Ježíš a upír • OurStories.cz ~ naše povídky

Krátký příběh o setkání Ježíše a upíra. Tuto kratičkou povídku by asi neměli číst věřící. Ježíš zde není vybarven zrovna lichotivě.

04.09.2010 (18:00) • Caius • Povídky » Jednodílné • komentováno 24× • zobrazeno 2876×

Většina z nás se s Biblí alespoň okrajově setkala. Do podoby, v jaké ji známe, ji nechal sestavit císař Konstantin, léta páně 325. Některé příběhy byly vyřazeny, jako tento. Můžeme se jen dohadovat, zda v tom měli prsty sami upíři.

Před dvěma tisíci lety…

Cestou do Jeruzaléma uviděl Ježíš člověka. Byl slepý.

„Co pro tebe mohu udělat?“ otázal se ho.

Slepý muž padl před Ježíšem na tvář.

„Pane, ať vidím!“ prosil.

Kristus smíchal své sliny se zemí a vzniklým blátem potřel slepému oči.

„Umyj se v rybníce!“ přikázal Ježíš.

Ubožák poslechl, a když se umyl, skutečně viděl.

Ježíšovo konání z povzdálí sledoval jiný muž. Upír.

Přišel za Ježíšem, rudé oči zvědavé. Zabiják.

„Jsi Ježíš Kristus, boží syn?“ ptal se.

„Ano,“ odpověděl Ježíš klidně.

„Jmenuji se Izmael a chci, abys mě pokřtil,“ řekl upír.

„Mé svědomí mě provází novým životem, chci věřit v tvého Boha, chci odpuštění za své činy, pak se mému svědomí snad uleví,“ postěžoval si Izmael.

„Chceš věřit v Boha a přitom dál zabíjet?“ otázal se Ježíš.

„Nemohu to změnit, prostě je to tak,“ odpověděl bláhový upír.

„Dobrá tedy, pomohu ti.“

Izmael byl mladý a bláhový. Opravdu si myslel, že mu Ježíš s jeho malichernými starostmi pomůže. Kristus pokřtil Izmaela a pak, na břehu řeky…

Ježíš si vyhrnul roucho nad loket a v ohbí ruky se řízl. Po ruce mu stékal čůrek krve, rudé, jako upírovy oči. Zachytil ho pohárem a ten pak podal Izmaelovi.

„Pij a staneš se mým bratrem,“ řekl Kristus.

Izmael, netušíc žádnou zradu, vzal kalich z Ježíšových rukou a vypil jej. Za okamžik se svalil na zem v hrozných mukách.

Izmaelovými žilami proudil led. Izmael doufal, že bolest, kterou zakusil při své proměně, nepozná nikdy více. Led však pálil stejně jako oheň. Po dva dny Izmael trpěl v mukách a proklínal Ježíše za jeho lest. Třetí den bolest ustávala, jeho tělo se začalo oteplovat. Led se pomalu stahoval z končetin do míst, kde kdysi bušilo srdce. Najednou bolest explodovala a Izmaelovo srdce se opět rozběhlo. Jeho žilami začala opět proudit krev. Zázrak!

Izmael pomalu otevřel oči, díval se jakoby přes blátivou clonu, která mu znemožňovala pořádně vidět. S ostatními smysly to bylo podobné. Jeho síla byla pryč. Zoufal si.

Ježíš se nad ním nakláněl a pozoroval ho.

„Jak ti je?“ otázal se starostlivě.

„Co jsi mi to udělal?“ obořil se na něj rozzuřeně Izmael jak smyslů zbavený.

„Byl jsem polobůh, byl jsem dokonalý! A ty jsi mě podvedl. Chtěl jsem jen, abys mě pokřtil a dal mi tak přízeň tvého Boha. A ty jsi mi to všechno vzal! Je ze mne jen pouhý člověk,“ křičel v šílenství bývalý upír.

„Jen boží stvoření mohou vstoupit do království nebeského,“ odpověděl klidně Kristus.

Izmael se vrhl na Ježíše s úmyslem uškrtit jej. Museli ho od něj odtrhávat Ježíšovi učedníci.

„Proklínám tě! Kéž skončíš na kříži!“ křičel na Ježíše Izmael, když ho učedníci vyváděli z místnosti a házeli do prachu cesty.

Z tohoto příběhu se upíři poučili. Od té doby se vyhýbají jak víře, tak svědomí, neboť oboje se může stát jejich zkázou.

Povídky od Caia

Autor: Caius, v rubrice: Povídky » Jednodílné