OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Human dreams and vampires reality 3/3

22.09.2010 (19:00) • Simiik • Povídky » Jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 2108×

Ráno jsem znovu probudila vedle Damona, který mě svíral ve svém náručí. Ve dvou věcech jsem si byla jistá. Náš vztah stoprocentně nezná stereotyp a miluji ho.

„Půjdeš dnes do školy?"

„Mám jít?"

„Ne."

„Dobře, nepůjdu."

„Opravdu?"

„Opravdu. Ty jsi důležitější než škola."

„Jsi skvělá, miluji tě."

„Budeš mi to pořád opakovat?" zeptala jsem se pobaveně.

„Budu, dokud mě to neomrzí."

„Ty to s tou změnou myslíš vážně?"

„Ano, budu nejúžasnější manžílek, kterého si tato úžasná žena zaslouží. Budu tak dokonalý, že se ti z toho znovu rozbuší srdce."

„Moje srdce mi buší vždy, když jsi na blízku. Jen to nejde slyšet."

„Vím, jak to myslíš."


Pomalu jsem se vymotala z jeho náruče a šla k Stefanovi, který ještě spal ve svém pokoji. Jemně jsem s ním zatřepala, aby se obudil. Otevřel oči a já se na něj usmála.

„Čau, Mer. Myslel jsem, že dnes z Damonem nevstanete z postele."

„Z postele vstaneme, ale do školy nepůjdu."

„Dobře, něco si vymyslím, abych tě omluvil."

„Mohla bych se tě na něco zeptat?"

„Mohla."

„Miluješ doopravdy Teresu?"

„Miluji ji víc než kohokoliv na světě, proč?"

„Chtěla jsem se ujistit. Jsem klidnější, když vím, že našla někoho, jako jsi ty."

„Jsem pocteň, že právě ona mi svou lásku opětuje."

„To jsem ráda. Jestli bys jí něco udělal, postarala bych se o tebe." Výhružně jsem si ho prohlédla. Potom jsem se usmála a on taky.

„Beru na vědomí. Pokud dovolíš, rád bych šel do koupelny, dokud je volná a celá."

„To měla být narážka na mě?"

„Ne, na vás oba." Se smíchem vstal a odkráčel do koupelny. Já si to namířila do pokoje, kde byl Damon. Stále ležel v posteli a sledoval mé pohyby. Stoupla jsem si před skříň a vybírala si, co na sebe. 

„Ty se někam chystáš?"

„Snad si nechtěl být celý den tady? Chci zjistit důvod mé amnézie. Včera jsi mi říkal, že jsi celý den hledal. Chci ti pomoct. Potřebuji znát pravdu."

„Mohli bychom se stavit do místní knihovny. Mají zde široký výběr knih o čarodějnictví. Možná tam něco najdeme."

„Dobře, jen se obleču a můžeme vyrazit. Čím dřív to zjístíme, tím líp."

„Jak si má královna, přeje."

„Jsi dokonalost sama." Usmála jsem na něj, když vstával z postele a já měla možnost sledovat jeho obdivuhodné tělo. Zastavil se u mně a přivinul si mě k sobě. Svou hlavu mi položil na rameno.

„Být tebou vezmu si ty krásné zelené šatičky. Vypadáš v nich nádherně."

„Možná v nich vypadám nádherně, ale jsou naprosto nepraktické. Proto si vyberu rifle a toto tílko."

„I v tom jsi neodolatelná." Políbil mě na krk a šel do koupelny.

Slyšela jsem, jak se hádá se Stefanem o koupelnu. Musela jsem se zasmát. Dva chlapy a perou se o koupelnu, šampóni. Počkala jsem až Stefan vyleze a nahradí ho Damon. Vlezla jsem za ním do sprchového koutu a pokračovala tam, kde jsme před několika hodinami skončili.

„Já to říkal!" zakřičel do domu Stefan a odešel do školy. Oba jsme se zasmáli a dál se věnovali našim tělům a touze, která nás pohlcovala.


V objetí, jako novomanželé jsme se vydali do knihovny. Každý člověk, který nás viděl se na nás buď usmíval nebo nás propaloval závistivým pohledem. Těm druhým jsem to neměla za zlé. Taky bych záviděla.

V knihovně jsme si rozdělili práci. Já prohlédávala černou magii a okultismus, Damon zase tu vlídnější stránku magie. Jedna kniha byla moc vysoko a spadla mi na zem. Sehnula jsem se pro ni, abych ji zvedla. Někdo si přede mnou stoupnul, musela to být žena měla totiž lodičky. Napřímila jsem se a dívala se do svojí tváře. Ta žena byla já! Polekaně jsem sebou ucukla. Otočila jsem se a na místo, kde měl být Damon. Nebyl tam.

„Kde je?"

„Je zabraný do jedné knihy, kde se dozvídá pravdu o tvé ztrátě paměti. Nebude nás teď vnímat."

„Proč mi chceš ublížit?"

„Nechci ti ublížit. Nejsem blázen, abych ubližovala sama sobě. Navíc, myslíš si, že jsem ti ublížila tím, že jsem tě poslala sem? Zdáš se mi šťastná."

„Jsem šťastná, jenže nevím zda ti mám děkovat nebo ti nadávat."

Mé druhé já se potichu zasmálo a natáhla ke mě ruku.

„Pokud chceš znát pravdu. Přijmeš mou dlaň."

„Sama jsi říkala, že ji právě teď Damon zjišťuje. Na, co by mi to bylo, slyšet ji dvakrát?"

„On, se dozví jen část pravdy. Pravdu z tohoto světa, ne z toho třetího."

„Třetího? Kolik jich je?"

„Má ruka."

Stále držíc knihu jsem ji přijala. Ucítila jsem silný vítr, který mě donutil zavřít oči. Během chvilky vítr ustal a já otevřela oči. Byla jsem na poušti spolu se svým usmívajícím se klonem.

„Co tu děláme? Chceš mi snad říct, že za to všechno může písek?"

„Trpělivost."

„Pokud jsi stejná, měla bys vědět, že ji nemám hodně."

„Vím, proto tě o ni žádám, za chvíli tu bude i tvá přítelkyně."

Neptala jsem se. Chtěla trpělivost, dostane ji. Náhle se obejivily dvě Noe. Jedna se usmívala a druhá byla stejně zmatená, jako já.

„Noe?"

„Sim!"

Poznala mě. Doběhla jsem k ní a objala ji.

„Myslela jsem, že blázním. Celé ty tři dny jsem pochybovala o své psychice," vysvětlovala jsem.

„Já to samé, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě vidím."

„Nápodobně."

Obě jsme se otočily na své klony. Můj klon se ujal slova.

„Obě jste duševně zdravé, to za prvé. Za druhé, mé jméno je Simona Cullenová a toto je Teresa Gilbertová."

Ukázala na Noe, která byla se mnou v mém druhém světě.

„Ty jsi Cullenová? Jak může být můj klon být Cullenová, snad nejsi z Twilight?" zasmála jsem se. Všechny tři se na mě zaraženě dívaly.

„Ty jsi z Twilight, že jo?"

„Ano, jsem a tvoje kamarádka tam byla se mnou."

„Nechápu."

Teď převzal slovo klon, Noe.

„Vy dvě jste ze světa lidí. Pamatujete si svůj kratičký lidský život. Každá z vás byla vybrána do jednoho z upířích světů. Ty Noe, jsi byla v Twilight a ty Sim, jsi byla ve Vampire Diaries. Žily jste životy svých mrtvých klonů. Anděl osudu je zabil. Nemá rád šťastné konce a nelíbí se mu, když musí přihlížet něčemu, tak krásnému, jako je láska upírů. Myslí si, že je to nespravedlivé, když může upír milovat. Proto jsme se já a Sim dohodly vás vzít ze světa lidí. Byl to sobecký a šílený nápad, ale nemohly jsme jinak. Nechtěly jsme vidět osoby, které na světě milujeme nejvíc trpět."

Nevěřila jsem svým vlastním uším. To nemůže být pravda. Náš svět, jejich světy. Vše je propojené!!! Anděl osudu, kdo to sakra je? Brácha smrtky?

„Řekly jste nám pravdu. Co po nás, potom chcete? Máme se vrátit zpátky a žít životy našich předchůdkyň."

„Doufaly jsme v to," pověděly obě.

Vzápětí uděřil blesk a objevila se postava. Byl to mladý, krásný muž s chladným až mrazivým výrazem. Naše klony se na něj vyděšeně podívaly. Ten muž, něco zamumlal v jazyce, který jsem neznala. Naše klony se vypařily a mě došlo, že to musí být ten osud nebo anděl nebo, jak mu říkaly. Noe mě chytla za ruku. Povzbudivě jsem se na ni podívala.

„Neboj nic ti neudělá. Nedovolím, aby ti ublížil, nikdy!" Stoupla jsem si před ni a schovala ji za sebe. Pokud chce někoho zabít, ať si vezme mne a ne ji.

„Co chceš?!" vykřikla jsem na něj.

„Vás dvě ve světe, pro který jste byly zrozeny." Znovu zamumlal nějaké slova v tom jazyce. 

Zmatěně jsem se rozhlížela po koupelně. Ležela jsem na zemi. Bolest, která mi prostupovala mojí hlavou, mě nutila zůstat ležet. Opatrně jsem se dotknula vlasů, byly nějaké mokré. Podívala jsem se na prsty, měla jsem na nich krev. Zřejmě jsem se uhodila při pádu do hlavy. Zprudka se otevřely dveře a v nich se objevila Noe. Objala mě, zkontrolovala ránu a pomohla mi přesunout se do vedlejší místnosti.

„Kde je ta debilní lékarnička?" brbrala, když se ji snažila, co nejdřív najít. Nakonec ji našla a stoupla si s ní přede mě. Vytáhla niť a mně se zvedl žaludek. Jehly mám ráda, ale ne, když se používají na mně. Důkladně mi vyčistila ránu, což se neobešlo bez mého fňukání. 

„Sim, co se stalo? Nic si nepamatuji. Vím jen, že jsem v televizi viděla místnost a v tu ránu jsem se tam objevila. Stalo se tam... a potom jsem se obudila tady." Tady se děje něco zvláštního. Vždyť...

„Já... já nevím... Byla jsem v koupelně a dívala se do zrcadla. Viděla jsem tam sebe, jak jinak, že? Ale můj odraz se choval jinak. Jako by jsme byly dvě osoby. Já vím, že si musíš v duchu říkat, že jsem blázen, že si vymýšlím nebo, že za to může ta rána, ale přísahám, je to pravda. On mi něco říkal, nevím přesně, co to bylo, ale potom mě vtáhl do zrcadla. Bránila jsem se, bylo mi to k ničemu. Najednou jsem se objevila ve Vampire Diaries a byla jsem vdaná! Po třech dnech jsem se dostala na poušť, kde jsi byla i ty. Takhle živý sen jsem ještě neměla."

„Poušť i mě se zdálo to samé. Byl tam anděl osudu. Mluvil něco o,"

„Počkej, počkej. Anděl?" ptala jsem se zmateně.

„Anděl. Anděl osudu. Aspoň tak se mi, vlastně nám představil."

„Mluvil něco o tom, že jsme stvořené pro jiný život?"

„Myslíš, že to nebyl sen?" zeptala se mě vyděšeně.

„Nevím..." V hlavě jsem si chtěla nalhávat, že to byl sen, ale byl? Nevím, něco mi říkalo, že to nebude konec.

Znenadání uděřil blesk. Blesk v domě? Objevil se muž, přesně ten samý, co v našich snech. Noe, si sedla vedle mě. Muž si nás zamyšleně prohlížel. Sundal kápi a usmál se na nás ďábelským úsměvem. Měla jsem sto chutí, dát mu pěstí do toho jeho ksichtu.

„Vidím, že příchod do vaše světa se neobešel bez pár kapek krve."

„Co chceš?" křikly jsme na něj zároveň.

„Já? Mám dvě lidské ženy, které se mi toulají v jiných světech. Nikdy jste se neměly o nich dozvědět!"

„Už se stalo, smůla," štěkla jsem na něj.

„Smůla, ale pro koho. To je otázka, na kterou mi dáte odpověď vy dvě."

„Proč my dvě?" zeptala se ho Noe. Obě jsme se na sebe nechápavě podívaly.

„Proč? Začneme od začátku. Ty tři dny jste žily v jiných světech. Žádný sen, jen jiný svět. Svět, který vás potřeboval, aspoň takhle to braly vaše nejlepší přítelkyně z těch dvou světů."

„Pokračuj." Pobídla jsem ho. Opravdu nejsem trpělivý člověk.

„Tím, že vás tam vtáhly mi udělaly obrovský nepořádek v mé velice křehké rovnováze, kterou udržuji mezi těmito světy. Musím je potrestat za jejich neposlušnost a drzost a k tomu potřebuji vás dvě."

Silně uchopil naše ruce. Jeho dotek mi způsobil šok. V hlavě se mi promítaly vzpomínky na životy, které jsem neznala. Byl v nich i Damon, naše svatba, hádky, usmiřování, polibky. Naše první seznámení, vyznání lásky, naše poprvé...

Ale taky v těch druhých vzpomínkách byl někdo jiný. Někdo koho jsem milovala, byl to Carlisle z Twilight. Jeho smutek ze smrti Esmé. Proboha, ony umřely!!! Vše se odehrávalo, strašně rychlo, ale přitom jsem každou vzpomínku prožívala s velkou intenzitou. To, jak jsem milovala Carlisla bylo pro mě šokující. Myslela jsem, že láska k Damonovi...

Najednou tma, otevřela jsem oči. Podívala se na Noe, která se tvářila vyděšeně, stejně, jako já.

„Líbilo?" zeptal se ten chlap.

„No nic, pokračujeme. Jejich trest bude následující. Jedna z nich dostane to, kvůli čemu se stalo tohle všechno, ale ta druhá bude trpět a sledovat své blízké, jak se ničí."

„A k šemu potřebuješ nás dvě?" zeptala se ho Noe. 

„Noe, vy si musíte vybrat v kterém z těch dvou světů zůstanete. Do lidského vás znovu nepustím. Twilight nebo Vampire Diaries?"

„Co, když ani jeden?"

„Pak smrt."

Smrt??? Já nechci umřít! Křičelo mé sobecké já. Podívala jsem se na Noe, v jejích očích jsem viděla strach, ale i verdikt. Věděla kam chce jít a já to věděla taky. Možná si myslíte, že rozhodnutí bylo rychlé bez zbytečných hádek a slov, ale kdybyste viděli, to, co já. Neváhali byste. Láska, kterou jsem cítila během těch tří dnů k Damonovi byla, tak obrovská a vášnivá, že jsem si pomyslela: To je ta pravá, opravdová. Větší už nepotkáš. Byla by to pravda, kdybych neviděla ty vzpomínky na můj další život. Damona jsem milovala, ale ta láska je pouhý odvar od té, co cítím k upírovi, který zachraňuje životy lidí. Zachránil mé srdce, když jsem pomalu umírala ve svém nitru. Povzbudivě jsem zmáčkla Noe ruku, asi si myslela, že budu proti. Promluvila jsem na toho anděla.

„Chceme svět Twilight."

„Jak si mé krásky přejí."

Zamumlal zvláštní slova. Ucítila jsem pronikavou bolest, která trvala několik vteřin. Otevřela jsem oči. Ležela jsem v posteli. Podívala jsem se na druhou stranu postele. Ležel v ní Carlisle, četl si nějaký časopis o lékařství. Vycítil můj pohled a usmál se na mě. V jeho očích bylo tolik lásky a něhy, až mě to zaráželo. Byl úplně jiný než... Než kdo? Někdo tu byl, ale kdo? Měla jsem pocit, že jsem se milovala někoho jiného! Ten pocit se vypařil, jako mávnutím kouzelného proutku. Nahradil ho krásnější pocit. Pocit, že jsem konečně našla místo, kam patřím.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě. Natáhla jsem se k němu a vášnivě ho políbila. Potom jsem se zvedla z postele a šla najít Noe.

„Tohle se nedělá! Když už něco začneš, musíš to taky dokončit," křikl na mě Carlisle a já uslyšela zvonivý smích vše ostatnícj, kteří byli dole. Otočila jsem se na Carlisla a poslala mu vzdušný polibek. Najednou jsem byla klidná a vyrovnaná. Pryč byl ten pocit neklidu a nervozity, který mě pronásledoval.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Human dreams and vampires reality 3/3: