OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Já vzduch, ony přitelkyně

19.10.2013 (17:00) • Lealel • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1179×

Ráno vstanu, probudím se do dalšího dne a s veselostí se nadechnu. Pak ale spatřím své kamarádky, jak si spolu radostně štěbetají a mě k tomu nepotřebují. Přijdu k nim a chci se zapojit do hovoru, ale jak, když o ničem nevím? Zmateně se na ně podívám, ale dočkám se jedině protočení očí nebo věty typu - To neřeš! Snažím se to pochopit, ale dokážu vnímat jen to, jak mě u sebe nepotřebují. Jsem jen osoba, která je dokáže rozesmát, nic víc. Zkouším to znovu a znovu, a někdy se mi povedene na sebe na delší dobu strhnout pozornost, jenže i tak to není napořád. Možná jsem sobec, možná jim nechci dopřát chvilku o samotě... Co s tím mám dělat? Pouze je otravuji? Možná, kdo ví... A pak se to děje zase. Nevnímají mě, sem tam jen utrousí nějakou poznámku směřující k mé osobě a myslí si, jak jsou vtipné, přestože já se rozhodně nebavím.

Je další den a já jsem odhodlaná zkusit to znovu, a daří se mi, ale pak se před mýma očima domlouvají na společně stráveném dni a mě k sobě nechtějí... Vždyť je to trapné a ubohé! Já bych je pozvala, jsem ráda v jejich společnosti... Zase je pobavím, ale to je asi to jediné, co dokážu. Vymýšlím jim vtipné přezdívky, a ačkoliv jsou trapné, ujmou se a jim se líbí. Ale co já? Mně nikdo nic nevymyslí? Snad jen něco hanlivého, ale o to nestojím. A kdo by taky stál?

Jsou spolu celý den, pak u sebe ještě přespí, a mně jen ukazují fotky a vyprávějí zážitky z užitého dne. Jenže co jsem dělala já je nezajímá. Je jim jedno, že jsem celý den proležela v knížkách, proseděla u počítače a přímo nehorázně se nudila. Nezeptají se mě, co je nového. Možná se se mnou baví, ale to proto, že je zrovna bavím. 

Už se to zlepšilo, a já si opět myslím, že znovu patřím do naší tříčlenné party, a možná mám i pravdu, ale i tak jsem ještě trochu odstrčená. Ony to nevidí, nevnímají to a ani nad tím nepřemýšlejí. Jsem vzduch a ony nejlepší přítelkyně, které si ve všem rozumí. A já to chci vykřičet do celého světa a stěžovat si každému, koho potkám, bohužel, nedokážu říct, že se mi něco nelíbí. Nedokážu odporovat a raději se řídím podle ostatních, přestože mám jiný názor. Hlavně ohledně našeho přátelství. Chovají se ke mně nefér a já myslím jen na sebe, ale co s tím?

Zatnu zuby a zkouším to dál, dokonce úspěšně! Znovu si s nimi povídám a jejich pozornost patří jen mně. Je to skvělý pocit. Cítím se jako v pohádce! Tak krásně a lehce... Avšak nic není napořád a už je prostě nebavím. Ony nejsou zlé, to tedy ne... Jen nevidí situaci mýma očima. Bavím se i s jinými, ale jde to ztěžka, když je neznám tak dobře.

Dospělí říkají, že jak jsou spolu tři, většinou to dopadne špatně. A taky ano... Ale já jim to neřeknu, rozhodně chci předejít trapným rozhovorům, které by skončily nesmyslnou hádkou. A já se hádat nechci, ony se hádat nechtějí a dospělí tomu jen těžko porozumí. Neznamená to však, že bych šla někam skočit z mostu nebo se jednoduše podříznout, prostě zatnu zuby a zkouším to, dokud se nezadaří. Je to jako na houpačce... Chvíli jsem nahoře a chvíli zase dole, ale nestěžuji si nahlas, protože jsem ráda, že i tak jsme stále kamarádky. I tak je mám moc ráda...

Jsem si vědoma toho, že povídka je to velmi zmatená, v podstatě bez děje, a možná ji někdo nepochopí, ale já si prostě musela - takzvaně - vylít srdíčko. Není to zrovna moje nejlepší dílo a já to vím, i tak však doufám, že zanecháte alespoň smajlíka. Vaše Lealel. ;)

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Já vzduch, ony přitelkyně: