Spisovatelé jsou zvláštní lidé. Obdivovaní i milovaní. A každý kdo se chce spisovatelem stát, musí pro to jistě mnoho obětovat. Životy lidí, kteří se rozhodli objevit krásu a opojnost vlastní fantazie, se už jednou provždy a nenávratně změní.
25.10.2012 (17:00) • Arkana • Povídky » Jednodílné • komentováno 20× • zobrazeno 1613×
Je těžké stát se spisovatelem
Prsty se jí lehce třásly vzrušením, když zapínala počítač. Svíčka zvolna dohořívala a jen matně osvětlovala její nedočkavý obličej.
Přišel čas.
Čas, který patřil jen jí. Byly to chvilky, kdy jí bylo dovoleno zapomenout. Zapomenout na svět, zapomenout na realitu. Ponořit se do hlubin fantazie a své nejbláznivější a nejvřelejší touhy i strachy probudit k životu.
Když byla na základní škole, psala ty nejlepší slohy ze všech spolužáků. Učitelka však brala její práce do rukou a dívala se na ně poněkud skepticky; pak si ji vzala stranou a rádoby vlídně jí doporučila, aby se příště pokusila psát o něčem reálnějším, protože život vážně není plný šílených čarodějů, vlkodlaků a kouzel. Ona jen mlčela, a zatímco učitelka mluvila, snažíc se jí mírně hysterickým hlasem vysvětlit, že draci neexistují, představovala si, jak na jejím ošklivém nose jako mávnutím kouzelné hůlky raší jedna bradavice vedle druhé.
Pak se jich zeptali, čím by chtěli být, až vyrostou. Spolužáci vykřikovali návrhy jako „policista“, „lékařka“ nebo „vychovatelka v mateřské školce.“ Když se zeptali jí, řekla s neuvěřitelnou vážností, že ze všeho nejvíc chce být spisovatelka. Hurónský výbuch smíchu doprovázel tenkrát její slova.
Pokaždé, když jela domů autobusem, rozhlížela se a pozorovala cestující. V hlavě se jí rodily nejrůznější nápady, lidé na sedadlech vedle ní ožívali ve zcela novém nepoznaném světě plném věcí, které by se ve skutečnosti nikdy nemohly stát. V jejím vlastním světě, kde kočky mluví, auta létají a lidé si navzájem čtou myšlenky.
Její matka jí kdysi řekla, aby nechala těch hloupostí a vybrala si opravdové povolání, které jí jednoho dne dokáže uživit. Ona se jen otočila a odešla do svého pokoje, kde, dobře zamčená, strávila další hodiny a hodiny shrbená nad klávesnicí počítače.
Lidé pod jejíma rukama žili své vlastní životy. Byli drzí a neomalení, aby se vzápětí horlivě omlouvali. Chybovali. Prohrávali i vítězili. Dala do nich kus svého vlastního já a byla na ně hrdá.
Ona ty postavy stvořila. Ona do nich vdechla život. Ona teď s napětím čekala, jak je přijmou ostatní.
Prožívala s nimi každičký okamžik jejich života, prošla s nimi jejich cesty. Plakala a slzy smáčely klávesnici, když ztráceli své blízké. Smála se jako velký šťastný blázen, když jim bylo dopřáno šťastného konce. Házela jim klacky pod nohy a pak je držela za ruku, zatímco překračovali jeden za druhým.
Nedělala to pro peníze, ani pro slávu. Nikdy. Dělala to pro ně. Pro svoje postavy, pro svou rodinu.
Přijímala tvrdou kritiku s hlavou hrdě vztyčenou. Každá drobná pochvala, každý úsměv, který vytvořila na něčí tváři, pro ni znamenal odměnu. A když si večer co večer sedala k počítači, odhodlaná strávit u něj celou noc, aby ráno vstala se zarudlýma očima a dvacítkou nově popsaných stránek, v duchu se těšila na tu chvíli, kdy udělá poslední tečku za poslední větou. Chvíli, kdy se ve vás mísí pocity smutku i radosti. Okamžik, kdy cítíte, že vámi prošly desítky postav a zanechaly ve vás hluboké stopy, kdy slyšíte jejich slova jako ozvěnu ve vlastních uších.
Ten den slavnostně zaklapne počítač. A pak bude jen sedět a dívat se do prázdna a usmívat se.
„Tak jsem to přece dokázala,“ řekne si.
A až její příběh jednoho dne obletí svět a všichni o něm budou mluvit, každý bude znát stránky jejích knih do posledního písmenka a bude tvrdit, že rozumí světu fantazie, který na nich přežívá, jen se usměje a bude vědět, že není nikdo, kdo by ho znal a miloval více než ona sama.
Jmenovala se Joanne Kathleen Rowlingová a tenkrát začínala stejně jako my všichni.
Autor: Arkana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Je těžké stát se spisovatelem:
Páni! Nemám slov. Je to úžasné, krásné... Něco takového vždycky dokáže začínajícího spisovatele (v mém případě spisovatelku abych byla přesná 
) povzbudit a nakopnout k tomu, aby pokračoval. Nápad je vždycky spousta jen je je těžké formulovat a to J.K.R. vždycky uměla... 
Nikdy bych nevěřila, že mě může několik desítek řádků tak nakopnout. I když to bylo krátké, dokázalo mě to pohltit jako jen málo povídek, které sem kdy četla. Smekám před tebou a tvými vyjadřovacími schopnostmi 
ty moje jsou teď absolutně pohřbeny pod vrstvou úžasu 
vážně moc krásně napsané. Tímto si určitě dokázala nejednoho člověka nakopnout k dalšímu psaní
preboha... Koniec ma dostal. Celý článok bol... Ja neviem. Mohlo by to byť dokonalé? Nuž, áno. Ale ak je niečoešte vyššie nad dokonalým, tak... nie, to nebude ono. Je to sto ráz lepšie ako dokonalé. Vháňalo mi to slzy do očí, priblblý úsmev som mala na perách pocelý ten čas, potom som sa mala chuť rozosmiať a na konci som znova skoro plakala. Toľko citov, že... Uf. Waw. Úplne iný pohľad, úplne niečo iné a nové. Takže... ehm...červenám sa... Teší ma, Rowlingová
Wow! To bylo něco úžasnýho, zanechalo to ve mě fakt dojem. A ten byl vážně super.
Všem moc děkuji za komentáře, jsem rádaa, že se vám to tak líbilo 
Ellenor a Perla: je moc fajn, že to na vás mělo takový účinek, protože tak nějak to bylo myšleno; seděla jsem u povídky a nešlo mi psát, nějak jsem na to neměla náladu... a pak jsem si řekla, Všichni velcí spisovatelé začínali nějak podobně, tak proč házet flintu do žita!Pak jsem dostala takové nutkání napsat o té myšlence krátkou úvahu, že jsem prostě všeho nechala a šla to napsat... A doufala jsem, že v tom čtenáří uvidí to "poselství", které jsem se do toho snažila vložit. Myslím, že každý kdo píše a píše a myslí to vážně, může jednou být dobrý spisovatel, chtěla jsem tím vystihnout, co takový člověk cítí, protože každý autor je podle mého názoru tak trochu "podivín", z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, to je samé "Proč zase tak koukáš do prázdna" a "na co zase myslíš, sakra" nebo "bože, jak jsi přišla na takovou blbost?" Ale být bych bez psaní nemohla a nechtěla.
Bože, tak to je neuvěřitelný !!! 
Hltala jsem to, vážně. A ten konec, ten konec tomu nasadil korunu, zvednul to... Dává to naději všem nám, kteří píšou, vážně - dokonalá motivace!
Btw. - Miluju Harryho Pottera 
Wow! Wooooooow!!!! :D Super! :D
páni. Bolo to úžasné. Normálne ma to nakoplo k tomu aby som sa vrátila k písaniu mojich poviedok, vlastných poviedok a nielen fanfiction. Je to úžasné. Písať treba hlavne pre seba a pre ľudí. Nikdy nie pre slávu a peniaze.
Toto dielo je proste úžasné. ďakujem, že si ma nakopla.
Wow! Tak tohle je fakt bomba...
Bylo to sice krátkým, ale za tu dobu sem stihla poslintat klávesnici :D
Vážně se ti to povedlo od začátku až po konec ;)
Pěkná povídka.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!