. Hrozně mě vytáčelo, když mi kazily výhled do jeho podmanivých očí.

 „Střešní apartmá, mám to tam rád. Máš s tím problém?“ znejistil jsem.

Měl jsem chuť ho kousnout do krku. Proč bych s tím měl mít problém, jen jsem se ptal. Navíc… čekal jsem, že vezme nějaký levný pokoj, kde bude postel a s boží vůlí i sprcha, ale tohle ne. Věnoval jsem mu vděčný úsměv a v zápětí se zarazil. Super, chovám se jak malá děvka.

Trochu mi ujel sebejistý úsměv, chtěl jsem ho co nejdřív. Odhodlával jsem se k tomu ho políbit už ve výtahu. Ty jeho oči mě vážně znervózňovaly. Fajn, tohle nikam nevede. Naklonil jsem se a měli jsme obličeje jen pár centimetrů od sebe. Dveře výtahu se otevřely se zacinkáním. Polekaně jsem se odtáhl. Se smutným výrazem jsem ho zatahal za rukáv a jemně postrčil ven. Táhl jsem ho nadšeně ke dveřím našeho apartmá. Věděl jsem, že tam mě už nic nezastaví.

Odfrkl jsem si. Podle toho, jak vypadal, bych řekl, že nebude taková stydlivka. Chtěl jsem, aby mě políbil. Byl jsem zvědavý, jaké to bude a zároveň by mi mohl pomoct odbourat ten pitomý blok v hlavě. Zavrtěl jsem hlavou a nechal se vystrčit z výtahu. Popadl mě za ruku, a jak psa mě táhl ke dveřím apartmánu. Vypadal, že si snad za chvíli začne pískat.

Spěšně jsem odemkl dveře. Ještě nikdy jsem nebyl tak nervózní z něčí přítomnosti. Vtáhl jsem ho do útulného interiéru, dveře okamžitě zabouchl. Nechtěl jsem to dál oddalovat. Přimáčkl jsem ho na ony dveře. Konečky prstů si přidržel jeho bradu. V těch jeho očích bylo něco jiného, něco, co mě vzrušovalo. Se zamyšlením jsem se k němu naklonil. Přitiskl jsem své rty na jeho. Měly podivnou nezvyklou chuť. Chtěl jsem ho. Nikdy jsem tolik netoužil po někom jako právě teď. Polibek jsem prohloubil. Divil jsem se, že se neodtáhl. Nechtěl jsem se od něj odtáhnout, ale dýchat člověk někdy musí.

„Zasloužím si už znát tvé jméno?“ doufal jsem, když jsem se na malou chvíli odtáhl.

V pokoji se u něj něco změnilo. Chvíli si mě prohlížel, naklonil se ke mně a lehce mě políbil. Jeho rty byly horké, chtivé. Měl jsem chuť ustoupit pod tím náporem, ale nepustil mě. Vpustil jsem jeho jazyk. Bral si má ústa a nenechal mi žádný prostor na zapojení. Přivlastňoval si je hrubě, bral mi kyslík. Konečně se odtrhl a já se mohl nadechnout. Lapl jsem po dechu.

„Zasloužím si konečně znát tvoje jméno?“ Jeho hlas nedal znát žádnou známku udýchanosti. Povytáhl jsem obočí a věnoval mu široký úsměv.

 „To se ještě uvidí,“ chytil jsem ho za zátylek a přitáhl k dalšímu polibku. Chytil se a svým tělem mě začal tlačit do útrob apartmánu.

Jeho odpověď se mi v žádném případě nelíbila. Nechtěl jsem na sobě nechat znát, že mě tou odpovědí tolik vytočil. Toužil jsem ho za to ztrestat. Bude ještě litovat. Ušklíbl jsem se. Tohle se mi vážně nepodobalo. Ta chuť ho trestat byla až moc velká. Táhl jsem ho pomaloučku do ložnice.

Couval jsem před ním. Zuby jsem tiskl jeho spodní ret a zatáhl. Zavrčel mi do úst a v další chvíli jsem ležel zády přišpendlený k matraci velké postele. Okamžitě byl nade mnou. Jeho koleno se otíralo o můj rozkrok a ramena mi tlačil do postele. Zasténal jsem a v zápětí cítil, jak se jeho rty vytáhly do malého úsměvu. Odtáhl se ode mě.

Musel jsem se usmát. Chtěl jsem v něm vyvolat strach, ale něco jsem k tomu potřeboval. Ač jsem nechtěl, musel jsem se z něho zvednout. Natáhl jsem se pro telefon a vytočil číslo na recepci.

Natáhl se pro telefon a mluvil s recepcí. Vysmekl jsem se z pod něho a než stačil zareagovat, zmizel jsem v koupelně. Bohu dík, že byla spojená s tou ložnicí. Zamkl jsem za sebou a rychle se vysvlékl z oblečení. Nechtěl jsem být špinavý, nesnášel jsem to. Pustil jsem proud teplé vody a vydechl. Ozvalo se zabušení na dveře.

„Máš nějaké oblíbené ovoce?“ Hlas nezněl naštvaně, spíš… se trochu třásl nadšením? Ušklíbl jsem se. Proč ovoce? Zavrhl jsem myšlenku na nějakou společnou večeři. Na takové protahování jsem neměl náladu.

„Mandarinky. Ale proč?“ Odpovědí mi bylo ticho.

 Vypnul jsem vodu a natáhl si jen spodní prádlo. Víc toho stejně nebudu potřebovat. Ručník jsem si hodil kolem ramen a snažil se prosušit si mokré vlasy. Když jsem se vrátil do ložnice, Hajime s někým mluvil u dveří. Pokojová služba mu něco přinesla. Povytáhl jsem obočí a posadil se na postel.

V hlavě jsem měl dokonalý a zároveň trochu úchylný nápad. Zvedl jsem se a zaklepal jsem na něj. Trochu mě mrzelo, že mi utekl.

„Máš nějaké oblíbené ovoce?“ snažil jsem se skrýt svou nedočkavost.

Chvíli bylo ticho, než mi odpověděl. Mandarinky, hm? Usmál jsem se, s tím se dá dělat spoustu věcí. Nedočkavě jsem šel do vedlejší místnosti a čekal na své věci. Konečně, se ozvalo nejisté zaklepání na dveře. Rychle jsem běžel otevřít. Pokojová služba přivezla vozíček s miskou jahod a vedle byla postavena další s pár mandarinkami. Musel jsem se usmát při pohledu na tu zásobu šlehačky. Zamračil jsem se, když jsem zjistil, že jedna věc chybí. Podíval jsem se na chlapíka a čekal. Trochu cukl a z kapsy trochu nedůvěřivě vytáhl poslední věc, kterou jsem se spokojeným úsměvem přijal a poslal ho pryč. Vozík nechal v pokoji a radši se klidil.

Konečně jsem slyšel klapnutí dveří. Seděl jsem v tureckém sedu na té obří posteli a čekal, až se Hajime konečně uráčí přijít. Konečně se pootevřely dveře. K mému překvapení, ale nevešel Hajime, nýbrž vjel vozík s různými miskami a po něm až můj dnešní společník. Samolibě se usmíval, když si prohlížel obsah misek.

„Tak jsem ti vzal i ty mandarinky,“ samolibě jsem se usmál.

Pozorně jsem si ho prohlížel. Jeho skoro nahé tělo mě uvádělo k šílenství. Na sucho jsem polkl. Sedl jsem si na okraj postele a vozík si přišoupl blíž. Zamyšleně jsem se ohlédl do zvědavých očí mého partnera na dnešní noc.

Posadil se ke mně. Chvíli jsme si hleděli do očí, než mě přemohla zvědavost a já se nadzvedl, abych si prohlédl obsah misek. Šlehačka, jahody… a vyloupané mandarinky!! Člověka, který je vyloupa,l budu vychvalovat až na věky věků! Okamžitě jsem se natáhl pro jeden měsíček, nabral na něj trochu šlehačky a ukousl polovinu. Čokoláda by sice byla lepší, ale kdo by se o to staral. Znovu jsem nabral šlehačku na zbylý kousek. Otočil jsem se k Hajimemu a strčil mu mandarinku před pusu.

Olízl jsem si rty, nechtěl jsem mu dát šanci, aby si mě omotal kolem prstu, ale nějak jsem nemohl odolat. Otevřel jsem ústa a nechal si vložit onen měsíček na jazyk. Polkl jsem, měla zvláštní nezvyklou chuť. Rukou jsem si přidržel jeho paži, aby s ní nemohl hýbat. Lžící jsem nabral kousek šlehačky a začal mu ji umělecky patlat po té ruce. Vznikaly podivně krásné růže, měl jsem opravdu jednou jít studovat umění. Odložil jsem lžičku. Jazykem jsem mu tu šlehačku začal slízávat. Začal jsem u konečků prstů, kde jsem mu občas lípl polibek. Zvrhle jsem si olízl rty.

Sledoval jsem, jak mi slízává šlehačku z prstů. Jsem jak dudlík, napadlo mě při pohledu na něj, když mi cumlal ukazováček. V podbřišku mi už jen z těhle něžných doteků lítali motýli. Nechal jsem ho smýt všechnu šlehačku z mé ruky. Kousek mu zůstal na nose. Vypadal vcelku komicky, když si mě přimhouřenými očima prohlížel a jazykem si přejížděl po rtech. Zazubil jsem se na něj a slízl bílou tečku na jeho nose. Neodpustil jsem si ho jemně kousnout, než jsem se znovu stáhl.

Nahnul se a slízl mi nejspíš zbloudilou šlehačku z nosu. Bylo mi to příjemné do té doby, než jemně kousl. Zavrčel jsem. Stáhl se zpět. Přemýšlel jsem, jak mu to oplatit. Pro jistotu jsem ze sebe stáhl bundu, aby se mi neupatlala. Silou jsem ho srazil do postele a přimáčkl ho pod svým tělem. Rukou jsem zašátral pro misku na vozíku. Trefil jsem se na tu s jahodami. Rychle jsem mu přitiskl rty na ty jeho. Bylo vidět, že by polibek prohloubil, ale já se odtáhl. Vzal jsem do ruky první jahodu. Se zamyšlením jsem ji zkoumal v ruce, pak jsem mu ji prstem rozmačkal na rtech. Naklonil jsem hlavu blíže k němu. Jazykem jsem mu přejížděl po rtech. Byly sladké. Tohle mě opravdu dokázalo dostat do nálady.

Ani jsem se nenadál, když jsem se ocitl na zádech, opět přišpendlený pod ním. Hnědé oči se mu nebezpečně zaleskly. Políbil mě a já chtěl víc. To už se ale opět odtáhl. V jeho ruce se objevila miska, kterou postavil asi půl metru od nás na matraci a vytáhl z ní jahodu. Chvíli si jí prohlížel, než ji skoro opatrně rozmáčkl mezi prsty. Mírně jsem pootevřel pusu a nechal si ji rozetřít po rtech. Některé kapičky mi stekly na jazyk. Překonal jsem chuť olíznout se. Znovu mě políbil a chuť jahody si sebral pro sebe. Objal jsem ho rukama kolem krku. Jazykem se snažil očistit mé rty snad od každého zbytečku té jahody.

Jen na maličkou chvilku jsem se od něho opět odtrhl, abych si mezi rty vložil část jahody. Nahnul jsem se k jeho hlavě a očima ho vybízel, aby ji ukradl z mých úst. Chtěl jsem mu aspoň jednou dovolit ji ochutnat.

Hladově jsem se přisál na jeho rty a jazykem si podal jahodu do úst. Chutnala úžasně. Byla sladká, rozplývala se na jazyku. Olízl jsem si rty a znovu zvedl oči. Hajime na mě uhranutě zíral.

Zíral jsem na něj. Tenhle kluk byl úplně jiná třída než ty před ním. Šibalsky jsem se usmál a nabral další šlehačku. Jednolitě jsem mu ji patlal na krk, ale tak aby nezašpinila kůži, na které byla ona rolnička. Do té šlehačky jsem pak rozmačkal další jahody. Zamračil jsem se, kousek šlehačky ušpinil moje oblíbené triko. S povzdechem jsem si ho přetáhl přes hlavu, nechtěl jsem si ho ušpinit víc. S velkou chutí jsem se dal do olizování jeho krku. Líbal jsem ho a můj jazyk kroužil po tom sladkém krku.

Napatlal mi šlehačku na krk a rozmačkal na ní jahody. Záviděl jsem mu jeho hostinu. Najednou zavrčel a stáhl si tričko. Konečně! Ani mi nenechal chvíli na to si ho prohlédnout. Jeho jazyk pečlivě čistil sladkou břečku z mého krku. Několikrát mě i lehce kousl. Nedovolil jsem si zasténat. Znovu se narovnal a prohlédl si mě. Zůstal viset pohledem na mém krku a já ucítil šanci. Jen jsem doufal, že můj chvat nezničí misku s jahodami… Nestačil říct ani „Bé“ než jsem ho přetočil pod sebe a koleny mu klekl do loketních jamek. Usadil jsem se na jeho rozkroku a vítězoslavně se usmál.

„Teď si budu patlat já,“ zazubil jsem se na něj a na důkaz své nynější nadvlády jsem se natáhl po druhé šlehačce ve spreji. Zatřásl jsem s ní a odcvakl víčko.

Díval jsem se na jeho krk. Jeho kůže na některých místech začala tmavnout. Toužil jsem ho slyšet sténat, ale to se mi pořád nedařilo. Dlouze jsem se mu podíval do očí. Chtěl jsem přijít na nějaký plán, jak ho donutit sténat. Ale najednou bylo něco špatně. Nezmohl jsem se na nic, bylo to celé nějaké rychlé. Najednou jsem ležel na zádech a on se mi s vítězoslavným úsměvem usadil na rozkroku.

„Teď si budu patlat já,“ zazubil se a natáhl se pro šlehačku ve spreji.

Tohle se mi nelíbilo, nechtěl jsem, aby si hrál on se mnou. Jenže mě neuvěřitelně vzrušoval už jen ten pohled na něj, jak se usmívá a nadšeně na mě sedí. Nechtěl jsem mu kazit tu radost tím, že bych ho ze sebe dokázal okamžitě dostat opět pod sebe. No uvidíme, jak moc si chce hrát. Ušklíbl jsem se a rezervovaně čekal, co s tou šlehačkou bude chtít dělat.

Chvíli jsem jen tak seděl a protřepával šlehačku, kochal jsem se jeho nahou vypracovanou hrudí. Hajime mě pozoroval. Tvářil se trochu nedůvěřivě a možná se mu ani nelíbilo, že je dole. Můj úsměv se rozšířil, když jsem kolem jeho bradavek udělal šlehačková kolečka. Ta jsem vyplnil měsíčky mandarinek. Tvořil jsem šlehačkovou cestu až k pupíku, do kterého jsem položil jahodu. V duchu jsem děkoval bohu, že má nízké kalhoty a já se svým mistrovským dílem mohl pokračovat i na podbřišku. Nechtěl jsem tam té šlehačky patlat tolik, jako Hajime mě na krku. Nakonec jsem se spokojil s dvěma proužky s mandarinkami. Mlsně jsem se olízl a vzhlédl do hnědých očí, které mě celou dobu pozorovaly.

Protřepával šlehačku, bál jsem se trochu, kam až bude chtít zajít. Nahodil široký úsměv, to se mi teda vůbec nelíbilo. Jeho hra na umělce začala. Šlehačkou mi udělal kolečka kolem bradavek. Neopatrně si podal další misku s mandarinkami. A dvě z nich pečlivě položil do těch šlehačkových kroužků. V duchu jsem si přál, aby mu ta šlehačka došla, jenže to nejspíš bylo jen mé přání. Maloval si cestičku až k mému pupíku, do něhož vložil jahodu. Zhluboka jsem se nadechl. Ten jeho sebejistý úsměv mě vytáčel a zároveň vzrušoval. Ušklíbl jsem se, když mi začal šlehačku patlat na podbřišek a umělecky si tam skládat mandarinky. Skousl jsem si ret, když se mi podíval do očí. V duchu jsem mu začal počítat čas, kdy tuhle hru obrátím ve svůj prospěch.

Zvedl jsem se na kolena a jednou rukou jsem se zapřel vedle Hajimeho hlavy. Věnoval mi polibek na spodní stranu zápěstí. Jeho ruka se mi přesunula na bok. Sklonil jsem se k jeho klíční kosti, abych ji olízl a skousl. Ruka na mém boku cukla. Aha… Takže kousání asi radši ne, pomyslel jsem si a pokračoval k prvnímu kroužku šlehačky.

Opřel se o ruku vedle mé hlavy. Otočil jsem hlavu a něžně mu políbil zápěstí, mezitím jsem mu položil ruku na bok. Sklonil se k mé klíční kosti. Olízl ji a skousl. Zavrčel jsem a v duchu mu ubral další část jeho času, který jsem mu byl ochoten poskytnout pro jeho hru se mnou. Rukou na jeho boku jsem ho upozornil, že kousání nebude zas tak dobrý nápad, jak si myslel. S kyselým úsměvem se přesunul ke kroužku za šlehačky.

Nabral jsem na jazyk trochu šlehačky. V ústech jsem ji převalil na jazyku a polkl. Dal jsem se do pečlivého očišťování jeho bradavky. Občas jsem zvedl oči k jeho obličeji. Schoval své oči za víčky. Jako by se na mě nechtěl dívat. Měsíček mandarinky jsem vsál do úst a zuby jemně zavadil o ztvrdlý pahorek. Spokojeně jsem rozkousal ovoce a políbil očištěné místo.

Pomaličku začal slízávat první šlehačkovou kružnici. Každá minuta, se kterou labužnicky si vychutnával očišťování, byla mučivější a mučivější. Přivřel jsem víčka. Cítil jsem, jak se jeho zuby otřely o mou bradavku. Celé mé mučení doprovázelo veselé cinkání rolničky. Skousl jsem si ret. Nedokázal jsem si představit, jak tohle vydržím až do konce jeho hry.

Rty jsem setřel spojnici mezi prstýnky kolem bradavek a na chvíli jsem se napřímil. Odhodil jsem neposlušnou ofinu z obličeje a poslouchal rozverný zvuk cinkající rolničky. Pod zadečkem mě něco tlačilo. Musel jsem se usmívat jak idiot, schválně jsem se ještě trochu zavrtěl, než jsem se znovu sklonil a věnoval mu polibek nad bradavku. Postupně jsem očistil i druhý kroužek. Trochu šlehačky a mandarinku jsem si však vzal jen mezi rty a naklonil se nad Hajimeho. Pořád měl zavřené oči, rty pootevřené a možná trochu vrčel. To mi nahrávalo do karet. Přitiskl jsem své rty k jeho a jazykem mu vtlačil mandarinku do úst. Trochu jsem se odtáhl a čekal, co udělá, když jsem se s ním podělil.

Přivíral jsem oči, cítil jsem, jak se mi nevině otřel o rozkrok. Pokoušel jsem se držet na uzdě, když mi jazykem cestoval od jedné bradavky ke druhé. Pootevřel jsem rty, abych to jeho škádlení dokázal vydržet. Nelíbilo se mi, jak mu nemám chuť odporovat, ale byl jsem rozhodnut. Nechám ho to všechno slízat, a pak budu s hraním na řadě já. Zvuk rolničky se přiblížil k mému uchu. Na rtech jsem ucítil letmý dotyk těch jeho hebkých rtů. Něco se mi pokoušelo dostat do úst. Skousl jsem a na jazyku jsem ucítil šťávu z mandarinky. Otevřel jsem oči a díval se na chlapce, který mi zas provokativně seděl na rozkroku. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě. Volnou rukou jsem ho pohladil po tváři a shrnul mu vlasy z čela. Přinutil jsem ho, aby sklonil hlavu blíž ke mně.

 „Pořád mi nechceš říct své jméno?“ vydechl jsem mu do tváře, než jsem mu ukradl další polibek, který měl chuť po mandarinkách.

„Pořád mi nechceš říct sví jméno?“ Horce vydechl, než si mě přitáhl k polibku.Chutnal po mandarince.

Za chvíli mě zase pustil. Vpletl jsem mu prsty obou rukou do tmavých dlouhých vlasů. Poprvé za tenhle večer jsem měl možnost se jich dotknout. Moje vlasy byly zničené barvením, ale ty jeho ne. Byly pevné, ale zároveň jemné. Skoro jsem čekal, že budou nepříjemné na dotek, ale ne. Usmál jsem se netrpělivému výrazu. Ani jsem nevěděl, proč mu své jméno nechci říct, snad jsem čekal na správný okamžik. Ale už když jsem podruhé odmítl mu to říct, vypadal naštvaně. A já zatím nechtěl přijít o svou hračku. Našpulil jsem rty a znovu se k němu sklonil. Motýlími polibky jsem kopíroval jeho lícní kost až k uchu. Zuby jsem jemně vzal za kroužek v uchu a zatáhl. Rty jsem se přiblížil až úplně k jeho uchu a konečně zašeptal to, co chtěl celou dobu tak moc slyšet: „Shinji.“

Vpletl mi zálibně prsty do vlasů. Čekal jsem, chtěl jsem jeho odpověď. Líbal konturu mého obličeje a pomaličku se přesouval k mému uchu. Přivřel jsem víčka.

„Shinji.“ To jediné slovo mi šeptl jeho hlas do ucha.

Spokojeně jsem se usmál, konečně mi to prozradil. Za odměnu jsem se rozhodl ho nechat pokračovat v jeho hře o chvíli déle.

„Správně ses rozhodl,“ uteklo mi z úst a přitáhl jsem si jeho obličej k dalšímu polibku.

Když mě pustil, neubránil jsem se hlasitému pousmání.  Posunul jsem se dolů k jeho bříšku. Čekala tam na mě šlehačka s jahodou. Rychle jsem očistil šlehačku kolem pupíku a prsty si podal jahodu. Polovinu jsem ukousl a zbytek podal Hajimemu. Chytil mě za ruku a očistil mi prsty. Nečekal jsem to. Nechal jsem své prsty v péči jeho jazyka a zadíval jsem se na jeho bříško. Troška šlehačky zatekla pod jahodu. Zamračil jsem se. Chtěl jsem ho očistit. Znovu jsem přiložil rty k jeho kůži a jazykem obkroužil pupík a následně do něj vjel.

Začal se věnovat jahodě se šlehačkou v mém pupíku. Vzal si jahodu a mlsně si ukousl polovinu, druhou mi poslušně podal. Otevřel jsem ústa a nechal si tu sladkost vložit dovnitř. Když chtěl ruku stáhnout, zadržel jsem ho. Přidržel jsem si jeho ruku u rtů a začal mu jemně olizovat z prstů zbloudilé kapičky šťávy z oné jahody. Jazykem jsem si pohrával a přejížděl po jeho kůži. Doufal jsem, že je mu to aspoň trochu příjemné. Vytrhl mi tu ruku a zamračil se na můj pupík. Sklonil hlavu, nechápal jsem, o co mu jde. Jazykem obkroužil pupík a najednou do něho vjel. Nečekal jsem to. Přivřel jsem víčka a prohnul se. Ze rtů mi skoro vyšel sten, ale na poslední chvíli jsem se ovládl.

Vypjal se proti mně. Rukou jsem mu zatlačil bříško zpátky, ještě chvíli jsem se věnoval čištění toho místa. Líbilo se mi, jak mi pod dlaní hrají jeho břišní svaly. Skousával si ret, aby nesténal. Nijak jsem to nekomentoval a přemístil se k posledním zbytkům šlehačky. Mezitím, co jsem pomaličku slízával šlehačku z jeho podbřišku, moje dlaně bloudily po zbytku jeho hrudníku nahoru,  potom zase dolů k bokům, kde jsem se opatrně pustil do rozepínání přezky jeho pásku. Při uklízení jedné mandarinky jsem ho omylem kousl. Znovu se proti mně vypjal boky.

Kousal jsem si rty. Nechtěl jsem se mu podmanit, ale tahle jeho hra byla příliš i na mě. Mučivě pomalu slízával šlehačku z podbřišku. Jeho dlaně bloudily po mé hrudi. Stíhal mezi tím i rozepínat mou přezku na pásku kalhot. Zavrčel jsem. To ho neodradilo a vesele pokračoval s očišťováním mého těla. Opatrně skousl jednu mandarinku, ale zakousl se i do mé kůže. Znovu jsem se vypjal a ze rtů mi utekl sten. Do háje! Na Shinjiho tváři se objevil vítězoslavný úsměv. Nechtěl jsem mu ukázat, že i já dokážu vzdychat, krucinál. Nechtěl jsem mu ukázat tuhle mojí stránku. Jeho prsty si začaly hrát se zipem mých kalhot. Čas mu vypršel, konečně jsem dopočítal. Stiskl jsem ho pevně kolem boků. Stačil mi jediný pohyb a byl opět přišpendlený pod mým tělem.

„Čas vypršel. Teď si budu zase hrát já,“ olízl jsem si rty a díval se do překvapených očí mého chlapce.

On zasténal! Do chvíle, než opravdu vypustil sten mezi rty, jsem si to nedokázal ani představit. Po tváři se mi rozlil úsměv. On se na mě zamračil. Vypadal skoro uraženě. Prsty jsem rozepnul knoflík a následně i zip na jeho kalhotech. Už jsem chtěl pokračovat, když v tom se se mnou otočil svět a já se ocitl na zádech, opět přišpendlený k madraci.

„Čas vypršel. Teď si budu zase hrát já,“ tvářil se vítězoslavně.

Sledoval jsem, jak si jazykem olizuje rty. Byl jsem trochu zklamaný, že mě přerušil zrovna ve chvíli, kdy se mi podařilo rozepnout ten zip. Zase na druhou stranu jsem byl zvědavý, co bude teď. Trochu jsem doufal, že vzájemného omatlávání šlehačkou už jsme si užili dost. Chtěl jsem víc.

Shodil jsem ze sebe kalhoty, stejně už napůl sjely dolů. Přitiskl jsem rty na jeho. Toužil jsem po polibku. Násilím jsem se mu vloudil do úst a prozkoumával jsem je jazykem. Nenechával jsem mu prostor cokoli dělat. Bral jsem mu jeden polibek za druhým. Volnou rukou jsem zašátral na vozík, až konečně našel, co jsem hledal. Hlasitě to cvaklo, když okovy se zacvakly kolem Shinjiho rukou. Pouta měly dlouhý řetěz, takže chlapec nemusel mít ruce až u hlavy postele. Vlastně mi mohl i prohrabávat vlasy, když jsem ho líbal. Oddálil jsem se a nechal jsem si ho prohlédnout ty pouta.

„To je jenom moje malá pojistka,“ vysvětlil jsem mu s úsměvem.

Nechápavě jsem se díval na želízka kolem zápěstí. Kde se tam vzala? Kdy mi je dal? Místo klasického krátkého řetízku měla tahle dlouhý a na první pohled i pevný. Znovu jsem zvedl oči ke spokojené tváři svého společníka. Utěšovalo mě pouze to, že jsem nemusel mít ruce napevno za hlavou.

„Myslíš si, že bych ti chtěl utéct?“ zavrněl jsem s úsměvem.

Hlavou mi projela nepříjemná vzpomínka. Jeho otázku jsem se pokoušel ignorovat a i tu vzpomínku v mé mysli. Nechtěl jsem na sobě nechat nic znát, ale asi i tak poznal, že mě jeho otázka rozhodila. Sklonil jsem se k jeho krku a lehce ho políbil. Unaveně jsem si položil hlavu na jeho krk. Najednou jsem si nebyl ničím jistý.

Po té otázce sebou škubl. Jemně mi přejel rty po krku a čelo opřel o klíční kost. Nevěděl jsem, co způsobilo tuhle jeho změnu. Špatné vzpomínky? Lekl jsem se, když takhle ochabl. Prsty jsem mu vjel do vlasů. Snažil jsem se ho pohladit přes šíji až trochu dál, ale nějak mi to nešlo. Musel jsem se spokojit jen s tím, kam jsem dosáhl. Jeho horký dech na mojí kůži mi způsoboval mravenčení v podbřišku. Stáhl jsem jednu ruku za sebe, abych druhou mohl natáhnout trochu víc a vzít Hajimeho za bradu. Natáhl jsem se k jeho rtům pro polibek.

Opíral jsem se o jeho klíční kost. Cítil jsem jeho prsty ve svých vlasech. Malinko se chvěly. Jenže já najednou nedokázal zapomenout na tu tvář, prostě to nešlo. Ale zároveň jsem chtěl, aby Shinji dnešní noc patřil jenom mě, byl jsem plný nejistoty. Jeho prsty se stáhly zpět. Vzhlédl jsem k němu, přitáhl si mě k polibku. Jeho rty hořely chtíčem. Nedokázal jsem jim odolat. Tím polibkem mi připomněl, jak moc ho chci. Dostal jsem na něj opět chuť a přitáhl si ho k dalšímu polibku.

Dalším polibkem bylo všechno pryč. To se mi to zdálo? Opět na mě dorážel. Chytil mě za zápěstí a vytáhl mi je nad hlavu. Skoro jsem mu nestačil s dechem.

Ruce jsem mu vytáhl za hlavu a dožadoval se dalšího polibku. Skoro jsem ani nemohl dýchat. Vzal jsem z misky opět jahodu a vložil mu ji do úst. Jazykem jsem mu putoval po krku. Vytáhl jsem další jahodu a rozdrtil ji o jeho klíční kost. Olízl jsem se. Ruka mi cestovala po jeho těle, ale nikdy nesjela dál než k pupíku. Slízl jsem rozpatlanou jahodu. Se šibalským úsměvem jsem mu jednu z mnoha jahod položil na rty, naklonil se a dal mu polibek, při kterém jsme se dělili o jahodu. Líbal jsem ho jako bych ho chtěl sníst. Atakoval jsem jeho rty a žádal další polibky. Má ruka zabloudila dál po jeho těle. Hrála si s okrajem boxerek. Přejížděl jsem prsty po té gumě, jedním prstem jsem ji nadzdvihl. Druhou rukou jsem mu držel bradu, aby se nemohl vyhnout mým polibkům. Zbloudilá ruka zajela pod látku spodního prádla.

Pokaždé, kdy se ode mě trochu odtáhl, jsem lapal jsem po dechu, abych čelil dalšímu náporu jeho polibků. Měl studené ruce. Hladil mě přes žebra až k bříšku. Jednu z jahod mi položil na rty a podělil se o ni. Jeho ruce se dostaly až k lemu boxerek. Objížděl ji prsty, jako by stále na něco čekal. Jako by mu ta vyboulenina kousek pod místem, kde se mě dotýka,l nestačila. Konečně se odhodlal a vklouzl pod látku. Zajíkl jsem se, když jeho studené prsty obemkly můj penis. Druhou rukou mi stáhl spodní prádlo. Pozoroval jsem, jak pro něho už nepodstatný kus látky odhazuje někam za sebe.

Odhodil jsem jeho boxerky někam za sebe. Odlepil jsem se od jeho rtů a postupoval níž. Líbal jsem ho na klíční kost, bradavky. Olízl jsem mu ji. Po celou dobu jsem slyšel tiché cinkání rolničky. Mé rty se opět posunuly níže. Trochu jsem litoval, že ho nemůžu zároveň líbat, ale nemohl jsem to už protahovat. Už jsem chtěl být, co nejdřív v něm. Hladil jsem ho po celé délce jeho penisu. Rolnička zacinkala hlasitěji než předtím. Cítil jsem, jak se chvěje pod mými doteky. Přehodil jsem si jeho nohy na ramena. Prostě už jsem to nemohl dál oddalovat.

Jeho doteky nestudily. Naopak. Místa, kde se mě dotkl rty, pálila. Všechna jemnost a péče jeho rtů i ruky měla za následek potlačované sténání. Třásl jsem se pod jeho doteky, ale nechtěl jsem jak děvka škemrat o něj samotného. Došlo mu to. Přitáhl si mě blíž a zvedl mi nohy. Měl jsem pocit, jako by mu oči zaslepil chtíč, ale poddával jsem se mu. Zasténal jsem nahlas, když znovu tiskl můj penis a přejel po něm. Chtěl jsem ho celého, hned!

Zasténal. Byl to nádherný zvuk pro mé uši. Na rtech se mi usadil úsměv. Tohle jsem toužil slyšet znovu. Stáhl jsem si spodní prádlo a také ho odhodil. Natáhl jsem se pro šlehačku, nabral ji na prst a nakonec si ji vložil na jazyk. Přiblížil jsem se k jeho hlavě. Chtěl jsem se s ním o tu chuť podělit. Spojili jsme hladově naše rty. Znovu jsem si namočil prst do šlehačky a pomalu jsem s ním zajel mezi jeho hýždě. Konejšivě jsem ho políbil. Přidal jsem druhý prst. Chtěl jsem ho slyšet ještě sténat.

Znovu mě políbil. Na jazyku měl trochu šlehačky. Poslušně jsem si ji vzal. Zůstal nade mnou skloněný. Ucítil jsem jeho prst, který se mi tlačil do konečníku. Šlo to vcelku hladce, ani to nebolelo. Snažil jsem se mu to ulehčit a uvolnit se. Vnikl do mě i druhým prstem. Kroutil je, roztahoval od sebe a já tiše zatínal prsty do dlaní. Tiskl jsem zuby k sobě rozhodnutý nedát na sobě znát potlačovanou touhu křičet slastí, kterou mi tyhle pohyby v mém nitru způsobovaly. Rychle jsem prodýchával a pozoroval jeho obličej.

Něžně jsem ho druhou rukou pohladil po tváři, políbil na čelo. Prsty jsem roztahoval od sebe a tím ho škádlil. Trochu jsem se narovnal a začal si hrát s jeho bradavkou. Lehounce jsem ho líbl na rty a hned potom se lačně vrhl na bradavku. Olízl jsem ji, pomalu sál. Jeho výraz tváře mě vzrušoval. Znovu jsem se přiblížil k jeho rtům pro polibek. Byl horký a nedočkavý. Napřímil jsem se s rozhodnutím, že už to nebude dál protahovat. Rukou jsem na své mužství napatlal šlehačku, kterou jsem chtěl použít místo lubrikačního gelu. Se zavřenýma očima jsem ho políbil no vnitřní stranu pravého stehna. Rty jsem měl stále přilepené na jeho kůži, když jsem se hluboce zahleděl do jeho zelených očí. Volnou rukou jsem zavedl svůj penis na správné místo. Byl uvnitř úzký. Něžně jsem se usmál, konečně jsem mohl být v něm.

Zavřel jsem oči a přijal polibek. Dorážel jsem na jeho ústa, dokud se mi zase neztratil z dosahu. Položil jsem se a čekal. Ucítil jsem jeho rty na vnitřní straně stehna. Otevřel jsem oči a pohledem vyhledal ty jeho. Naplnil mě na jeden příraz. Zaklonil jsem hlavu a otevřel ústa v němém výkřiku. Byl velký! Znovu jsem se na něho podíval. Jemně se usmíval a nechával mi čas na zvyknutí. Dlouze jsem vydechl a zkusil se pohnout proti němu.

Zaklonil hlavu a jeho ústa byla otevřená, jakoby chtěl křičet. Vyhledal můj pohled a já se na něj musel něžně usmát. Dával jsem mu čas, aby si zvykl. Nečekal jsem to, pokusil se pohnout proti mně. Nahnul jsem se k němu a láskyplně ho políbil na horké rty. Pomalu jsem začal přirážet. Rolnička tiše cinkala do zvuku urychleného dechu. Rukou jsem si začal hrát s jeho penisem. Nejdřív jsem se jen jakoby nic dotkl, ale pak jsem ho pevněji uchopil a posouval jsem ruku do rytmu přírazů. Zrychleně jsem dýchal.

Konečně se začal pohybovat. Několik stovek motýlů se mi prohánělo v podbřišku a já byl schopný vnímat jen jeho velikost, která mě naplňovala. Na chvíli jsem otevřel oči a rychle odvrátil hlavu. Pozoroval mojí tvář. Styděl jsem se za svoje sténání. Toužil jsem se zakousnout do vlastního zápěstí, ale v téhle poloze ani dlouhý řetízek nedosáhl k mým ústům. Rychle jsem prodýchával slast, kterou mi poskytoval. Jeho ruka si našla cestu k mojí chloubě. Jemně si s ním hrál, nikam nespěchal. Mučil mě jemností, s jakou si mě bral.

Odkláněl stydlivě hlavu, nevěděl jsem proč. Hrozně moc se mi líbil jeho hlas. Pomalinku jsem se v něm pohyboval. Viděl jsem, jak se snaží steny tlumit, ale moc mu to nešlo. Přirážel jsem znovu a znovu. Trochu mě bolelo dívat se na jeho bezmocnou tvář. Rozhodl jsem se. Naklonil jsem se k němu pro polibek. Bloudil jsem jazykem uvnitř jeho úst. Mezitím jsem volnou rukou odemkl zámek na poutech. V ten samý okamžik, kdy si uvědomil, že jeho ruce jsou znovu volné, jsem rázně přirazil. Celé mé počínání provázelo cinkání rolničky.

Přitáhl si mě k polibku. Jazykem zkoumal moje ústa a já byl rád, že v těch jeho můžu tišit svoje vzdychání. Za mnou něco zaštrachalo a ozvalo se cvaknutí. Tah mých rukou povolil. Znovu jsem s nimi mohl hýbat. V tu chvíli Hajime prudce přirazil. Trhavě jsem se nadechl. Už se chtěl znovu zvednout, ale nedovolil jsem mu to. Rukama jsem ho objal kolem krku a nohy stáhl z jeho ramen. Chytil jsem ho stehny kolem boků. Chtěl jsem ho mít blízko. Tak blízko, jako mi předtím tohle právo upíral. Při menší změně téhle polohy se změnil i úhel a rychlost jeho přírazů. Skoro jsem vykřikl, když mě prudce zasáhl příval rozkoše způsobený jediným otřením o bod uvnitř mě. Nedal mi ani chvíli na vzpamatování. Stehna jsem sevřel víc kolem jeho boků. S dalším prudkým přírazem jsem se mu zakousl do ramene a tlumeně zaskučel. Křičel bych rozkoší, kdybych to neudělal.

Chtěl jsem se odtáhnout, ale nedovolil mi to. Rukama se mi vrhl kolem ramen a nohama se mi omotal kolem boků. Poznal jsem na něm, že jsem touhle změnou objevil ten bod rozkoše uvnitř něho. Plně jsem vnímal, jak jeho stisk stehen sílil. Znovu jsem prudce přirazil rozhodnut dráždit ono místo. Zakousl se mi do ramene a tlumeně sténal. Trochu jsem zalitoval, že si nemůžu jeho sténající hlas užívat naplno. Hladil jsem ho jednou rukou po zádech. Toužil jsem po dalším jeho polibku, ale nenutil jsem ho a nechal ho kousat mé rameno. Cítil jsem, že každým okamžikem dojdu k vrcholu. Znovu jsem přirazil.

Zastavil. Tiše jsem se vydýchával. Trochu jsem povolil tisk zubů. Sice už tam bude mít modřinu, ale nechtěl jsem mu způsobovat příliš bolesti. Jeho ruka mě hladila přes lopatku a zase zpět. Rty jsem políbil otisk svých zubů a obkroužil ho jazykem. Znovu začal přirážet. Prudčeji, rychleji. Překonal jsem touhu znovu se mu zakousnout do ramene. Položil jsem se zpátky na matraci. Snažil jsem se mu vycházet vstříc. Sám se ke mně sklonil a políbil mě.

Přirážel jsem rychleji než před tím. Shinji se znovu položil do měkké matrace. Prudce jsem znovu přirazil. Sklonil jsem se k němu a políbil. Díky tomu mohl tlumit steny. Rukou jsem se stále věnoval jeho mužství a také zrychloval v prudkosti mých přírazu. Rolnička neoblomně zvonila dál. Musel jsem ho znovu políbit. Znovu jsem přirazil a vzepjal se. Jasně jsem vnímal, jak ho moje semeno vyplňuje. Ze rtů mi utekl slastný sten. Omluvně jsem se mu podíval do očí. Nepřestával jsem pohybovat rukou, aby i on mohl vyvrcholit.

Udělal se beze mě! Zatnul jsem svaly kolem něho a nedovolil mu ze mě vyjít. Jeho ruka přešla do bestiálního tempa. Kousal jsem si ret. Moje boky samovolně přirážely proti jeho ruce. Bylo mi to jedno. Zajímalo mě jemné vlastní blížící se vyvrcholení. Ještě několikrát jsem přirazil proti jeho ruce a s hlasitým zavzdycháním jsem se zhroutil na matraci. Rychle jsem vydýchával silný orgasmus. Konečně povolil svaly konečníku a nechal Hajimeho ze mě vyjít. Zvedl jsem se na loktech. Prohlížel jsem si bílé kapky na svém bříšku. Hajimeho dlaně mě hladily po stehnech a já se unaveně usmál.

Zhroutil se na matraci a vydýchával se. Mohl jsem z něho vyklouznout, teprve teď mi to dovolil. Nadzvedl se na loktech a zkoumal své bříško. Něžně jsem ho hladil po stehnech, věnoval mi unavený úsměv. Naklonil jsem se nad něj. Jazykem jsem se dotkl jeho rozpálené kůže. Olízl jsem si rty. Nechutnal vůbec špatně. Kroužil jsem kolem pupíku a polykal onu tekutinu. Věděl jsem, že mě celou tu dobu sleduje. Pokoušel jsem se ho očistit důkladně. Moje prsty ho stále hladily po stehnech. Slízl jsem další kousek spermatu na jeho bříšku a přiblížil se k jeho hlavě. Vynutil jsem si polibek a zároveň do jeho úst vpravoval část toho, co jsem před chvílí slízal z jeho bříška. Prohluboval jsem polibek, jak nejvíc to bylo možné. Nakonec jsem se naklonil k jeho uchu a zašeptal dvě slova: „Arigatou, Shin-chan.“

Přikrčil jsem se při tom oslovení, ale nakonec jsem se usmál a věnoval mu letmý polibek na spánek. Natáhl jsem se pro jeden z posledních měsíčků mandarinky a strčil ho do pusy. Spokojeně jsem ho skousal. Chtěl jsem se umýt. Byl jsem zpocený, upatlaný od všeho možného. Hajime na mě koukal trochu nechápavě, když jsem se začal zvedat.

Začal se zvedat, to se mi nelíbilo. Zadržel jsem ho pohybem ruky.

„Kam chceš jít?“ zeptal jsem se ho trochu zklamaně.

Měl jsem děsnou chuť se na něj znovu vrhnout, nebo ho svázat, aby mi neodešel. Prostě jsem nechtěl, aby mě tu nechal.

Chytil mě za zápěstí a otočil k sobě. Když jsem se postavil, to, co ve mně nechal po svém vyvrcholení, začalo pomalu vytékat ven po stehnech.

„Jen do koupelny.“ Pohybem ruky jsem ukázal na bílé dveře.

Trochu se uklidnil. Docela jsem i čekal, že se zvedne a půjde za mnou, ale nijak se k tomu neměl. Vymanil jsem se z jeho sevření. Dveře do koupelny jsem nechal otevřené, kdyby si to rozmyslel. Zalezl jsem do sprchového koutu a pustil teplou vodu.

Nechal mě tam a zamířil do koupelny. Bál jsem se, že odejde ještě dnes v noci, pokoušel jsem se uklidnit. Moc to nešlo. Se zavrčením jsem se zvedl a zamířil za ním. Stál jsem za dveřmi a poslouchal tekoucí vodu. Nakonec jsem bez klepání vešel. Otevřel jsem sprchový kout a vlezl nezvaně dovnitř. Přimáčkl jsem ho na studené dlaždičky a ukořistil si polibek.

Nakonec opravdu přišel. Ani jsem se nelekl, když si za mnou vlezl. Okamžitě mě zády přišpendlil ke stěně a ukradl mi polibek. Po chvíli se odtáhl a já měl šanci přesměrovat proud vody na nás oba. Pečlivě jsem smýval stopy po šlehačce. Sáhnul po sprchovém gelu. Trochu jsem vymáčkl na žínku, položenou na poličce a obrátil jsem se k muži za mnou.

 „Otoč se, umyju ti záda,“ věnoval jsem mu úsměv. Vypadal jak zbité štěně. Prohlížel si mě nedůvěřivýma očima. Povzdechl jsem si a sám ho přetočil ke mně zády. Žínkou jsem kopíroval tvar jeho ramen, páteře. V jednu chvíli jsem se vytáhl na špičky a znovu políbil rýsující se modřinu od zubů. Smyl jsem mu pečlivě záda a přecupital před něho. Žínku jsem vypláchl, znovu napěnil a podal mu ji.

„Máš volný prostor,“ otočil jsem se k němu zády a přes rameno se pousmál. Byl ještě o hlavu větší než já.

Díval jsem se na něj dost nejistě, nevěděl jsem, co od něj mám čekat. Nikdy jsem si nikoho nechtěl pustit za záda, ale jemu se to nějakým způsobem povedlo. Drhl mi záda a já se zachvěl pod jeho polibkem na mém rameni. Přesunul se opět přede mě a vypláchl žínku.

Vložil mi ji do ruky se slovy: „Máš volný prostor.“

Pomaličku jsem s ní přejel po jeho rameni. Smýval jsem z něj poslední kousky bůh ví čeho. Žínku jsem pustil z ruky a zezadu ho objal. Unaveně jsem si položil hlavu na jeho rameno a políbil na krk. Vypnul vodu. Kašlal jsem na nějaké osušování, prostě jsem ho uchopil do náruče a odnesl zpátky do ložnice.

Ještě mokré nás uložil do postele a přikryl peřinou. Předtím už někam odstavil misky i vozík. Přitáhl si mě do náruče. Jako bych mu snad chtěl někam utéct. Něco mi zamumlal do ramene. Usmál jsem se a našel si pohodlnou polohu na usínání.

----------------------------------------------------***-------------------------------------------------------

Vzbudil jsem se jako první, naštěstí. Věděl jsem, že musím jít do práce, to mě ničilo. Něžně jsem se vysmekl z našeho vzájemného objetí. Musel jsem se obléct. Než jsem odešel, vrátil jsem se do ložnice. Na polštář vedle jeho hlavy jsem položil několik předmětů. První z nich byla krabice s jeho novými boty, vedle ní jsem naaranžoval menší puget růží, nakonec jsem k nim i přidal dopis. Jednoduchý a stručný. Stálo v něm:

Drahý Shinji,

Děkuji Ti za včerejší noc, byl si roztomilý. Tvé boty jsem Ti vrátil, takže si navzájem už nic nedlužíme. Omlouvám se, že se probouzíš beze mě, ale musel jsem do práce. Rád jsem Tě poznal a ještě jednou Ti děkuju.

 S láskou Hajime

P. S. Kdybys chtěl, mám tenhle pokoj zarezervovaný i na dnešní noc.

Povzdechl jsem si a naposledy ho políbil lehounce na rty. Doufal jsem, že bych ho mohl ještě vidět. Byl vážně něčím výjimečný a já tak nějak věděl, že bych se do něj dokázal zamilovat. Odešel jsem.

Pomalu jsem se probouzel. Vracely se mi vzpomínky na včerejší večer. Neubránil jsem se úsměvu. Zašátral jsem rukou vedle sebe a hledal svého společníka. Nic. Otevřel jsem oči a zadíval se na místo vedle sebe. Nejspíš už to byla chvíle, co odešel. Postel na jeho straně vychladla. To zabolelo.  Ležela tu jen papírová krabice a několik růží. Ušklíbl jsem se. Pod růžemi byl ještě lístek papíru. Rychle jsem ho přejel očima.“ Navzájem si nic nedlužíme.“ A pod to napíše, že má tenhle pokoj ještě rezervovaný. Vzedmula se ve mně vlna odporu. Nejsem děvka! Měl jsem chuť nechat jeho milé dárky ležet na posteli a odejít. Jen něco mi našeptávalo, že to tak nemyslel. Ten chlap, který za mnou včera přišel do sprchy, byl vystrašený. Hlídal mě, abych mu neutekl hned ten večer. Povzdechl jsem si a hodil lístek na polštář.

            Po dvaceti minutách jsem odcházel z hotelu v nových, černých teniskách s kytkou růží. V pokoji po mě zbylo jediné - lístek s telefonním číslem.

Arigotou = děkuji

 A takhle nějak dopadlo setkání dvou yaoistek - u psaní úchylné povídky.

Je to naše první spoluautorská povídka a moc rády bysme slyšely na ni nároz. Zároveň bysme určitě obě rády poděkovaly za její přečtení. Přece jen, když je tak dlouhá, kdo by si dal tu práci to číst? Takže ještě jednou vám všem děkujem, Gwendolin a Ryuu.

Pro upřesnění: písmo kurzívou je autor Ryuu a toho normálního písma je autorem Gwendolin.

Autor: (Shrnutí povídek), Ryuu, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Gūzen no deai: